11 CO 23/2022-150 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na změnu vyživovací povinnosti žalovaného k žalobkyni, o níž bylo naposledy rozhodováno rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 10. 2018, č. j. 14 Nc 167/2018-42, který dne 25. 10. 2018 nabyl právní moci, v němž byla schválena dohoda rodičů žalobkyně o povinnosti žalovaného přispívat žalobkyni výživným měsíčně ve výši 5.000 Kč, aby jí dále přispíval zvýšeným výživným ve výši 7.000 Kč ode dne 1. 9. 2019 (odstavec I. výroku). Dále soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu řízení (odstavec II. výroku) a státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku). 2. Rozsudek napadla žalobkyně v celém rozsahu blanketním odvoláním, které ani dodatečně nedoplnila. 3. Žalovaný rovněž napadl rozsudek odvoláním, a to pouze do výroku o nákladech řízení v odstavci II. Žalovaný namítal nesprávné rozhodnutí okresního soudu v odvoláním napadené části. Soud na jedné straně procesně úspěšnému žalovanému nepřiznává žádné náklady, protože by měly být neúnosné či likvidační pro žalující, současně konstatuje, že situace žalovaného se zhoršila natolik, že zvýšení výživného nepřichází do úvahy, neboť by je žalovaný nebyl schopen platit. Je proto otázkou, zda žalovaný může platit náklady řízení, které sám neinicioval, naopak očekával, že žalující se s ním pokusí slušně dohodnout. Namísto toho byl adresátem vulgárních SMS zpráv dcery. Je přitom zřejmé, že vždy někdo musí náklady řízení zaplatit. Je proto proti logice věci, ale i ustálené judikatuře, aby procesně úspěšná strana nedostala vůbec žádnou náhradu, jen s poukazem na to, že by to bylo pro protistranu neúnosné. Soud měl žalobkyni uložit hradit náklady alespoň částečně, nechť si pamatuje, že tahat někoho k soudu není jen tak, a že také může prohrát. Žalovaný má proto za to, že minimálně z výchovného hlediska by bylo spravedlivé, aby mu náklady řízení byly přiznány. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení předcházející jeho vydání, se závěrem, že odvolání nejsou důvodná. 5. Odvolání žalobkyně, kterým napadala celý rozsudek, neobsahovalo náležitosti odvolání specifikované v ust. § 205 odst. 1 a 2 o. s. ř. Neobsahovalo odvolací důvod, kterým se vymezuje v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí ani odvolací návrh, vyjadřující čeho se odvolatel domáhá. Okresní soud žalobkyni vyzval usnesením ze dne 4. 1. 2022, č. j. 26 C 44/2020-145, doručeným advokátce žalobkyně dne 5. 1. 2022, aby vady podaného odvolání odstranila ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení. Konkrétně měla doplnit, v čem žalobkyně spatřuje nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu a uvedením, jaké konkrétní rozhodnutí má být na základě odvolání soudem vydáno. Žalobkyně byla současně soudem poučena, nebude-li přes výzvu soudu podání ve stanovené lhůtě řádně doplněno, odvolání bude odvolacím soudem odmítnuto. 6. Podle § 43 odst. 1 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. 7. Podle § 43 odst. 2 o. s. ř. není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen. 8. Okresní soud postupoval správně, jestliže podle § 209 o. s. ř. žalobkyni vyzval k odstranění vad podání s poučením o možnosti odmítnutí podání, nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny. Žalobkyně na výzvu soudu nereagovala, vady odvolání neodstranila. Odvolání žalobkyně nadále trpí takovými nedostatky, pro něž v řízení nelze dále pokračovat, neboť brání věcnému vyřízení odvolání pro absenci odvolacího důvodu, jakož i odvolacího návrhu. V souladu se shora citovaným ustanovením § 43 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud odvolání žalobkyně odmítnul. 9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. 10. Jak vyplývá z citovaného ustanovení zákona aplikace § 150 o. s. ř. dopadá na výjimečné případy, které jsou hodné zvláštního zřetele a závěr o aplikaci tohoto ustanovení musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. To znamená, že se přihlíží v prvé řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, významné jsou taktéž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, případně postoj účastníků v průběhu řízení, apod. Aplikace tohoto ustanovení má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, jinými slovy, k dosažení spravedlnosti mezi účastníky. Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací okresního soudu, kterým zdůvodňoval aplikaci ust. § 150 o. s. ř. a odkazuje na jeho odůvodnění pod bodem 12. rozsudku. Žalobkyně se řádně připravuje na své budoucí povolání vysokoškolským studiem, hmotně je zabezpečována svou matkou, babičkou, částečně přítelem, pobírá měsíční příspěvek státu ve výši 1.000 Kč a výživné od otce ve výši dosud stanovené 5.000 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že její majetková situace je na takové úrovni, že jakékoli vyšší výdaje zásadním způsobem ovlivní její finanční hospodaření. Žalobkyně v řízení o zvýšení výživného nebyla úspěšná, neboť v průběhu řízení soud neshledal kvalifikovanou změnu poměrů, která by zvýšení výživného odůvodňovala. Současně žalobkyní uplatněný nárok okresním soudem nebyl shledán v rozporu s dobrými mravy, jelikož nedobré vztahy mezi účastníky jsou dlouhodobé, nebyly vyvolány pouze žalobkyní. Oběma účastníkům již bylo doporučováno, aby se obrátili o pomoc na odborníky, ale žádný z nich neměl zájem na takovém řešení. Špatný vztah mezi účastníky projevující se v nevhodné formě komunikace žalobkyně s žalovaným, proto nelze přičítat pouze žalobkyni. S uvedeným korespondují taktéž odvolací námitky žalovaného, v nichž požadavek na úhradu nákladů řízení spojuje především s výchovným hlediskem, resp. jakýmsi trestem žalobkyně za to, že proti němu podala žalobu na zvýšení výživného a nebyla úspěšná. Neuvádí žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit jeho natolik špatné finanční poměry, které by neumožňovaly hradit jemu vzniklé náklady řízení. K tíži žalobkyně nelze přičítat ani vedenou exekuci na výživné, neboť byla vyvolána ukončením placení výživného ze strany žalovaného. Odvolací soud tak má za to, že podmínky pro aplikaci § 150 o. s. ř. zde jsou dány, protože zavázat procesně neúspěšnou žalobkyni nahradit náklady řízení žalovaného, které požadoval ve výši 26.692 Kč, by se s ohledem na okolnosti případu a majetkové poměry žalobkyně jevilo nespravedlivým. Ačkoli po věcné stránce rozhodl okresní soud správně, aplikoval-li na danou věc ust. § 150 o. s. ř., použil nesprávnou formulaci výroku, neboť podle slovního vyjádření tohoto ustanovení se jinak procesně úspěšnému účastníku náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odvolací soud v souladu s ust. § 220 odst. 1 o. s. ř. výrok v odstavci II. změnil způsobem, aby odpovídal zákonnému znění. 11. V důsledku odvolání napadajícího odstavec II. výroku, byl odvolacímu přezkumu podroben rovněž závislý výrok v odstavci III. výroku, kterým bylo rozhodováno okresním soudem rovněž o nákladech řízení, které vztáhl vůči státu. Tento výrok okresní soud zdůvodnil odkazem na ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. a závěrem, že žalobkyně byla v řízení osvobozena od poplatkové povinnosti, stát proto vůči ní nemá nárok na placení nákladů řízení. S aplikací ust. § 148 o. s. ř. odvolací soud nesouhlasí. Z obsahu spisu nevyplývá, že by státu v souvislosti s dokazováním nějaké náklady vznikly. Podle ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování spolu s daní z přidané hodnoty stát. O vzniklých nákladech státu podle ust. § 140 odst. 2 o. s. ř. za zastupování ustanoveného zástupce je soud povinen podle ust. § 149 odst. 2 o. s. ř. rozhodnout v rámci rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Protože se nejedná o náklady státu vzniklé v souvislosti s dokazováním, nelze o těchto nákladech rozhodnout podle ust. § 148 o. s. ř. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3776/2016 ze dne 17. 8. 2018). Nákladový výrok v odstavci III. byl okresním soudem uveden nesprávně, odvolací soud proto oba odstavce napadených nákladových výroků změnil způsobem patrným z výroku tohoto usnesení. 12. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 224 odst. 1 o. s. ř., § 142 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. Odvolání žalobkyně bylo odmítnuto, právo na náhradu nákladů odvolacího řízení proto nemá. Žalovaný v odvolacím řízení nebyl procesně úspěšný, náhrada nákladů řízení mu rovněž nepřísluší. Uvedenému odpovídá výrok o nepřiznání náhrady nákladů odvolacího říze