Krajský soud v Hradci Králové, pobočka Pardubice 27 Co 80/2026-111 – Náklady řízení

Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších , částka, s úvěrovým úrokem ve výši , částka, a , částka, , a dále s úvěrovým úrokem ve výši 12,75% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do zaplacení, jakož i v části, v níž žalobkyně žádala po žalovaném zaplacení úroků z prodlení, zamítl (výrok II.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Okresní soud rozhodoval o žalobě, kterou žalobkyně uplatnila své nároky ze smluv o revolvingových úvěrech, které uzavřela s žalovaným dne , datum, a dne , datum, . Úvěrové rámce byly vymezeny částkou , částka, . Žalovaný na smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne , datum, načerpal celkem , částka, , nicméně uhradil jen , částka, . Pokud jde o smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , tak žalovaný čerpal celkem , částka, a uhradil pouze , částka, . Žalovaný porušil sjednané podmínky splácení obou úvěrů, a proto žalobkyně oba úvěry dne , datum, zesplatnila a po žalovaném žádala kromě zaplacení dlužných jistin úvěru i poplatky za pojištění, smluvní pokuty, náklady na vymáhání, smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení.3. K výzvě okresního soudu před tím, než o věci rozhodl bez nařízení jednání, žalobkyně k úvěruschopnosti žalovaného sdělila, že byla posuzována na základě výpisů z účtu žalovaného za únor , Anonymizováno, a výpisů z databází NRKI, SOLUS, CEE a ISIR. Žalobkyně poznamenala, že žalovaný po uzavření obou úvěrových smluv na ně hradil po dobu téměř dvou let.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Okresní soud z předložených listinných důkazů zjistil, že účastníci uzavřeli dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, kterou žalobkyně umožnila žalovanému čerpat spotřebitelský úvěr až do částky , částka, . Žalovaný od , datum, do , datum, čerpal finanční prostředky v celkové výši , částka, a na svůj dluh uhradil celkem , částka, . Účastníci uzavřeli další smlouvu o revolvingovém úvěru dne , datum, , kterou žalobkyně umožnila žalovanému čerpat spotřebitelský úvěr až do částky , částka, . Žalovaný od , datum, do , datum, čerpal finanční prostředky v celkové výši , částka, a na svůj dluh uhradil celkem , částka, .6. Okresní soud považoval uzavřenou smlouvu za spotřebitelskou, a proto se dále zabýval tím, zda žalobkyně vynaložila odbornou péči při posouzení schopnosti žalovaného splatit úvěr (§ 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). K tomu učinil konkrétní skutková zjištění (srov. body 28. a 29. odůvodnění rozsudku okresního soudu) a podal podrobný výklad se závěrem, že žalobkyně nedoložila odbornou péči při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tudíž dovodil, že smlouvy o úvěrech jsou ve svém celku podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné a žalobkyně má proti žalovanému právo pouze na vrácení poskytnutých jistin spotřebitelských úvěrů. Závěrem okresní soud konstatoval, že pokud žalovaný na smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne , datum, obdržel od žalobkyně celkem , částka, a uhradil , částka, , tak nárok žalobkyně přeplatil o , částka, . U smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, je rozdílem mezi částkou poskytnutou žalovanému (, částka, ) a částkou žalovaným zaplacenou (, částka, ) částka , částka, , kterou žalovanému uložil zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.7. Ve zbývající části žalobu zamítl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále „o.s.ř.“), když žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, ale náklady řízení mu podle obsahu spisu nevznikly.9. Proti tomuto rozsudku, a to dle obsahu (viz níže) pouze proti části výroku II. a závislému nákladovému výroku III., podala včasné odvolání žalobkyně (dále též „odvolatelka“). V něm namítala, že okresní soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, když chybně dovodil, že u smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, žalovaný načerpal částku , částka, , ačkoliv ve skutečnosti vyplacená částka žalovanému činila , částka, , tudíž žalobkyni mělo být i ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, přisouzeno bezdůvodné obohacení ve výši , částka, (, částka, – , částka, ). Okresní soud svá skutková zjištění čerpal z předloženého důkazu – Výpis čerpání, splátek a úhrad, kde nesprávně spočetl částku načerpanou žalovaným, když z části „Rekapitulace“ sloupce „Částka předpisu“ Splátkového kalendáře nesečetl částku jistiny a CoC jistiny, jež představují načerpanou částku dlužníkem, a vycházel chybně jen z částky jistiny ve výši , částka, . K tomu odvolatelka dodala, že označení části jistiny jako „CoC jistina“ odpovídá jistině ze speciálního splátkového programu s názvem „Peníze na účet (cash on card)“, který byl mezi účastníky sjednán při uzavírání smlouvy. Toto rozlišení jednotlivých jistin na dvě různé položky je relevantní pouze jako administrativní záležitost v souvislosti s účetními operacemi prováděnými žalobkyní. V součtu se jedná o částku, která dohromady tvoří celkovou jistinu, tudíž o částku, která byla žalovaným celkově načerpána. Uvedené plyne z přiloženého výňatku z Výpisu čerpání, splátek a úhrad (část „Rekapitulace“). Žalobkyně rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení alespoň z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému byla dne , datum, zaslána výzva ke splacení celého úvěru, kterou nijak nerozporoval. V této souvislosti poukázala na rozsudky jiných krajských soudů, které žalobkyni přiznávají úroky z prodlení alespoň z nesplacené jistiny.10. Žalobkyně dále uvedla, že překvalifikovala svůj žalobní nárok a nadále požaduje pouze bezdůvodné obohacení ve výši , částka, s příslušenstvím, tudíž vzala žalobu zčásti zpět, konkrétně v rozsahu částek , částka, a , částka, , kapitalizovaných úroků ve výši , částka, a , částka, , úroku 12,75% ročně z částek , částka, a , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, a , částka, a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75% ročně z částek , částka, a , částka, od , datum, do zaplacení. Z výše uvedených důvodů se žalobkyně domáhala změny rozsudku okresního soudu, vyhovění žalobě co do částky , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, a se zákonným úrokem z prodlení od , datum, ve výši 12,75% ročně z částky , částka, do zaplacení, a dále co do částky , částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši , částka, a se zákonným úrokem z prodlení od , datum, ve výši 12,75% ročně z částky , částka, do zaplacení. Žalobkyně nakonec navrhla zastavení řízení ohledně zaplacení shora uvedené částky a příslušenství. Z obsahu odvolání je zřejmé, že odvolatelka nebrojí proti vyhovujícímu výroku I. rozsudku okresního soudu, že se domáhá změny zamítavého výroku II. (včetně závislého nákladového výroku) rozsudku okresního soudu a přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů. In eventum pak odvolatelka navrhovala zrušení rozsudku okresního soudu v napadené části a vrácení mu věci k dalšímu řízení.11. Dříve než odvolací soud přistoupil k věcnému přezkoumání napadeného rozsudku, zabýval se shora označeným dispozitivním úkonem žalobkyně, tj. částečným zpětvzetím žaloby v odvolacím řízení.12. Podle § 222a odst. 1 o.s.ř. vezme-li žalobce za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení.13. Se zřetelem na předpokládané souhlasné stanovisko žalovaného k částečnému zpětvzetí žaloby (s využitím postupu dle § 101 odst. 4 a § 211 o.s.ř.) odvolací soud postupoval podle shora citovaného ust. § 222a odst. 1 o.s.ř., a proto rozsudek okresního soudu v rozsahu zpětvzetí žaloby (v části výroku II.) zrušil a řízení pouze v této části zastavil (viz výrok I. rozsudku odvolacího soudu).14. Pokud se týká zbývajícího předmětu řízení, odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně rozsudek okresního soudu v mezích podaného odvolání (tj. v části výroku II. a v závislém nákladovém výroku III.) jak z pohledu odvolacích námitek, tak z důvodů v odvolání neuvedených (§ 212 a § 212a odst. 1 o.s.ř.), a to při nařízeném jednání za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. (za použití § 211 o.s.ř.) v nepřítomnosti žalovaného, a po provedeném dokazování, jež se promítlo do odůvodnění níže, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je zčásti důvodné.15. Odvolací soud v první řadě uvádí, že neshledává procesně správným postup okresního soudu, který o v žalobě uplatněném nároku rozhodl s výslovným souhlasem žalobkyně a předkládaným souhlasem žalovaného (§ 101 odst. 4 o.s.ř.) bez nařízení jednání (§ 115a o.s.ř.). Postup podle citovaného ustanovení je možno využít jen tam, kde z účastníky předložených listinných důkazů vyplývají tvrzení účastníků a v tomto smyslu je v podstatě skutkový stav mezi účastníky nesporný. Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že rozhodnutí ve věci samé bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. nelze založit na tom, že některý z účastníků neunesl břemeno tvrzení nebo důkazní břemeno.16. Shora uvedené se týkalo nejen posouzení úvěruschopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr (ač je zřejmé, že žalobkyně toto posouzení v odvolání akceptovala), ale i posouzení bezdůvodného obohacení a jeho výše, jež zůstalo předmětem odvolacího přezkumu, k němuž bylo namístě provést ve věci regulérní dokazování při nařízeném jednání, eventuálně si rozpory se žalobkyní vyjasnit prostřednictvím doplnění tvrzení a důkazů.17. Shora naznačené pochybení okresního soudu odvolací soud napravil při nařízeném jednání, při kterém provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy, k nimž žalobkyně podala v odvolání další vysvětlení.18. Z hlediska skutkového považuje odvolací soud pro posouzení výše bezdůvodného obohacení za rozhodné, jaké finanční prostředky žalovaný od žalobkyně obdržel (na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , která se ukázala být absolutně neplatnou) a jaké finanční prostředky žalovaný žalobkyni vrátil. V tomto ohledu je z odůvodnění napadeného rozsudku zřejmé, že okresní soud vycházel z toho, že žalovaný obdržel od žalobkyně na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, částku , částka, a uhradil jí částku , částka, , čímž nárok žalobkyně přeplatil o , částka, .19. Toto zjištění okresního soudu nebylo zcela správné, úplné. Ve spise založená smlouva o revolvingovém úvěru ze dne , datum, uváděla úvěrový rámec , částka, . Výpisem čerpání, splátek a úhrad k této smlouvě bylo prokázáno, že žalovaný ve skutečnosti načerpal na jistině částku , částka, a dále na CoC jistině částku , částka, . Žalobkyně v odvolání vysvětlila, že označení části jistiny jako „CoC jistina“ odpovídá jistině ze speciálního splátkového programu s názvem „Peníze na účet (cash on card)“. Pro posouzení věci je tedy dle názoru odvolacího soudu rozhodné, že dle listiny „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ žalovaný fakticky načerpal celkovou částku , částka, (součet jistiny a CoC jistiny). Tato listina (správnost v ní uvedených údajů) nebyla v řízení ničím zpochybněna (žalovaný byl od počátku v řízení nečinný), odvolací soud z ní tudíž dovodil, že po odečtu žalovaným vrácených , částka, zbývá žalovanému k úhradě odvolatelkou uváděných , částka, . Z právního hlediska jde při okresním soudem vyslovené neplatnosti úvěrové smlouvy o nárok na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku.20. Protože částka , částka, jako bezdůvodné obohacení žalovaného z absolutně neplatné smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, byla již žalobkyni přiznána výrokem I. rozsudku okresního soudu, který zůstal odvoláním nedotčen (§ 206 odst. 2 o.s.ř.), odvolací soud přiznal žalobkyni dalších , částka, . Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části výroku II. změnil dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.21. K odvolatelkou uplatněnému nároku na vrácení bezdůvodného obohacení se zákonným úrokem z prodlení lze uvést, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciálním k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů lichvářských úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nově stanovené době splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku vzniká až v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením jistiny (zbývající části) spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V tomto směru se tedy odvolací soud přihlásil k závěrům rozsudku Nejvyššího soudu z , datum, , sp. zn. , spisová značka, .22. Se zřetelem na výše uvedené závěry, kdy se žalovaný nedostal do prodlení s vrácením poskytnutého zůstatku jistiny a žalobkyni tak nemohl vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, odvolací soud dle § 219 o.s.ř. ve zbývající odvoláním napadené části výroku II. rozsudek okresního soudu potvrdil.23. S ohledem na dílčí zrušení a změnu rozsudku okresního soudu ve věci samé odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). Žalobkyně a žalovaný měli ve věci téměř shodný úspěch, proto krajský soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.24. Žádný z účastníků nemá rovněž právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť dílčí úspěch žalobkyně (viz přisouzená částka , částka, s příslušenstvím) byl převážen jejím neúspěchem v podobě částečného zpětvzetí žaloby, resp. částečného zrušení napadeného rozsudku a zastavení řízení ohledně zaplacení částek vymezených ve výroku I. tohoto rozsudku, které zavinila žalobkyně (§ 146 odst. 2 věta první ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.), a částečného potvrzení napadeného rozsudku. Převážně úspěšnému žalovanému pak nebylo lze přiznat náklady odvolacího řízení, neboť mu dle obsahu spisu nevznikly.