7 Co 541/2024-573 — Krajský soud v Českých Budějovicích

1. Žalobci se domáhají určení spoluvlastnického práva k části pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , označené jako parc. č. , hodnota, geometrickým plánem č. , hodnota, vyhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, . Žalobu odůvodňují tím, že jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, , zapsaném na LV č. , hodnota, v katastru nemovitostí vedeném u , právnická osoba, Žalovaní mají ve společném jmění manželů sousední pozemek parc. č. , hodnota, Na pozemku žalobců podél společné hranice se nachází dřevěný plot na podezdívce, a to ve vzdálenosti cca 50 cm od společné hranice. Mezi účastníky je sporný průběh vlastnické hranice, resp. je sporná otázka vlastnického práva k části pozemku žalobců parc. č. , hodnota, , která se nachází za plotem a je v řízení označen na základě geometrického plánu jako parc. č. , hodnota, (sporný pozemek).2. V průběhu řízení žalovaní uplatnili vzájemnou žalobou nárok na určení vlastnického práva k uvedenému spornému pozemku s tím, že vlastnická hranice mezi pozemky účastníků je vymezena plotem. Současně se dovolávali řádného vydržení sporného pozemku.3. Okresní soud v Písku (dále jen soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 12. 2023, č. j. 10 C 187/2020-440 (dále jen napadený rozsudek) určil vlastnické právo žalobců ke spornému pozemku a vzájemnou žalobu zamítl. V odůvodnění rozsudku se uvádí, že žalobci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. , hodnota, obci , adresa, . Žalovaní vlastní v režimu SJM sousední pozemek parc. č. , hodnota, . Průběh společné hranice mezi uvedenými pozemky je mezi účastníky sporný. Soud prvního stupně zjistil, že v dané lokalitě byla prováděna v různých časových obdobích měření týkající se průběhu hranice mezi uvedenými pozemky a byly vyhotoveny geometrické plány či měřičské náčrty, na nichž byla tato hranice vyznačena rozdílně. V roce 1991 byl vyhotoven geometrický plán č. , hodnota, pro zaměření novostavby na pozemku parc. č. st. , hodnota, ve vlastnictví , jméno FO, a parc. č. st. , hodnota, ve vlastnictví , jméno FO, , na němž byla hranice mezi pozemky vyznačena v místě současného plotu. V roce 1993 došlo znovu k vytyčení a zaměření hranic a byl vyhotoven měřičský náčrt provedený , tituly před jménem, , jméno FO, , který byl podkladkem rozhodnutí , organizační složka státu, , jímž bylo manželům , jméno FO, uloženo odstranit hraniční zeď v délce 360 cm s tím, že byla (neoprávněně) vybudována na pozemku parc. č. , hodnota, . Následně došlo k postavení plotu mezi pozemky manžely , jméno FO, a podél tohoto plotu poté postavil plot i žalobce a). Jednalo se o plot na betonové podezdívce, částečně dřevěný, částečně cihlový, tvořící jeden celek bez průchodu, který žalobce a) navýšil dřevěným bedněním a vysázením řady tújí ze své strany. Poté manželé , jméno FO, užívali svůj pozemek parc. č. , hodnota, v hranicích oplocení zhotoveného žalobcem a) až do roku 2003, kdy své nemovitosti včetně pozemku parc. č. , hodnota, převedli na , jméno FO, , která tento pozemek pozbyla v rámci exekučního řízení v roce 2006, kdy pozemek nabyla příklepem společnost , právnická osoba, Ta pozemek v roce 2008 prodala žalovaným. Bylo zjištěno, že jak žalovaní, tak i uvedení dřívější vlastníci pozemku parc. č. , hodnota, užívali tento pozemek v hranicích oplocení, které žalobce a) vybudoval v roce 1994. Ke sporu mezi účastníky týkající se hranice mezi pozemky došlo v roce 2017 v rámci žaloby na ochranu rušené držby podané úspěšně žalovanými. Řízení probíhalo u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 9 C 188/2017. Soud v tomto řízení uložil žalobcům a), b) povinnost obnovit původní stav, tj. odstranit oplocení, které umístili za stávající plot z roku 1994 a zdržet se vypuzení žalovaných z držby a užívacího práva ke spornému pozemku. Soud prvního stupně v nyní projednávané věci dospěl k závěru, že sporný pozemek vymezený geometrickým plánem vyhotoveným , tituly před jménem, , jméno FO, č. plánu , hodnota, , který je součástí rozsudku soudu prvního stupně, byl oddělen z pozemku žalobců parc. č. , hodnota, , který je ve spoluvlastnictví žalobců. Otázku vlastnického práva žalovaných k tomuto spornému pozemku posoudil z hlediska řádného vydržení podle § 1089 odst. 1 a násl. o. z., přičemž podmínky nabytí vlastnického práva řádným vydržením neshledal. K otázce mimořádného vydržení uvedl, že mimořádné vydržení lze aplikovat jen, když 20letá vydržecí doma neskončí dříve, než uplynutím 5 let ode dne nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., tj. nejdříve dne 1. 1. 2019. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 8. 2024, č. j. 7 Co 541/2024-503, který byl k dovolání žalovaných zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2025, č. j. 22 Cdo 505/2025-544. Ze závěrů Nejvyššího soudu vyplývá, že pokud jde o vlastnickou hranici mezi pozemky účastníků, je třeba vycházet z jejího vyznačení v katastru nemovitostí s tím, že měřičský náčrt o vytyčení hranic pozemků z 30. 9. 1993 odsouhlasený katastrálním úřadem, jehož se žalovaní dovolávají, nevyvolal žádné právní důsledky. Vyjádřil se k otázce řádného vydržení sporného pozemku žalovanými v režimu právní úpravy o. z. v souladu se závěry soudu prvního stupně i odvolacího soudu. Důvodem zrušení dřívějšího rozhodnutí odvolacího soudu v této věci bylo nesprávné posouzení otázky mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. S odkazem na judikaturu Nejvyšší soud k mimořádnému vydržení konstatoval, že zákon k mimořádnému vydržení vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby a aby nebyl držiteli prokázán nepoctivý úmysl. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Nepoctivým úmyslem ve smyslu § 1095 o. z. je zpravidla úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně vetřel v držbu svémocně anebo se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou (§ 993 o. z.). Hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální; žalující vlastník vyloučí mimořádné vydržení, pokud prokáže, že jednání držitele při nabytí držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Poukázal na důvodovou zprávu k § 1095 o. z. s tím, že tato právní úprava mimořádného vydržení míří mimo jiné na případy, kdy byl převeden pozemek o chybně stanovené (větší) výměře, než je výměra skutečná nebo pozemek chybně označený parcelním číslem, takže nabyvatel v dobré víře drží něco jiného, než pro co mu svědčí vlastnický titul. Nejvyšší soud uvedl, že podmínkou mimořádného vydržení je nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. Tento úmysl nelze zpravidla prokázat přímo, je-li však prokázána existence skutečností zakládajících nepoctivost držitele, o kterých věděl anebo – při splnění předpokladů § 4 odst. 1 o. z., tedy že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností – vědět při uchopení držby nutně musel, pak je třeba učinit závěr o jeho nepoctivém úmyslu. Nepoctivý úmysl přitom brání vydržení jen za předpokladu, že existoval při uchopení držby. Dále zpravidla platí, že ujala-li se osoba držby nikoli v nepoctivém úmyslu a později zjistí, že není vlastníkem (není v katastru nemovitostí evidován jako vlastník), není tím její nepoctivý úmysl dotčen; na rozdíl od poctivé držby (§ 992 odst. 1 o. z.) nemá taková vědomost za následek zánik kvalifikované držby (zde držby nikoli v nepoctivém úmyslu). Pokud držitel, který nenabyl věc v nepoctivém úmyslu, odmítá vlastníkovi držbu předat, resp. vzdát se jí, může vlastník v průběhu vydržecí doby zabránit mimořádnému vydržení v zásadě jen žalobou napadající držbu nebo tvrdící nepoctivý úmysl držitele při jejím nabytí, tedy zpravidla žalobou na ochranu vlastnického práva (§ 1040 o. z.) nebo (má-li na určení naléhavý právní zájem) žalobou na určení svého práva či na určení, že držiteli držené právo nenáleží (§ 80 o. s. ř.). Za nesprávný označil Nejvyšší soud názor odvolacího soudu, že se v dané věci při posouzení mimořádného vydržení prosadí skutečnost, že se vztahy mezi účastníky týkající se průběhu vlastnické hranice vyhrotily v roce 2017, což vyloučilo dobrou víru žalovaných a svědčí o nepoctivosti jejich úmyslu ve smyslu § 1095 o. z. ke dni 1. 1. 2019. Pokud žalovaní v průběhu roku 2017 zjistili, že jako vlastníci předmětného pozemku jsou v katastru nemovitostí uvedeni žalobci, nemělo to za následek zánik jejich kvalifikované držby (tedy držby nikoli v nepoctivém úmyslu). O poctivosti jejich úmyslu nadto svědčí i úspěšnost jejich žaloby na ochranu rušené držby, kterou se žalovaní bránili umístění nového plotu na sporné části pozemku v řízení vedeném před Okresním soudem v Písku pod sp. zn. 9 C 188/2017 (uvádí se v odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu).4. Po zrušení rozsudku se odvolací soud vrátil k přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně, který napadli odvoláním obě strany. Vychází přitom z toho, že podaná odvolání jsou přípustná (§ 202 o. s. ř.) byla podána v zákonem stanovené lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a