11 CO 29/2022-99 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 100.000 Kč s příslušenstvím (odstavec I. výroku), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 26.136 Kč (odstavec II. výroku). 2. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalobce. Namítal nesprávné zjištění skutkového stavu a nesprávné právní posouzení věci. Tvrdil, že žalobce podal žalobu o zaplacení částky 100.000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované s tím, že poskytl žalované půjčku, nicméně prokázání ústní smlouvy o zápůjčce, k čemuž mělo mezi žalobcem a žalovanou skutečně dojít, je obtížné prokázat. Žalovaná se v rámci řízení bránila tím, že žalobce poskytl žalované částku 100.000 Kč za účelem náhrady škody a tuto skutečnost se žalovaná snažila prokázat v řízení tím, že žalobce žalované zaslal SMS zprávu, kterou následně měla ukázat dceři a kamarádce. Žalobce toto výslovně popřel a trval na tom, že k žádné náhradě škody se nezavázal a jednalo se o zápůjčku. Žalobce namítá, že soud neúplně zjistil skutkový stav, neboť celé dokazování zaměřil pouze na to, co žalovaná sekundárně sdělila dvěma svědkyním, přičemž dokazování soud vůbec nevedl za účelem prokázání primární a stěžejní skutkové okolnosti a to, zda byla SMS zpráva ze strany žalobce žalované skutečně odeslána. Žalobce proto namítá, že pokud soud prvního stupně k tomuto dokazování vůbec nevedl, neúplně zjistil skutkový stav. Nelze akceptovat, aby zcela zásadní skutková okolnost nebyla v řízení objektivně a prokazatelně zjištěna, tedy zda žalobce něco takového žalované napsal a skutečně odeslal. Lze namítnout, že pokud žalovaná absolutně v řízení neprokázala, že by byl žalobce odpovědný za tvrzenou škodu, která byla prokazatelně způsobena třetí osobou, tak opět i v tomto kontextu soud neúplně zjistil skutkový stav, neboť v řízení ani nebyla zjištěna příčinná souvislost mezi jednáním žalobce a vznikem škody (natož její výše) a tedy i to, že by žalobce měl důvod a motiv psát žalované, že jí dá peníze, zvláště když již na první pohled veškerá skutková tvrzení žalované ohledně vzniku škody vůbec nesouvisí s jakýmkoliv jednáním žalobce. Soud ani nemohl dospět k závěru, že se jednalo o tzv. zahalené darování, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce poskytl žalované částku 100.000 Kč bez očekávání jakéhokoliv protiplnění a že by vědomě plnil nedluh. Žalobce dále namítl, že pokud soud neprovedl důkazy navržené žalobcem spočívající ve výslechu žalobcova bratra a účastnickým výslechem žalobce, zatížil tím řízení závažnou procesní vadou, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, tedy k vyvrácení toho, že mezi žalobcem a žalovanou nemohlo se jednat o vědomé plnění žalovaného bez očekávání jakéhokoliv protiplnění. Nelze souhlasit s právním závěrem soudu, že tyto skutečnosti přesahují předmět řízení vymezený žalobou, neboť tyto důkazy byly navrženy v návaznosti na provedené dokazování výslechem svědkyň, tedy k vyvrácení těchto provedených důkazů, tedy toho, že se nemohlo jednat o tzv. zahalené darování a že žalobce neposkytl žalované částku 100.000 Kč bez očekávání jakéhokoliv protiplnění. Nelze akceptovat, aby soud provedení dalších důkazů navržených k vyvrácení dosud provedených důkazů podmiňoval změnou žaloby, když soud není právním názorem účastníků vázán. Pokud žalobce od počátku tvrdí, že se jednalo o zápůjčku, akorát rovnou žalobce přistoupil na právní hodnocení skutkového stavu z titulu bezdůvodného obohacení, neboť si žalobce uvědomoval těžkou důkazní situaci ve vztahu k prokázání zápůjčky, neznamená a nic nemění na tom, že pokud soud není vázán právním názorem účastníka řízení, je nepřípustné, aby na základě právního hodnocení účastníka řízení odmítl navrhnuté důkazy k zjištění skutkového stavu věci, tedy k vyvrácení skutkového závěru, že se v daném případě nemohlo jednat o tzv. zahalené darování, pokud mezi žalobcem a žalovanou navrhnuté důkazy měly sloužit minimálně k tomu, že se nemohlo jednat o vědomé plnění bez očekávání jakéhokoliv protiplnění. Žalobce je z těchto důvodů přesvědčen, že napadený rozsudek nemůže obstát vzhledem k nesprávnému skutkovému zjištění, k neúplnému zjištění skutkového stavu věci a k nesprávnému právnímu posouzení, a proto navrhl jeho zrušení a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozsudku s tím, že na straně žalované k žádnému bezdůvodnému obohacení nedošlo, žalobce jednal ohledně zaslání částky 100.000 Kč vědomě, dobrovolně a nepodmíněně. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu, včetně řízení předcházejícího jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Vzhledem k tomu, že žalobce je [státní příslušnost] státním příslušníkem, zabýval se odvolací soud otázkou, zda je dána mezinárodní příslušnost českých soudů a dle jakého hmotného práva se věc posuzuje. Žalobce má trvalý pobyt na území [stát], jedná se o závazek z jiné právní skutečnosti (bezdůvodné obohacení). Smlouva [země] s [země] o právní pomoci v občanských věcech č. 123/2002 Sb. m. s. neobsahuje kolizní normu pro vydání bezdůvodného obohacení a zároveň nemá žádnou univerzálně platnou obecnou kolizní normu. Odvolací soud proto aplikoval Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II), kdy dle čl. 10, bod 3 nařízení nemůže-li být rozhodné právo určeno na základě odstavců 1 a 2, je jím právo země, kde k bezdůvodnému obohacení došlo. Z toho vyplývá, že okresním soudem bylo správně aplikováno české hmotné právo. 6. Mezinárodní příslušnost českých soudů je dle názoru odvolacího soudu dána. Žalobce je [státní příslušnost] státním občanem, žalovaná je [státní příslušnost] státní občankou, oba mají své bydliště v [stát ], tj. na území Evropské unie. Ve smyslu čl. 4, odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 je dána mezinárodní příslušnost českých soudů. 7. Z obsahu spisu se podává, že žalobou došlou okresnímu soudu dne 30. 11. 2020, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 100.000 Kč s úrokem z prodlení. Ve skutkových tvrzeních v bodě I. uvedl: Po rozvodu manželství účastníků řízení bez jakéhokoliv právního titulu poukázal žalobce dne 20. 9. 2018 na bankovní účet bývalé manželky (žalované) číslo [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] částku 100.000 Kč. S ohledem na skutečnost, že částka 100.000 Kč byla poukázána žalobcem bez jakéhokoliv právního titulu, byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce vyzvána dopisem ze dne 23. 10. 2020 k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 100.000 Kč a byla jí stanovena lhůta do 30. 10. 2020 k vydání bezdůvodného obohacení. Zásilka byla žalované doručena dne 27. 10. 2020. S ohledem na skutečnost, že žalovaná ve stanovené lhůtě bezdůvodné obohacení žalobci nevrátila, nezbývá žalobci, než se obrátit se svým nárokem na příslušný soud. 8. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor, jenž následně podáním ze dne 27. 1. 2021 odůvodnila. Potvrdila, že je pravdou, že částku 100.000 Kč vložil žalobce na její účet, ovšem nikoliv bez právního titulu. V roce 2011 s bývalým manželem – žalobcem koupili nové [značka automobilu], [registrační značka]. Až následně se žalovaná dozvěděla, že žalobce pořídil auto na leasing u [banka] na společnost [právnická osoba], kdy znal přímo jejího jednatele a domluvil se s ním, že auto budou splácet a až je zaplatí, převede se na žalovanou. Leasing končil v červenci 2018, celou dobu platila auto žalovaná částkou 6.399 Kč měsíčně. Po doplacení auta jí byl zaslán z [banka] velký technický průkaz, auto pojistila a o několik týdnů později jí bylo odebráno exekutorem k uhrazení dluhu pana [příjmení] (bývalého jednatele označené firmy). Auto bylo posléze prodáno v dražbě. Neměla tak uhrazených zhruba 500.000 Kč, ani automobil. Když se to stalo, poslala žalobci, který o problémech s panem [příjmení] věděl, zprávu, že mu (ironicky) děkuje, že přišla o tolik peněz i o auto. Poslal jí zprávu s textem„ promiň, je mi to líto“ a za týden poslal novou zprávu, že jí dává peníze na účet a opravdu tam vložil 100.000 Kč. Ke svým tvrzením navrhla důkazy (listiny) a výslechy svědků. 9. U jednání dne 19. 7. 2021 právní zástupce žalobce uvedl, že na svém procesním stanovisku žalobce trvá a dále doplňuje, že částka 100.000 Kč byla žalované poskytnuta jako zápůjčka s návratností do jednoho roku. Účelem zápůjčky bylo překlenutí náročného období na straně žalované. Jelikož tento skutkový děj žalovaná v řízení o vypořádání SJM účastníků popírá, žalobci nezbylo, než nárok uplatnit z titulu bezdůvodného obohacení. 10. Následně u jednání dne 8. 10. 2021 žalobce prostřednictvím svého právního zástupce uvedl, že nemění skutkový stav ani děj, pouze reaguje na právní názor soudu. Zopakoval, že změnu žaloby nenavrhuje, nemění žalobu tak, že by se mělo jednat o vrácení půjčky, ale setrvává na tom, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Oproti tomu však uvedl, ž