15 CO 94/2022-254 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 57 495,40 EUR s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 57 495,40 EUR od [datum] do zaplacení (výrok I.), vyhověl vzájemné žalobě žalované a uložil, žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku 50 215 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 215 Kč od [datum] do zaplacení a částku 50 215 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 215 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.), dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 212 525 Kč (výrok III.) a dále zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Ostravě náhradu nákladů řízení státu ve výši 5 832 Kč (IV.). 2. Okresní soud dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že dne [datum] si žalobkyně objednala u [právnická osoba] [anonymizováno] ([právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen předchůdce žalované) mezinárodní přepravu zboží z České republiky do Francie, a to v rozsahu 36 ks EUR palet o hmotnosti 18 325 kg za cenu 40 500 Kč bez DPH, dne [datum] si žalobkyně dále objednala u předchůdkyně žalované další přepravu zboží v rozsahu 37 ks EUR palet o hmotnosti 21 300 kg za cenu 40 500 Kč bez DPH. Tyto smlouvy se po právní stránce řídí vyhláškou č. 11/1975 Sb., o Úmluvě o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (dále jen„ Úmluva CMR“). Na základě těchto přepravních smluv se předchůdkyně žalované zavázala zajistit přepravu zásilky žalobkyně z České republiky do Francie, a to zákazníku žalobkyně označenému v CMR listu jako [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. [příjmení]) s místem vykládky zboží na adrese [adresa], Francie a žalobkyně se zavázala předchůdkyni žalované uhradit sjednanou cenu za přepravu. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] dojeli oba řidiči na místo vykládky určené v CMR listech„ [adresa]“. Oba řidiči shodně uvedli, že neměli žádné pochybnosti o tom, že by se nemělo jednat o sklad označeného příjemce zásilky. V této souvislosti okresní soud odkázal na fotografii na č. l. 98, na níž je zobrazen sklad na ulici [adresa] s nápisem„ [anonymizováno]. [příjmení]“. Dále vzal za prokázáno, že složení zásilky v tomto skladu bránila naplněnost skladu. Tuto skutečnost sdělil shodně oběma řidičům pracovník skladu, přičemž řidiči tuto informaci zcela logicky předali svým dispečerům. Okresní soud dovodil, že v tomto případě bylo povinností dopravce vyžádat si pokyny od odesílatele, tj. žalobkyně. Okresní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že ohledně problému s naplněností skladu a s tím související nemožností složení zásilky na určeném místě [adresa] komunikovali řidiči [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se svými dispečery [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] a následně jeden z dispečerů žalované [jméno] [příjmení] řešil tuto věc se zástupcem žalobkyně [jméno] [příjmení] jakožto odesílatelem zásilky. Výsledkem komunikace zúčastněných stran byla ústní trojstranná dohoda dopravce, příjemce a odesílatele zásilky o tom, že k vyložení zásilky z vozidel dojde ve skladě příjemce na ulici [anonymizována čtyři slova], [číslo] [anonymizováno]. S ohledem na skutečnost, že se tento sklad nacházel cca 30 km od původního skladu [adresa], se žalobkyně zavázala zaplatit předchůdkyni žalované vícenáklady ve výši 1 000 Kč za každou z těchto přeprav. Okresní soud dále odkázal na čl. 12 odst. 2 Úmluvy CMR, dle něhož příjemce nabývá dispoziční oprávnění k zásilce v okamžiku, kdy mu bylo vydáno druhé vyhotovení nákladního listu, případně jakmile příjemce po dojití zásilky na místo určení požádá dopravce, aby mu proti potvrzení vydal druhé vyhotovení nákladního listu a zásilku ve smyslu čl. 13 odst. 1 Úmluvy CMR. Okresní soud vyšel ze závěru, že oba řidiči při svědecké výpovědi potvrdili, že poté, co dorazili do skladu [adresa], tak pracovníkovi skladu předali vyhotovení CMR listu. Od tohoto okamžiku dle okresního soudu byla osobou oprávněnou disponovat se zásilkou podle čl. 12 odst. 2 Úmluvy CMR osoba příjemce. Postupu předchůdkyně žalované, která dorazila se zásilkou na místo určení podle CMR listu, tj. do skladu [adresa], v němž nebylo možno s ohledem na naplněnost skladu zásilku složit, a poté, co předala zástupci příjemce vyhotovení CMR listu a následně obdržela pokyn od příjemce zásilky, aby zboží složila v jiném skladu [anonymizována čtyři slova], [číslo] [anonymizováno], přičemž tento pokyn schválila rovněž žalobkyně jakožto odesílatel zásilky, nelze z hlediska postupu ničeho vytknout. Žalované nelze rovněž klást k tíži, že pracovník skladu označil CMR listy potvrzujícím razítkem s označením„ [anonymizována dvě slova]“. Pokud jde o termín„ [anonymizováno]“, takto v překladu znamená vedoucí skladu. Žalovaná přepravy provedla řádně, ke ztrátě zásilky nedošlo a žaloba na náhradu škody za ztrátu zásilky je nedůvodná. Okresní soud proto výrokem I. žalobu žalobkyně na náhradu škody ve výši 57 495,40 EUR s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení zamítl. 3. Naopak vzájemnou žalobu žalované na zaplacení přepravného ze dvou přeprav posoudil okresní soud jako důvodnou a této v celém rozsahu vyhověl. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaná řádně uskutečnila obě přepravy a náleží jí sjednaná odměna, kterou žalobkyni vyúčtovala předchůdkyně žalované fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící na částku 50 215 Kč a fakturou [číslo] ze dne [datum] znějící rovněž na částku 50 215 Kč. Mezi účastníky přepravní smlouvy byla ujednána splatnost přepravného 60 dnů ode dne doručení faktury dopravce, přičemž ve vztahu ke splatnosti [jméno] [příjmení] uvedl při podání vysvětlení na Policii ČR, že splatnost těchto faktur nastala [datum] a [datum]. Jelikož žalobkyně dosud nezaplatila žalované za provedené přepravy sjednané přepravné, vyhověl soud vzájemnému návrhu žalované a zavázal žalobkyni zaplatit jí částku v celkové výši 100 430 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně dostala do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, tak byla zavázána dle ustanovení § 1970 o. z. zaplatit žalované vedle jistiny také příslušenství v podobě úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 215 Kč od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 50 215 Kč od [datum]. Výše úroků z prodlení je dána ust. § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. 4. Proti tomuto rozsudku v jeho plném rozsahu podala žalobkyně včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud rozsudek ve věci její žaloby změnil a žalobě vyhověl a vzájemnou žalobu žalované zamítl a přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalobkyně namítala, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná nedoručila zásilku příjemci, kterému byla zásilka dle uzavřené smlouvy a CMR listu určena. Určeným adresátem zásilky byla [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova]. [příjmení]), ve skutečnosti však převzal zásilku subjekt nesoucí označení [anonymizována dvě slova]. Rovněž zásilka nebyla doručena do určeného místa vykládky, kterým byla adresa [adresa], namísto toho byla zásilka dodána na adresu [adresa]. Rovněž je nesprávný závěr okresního soudu, že se tak mělo stát na základě trojstranné ústní dohody mezi účastníky řízení a příjemcem zásilky. Nadto jakákoliv ústní změna písemné formy smlouvy a písemného mezinárodního nákladního listu není ústně možná. Nesprávným je i závěr okresního soudu, že dispoziční oprávnění k zásilce mělo přejít na příjemce dle čl. 12 odst. 2 Úmluvy CMR. K tomu by došlo jen tehdy, pokud by žalobkyně prokázala, že druhé vyhotovení CMR listu předala oprávněnému příjemci nebo jeho oprávněnému zástupci. K tomu však nedošlo, neboť řidiči jednali dle provedeného dokazování se zástupcem subjektu nesoucího označení [anonymizována dvě slova], předání druhého vyhotovení CMR listu takové osobě nezpůsobilo přechod dispozičního oprávnění k zásilce na příjemce. Řidiči žalované jednali laxně, jejich postup při vykonávání přepravy byl hrubě nedbalý, řidiči předali doklady k zásilce osobě nacházející se na uvedené adrese, aniž by si s náležitou odbornou péčí ověřili, že předmětná osoba je oprávněným příjemcem. Byť se žalobkyně zřejmě stala obětí podvodu neznámé osoby, takto není pro výsledek tohoto sporu podstatné, neboť pokud by byla přeprava žalovanou obstarána s řádnou péčí, pak by dokumenty k zásilce řidiči žalované nepředali neznámé osobě, neposlechli by příkazy této neznámé osoby a ani by nedošlo k vykládce zboží, čímž by se zamezilo odcizení zásilky. Žalovaná nepředala zásilku oprávněnému příjemci, a proto odpovídá dle čl. 17 odst. 1 a čl. 12 odst. 7 Úmluvy CMR za vzniklou škodu na zásilce. Žalobkyně rovněž namítala, že je nesprávným i rozhodnutí okresního soudu o vzájemné žalobě, neboť pokud žalovaná neprovedla přepravu řádně a nadto způsobila odcizení zásilky, pak jí ani nevznikl nárok na odměnu, neboť nedoložila splnění přepravní smlouvy sjednaným způsobem, tj. řádně potvrzenými nákladními CMR listy. 5. Žalovaná v rámci svého vyjádření k odvolání žalobkyně