11 CO 162/2022-201 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobci a) a b) domáhali po žalované zaplacení částky 20.000 Kč s příslušenstvím (odstavec I. výroku), uložil žalobcům a) a b) povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 32.114,40 Kč (odstavec II. výroku), rozhodl, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku). 2. Rozsudek napadli včas podaným odvoláním žalobci. Namítali, že soud prvního stupně nesprávně posoudil platnost polské smlouvy na realizaci kuchyně. Dle jejich názoru se jedná o typický případ formulářové smlouvy zakládající zjevnou nerovnost postavení polského podnikatele a českého spotřebitele a nerovnováhu práv a povinností. Text byl napsán v polštině, nepřehledným a malým písmem, věc byla podřazena pod polský občanský zákoník, byla krácena práva plynoucí z odpovědnosti a záruky, smlouva obsahovala překvapivá ustanovení – úhrada doplatku kupní ceny před realizací montáže díla, bez jakéhokoliv překladu do češtiny či poučení o spotřebitelských právech, uzavírána při existenci jazykové bariéry. Smlouvu je proto nutno posoudit jako neplatnou. Žalobci nerozumí argumentaci soudu, který říká, že si žalobci za to mohou sami, pokud kontaktovali polského podnikatele a pokud smlouvě nerozuměli, nikdo je k tomu nenutil ji podepsat a je to jejich riziko. Zjevné vnímání ochrany spotřebitele soud prvého stupně vnímá z pohledu právního profesionála a ne z pohledu běžného spotřebitele. Žalobci poté, co si vybrali typ a vzor kuchyně, byli postaveni před hotovou věc a byl jim předložen papír k podpisu, který žalobkyně a) za oba podepsala. Žalobci považují za platnou ústní smlouvu uzavřenou s žalovanou, jejichž parametry byly vtěleny do písemného dokumentu nazvaného jako smlouva na vyhotovení kuchyně, kterou lze považovat za potvrzení objednávky na základě ústní domluvy, nikoliv platnou smlouvu v celém rozsahu. Bylo prokázáno, že v den, kdy kuchyně měla být namontována, svědek [příjmení] trval na tom, že musí být celý doplatek kupní ceny zaplacen v hotovosti před započetím jakékoliv instalace, což bylo pro žalobce překvapením. Žalobci s tímto nesouhlasili, ale pod tíhou okolností, jelikož měli odinstalovanou starou kuchyň a žalovaná započala její realizaci ještě v prodlení, žalobkyně a) souhlasila s tím, že uhradí doplatek kuchyně před realizací, jelikož měla přichystané peníze, a zároveň bude chtít od svědka [příjmení] předat fakturu, resp. příjmový doklad o zaplacení a dodací listy. Bylo prokázáno, že svědek [příjmení] takové dokumenty u sebe neměl, což sám potvrdil a nabídl žalobcům, že jim vystaví paragon, na kterém byla uvedena toliko částka a poznámka, že se jedná o doplatek kuchyně, bez identifikace výstavce, příjemce nebo bližší specifikace, na co má být hrazeno a komu. To žalobci odmítli jako nedostatečné. Žalobci byli připraveni uhradit za určitých zákonných podmínek v hotovosti doplatek kupní ceny před montáží, soud se však nezabýval v neprospěch žalobců důsledky toho, proč tak neučinili. Rovněž nesouhlasili s názorem okresního soudu, že nebylo možno od smlouvy odstoupit z důvodu výroby zboží na míru dle § 1837 písm. d) občanského zákoníku. Poukazovali na to, že se jednalo o typizovanou kuchyň, typizovaných velikostí a barev, které se skládají modulově. Žalovaná neposkytla žalobcům žádné poučení o jejich právu odstoupení od smlouvy, což musí jít k tíži žalované. V rámci řízení bylo prokázáno, že si po odstoupení od smlouvy nechali žalobci nainstalovat jinou kuchyň, jelikož již nemohli dále čekat na plnění od žalované, která ani neměla snahu nadále cokoli plnit. Právní závěr soudu o tom, že závazek smlouvy stále trvá, je nesprávný a nemá oporu v zákoně. Nesouhlasili se závěrem soudu, že žalobce b) nemá aktivní procesní legitimaci. Žalobci jsou manželé a mají společné jmění manželů, prostředky použité k úhradě zálohy byly ze společného jmění manželů. Žalobce b) byl u jednání o smlouvě a vše odsouhlasil, rovněž svědkyně [příjmení] uvedla, že při objednávce kuchyně byli přítomni oba žalobci a do rozhovoru se zapojovali oba žalobci, ale žalobkyně více. Žalobci považují za platnou pouze ústní smlouvu uzavřenou s žalovanou a smluvními stranami byli právě žalobce s žalobkyní a žalovaná. Dále nesouhlasili s hodnocením důkazů ze strany soudu, který uvěřil zaměstnancům žalované a neuvěřil žalobcům a svědkyni [příjmení]. Domáhali se změny napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. 3. Žalovaná souhlasila se skutkovými i právními závěry okresního soudu a navrhovala potvrzení napadeného rozsudku. 4. Z obsahu spisu se podává, že žalobci se domáhali po žalované vrácení částky 20.000 Kč s příslušenstvím jako zaplacené zálohy za dodávku kuchyňské linky, dle jejich názoru se jednalo o smlouvu o dílo uzavřenou mezi žalobci jako spotřebiteli a žalovanou jako podnikatelkou. Osoby pověřené jednat za podnikatelku odmítly dne 6. 5. 2020 kuchyň v bytě žalobců namontovat, pokud nebude předem zaplacen zbytek ceny. Protože dílo nebylo dokončeno, žalobci odstoupili od smlouvy a vyzvali žalovanou k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 20.000 Kč, částka jim vrácena nebyla. 5. Okresní soud provedl dokazování listinami a výslechy svědků tak, jak je zachyceno v protokolech o jednání. Skutková zjištění učiněná z provedených důkazů okresní soud popsal v bodě 10. – 20. odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalobci v podaném odvolání okresnímu soudu vytýkají z jejich pohledu nesprávné hodnocení provedených důkazů s tím, že okresní soud bezdůvodně uvěřil výpovědím svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení], naopak neuvěřil výpovědím účastníků a svědkyně [příjmení]. K tomu uvádí odvolací soud, že podstatné skutečnosti byly z výpovědí všech tří uvedených svědků ([příjmení], [příjmení] a [příjmení]) zjištěny a případné rozpory mezi těmito svědeckými výpověďmi nejsou pro posouzení věci podstatné. 6. Okresní soud vyšel z následujícího zjištění, které krajský soud jako správné a odpovídající provedeným důkazům přejímá. Žalovaná jako polská podnikatelka vyvíjející ekonomickou činnost v oblasti výroby a prodeje kuchyňského nábytku nabízí své služby i na území [země] a na základě její reklamní inzerce ji kontaktovala žalobkyně a) s žádostí o zhotovení kuchyně na míru. Byly dohodnuty parametry kuchyně a mezi žalovanou a žalobkyní a) uzavřena smlouva nazvaná smlouva na zhotovení kuchyně, podle které se žalovaná zavázala dodat žalobkyni a) na míru zhotovenou kuchyňskou linku za základní cenu 45.700 Kč a montáž ve výši 10 % z ceny v termínu od 10. – 20. 4. 2020, žalobkyně a) se zavázala zaplatit zálohu, což také učinila ve výši 20.000 Kč. Dále bylo ve smlouvě ujednáno, že zbývající částku žalobkyně a) uhradí před dovezením nábytku na místo a před jeho vynesením do domu a před montáží. Předmětná smlouva byla uzavřena v bytě žalobkyně a), byl u jejího uzavření přítomen také manžel žalobkyně – žalobce b), jeho podpis však na smlouvě není. Po následné dohodě dne 6. 5. 2020 se dostavili pracovníci žalované, k montáži kuchyně nedošlo, neboť žalobkyně a) odmítla na žádost zaměstnanců žalované doplatit zbytek kupní ceny před vnesením kuchyně do bytu a před její montáží. Listinou ze dne 25. 5. 2020 žalobkyně a) od smlouvy odstoupila. Žalobkyně a) tak učinila prostřednictvím advokáta, kterému udělila plnou moc dne 18. 5. 2020. Advokát odeslal odstoupení od smlouvy 25. 5. 2020, žalovaná potvrdila jeho přijetí a uvedla, že jakmile bude mít žalobkyně a) hotovost nebo převede peníze na účet, žalovaná (její pracovníci) přijedou a nábytek nainstalují. Dle smlouvy měl být nábytek zaplacený v den montáže na prodejně žalované nebo v místě bydliště žalobkyně před vnesením nábytku. Následně byla žalovaná advokátem dne 26. 5. 2020 vyzvána k vrácení částky 20.000 Kč. 7. Okresní soud správně vyhodnotil, že je dána mezinárodní příslušnost českých soudů a je na místě použití českého hmotného práva. Zde odvolací soud odkazuje na podrobně vysvětlenou otázku mezinárodní příslušnosti a použití hmotného práva v bodě 23. odůvodnění napadeného rozhodnutí. 8. Odvolací soud po právní stránce dospěl k jinému závěru, než soud okresní. V daném případě byla mezi žalobkyní a) jako spotřebitelkou a žalovanou jako podnikatelkou uzavřena smlouva nazvaná smlouva na zhotovení kuchyně, ve které se žalovaná zavázala žalobkyni a) prodat zhotovitelem dodaný kuchyňský nábytek s příslušenstvím (digestoř, zadní panel, dřez a baterie). Není pochyb, že takto uzavřená smlouva je smlouvou spotřebitelskou, kdy žalobkyně jako spotřebitel je v právním vztahu slabší stranou a ve smyslu § 1811 o. z. a násl. je jí poskytována vyšší míra ochrany. Zde je nutno poukázat na § 1812 odst. 2 o. z., dle kterého k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdal zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Dle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebite