7 Co 24/2026-90 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se domáhá na žalované zaplacení částky 39 181,10 Kč s příslušenstvím, která sestává z jistiny úvěru 36 681,10 Kč, z poplatku 2 500 Kč, smluvního úroku v kapitalizované výši 3 652,05 Kč a z úroku z prodlení 12 % ročně z částky 36 681,10 Kč od 14. 4. 2025 do zaplacení. Tento nárok uplatňuje na základě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastnicemi uzavřena elektronickými prostředky dne 8. 11. 2023. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně poskytla žalované revolvingový úvěr s limitem 40 000 Kč, který žalovaná čerpala opakovaně. Konkrétně vyčerpala účelově určenou částku 39 817 Kč, která měla být placena v pravidelných měsíčních splátkách 3 318 Kč. Dále vyčerpala neúčelovou část úvěru ve výši 30 045 Kč, která měla být zaplacena měsíčními splátkami ve výši 3,7 % z jistiny úvěru a byla úročena úrokovou sazbou 29,9 % ročně. Žalovaná splátky nehradila, uhradila pouze 10 splátek v celkové výši 33 180,90 Kč, takže na jistině dluží 36 681,10 Kč na poplatcích dle sazebníku 2 500 Kč a dále smluvní úrok, který žalobkyně požaduje ve výši 26,4 % ročně částkou 3 652,05 Kč.2. Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 15. 10. 2025, č. j. 36 C 305/2025-51, o nároku žalobkyně rozhodl tak, že žalovaná je povinna zaplatit částku 36 681,10 Kč v pravidelných měsíčních splátkách 500 Kč, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), že se žaloba ohledně příslušenství, tj. 2 500 Kč, kapitalizovaného úroku 3 652,05 Kč a úroku z prodlení, zamítá (výrok II.) a že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení 7 289 Kč (výrok III.). V odůvodnění rozsudku se uvádí, že smlouva o úvěru, kterou účastnice uzavřely a o kterou žalobkyně opírá uplatněný nárok, je neplatná podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a § 580 odst. 1 a § 588 o. z., neboť v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy nebyla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyni tak v daném případě vznikl nárok na vydání plnění představujícího vyplacený úvěr v podobě bezdůvodného obohacení. Jestliže žalovaná vyčerpala finanční prostředky ve výši 69 862 Kč a uhradila částku 33 180,90 Kč, je nárok žalobkyně oprávněný co do částky 36 681,10 Kč. Ve zbývající části je žaloba nedůvodná. Soud prvního stupně určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru novou dobu splatnosti částky, kterou je žalovaná podle jeho rozhodnutí povinna zaplatit, ve splátkách po 500 Kč měsíčně, které považoval za přiměřené, a to pod ztrátou výhody splátek. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady úspěchu ve věci s odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 88 %. Náklady řízení vyčíslil jako odměnu advokáta a náhradu jeho hotových výdajů, včetně DPH a zaplacený soudní poplatek v celkové výši 8 283,50 Kč.3. Proti tomuto rozsudku, a to ve vztahu ke lhůtě zaplacení ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně a ve vztahu k zamítavé části rozsudku ve výroku v odstavci II. se žalobkyně odvolává. Odvolání žalované se týká rozhodnutí o nákladech řízení. Žalobkyně má za to, že soud prvního stupně při určení splatnosti dlužné jistiny ve splátkách po 500 Kč měsíčně překročil meze své pravomoci a ze své libovůle nahradil procesní jednání žalované. Jeho rozhodnutí označuje žalobkyně za nepřezkoumatelné, neboť se nezakládá na řádně tvrzeném a prokázaném skutkovém stavu. Bylo především povinností žalované tvrdit a prokázat schopnost zaplatit dlužnou částku. K tomu ze strany žalované nedošlo. Bylo proto namístě uložit žalované platební povinnost v zákonné třídenní lhůtě. Odvolání žalobkyně týkající se zamítnutí žaloby ohledně úroku z prodlení, vychází z přesvědčení žalobkyně, že se žalovaná s úhradou dlužné částky dostala do prodlení již dříve, a to v souvislosti s odstoupením od úvěrové smlouvy z důvodu neplnění smluvních povinností (jak vyplývá z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu).4. Odvolání žalované proti rozhodnutí o nákladech řízení je odůvodněno námitkou o neúnosné výši těchto nákladů, která neodpovídá finančním možnostem žalované a ta není schopna tyto náklady uhradit, aniž by to ohrozilo její životní situaci (uvádí se v odvolání).5. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že přípustné odvolání (§ 202 o. s. ř.) bylo podáno osobami k tomu oprávněnými (§ 201 o. s. ř.), a to v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně podle § 212 a 212a o. s. ř. v části dotčené podanými odvoláními, tj. s výjimkou části výroku v odstavci I., o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 36 681,10 Kč) a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná s výjimkou odvolání žalobkyně proti rozhodnutí o uložení platební povinnosti ve splátkách.6. Odvolací soud vychází ze skutkových závěrů soudu prvního stupně. Podstatné je zjištění, že žalovaná na základě smlouvy o revolvingovém úvěru, kterou uzavřela se žalobkyní, získala od žalobkyně jako úvěrující společnosti celkovou částku 69 862 Kč a na tuto částku zaplatila celkem 33 180,90 Kč. Dosud nevrácená část jistiny tak činí 36 681,10 Kč. Současně bylo zjištěno, že v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřena úvěruschopnost žalované, jak ukládá ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Tento závěr není předmětem odvolacích námitek žalobkyně. Ty se nevztahují ani k posouzení účastnicemi uzavřené úvěrové smlouvy soudem prvního stupně jako neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Na tomto závěru nemá odvolací soud důvod cokoliv měnit.7. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru upravuje dobu vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, zde smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první uvedeného zákona. Jedná se o speciální právní úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. V zájmu ochrany spotřebitele je stanoveno, že spotřebitel není povinen poskytnutou jistinu vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Jestliže spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení. Z toho v obecné rovině vyplývá, že pokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud jde o spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím zaplacení soud, tedy stanoví její splatnost. Poskytovatel úvěrů má pak v případě úvěrové smlouvy neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nárok na vrácení nesplacené jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti, buď mezi účastníky dohodnuté nebo určené soudem, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli (zde žalobkyni) teprve okamžikem prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.8. Jestliže soud prvního stupně v projednávané věci výrokem II. zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení poplatku, úroků z úvěru v kapitalizované výši 3 652,05 Kč a úroku z prodlení od 14. 4. 2025 do zaplacení, jedná se o neoprávněný nárok se zřetelem ke shora uvedeným závěrům. Odvolání žalobkyně je v této části nedůvodné. Proto odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku v odstavci II. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku v odstavci III., o nákladech řízení, který odpovídá výsledku řízení a ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. převážnému úspěchu ve věci na straně žalobkyně. Pokud jde o vyčíslení nákladů řízení, odvolací soud plně odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozsudku v odstavci 17. odůvodnění. Námitka žalované o neschopnosti náklady řízení zaplatit na správnosti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení nemůže nic změnit.9. Odvolací soud se zabýval k odvolání žalobkyně lhůtou k vrácení zbývající části poskytnuté jistiny ve výši 36 681,10 Kč, která je upravena ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tak, že spotřebitel je povinen zaplatit v době přiměřené jeho možnostem. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, jaká je lhůta přiměřená možnostem žalovaného, tíží žalovanou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025). Za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované byla úvěrová smlouva shledána neplatnou, je na žalované tvrdit a prokázat, v jaké míře je v jejích možnostech platební povinnost vůči žalobkyni ohledně zbývající části jistiny splnit.