Krajský soud v Hradci Králové 47 Co 122/2026-55 – Náklady řízení

Výrokem I rozsudku okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů ode dne právní moci rozsudku. Ve výroku II zamítl žalobu v části o zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši , procento, ročně od , datum, do zaplacení a úroku ve výši , procento, ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Ve výroku III okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni částku , částka, do tří dnů ode dne právní moci rozsudku. Výrokem IV okresní soud zamítl žalobu v části o zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení z částky , částka, ve výši , procento, ročně od , datum, do zaplacení a úroku ve výši , procento, ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Ve výroku V okresní soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobkyně jako postupníka ze dvou smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi úvěrující , právnická osoba, a žalovanou jako úvěrovanou dne , datum, a dne , datum, . Na základě smlouvy ze dne , datum, byl žalované poskytnut úvěr , částka, . Podle smlouvy ze dne , datum, byl poskytnut úvěr ve výši , částka, . Žalovaná úvěry řádně nesplácela. Okresní soud zjistil, že úvěrové smlouvy jsou neplatné pro neprověření úvěruschopnosti žalované podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Nadto byla v obou smlouvách sjednána nepřiměřeně vysoká cena úvěru v rozporu s dobrými mravy podle § 580 odst. 1 o. z. Okresní soud uložil žalované zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši , částka, a , částka, spočívající v rozdílu mezi poskytnutou a splacenou částkou podle § 2991 o. z. Okresní soud se zabýval lhůtou k plnění dlužné částky v souladu s § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná byla v řízení nečinná. Okresní soud dovodil, že žalovaná je schopna dlužnou částku zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť nebyly zjištěny žádné okolnosti odůvodňující stanovení delší lhůty. Žaloba byla ve výroku II a IV zamítnuta co do požadovaných smluvních poplatků, úroku a úroku z prodlení. Okresní soud konstatoval, že žalovaná se s placením dosud nedostala do prodlení. Splatnost pohledávky nastane po uplynutí soudem stanovené lhůty. O nákladech řízení okresní soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. V řízení byla úspěšnější žalovaná, náklady řízení jí však nevznikly.3. Žalobkyně podala odvolání proti části výroku II rozsudku týkající se zamítnutí žaloby na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši , procento, ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a proti části výroku IV týkající se zamítnutí žaloby na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši , procento, z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Namítla, že okresní soud pochybil, když neuložil žalované zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení. Nesouhlasila, že se žalovaná dosud nedostala do prodlení s placením dlužné částky. Žalovaná byla vyzvána k placení dluhu dne , datum, , které jí bylo odesláno dne , datum, . Nejpozději třetí den se výzva dostala do dispozice žalované. Po marném uplynutí 10 denní lhůty se žalovaná dostala do prodlení dne , datum, . Poté byla ještě jednou vyzvána k zaplacení předžalobní výzvou ze dne , datum, se lhůtou k zaplacení do , datum, . Žalovaná netvrdila, že by neměla možnosti a schopnosti dlužnou jistinu vrátit. Žalobkyně připomněla rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025. I Ústavní soud judikuje o pravidlu rozdělení důkazního břemene, která zajišťuje spravedlivý proces. Žalobkyně odkázala na rozhodnutí odvolacích soudů, podle kterých § 87 zák. č. 257/2016 Sb. představuje speciální úpravu vracení bezdůvodného obohacení jenom v případě, pokud spotřebitel prokáže, že není v jeho možnostech dluh na jistině uhradit v požadované lhůtě. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek v části výroku II a IV tak, že uloží žalované zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši , procento, ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši , procento, ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyně žádala náhradu nákladů odvolacího řízení.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, v zákonné lhůtě a že je přípustné (§ 201, contr. § 202, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu včetně řízení jeho vydání předcházejícího (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze částečně.6. Okresní soud z provedených důkazů zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byly sjednány dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru dne , datum, a dne , datum, . Žalované byly poskytnuty úvěry ve výši , částka, a , částka, . Okresní soud správně dovodil, že žalobkyně neprokázala, že před poskytnutím úvěru nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované. Nepochybil, když uložil žalované zaplatit žalobkyni bezdůvodné obohacení spočívající v poskytnuté jistině úvěru po odečtení splátek žalované podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Předmětem odvolacího řízení je posouzení nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení.7. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 vzniká věřiteli právo na úroky z prodlení v případě neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu neprověření úvěruschopnosti dlužníka teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud.9. Z uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR se dovozuje, že žalobkyně nemá nárok na úroky z prodlení, dokud neuplyne doba stanovená soudem podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální vůči obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Upravuje novou dobu splatnosti, a to buď mezi účastníky dohodnutou, nebo určenou soudem. Doba splatnosti, kterou soud určí, neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru po uplynutí doby stanovené podle § 87 cit. zák. Úprava splatnosti dluhu, který vznikl z neplatné spotřebitelské úvěrové smlouvy pro neprověření úvěruschopnosti spotřebitele, spadá pod ochranu spotřebitele, která je veřejným zájmem.10. Ohledně zaplacení peněžité částky se vede spor. Žalovaná je povinna dluh vrátit v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná netvrdila, jaká doba splacení dlužné částky je přiměřená jejím poměrům. Odvolací soud souhlasí s žalobkyní, že je věcí žalované spotřebitelky, aby poskytla ohledně svých možností splácet dluh soudu potřebné informace a aby případně takto tvrzené možnosti též věrohodně doložila. K tomu však v daném případě nedošlo. Žalovaná byla po celou dobu řízení nečinná. Proto okresní soud nepochybil, když dovodil, že jde-li o dlužnou částku ve výši , částka, a , částka, a žalovaná přestala splácet poskytnutý úvěr v , datum, , je přiměřenou dobou k plnění doba třídenní. Žalovanou nebyly tvrzeny žádné skutečnosti ke stanovení delší lhůty. Nárok na zákonné úroky z prodlení vzniká žalobkyni v okamžiku prodlení žalované po uplynutí soudem stanovené doby.11. Okresní soud rozhodl o zaplacení částky , částka, a , částka, ve výroku I a III rozsudku, v němž určil lhůtu k zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrok I a III nebyl odvoláním dotčen a samostatně nabyl právní moci dne , datum, . Žalované počala běžet třídenní lhůta k plnění od právní moci výroku I a III a marně uplynula dnem , datum, (§ 607 o. z.). Žalovaná v řízení netvrdila, že dlužnou částku žalobkyni zaplatila. Žalovaná se dostala do prodlení s placením od , datum, . Podle § 1970 o. z. má žalobkyně od tohoto data nárok na zaplacení úroku z prodlení. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá výše úroku roční výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Úroková sazba činila , procento, ročně. Proto bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši , procento, ročně z částky , částka, a z částky , částka, od , datum, do zaplacení. V této části byl rozsudek okresního soudu změněn podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a ve zbylé napadené části byl potvrzen podle § 219 o. s. ř.12. V souladu s § 224 odst. 2 a § 142 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud znovu rozhodl o nákladech řízení před okresním soudem. Žalobkyně měla ve věci pouze částečný úspěch přibližně v rozsahu , procento, , zatímco žalovaná byla úspěšná přibližně v rozsahu , číslo, . Žalované však s ohledem na její procesní nečinnost žádné náklady řízení nevznikly, a proto odvolací soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem.13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Předmětem odvolacího řízení byly pouze zákonné úroky z prodlení ve výši , procento, z částky , částka, od , datum, do zaplacení (k datu rozhodnutí odvolacího soudu částka , částka, ) a zákonné úroky z prodlení ve výši , procento, ročně z částky , částka, od , datum, (k datu rozhodnutí odvolacího soudu částka , částka, ). Předmětem odvolacího řízení byly úroky z prodlení v celkové výši , částka, . Krajský soud uložil žalované zaplatit úrok z prodlení ve výši , procento, z částky , částka, od , datum, do zaplacení (k datu rozhodnutí odvolacího soudu částka , částka, ). Krajský soud uložil žalované zaplatit úrok z prodlení ve výši , procento, z částky , částka, od , datum, do zaplacení (k datu rozhodnutí odvolacího soudu částka , částka, ). Úspěch žalobkyně představoval částku , částka, . Žalobkyně byla převážně neúspěšná. Žalované náklady řízení nevznikly. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.