15 CO 248/2022-178 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 80 401,49 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 80 401,49 Kč od [datum] do zaplacení (výrok I.), dále žalobu zamítl ohledně částky 65 469,55 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 841,90 Kč, s ročním úrokem ve výši 13,9 % z částky 91 740,95 Kč od [datum] do zaplacení, s ročním úrokem ve výši 12,9 % z částky 11 216,63 Kč od [datum] do zaplacení, s ročním úrokem ve výši 19,9 % z částky 21 294,31 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 23,01 Kč, s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 21 294,31 Kč od [datum] do [datum], z částky 140 888,17 Kč od [datum] do [datum] a z částky 60 486,68 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) a současně rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 % k rukám státu na účet Okresního soudu v Karviné do tří dnů od právní moci samostatného usnesení, kterým bude určena její výše poté, co soud rozhodne pravomocně o odměně a náhradě hotových výdajů ustanovené opatrovnice žalovaného. Nákladový výrok III. okresní soud odůvodnil tím, že žalovaný byl v řízení procesně úspěšnější, než žalobkyně. Procesní úspěch žalovaného stanovil okresní soud v rozsahu 55 % a jeho procesní neúspěch v rozsahu 45 %. Po odečtení procesního neúspěchu od úspěchu žalovaného tak dospěl okresní soud k závěru, že žalovaný má vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 %. A protože náklady žalovaného spočívají v odměně ustanovené advokátky a náhradě jejích hotových výdajů, zavázal okresní soud žalobkyni ve smyslu § 149 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k náhradě těchto nákladů žalované státu. A protože dosud nebyla určena konkrétní výše těchto nákladů, vyhradil si okresní soud dle § 155 odst. 1 o. s. ř. určení této výše až samostatným usnesením a rozhodl pouze o základu tohoto nároku. Okresní soud tak zavázal žalobkyni k náhradě nákladů v rozsahu 10 %. 2. Proti nákladovému výroku III. si podala včasné odvolání žalobkyně, která navrhovala, aby bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně nebude povinna hradit žalovanému k rukám státu náhradu nákladů řízení. Tento svůj návrh odůvodnila odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 5. 11. 2008, sp. zn. I. ÚS 2862/07, podle nějž je základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu, zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v § 142 odst. 1 o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. Žalobkyně pak zdůraznila, že právě z důvodu pasivity žalovaného (který neuhradil svůj dluh řádně a včas ani v dodatečně poskytnutých lhůtách před podáním žaloby), byla žalobkyně nucena uplatnit nárok na peněžní plnění u soudu. Žalovaný tak dle § 143 o. s. ř. zavdal svým chováním příčinu k podání takové žaloby a postavil tak věřitele do role žalobkyně. Žalobkyně měla ve sporu neúspěch pouze v poměrně nepatrné části a má tak za to, že je krajně nespravedlivé, že jí byla uložena povinnost k úhradě nákladů řízení. 3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nijak nevyjádřil. 4. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí okresního soudu včetně řízení jeho vydání předcházejícího. Přitom postupoval v souladu s § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř., přičemž vady uvedené v § 212a odst. 5 o. s. ř. neshledal a tyto nebyly ani žádným z účastníků namítány. Odvolací soud pak rozhodl o odvolání bez nařízení jednání v souladu s § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř., přičemž odvolání žalobkyně shledal nedůvodným. 5. Odvolací soud zcela souhlasí se závěrem okresního soudu, že žalovaný byl v řízení pouze částečně procesně úspěšný, přičemž jeho procesní úspěch je vyjádřen výrokem II. rozsudku okresního soudu a procesní neúspěch je vyjádřen výrokem I. rozsudku okresního soudu. Okresní soud pak správně stanovil rozsah úspěchu (55 %) a neúspěchu (45 %) žalovaného, do nějž zcela korektně zahrnul i žalobkyní požadované příslušenství. Pokud tedy okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný má vůči žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 10 %, nelze mu v tomto ohledu cokoliv vytknout. Nutno rovněž zdůraznit, že v případě zjišťování úspěchu a neúspěchu ve sporu je nutno zohlednit i příslušenství pohledávky (viz nález Ústavního soud I. ÚS 2717/08). 6. Odvolací soud v této souvislosti na rozdíl od žalobkyně nepovažuje její procesní neúspěch za pouze nepatrný, neboť byl více než poloviční. Stejně tak při rozdílu 10 % nelze hovořit o totožném procesním úspěchu a neúspěchu žalovaného, při němž by bylo možno dospět k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Za lichý pak považuje odvolací soud i argument žalobkyně, že na posouzení náhrady nákladů řízení má vliv to, že žalovaný zavinil vedení tohoto řízení. Je sice pravdou, že nebýt neplacení žalovaného, nedošlo by k podání žaloby, nicméně bylo zcela věcí žalobkyně, jaké své nároky učiní předmětem tohoto řízení. A pokud předmětem řízení učinila nároky, s nimiž nebyla úspěšná, nelze to zcela jistě klást za vinu žalovanému, jinak řečeno, to, že je žalovaný nezaplatil, nebylo příčinou toho, proč s nimi žalobkyně neuspěla. Nadto ustanovení § 143 o. s. ř. zmiňované žalobkyní dopadá pouze na případy, kdy nelze žalovaného zavázat k náhradě nákladů řízení, pokud nezavdal příčinu k podání žaloby. Opačně, tedy při zavázání žalobkyně k náhradě nákladů řízení, však toto ustanovení zcela jistě aplikovat nelze. Odvolací soud proto uzavírá, že zcela souhlasí s okresním soudem v tom, že žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení v rozsahu 10 %. 7. Správný byl i postup okresního soudu, který za situace, kdy dosud nerozhodl o výši odměny ustanovené zástupkyně žalovaného a náhradě jejích hotových výdajů (dle § 140 odst. 2 o. s. ř.), si vyhradil určení výše této náhrady nákladů řízení až samostatným usnesením ve smyslu § 155 odst. 1 o. s. ř. a ve výroku III. svého rozsudku rozhodl pouze o základu tohoto nároku (tedy v rozsahu 10 %). Současně okresní soud zcela správně uložil dle § 149 odst. 2 o. s. ř. žalobkyni nahradit náklady žalované spočívající v odměně ustanovené zástupkyně a jejích hotových výdajích státu, který bude tyto částky ustanovené zástupkyni žalovaného vyplácet. 8. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak odvolací soud rozsudek okresního soudu v jeho nákladovém výroku III. jako věcně zcela správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil. 9. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v rámci odvolacího řízení plně procesně neúspěšná a žalovaný by tak měl nárok na náhradu nákladů odvolacího řízení. Avšak protože mu v souvislosti s tímto odvolacím řízením žádné náklady nevznikly, rozhodl odvolací soud tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. 10. Lhůta k plnění byla dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů, neboť pro stanovení lhůty delší, či povolení splátek odvolací soud neshledal žádného důvodu.