17 Co 75/2026-131 – Krajský soud v Hradci Králové

1. Žalobce se na žalovaném domáhá zaplacení , částka, s úrokem z prodlení o roční sazbě , úrok, % za dobu od , datum, do zaplacení.2. Vyložil, že mu žalovaný , datum, způsobil úraz (za svůj skutek byl posléze odsouzen za přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku) a vymáhaná částka reprezentuje úrazem vyvolané ztížení společenského uplatnění (v předchozím občanskoprávním řízení žalobce na žalovaném vymohl náhradu bolestného, nemajetkové újmy a vynaloženého znalečného). Popsal, že v důsledku žalovaným způsobeného zranění doposud trpí bolestmi, které mu brání v běžných činnostech každodenního života; už nezvládá těžší manuální práci, kterou se živil, nevydrží pracovat v předklonu, není schopen ležet na zádech, je mu nepříjemné déle sedět, mezi lopatkami cítí neustálý chlad, stále ho bolí záda, velmi mu vadí jednostranná zátěž, přesuny jsou pro něj možné jen na krátké trasy, problémem jsou plavání, běh i skákání, a nezvládá práce na zahradě, na domě ani v bytě. Zatímco před úrazem chodil do posilovny, boxoval a vůbec hodně sportoval, následkem úrazu nic z toho dělat už nemůže. Nechal vyhotovit znalecký posudek, jímž bylo ztížení jeho společenského uplatnění v souladu s metodikou vypracovanou pro účely posouzení ztížení společenského uplatnění Nejvyšším soudem České republiky ohodnoceno sumou , částka, . Na vyhotovení posudku vynaložil , částka, a za překlad lékařských zpráv, které byly pro vyhotovení posudku potřebné, z ukrajinského do českého jazyka zaplatil , částka, . V předžalobní výzvě stanovil žalovanému k zaplacení požadovaných náhrad lhůtu, která marně uběhla , datum, . Žalovaný ale nijak nereagoval.3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Především zpochybnil žalobcova tvrzení o jednotlivých omezeních v obvyklém způsobu života. Za doložená pokládal jen omezení popsaná v lékařských zprávách Fakultní nemocnice , adresa, . Tázal se, jestli znalkyně žalobce vyšetřovala v tuzemsku nebo na Ukrajině. A za zásadní pokládal, že v době úrazu byl žalobce v České republice protiprávně. Mínil, že je žalobce procesně povinen mj. také vysvětlit, proč se zdržoval na místě, kde k jeho úrazu došlo. Zdůraznil, že žalobce neměl živnostenské oprávnění ani povolení v České republice pracovat, a přesto fakticky práci vykonával. Jeho porušení právních povinností podle něj předchází porušení právních povinností, které vedlo k jeho úrazu a tím je přetržena příčinná souvislost protiprávního jednání žalovaného a vzniku škody. Dále žalovaný připomněl, že v rámci trestního řízení žalobce tvrdil, že je zaměstnán u konkrétního tuzemského zaměstnavatele. Podle žalovaného je proto nutno jeho případné odškodnění za úraz, který se mu při práci stal, řešit dle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Náklady za překlad a znalecký posudek by pak měly být uplatňovány v rámci nákladů řízení. Žalovaný rovněž zdůraznil, že aby splnil povinnost stanovenou předchozím rozsudkem, musel si nechat zvýšit úvěr, dostal se do vážných finančních potíží a musel využít institutu insolvence.4. Shora označeným rozsudkem okresní soud rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobci , částka, na náhradě za ztížení společenského uplatnění, , částka, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky a úrok z prodlení ve výši , úrok, % ročně z částky , částka, za dobu od , datum, do zaplacení (výrok I) a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení , částka, (výrok II). Ke splnění všech ukládaných platebních povinností stanovil žalovanému lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku.5. V odůvodnění především shrnul svá skutková zjištění a s odkazem na § 2 900, § 2 910, § 2 918, § 2 956 a § 2 958 občanského zákoníku, které citoval, vyložil, že nemá žádnou pochybnost, že žalovaný za žalobcův úraz plně odpovídá. Podle okresního soudu bylo jednoznačně prokázáno porušení právní povinnosti žalovaným, újma na žalobcově zdraví i příčinná souvislost mezi nimi. Ostatně, skutek žalovaného dokonce naplnil znaky nedbalostního přečinu těžkého ublížení na zdraví. Argumentaci žalovaného, že kvůli absenci platného povolení k pobytu a k práci v České republice nebo živnostenského oprávnění není mezi jednáním žalovaného a žalobci vzniklou škodou nezbytná příčinná souvislost, případně že újma žalobci vznikla i jeho spoluzaviněním, okresní soud s poukazem na výklad Nejvyššího soudu z předchozího řízení účastníků odmítl. Podtrhl, že pracovní povolení ani živnostenské oprávnění by zcela jistě nemohlo odvrátit škodní děj a nemělo by žádný vliv na vznik újmy na žalobcově zdraví a odpovědnost žalovaného za ni. Pro posouzení míry účasti na škodním ději je rozhodující, jak si žalobce počínal na daném místě v průběhu škodní události a nakolik svým jednáním přispěl k tomu, že byl zasažen paletou shozenou žalovaným. A jestliže v tomto směru nebyly zjištěny žádné okolnosti, které se podílely na vzniku úrazu (nepozornost, porušení zákazu výskytu na daném místě nebo jiné porušení bezpečnostních pravidel), pak žalobce k mechanismu samotného úrazového děje ničím nepřispěl a podobný následek by utrpěl i kdyby příslušná povolení a oprávnění měl. Při způsobu, jakým žalovaný nakládal s paletou, nezměnily formální nedostatky povolení k pobytu a k práci na straně poškozeného žalobce nic na průběhu nehody, a jsou tedy z hlediska právně relevantních příčin úrazového děje bez významu. Porušení právní normy poškozeným, jež neslouží k ochraně práv porušených škůdcem, nezakládá spoluúčast na vzniklé újmě, a nedošlo proto k přetržení příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vzniklou újmou a ani není dáno jakékoli spoluzavinění žalobce na vzniklé újmě. Za újmu vzniklou na zdraví žalobce tedy odpovídá výlučně žalovaný. Okresní soud se také vypořádal s námitkou, že by měl žalobce své nároky uplatňovat vůči zaměstnavateli a že by neměly být posuzovány podle občanského zákoníku. Zdůraznil, že žalobce v daném řízení uplatnil náhradu újmy nikoli vůči zaměstnavateli z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou pracovním úrazem, ale vůči žalovanému jakožto osobě, která škodu způsobila, postupem podle ustanovení občanského zákoníku. Na takovou náhradu má žalobce podle zákona nárok. Bylo jen na něm, vůči komu a z jakého právního titulu svůj nárok uplatní. Navíc Ústavní soud ve svém rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 2925/20 formuloval, že principy rovnosti a úplného odškodnění zásahu do nedotknutelnosti osoby při poškození zdraví vždy vyžadují takový výklad, aby se osobě, která utrpěla újmu v důsledku pracovního úrazu, dostalo odškodnění, jaké by jí náleželo při posouzení věci podle obecné občanskoprávní úpravy. Dále okresní soud podrobně vysvětlil úlohu a podstatu metodiky, zpracované pro účely vyčíslování nároků daného typu Nejvyšším soudem, a uznal důkazní sílu a vypovídací hodnotu žalobcem předloženého vyčíslení jako znaleckého posudku a na tomto základě i správnost vyčíslení žalobcova nároku na náhradu za ztížení společenského uplatnění. Přisvědčil žalobci i v tom, že má nárok na náhradu tlumočného za překlad lékařských zpráv a znalečného za vyhotovení posudku, protože jde o důvodně vynaložené výdaje na uplatnění pohledávky. Přitakal mu i v požadavku na úrok z prodlení od data marného uplynutí vytčené lhůty k zaplacení. O nákladech rozhodl podle výsledku sporu a podal podrobný výpočet náhrady. Rozhodnutí o lhůtách k plnění odůvodnil odkazem na § 160 odst. l občanského soudního řádu.6. Proti tomuto rozsudku se žalovaný odvolal. Navrhl jej zrušit a vrátit věc okresnímu soudu k dalšímu řízení anebo rovnou změnit tak, že se žaloba zamítá. Mínil, že okolnost, že v době úrazu byl žalovaný na území České republiky nelegálně a neměl pracovní povolení, pro rozhodnutí v této věci význam mít musí. Podle žalovaného to odůvodňují výjimečné okolnosti případu. Žalobce se totiž dovolává právního řádu, který nejdřív sám úmyslně porušil. Dále měl žalovaný výhrady i ke znaleckému posudku. Namítl, že znalkyně nebyla ustanovena soudem, že určitě žalobce nevyšetřila na Ukrajině a že do České republiky přijet nemohl. Poukázal i na to, že je Ukrajina ve válce, a měl za to, že by společenské uplatnění žalobce mělo být hodnoceno i se zřetelem k této okolnosti. Upozornil také, že rozsudek nijak nezohledňuje jeho insolvenční řízení a vytyčuje mu ke splnění ukládaných platebních povinností pro něj nesplnitelnou lhůtu.7. Žalobce naopak navrhl rozhodnutí okresního soudu potvrdit. Připomněl, jak se s některými námitkami žalovaného vypořádaly soudy v předchozím řízení účastníků, a mínil, že výsledky tohoto řízení nepřinesly nic, kvůli čemu by měly být tehdejší závěry revidovány. Měl za to, že i když je cizinec, jistě požívá v daných záležitostech v principu stejnou ochranu jako občané České republiky. S odkazem na § 127a občanského soudního řádu chválil i to, jak se okresní soud vypořádal s předloženým znaleckým posudkem. Za nelogický a nesmyslný pokládal argument, že když je Ukrajina ve válce, mělo by to mít zásadní vliv na posuzování uplatněného nároku. Vysvětloval, že podle něj je náhrada za ztížení společenského uplatnění svou povahou