27 Co 106/2026-99 – Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice

1. Okresní soud shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení v částce , částka, a kapitalizovaný úrok v částce , částka, , do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení dalších kapitalizovaných úroků v částce , částka, (výrok II), a žalované uložil povinnost nahradit žalobci náklady řízení , částka, k rukám zástupce žalobce (výrok III).2. V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že žalobce se domáhal po žalované zaplacení příslušenství z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty uzavřené dne , datum, mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . Uvedenou smlouvou byla žalované poskytnuta kreditní karta a úvěrový rámec ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, což nečinila, a proto právní předchůdce žalobce dne , datum, dlužnou částku zesplatnil. Následně vyzval žalovanou k její úhradě. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalobce.3. Okresní soud ve věci rozhodl platebním rozkazem, proti němuž žalovaná podala včas odpor. Uvedla, že uplatněný nárok neuznává, neboť žalobce nezná, nikdy s ním nekomunikovala. Pohledávka právního předchůdce žalobce byla žalovanou uhrazena v roce , Anonymizováno, .4. Žalobce k vyjádření žalované uvedl, že předmětem řízení je pouze nárok, který právnímu předchůdci žalobce dosud nebyl pravomocně přiznán. V dané věci se tedy nejedná o překážku věci pravomocně rozhodnuté či litispendence.5. Okresní soud po provedeném dokazování, kdy se seznámil s obsahem listin, které žalobce předložil k prokázání svých skutkových tvrzení, uzavřel, že žaloba je v převážné míře opodstatněná.6. Podle okresního soudu bylo provedeným dokazováním prokázáno, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty k čerpání prostřednictvím kreditní karty finanční prostředky, které se žalovaná zavázala řádně a včas splácet. To však nečinila, a proto dne , datum, právní předchůdce žalobce smlouvu o úvěru zesplatnil a následně k podané žalobě bylo žalované rozsudkem okresního soudu uloženo zaplatit právnímu předchůdci žalobce jistinu z této smlouvy spolu se zákonnými úroky z prodlení z žalované jistiny a kapitalizované úroky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce, o čemž byla žalovaná informována.7. Po stránce právní okresní soud věc posoudil jako spor ze smlouvy o úvěru, přičemž s ohledem na dobu uzavření smlouvy na věc aplikoval příslušná ustanovení zák. č. 513/1991 Sb., ve znění platném a účinném do , datum, (obchodní zákoník, dále jen obch. zák.) a příslušná ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., ve znění platném a účinném do , datum, (občanský zákoník, dále jen obč. zák.).8. Okresní soud vycházel zejména z ust. § 261 odst. 3 písm. d), § 497 a § 502 obch. zák. a ohledně postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce na žalobce vycházel z ust. § 1879, 1880 a 1886 zák. č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (občanský zákoník, dále jen o.z.).9. Podle okresního soudu žalovaná v řízení argumentovala tím, že žalobce nezná, nikdy s ním nekomunikovala a dluh právního předchůdce žalobce již uhradila. V průběhu řízení však bylo prokázáno, že žalobce je ve věci aktivně legitimován, neboť pohledávku za žalovanou nabyl smlouvou o postoupení pohledávek. Z uvedené smlouvy je přitom zřejmé, že postoupena byla pouze část nezaplaceného příslušenství (úrok) z předmětné revolvingové smlouvy, když o samotné jistině již bylo dříve pravomocně rozhodnuto Okresním soudem ve , adresa, . Právnímu předchůdci žalobce však bylo přiznáno pouze právo na zaplacení jistiny předmětné úvěrové smlouvy a dále zákonný úrok z prodlení. Nikoliv úrok smluvní, jehož zaplacení se nyní žalobce podanou žalobou domáhal. Za této situace nelze uzavřít, že by snad projednání a rozhodnutí o v žalobě uplatněném nároku bránila překážka věci pravomocně rozsouzené či překážka litispendence.10. Dále podle okresního soudu z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce své povinnosti plynoucí ze smlouvy splnil. Žalované umožnil čerpat finanční prostředky, ta však naproti tomu řádně a včas sjednané splátky nehradila. Právní předchůdce žalobce proto celý dluh žalované jednorázově zesplatnil a v souladu s ust. § 502 odst. 1 obch. zák. žalované vznikla povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, ale rovněž i úroky sjednané ve smlouvě o úvěru. Za období od , datum, do , datum, , které bylo předmětem řízení, činí dlužná částka , částka, . V tomto rozsahu okresní soud žalobě vyhověl. Stejně tak okresní soud vyhověl i nároku na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení v částce , částka, , a to za období od , datum, do , datum, .11. Ve zbývající části, tedy co do zaplacení , částka, , okresní soud žalobu zamítl, když dovodil, že v uvedeném rozsahu byla žaloba nedůvodná.12. Ve věci úspěšnému žalobci pak okresní soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované.13. Proti rozsudku, a to dle formulace odvolání výrokům I a III, podala včas odvolání žalovaná.14. V odvolání a jeho doplnění uvedla, že setrvává na svých dosavadních výhradách. Dluh vůči společnosti , právnická osoba, ., žalovaná včetně příslušenství zcela uhradila, s žalobcem nikdy nejednala a nic nepodepsala. Žalobci proto nic nedluží. Tuto skutečnost potvrdil i zástupce žalobce při jednání Okresního soudu ve , adresa, . Žalovaná nerozumí tomu, z jakého důvodu se po ní žalobce dlužné částky domáhá. Jednání Okresního soudu , adresa, hodnotí jako podjaté a rozsudek nespravedlivý.15. Z odvolání žalované plyne, že žalovaná s rozsudkem nesouhlasí, domáhá se jeho změny a zamítnutí žaloby.16. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované uvedl, že s tvrzeními uvedenými v odvolání zásadně nesouhlasí, žalovaná neuvádí nic relevantního. Žalobce se zcela ztotožňuje s postupem a rozhodnutím okresního soudu, nespatřuje v něm žádná pochybení. Tvrzení žalované žalobce hodnotí jako zcela lichá, neprokázaná a účelová.17. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku okresního soudu a přiznání nákladů řízení.18. Krajský soud přezkoumal v mezích podaného odvolání rozsudek okresního soudu i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o.s.ř.), a to ze všech v úvahu přicházejících odvolacích důvodů, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.19. Okresní soud v posuzované věci konstatoval, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky, které žalovaná po vyčerpání řádně nesplácela. Právní předchůdce žalobce dne , datum, celý dluh žalované z předmětné úvěrové smlouvy jednorázově zesplatnil a v řízení před Okresním soudem ve , adresa, se po žalované domáhal zaplacení dlužné jistiny a úroku z prodlení. Okresní soud rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , žalobě vyhověl. Následně žalobce postoupil smlouvou o postoupení pohledávek pohledávku za žalovanou (sestávající se z kapitalizovaných úroků z úvěru a kapitalizovaných úroků z prodlení) na žalobce.20. Okresní soud vycházeje z příslušných ustanovení obchodního zákoníku (§ 502 odst. 1 obch. zák.) konstatoval, že žalovaná měla povinnost zaplatit nejen dlužnou jistinu, která byla v předchozím výše označeném řízení přiznána přímo právnímu předchůdci žalobce, společnosti , právnická osoba, ., ale i úroky sjednané ve smlouvě, jejichž výše plyne z úrokového lístku právního předchůdce žalobce. Tyto úroky za období specifikované žalobcem činí , částka, . V uvedeném rozsahu okresní soud žalobě vyhověl, co do částky , částka, žalobu jako nedůvodnou zamítl.21. Odvolací soud uvedené skutkové i právní závěry rozsudku okresního soudu sdílí.22. Z odůvodnění rozsudku je zjevné, že soud prvního stupně po provedeném dokazování učinil z jednotlivých provedených důkazů správná a obsahu těchto důkazů i obsahu spisu odpovídající skutková zjištění, která promítl do výstižného a srozumitelného závěru o skutkovém stavu a věc i správně právně posoudil. Odvolací soud sdílí přesvědčení okresního soudu, že žalovaná ve smyslu ust. § 502 odst. 1 obch. zák. měla povinnost zaplatit nejen dlužnou částku, ale současně i úroky sjednané ve smlouvě o úvěru. Úrok je v obecné rovině vnímán jako cena za poskytnutí peněz, a pakliže finanční prostředky byly úvěrovanému poskytnuty, má věřitel právo na úhradu úroků. Samotná smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 497 obch. zák. nemůže být sjednána jako bezúročná. Závazek zaplatit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru, je její podstatnou částí (§ 269 odst. 1 obch. zák.), a za poskytnuté peněžní prostředky je dlužník povinen hradit úroky sjednané ve smlouvě, případně stanovené obchodním zákoníkem. To samozřejmě až do doby skutečného vrácení poskytnuté částky věřiteli.23. Odvolací soud