11 CO 124/2022-680 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud zamítl žalobu na určení, že žalovaná 2. je vlastníkem nemovitostí – pozemků zapsaných v knihovní vložce [anonymizováno] pro [katastrální uzemí] – [město] [anonymizováno], původního pozemkového katastru tak, jak jsou tyto pozemky označeny v odstavci I. bod 1 výroku rozsudku (dále jen předmětné pozemky nebo předmětné nemovitosti), zamítl žalobu na určení, že žalovaná 2. je vlastníkem pozemků zapsaných v knihovní vložce [číslo] pro [katastrální uzemí] – [město] [anonymizováno], původního pozemkového katastru PK [číslo], dle katastru nemovitostí částí pozemků [parcelní číslo] (odstavec I. bod 2 výroku), zamítl žalobu, aby alternativně bylo určeno, že vlastníkem pozemků původního pozemkového katastru tak, jak je uvedeno odstavci I. bod 3 písm. a) a b) výroku je žalobce, uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 82.280 Kč a žalované 2. náhradu nákladů řízení ve výši 12.429 Kč (odstavec II. a III. výroku). 2. Rozsudek napadl včas podaným odvoláním žalobce. Konstatoval, že rozsudek je nespravedlivý a je snahou soudu prvního stupně o dodatečnou legalizaci nezákonných a chybných rozhodnutí orgánů komunistické moci v době nesvobody od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989. Soud se nijak nezabýval předloženými důkazy o tom, že rozhodnutí o výkupu pozemků z vlastnictví žalobce bylo vydáno v rozporu a chybně dle tehdy platného zákona č. 46/1948 Sb. a rozhodnutí v tomto směru jsou od počátku neplatná, včetně všech následujících úkonů. Soud přechod vlastnictví žalobce na československý stát opírá o prosté konstatování znění § 10 odst. 3 zákona č. 46/1948 Sb., že poznámka provedení výkupu v pozemkové knize má účinky přechodu vlastnictví k vykoupené půdě na československý stát. Zde tato poznámka byla v knihovních vložkách žalobce učiněna dne [datum]. Z předložených důkazů, které soud prvního stupně uvádí jako prokazatelné, je jednoznačné, že se jedná o podvod, který činí tuto poznámku zcela neplatnou, a tedy i soudem deklarovaný přechod na československý stát – listina, na kterou se poznámka v KVL odvolává, byla vydána dne 6. 8. 1949 Okresním soudem nebo Okresním národním výborem v [obec], tedy nemohlo dojít k provedení poznámky v KVL dne [datum]. Pokud by žalobce přistoupil na konstrukci soudu prvního stupně, bylo by třeba konstatovat, že žalobce byl minimálně vlastníkem všech pozemků uvedených v pozemnostních arších do 4. 8. 1949. S ohledem na tuto skutečnost, kdy obce v samostatné působnosti zanikly ke dni 31. 12. 1948 a staly se součástí československého státu bez samostatné působnosti, jsou všechny případné přídělové dokumenty uváděné jako důkazy žalovaným 1. v souladu s jejich nabývacími tituly pro Místní národní výbor v [obec] pouze převodem mezi jednotlivými složkami československého státu a není možné na ně pohlížet jako na příděl samostatné obci. Soud prvního stupně si protiřečí, neboť dle předloženého důkazního materiálu při provádění návrhů žalovaného 1. na zápis žalovaných pozemků do katastru nemovitostí dle zákona č. 172/1991 Sb. věděl žalovaný 1. o tom, že se jedná o historický církevní majetek a tedy dle jednoho odůvodnění soudu prvního stupně do doby vydání zákona č. 428/2012 Sb. držela obec církevní majetek s očekáváním, zda budou i obce zahrnuty do okruhu povinných osob ze strany zákonodárce – nemohla tedy žalovanému 1. proběhnout doba na vydržení vlastnictví a ani být v dobré víře, jinde zase soud prvního stupně tuto skutečnost opomíjí a opírá se pouze o souhlasné vyjádření žalovaného 1. a Pozemkového fondu, kdy tedy popírá výše uvedené konstatování a zcela nereflektuje skutečnost, že se jedná o církevní majetek, a buď tedy byl pouze dán obci v očekávání zákonodárcem restitučním plněním církvím a církevním právnickým osobám nebo by měl soud prvního stupně konstatovat, že toto prohlášení je od samého počátku neplatné, neboť Pozemkový fond porušil zcela jednoznačně blokační paragraf 29 zákona o půdě. Celé soudem vedené řízení je zmatečné, soudem jsou akceptovány důkazy prvního žalovaného, které jsou jednak nesouvisející, nemají minimální požadavky dokumentů konstatovaných judikaturou Nejvyššího soudu (minimální identifikace), zmateně jsou uváděny jako důkazy zábory pozemků jiných církevních právnických osob, zcela odlišných od žalobce, nesoulady výměr, katastrálních území, apod. Soud se svým rozhodováním snaží dokončit nespravedlnosti zločinného komunistického režimu, úkony napravujícími chyby orgánů této nedemokratické společnosti v době po 25. 2. 1948 nerespektováním základních principů právního státu. Dle pozemnostních archů sestavených Katastrálním měřickým úřadem v [obec] v roce 1948 (série [číslo] [číslo]) byl k 31. 12. 1945 ve vlastnictví [název] [anonymizováno] v [obec] tento stav staveb a pozemků: Pro [katastrální uzemí] – [okres] pozemky zapsané v knihovní vložce [číslo] a [číslo] o celkové výměře [číslo], [číslo] ha, pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] pozemky zapsané v knihovní vložce [číslo], [anonymizována čtyři slova] o celkové [číslo], [číslo] ha, pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] pozemky zapsané v knihovní vložce [číslo] o celkové výměře [číslo], [číslo] ha, pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] pozemky zapsané v knihovní vložce [číslo] o celkové výměře [číslo], [číslo] ha, celkem tedy ve vlastnictví [název] [anonymizováno] v [obec] pozemky o celkové výměře [číslo], [číslo] ha. Dle výměru o výkupu ze dne [datum] vydaným ONV v [obec] se dle § 1 odst. 2 zákona č. 46/1948 Sb. staly předmětem výkupu pozemky žalobce uvedené v soupisové přihlášce na [město] [anonymizována čtyři slova] [příjmení] [anonymizováno] o celkové výměře [číslo], [číslo] ha – ve vlastnictví [název] bylo tedy ponecháno veškeré vlastnictví v k. ú. [obec] – [okres] a [číslo] ha dle výběru v ostatních katastrálních územích. Z výše uvedeného plyne, že ke dni 26. 4. 1949 byl žalobce prokazatelně vlastníkem pozemků, které dále uvedl v podaném odvolání na č. l. 657 a 658 (kromě pozemků označených v odstavci I. bod 1 a 2 výroku napadeného rozsudku zde byly další pozemky, ohledně kterých žalobce tvrdí své vlastnické právo). Dále dle podaného odvolání k zabrání majetku žalobce státem došlo dle zákona č. 46/1948 Sb., který byl důvodem nespravedlivého odejmutí pozemků ve vlastnictví žalobce – jedna z majetkových křivd, jak uvádí zákon č. 428/2012 Sb. způsobené oprávněné osobě. Rozhodnutí o výkupu pozemků žalobce bylo provedeno v rozporu s uvedeným zákonem, neboť žalobce je církevní právnickou osobou a výměr o rozhodnutí o výkupu [číslo] 1949 z 26. 4. 1949 byl proveden podle § 1 odst. 2 zákona č. 46/1948 Sb. Na výkup zemědělských pozemků od právnických osob se však vztahoval odst. 3 § 1 tohoto zákona, tedy výměr a výkup byl i dle tohoto zákona od samého počátku neplatný a veškeré navazující úkony žalovaného 1. a 2. jsou od samého počátku neplatné a žalobce je po celou dobu vlastníkem v žalobě uvedených pozemků. Pozemek parc. č. dle PK [číslo] pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] (dnes [obec] – [město] [anonymizováno]) zapsaný v knihovní vložce [číslo] pro toto katastrální území byl v rozhodném období ve vlastnictví žalobce – viz výše uvedené důkazy (zápis z KVL, kopie pozemnostních archů) a je dle srovnávacího sestavení parcel vypracovaným [stát. instituce], [stát. instituce] – pobočka [obec] součástí dnešního pozemku – část [parcelní číslo], část [číslo] a část [číslo]. Žalobce navrhoval, aby odvolací soud změnil rozhodnutí prvoinstančního soudu tak, že se žalobě vyhovuje, nebo aby zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil k rozhodnutí s pokynem respektovat předložené důkazy a současně aby přiznal náhradu nákladů řízení. 3. 1. žalovaný v podaném vyjádření namítl, že Nejvyšší soud zrušil rozsudek krajského soudu a rozsudek okresního soudu ve vztahu k pozemkům uvedeným v odstavci I. bod 3 rozsudku okresního soudu č. j. 7 C 48/2015-454. Pokud tedy žalobce v rámci svých odvolacích důvodů uvádí, že prokazuje vlastnictví ke dni [datum] k dalším pozemkům mimo tyto uvedené, pak takové tvrzení nemá souvislost s probíhajícím řízením, neboť jím uváděné pozemky nejsou předmětem řízení o určení vlastnictví, o nich již bylo rozhodnuto a žaloba byla pravomocně zamítnuta. Žalovaný 1. má za to, že okresní soud dospěl ke správnému závěru, že k předmětným nemovitostem – pozemkům, či jejich částem vzniklých z původních pozemků v [katastrální uzemí] - [město] [anonymizováno] zapsaných v knihovní vložce [číslo] bylo prokázáno, že se jednalo o majetek státu, ke kterému v rozhodném období ke dni účinnosti zákona č. 172/1991 Sb. náleželo právo hospodaření Městskému národnímu výboru [obec] a pozemky přešly na žalovaného 1. dle § 1 zákona č. 172/1991 Sb. Žalovaný 1. prokázal hospodaření na pozemcích v lokalitě sídliště [část obce] a jeho okolí, včetně mateřské školy, když se jedná zejména o veřejnou zeleň, veřejné prostranství na území [územní celek], jejichž údržbu zajišťovaly Technické služby [obec]. U pozemku PK [číslo] a PK [číslo] dle katastru nemovitostí část [číslo], u nichž nebyl dohledán žádný nabývací ti