17 Co 142/2024-190 — Krajský soud v Hradci Králové

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. , číslo, , nově odděleného pozemku parc. č , číslo, , který vznikl oddělením z pozemku parc. č. , číslo, dle geometrického plánu č. , hodnota, ze dne 26. 5. 2026, a nově odděleného pozemku parc. č. 280/9, který vznikl oddělením z pozemku parc. č. , číslo, dle téhož geometrického plánu, vše v katastrálním území , adresa, (výrok I). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobci uložil povinnost nahradit žalované k rukám jejího zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku částku 37 026 Kč (výrok II).2. V odůvodnění rozsudku okresní soud vyložil, že má na základě provedeného dokazování za prokázané, že žalobcovi právní předchůdci , jméno FO, a , jméno FO, koupili od žalované na základě kupní smlouvy ze dne 27. 11. 1996 pozemky parc. č. , číslo, a 51/7 v katastrálním území , adresa, , postavili na nich dům, který byl spolu s oplocením kolaudován dne 23. 7. 2004. Posléze bylo zjištěno, že oplocení bylo částečně postaveno na pozemcích ve vlastnictví žalované, po upozornění na tuto skutečnost byla dne 16. 5. 2018 uzavřena směnná smlouva a s právními předchůdci žalobce bylo předjednáno, že oplocení posunou. K tomu však nedošlo, protože kupní smlouvou ze dne 22. 6. 2018 , jméno FO, a , jméno FO, převedli pozemky parc. č. st. , číslo, (jehož součástí je stavba č. p. , číslo, ), parc. č. st. , číslo, (jehož součástí je stavba bez č. p./č. e.), parc. č. , číslo, , parc. č. 51/7, parc. , číslo, a parc. č. , číslo, v katastrálním území , adresa, , jméno FO, , která je následně kupní smlouvou ze dne 12. 8. 2020 převedla žalobci. Ten vychází z přesvědčení, že pozemky tvořící předmět tohoto řízení, které vznikly zaměřením skutečné polohy oplocení na sporném rozhraní, nabyl po započtení vydržecí doby jeho právních předchůdců řádným, případně mimořádným vydržením. Po právním posouzení věci okresní soud dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro vydržení sporných pozemků žalobcem či jeho právními předchůdci splněny nebyly. Poukázal především na právní úpravu zahrnutou v ustanoveních § 1089, § 1090 odst. 1 a 2, § 1092, § 1095, § 1096, § 3028 odst. 2 a § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobce nemohl nabýt vlastnické právo ke sporným pozemkům řádným vydržením, a to bez ohledu na to, zda jeho právní předchůdci byli jejich poctivým držiteli. Za ty – případně terminologií zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), za oprávněné držitele – však okresní soud , jméno FO, a , jméno FO, nepovažoval. V roce 1996 totiž nabyli od žalované pozemky, které byly v příslušné kupní smlouvě jasně specifikovány – její součástí byl geometrický plán, jenž přesně stanovil hranice pozemků. Oplocení však vybudovali podle svého odhadu a uvážení a bez vytyčení hranic v terénu podle geometrického plánu, což dle mínění okresního soudu vylučuje oprávněnou držbu ve smyslu ustanovení § 130 obč. zák. Kdyby tito právní předchůdci žalobce oprávněnými držiteli sporných pozemků byli, pak by ovšem k vydržení vlastnického práva došlo ještě v době, kdy vlastnili ostatní pozemky. Žalobce by si v takovém případě nemohl započíst do vydržecí doby dobu držby těchto právních předchůdců. Vydržecí doba by se ve vztahu k pozemkům tvořícím předmět tohoto řízení mohla počítat až od doby, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy s , jméno FO, , která se ujala držby pozemků v rozsahu jejich oplocení. Od 22. 6. 2018 však dosud desetiletá vydržecí doba uplynout nemohla, k řádnému vydržení žalobcem proto dojít nemohlo. Okresní soud neshledal za naplněné ani zákonné podmínky pro mimořádné vydržení. Dosud především nemohla uplynout zákonem požadovaná dvacetiletá vydržecí doba. Okresní soud totiž za den, kdy se , jméno FO, a , jméno FO, ujali držby sporných pozemků, pokládal den místního šetření při kolaudaci, tedy 19. 7. 2004, kdy již nově postavené oplocení stálo. Považoval totiž za nevěrohodnou výpověď , jméno FO, , že bezprostředně po zakoupení pozemků vybudoval na místě původního (tehdy již částečně zničeného) oplocení, plot provizorní a na jeho místě pak oplocení nynější, že tedy drželi sporné pozemky již od roku 1996. I kdyby však vydržecí doba těchto právních předchůdců žalobce počala běžet již v roce 1996, zákonné podmínky mimořádného vydržení by naplněny být nemohly. V podstatě jediným předpokladem mimořádného vydržení je – vedle uplynutí vydržecí doby – nedostatek nepoctivého úmyslu vydržitele. Okresní soud v této souvislosti s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3387/2021 vyložil, co znamená nepoctivý úmysl. Dospěl k závěru, že žalovaná prokázala, že právní předchůdci žalobce v nepoctivém úmyslu jednali. Při stanovení hranic pozemků se spolehli jen na trosky starého plotu, které ani nebyly po celém obvodu pozemků, řádně hranice v terénu nevytyčili. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany. Žalovaná navíc nejpozději v roce 2016 upozornila právní předchůdce žalobce, že jejich plot se částečně nachází na pozemku obce. Po jednáních došlo k uzavření směnné smlouvy, na jejímž základě byl oddělen a převeden žalované pozemek parc. č. , číslo, 8. I sám , jméno FO, ve své svědecké výpovědi připustil, že tehdy chtěl od žalované obce dotčené pozemky koupit, takže si již byl jistě vědom toho, že výstavbou oplocení zabral část cizího pozemku. Na jeho chování tak nelze nahlížet jako na chování v nikoliv nepoctivém úmyslu. O nákladech řízení rozhodl okresní soud dle pravidla uvedeného v ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Žalované přiznal náklady spojené se zastoupením advokátem, a to v rozsahu odpovídajícím 9 úkonům právní služby, které sestávaly z převzetí a přípravy zastoupení, z vyjádření k žalobě a dalších dvou písemných vyjádření z 6. 12. 2023 a z 5. 2. 2024, z dvojího nahlížení do spisu ve dnech 30. 11. 2023 a 6. 2. 2024 a v zastupování při třech jednáních, a to ve dnech 7. 12. 2023, 29. 2. 2024 a 11. 4. 2024.3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Okresnímu soudu předně vytkl, že neprovedl navrhované důkazy, a to výslechy svědků , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . , jméno FO, měla vypovědět o tom, v jakém rozsahu se ujala držby pozemků po uzavření kupní smlouvy ze dne 22. 6. 2018, tedy že držela i pozemky vymezené oplocením a tvořící předmět sporu. Její výpověď je důležitá zejména pro kontinuitu plynutí doby mimořádného vydržení, která ve smyslu ustanovení § 3066 o. z. mohla uplynout nejprve dne 1. 1. 2019. , tituly před jménem, , jméno FO, mohl svou svědeckou výpovědí prokázat dobrověrnost manželů , jméno FO, , neboť jakožto tehdejší místostarosta za žalovanou obec jednal při uzavírání kupní smlouvy ze dne 27. 11. 1996. Jistě tudíž znal faktický stav původního oplocení a okolnosti týkající se vědomosti manželů , jméno FO, o vytyčení hranic převáděných pozemků dle geometrického plánu. I z provedených důkazů učinil okresní soud některé nesprávné skutkové závěry. Jednotlivá dílčí pochybení okresního soudu při hodnocení důkazů (oznámení o zahájení řízení ze dne 27. 5. 2005, směnné smlouvy z 16. 5. 2018, listina nadepsaná jako „Neoprávněný zásah do obecního pozemku“ ze dne 30. 4. 2016, výpovědi svědků , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ) pak vedla k nesprávným skutkovým závěrům, kdy okresní soud nelogicky uzavřel, že sporné pozemky byly právními předchůdci žalobce užívány v žalobou tvrzeném rozsahu až od roku 2004. Ze svědeckých výpovědí i z doložených fotografií přitom jasně vyplývá, že k užívání pozemků dochází od počátku, tedy již od realizace kupní smlouvy uzavřené v roce 1996. Závěr okresního soudu, že manželé , jméno FO, byli v roce 2016 upozorněni na to, že část oplocení je zbudována na obecním pozemku, nemá v provedeném dokazování oporu. Žalovaná sice předložila příslušnou listinu ze dne 30. 4. 2016, její doručení manželům , jméno FO, však neprokázala. Takové upozornění přitom žádný vliv mít nemohlo. Vydržecí doba pro řádné vydržení totiž uplynula již dříve před rokem 2016. Z pohledu posouzení nedostatku nepoctivého úmyslu jako předpokladu pro mimořádné vydržení pak tato listina žádný význam nemá, protože by mohla mít vliv pouze na dobrou víru v oprávněnou držbu. V návaznosti na pochybení při zjišťování skutkového stavu věci okresní soud rovněž věc po právní stránce nesprávně posoudil. Nemůže předně obstát jeho závěr, že manželé , jméno FO, nebyli oprávněnými držiteli (§ 130 odst. 1 obč. zák.) sporných pozemků. V důsledku vybudování nového oplocení na místě původního totiž přičlenili k nabývaným pozemkům pouze 58 m2. Výměra pozemků převáděných v roce 1996 dosahovala 1 894 m2. Rozeznat takový rozdíl na oplocené ploše není v možnostech a schopnostech průměrně rozumného člověka. , jméno FO, se tak držby chopili v rozsahu jediné seznatelné hranice, přičemž jejich důvěra nevybočovala z mezí běžné opatrnosti, nebylo jejich povinností nec