5 Co 8/2026-155 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 98 324 Kč v měsíčních splátkách po 500 Kč splatných vždy do 15. dne kalendářního měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, a to pod ztrátou výhody splátek (odstavec I. výroku). V odstavci II. výroku pak okresní soud žalobu částečně zamítl, a to pro částku 7 381,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 88,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 030,99 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 228,75 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 578,44 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 101 675 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení a dále s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 100 000 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení. V odstavci III. výroku pak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 27 737,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.2. Vyšel ze zjištění, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) dne 1. 10. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , přičemž podle ní byl žalovaný oprávněn čerpat peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč a tento úvěr se zavázal splácet spolu s úrokem v 96 měsíčních splátkách po 1 823 Kč. Dosud na splátkách uhradil pouze částku 1 676 Kč. Zbývající částku ve výši 98 324 Kč ani právní předchůdkyni žalobkyně ani žalobkyni dosud nevrátil.3. Podle ustálené judikatury soud prvního stupně zkoumal, zda žalobkyně postupovala řádně při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Dospěl přitom k závěru, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřena nebyla, neboť na základě listin předložených žalobkyní nemohl věřitel dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele (žalovaného) spotřebitelský úvěr splácet. Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od října 2023 do června 2024 byl ověřen příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 52 000 Kč. Žalovaný pak uvedl, že je ženatý, vyučen a jeho výdaje na bydlení činí 12 000 Kč měsíčně, další výdaje na živobytí pak 2 500 Kč a rodinné a ostatní náklady též 2 500 Kč. Žalobkyně ničeho nedoložila k ověření výdajů žalovaného a tyto tak nebyly dostatečně prověřeny. Nebyly doloženy žádné dokumenty, ze kterých by vyplývalo, že výdaje žalovaného byly zjišťovány a ověřovány. Žalobkyně odkazuje především na sdělení žalovaného v žádosti o úvěr a na využití statistických údajů. Kromě lustrace v registru BRKI nebyly zjištěny žádné další lustrace žalovaného v jiných databázích.4. S ohledem na uvedené pak okresní soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru absolutně neplatnou. Tím žalobkyni vznikl vůči žalovanému nárok pouze na vrácení nesplaceného zůstatku jistiny z poskytnutého úvěru (98 324 Kč). Pouze v této části tak soud prvního stupně žalobě vyhověl a jiné smluvní nároky (smluvní úrok, poplatek) nelze úspěšně uplatnit. S odkazem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu pak dospěl k závěru, že splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala a žalobkyni tak nevznikl ani nárok na zákonné úroky z prodlení. Ohledně těchto uvedených nároků, jež byly předmětem žaloby, pak tuto částečně zamítl. Ohledně aktuálních osobních a majetkových poměrů žalovaného nebylo ničeho zjištěno, neboť žalovaný se k jednání soudu prvního stupně bez omluvy nedostavil. Dle okresního soudu je pak v reálných možnostech žalovaného splácet dosud neuhrazenou poskytnutou jistinu v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč. Tuto povinnost pak okresní soud vázal na ztrátu výhody splátek, přičemž uvedené řešení lze považovat za spravedlivé uspořádání práv a povinností obou stran sporu.5. Výrok o náhradě nákladů řízení odpovídá ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., když částečně procesně úspěšné žalobkyni náleží náhrada ve výši 86 % (rozdíl mezi procesními úspěchy obou stran) náhrady účelně vynaložených nákladů. Ty pak okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku přesně specifikoval a též odůvodnil, proč část účtovaných nákladů žalobkyni nepřiznal.6. Proti tomuto rozsudku, avšak jen proti části zamítavého výroku v odstavci II. podala odvolání žalobkyně. Odvolání pak směřuje i do závislého výroku o náhradě nákladů řízení v odstavci III. Namítá, že okresní soud zamítl žalobou uplatněný nárok ze smlouvy o běžném účtu ve výši 4 030,99 Kč s příslušenstvím a v této části rozsudek nijak neodůvodnil, je tak nepřezkoumatelný. Též okresní soud zamítl další nároky plynoucí ze smlouvy o půjčce. Žalobkyně přitom právní závěr okresního soudu o neplatnosti smlouvy o půjčce nenapadá, avšak nesouhlasí s názorem okresního soudu, že splatnost nevrácené jistiny a prodlení žalovaného dosud nenastaly. Tudíž, že žalobě bylo vyhověno pouze co do nároku na vrácení dlužné jistiny bez zákonného úroku z prodlení z této přiznané částky. Namítá, že žalovanému nevznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu teprve rozhodnutím soudu o neplatnosti smlouvy o půjčce, ale dříve již před podanou žalobou, a to na základě výzvy žalobce k vrácení peněžitého dluhu. Pokud by dlužná jistina nebyla splatná před podáním žaloby, nerozhodl by soud o přiznání nároku žalobce na její zaplacení. Soud pak výrokem ukládá již existující a splatnou povinnost k plnění. Dále v odvolání pak cituje z judikatury Nejvyššího soudu týkající se břemene tvrzení a důkazní o možnostech žalovaného jako spotřebitele vrátit jistinu. V dané věci pak žalovaný tato procesní břemena neunesl, když ani netvrdil, natož aby prokázal, že neměl možnost a schopnosti poskytnutou jistinu vrátit ve lhůtě, která mu byla ze strany žalobce poskytnuta. Dále v odvolání rekapituluje průběh vztahu mezi účastníky, zejména specifikuje výzvy zaslané žalovanému k úhradě dluhu. Z uvedeného dovozuje, že nejpozději dne 4.4.2025 se žalovaný dostal do prodlení poté, co byl vyzván k úhradě dlužné částky a od tohoto data vznikl žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení, minimálně z částky bezdůvodného obohacení. Na podporu této své argumentace pak cituje z rozhodnutí Krajského soudu v Praze i z rozhodnutí dalších odvolacích soudů. Cituje pak i z judikatury Ústavního soudu, a to ke své argumentaci přenesení břemene tvrzení a důkazního břemene na žalobkyni. Namítá, že toto břemeno je fakticky nesplnitelné a tím došlo k neúnosnému zásahu do práv garantovaných stranám civilního procesu. Navrhla změnu napadeného rozsudku tak, že žalovaný bude povinen zaplatit žalobkyni částku 4 030,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 88,40 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 030,99 Kč od 23. 8. 2024 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z částky 98 324 Kč ve výši 12,75 % ročně od 4. 4. 2025 do zaplacení a též náklady řízení před soudy obou stupňů.7. Odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas a je přípustné (§ 201, § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.). Proto přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu odvoláním dotčeném podle § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. Dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné.8. Částečně důvodné je odvolání žalobkyně ohledně částky 4 030,99 Kč s příslušenstvím, neboť odvolací soud musí ve shodě s žalobkyní konstatovat, že se nejedná o nárok ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta k čerpání částka 100 000 Kč a ohledně níž dospěl soud prvního stupně k závěru, že je neplatná, neboť nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného (smlouva o půjčce na refinancování č. 2310529830 ze dne 1. 10. 2023). Žalobkyni je nutno dát za pravdu v tom, že předmětná částka 4 030,99 Kč je pohledávkou ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 5. 2. 2023, když jde o zůstatek běžného účtu, který žalovaný přečerpal a žalobkyni neuhradil. Na tuto smlouvu, která je smlouvou o zřízení a vedení běžného bankovního účtu, nelze vztáhnout závěr soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žaloba je tak v této části důvodná, a to nejen ohledně uvedené jistiny, ale též ohledně příslušenství, tj. ve výši kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 88,40 Kč a s úrokem z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně od 23. 8. 2024 do zaplacení (§ 2662 a násl. o. z.).9. S ohledem na výše uvedené tak byl napadený rozsudek v této odvoláním dotčené části změněn za přiměřeného použití § 220 o. s. ř.10. Odvolací soud pak neshledal odvolání žalobkyně důvodné v té části, v níž se žalobkyně domáhala též úhrady úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z částky 98 324 Kč od 4. 4. 2025 do zaplacení. Pokud tedy soud prvního stupně v tomto rozsahu žalobu zamítl, je toto rozhodnutí věcně správné. Odvolací soud poukazuje na skutečnost, že aktuální judikatura v této věci se vyvinula tak, že Nejvyšší soud zastává názor, že nárok na úroky z prodlení vznikají věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající částky jistiny