57 CO 190/2021-83 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalované jako převodce k uzavření smlouvy k převodu k převodu spoluvlastnických podílů o velikosti vždy ½ na stavbě [adresa], rodinný dům, postaveném na pozemku p. [číslo] na stavbě [adresa], rodinný dům, postaveném na pozemku p. [číslo] stavbě bez č. p./č. ev. zemědělská stavba postavené na pozemku p. [číslo] stavbě bez č. p./č. ev. zemědělská stavba postavené na pozemku p. [číslo] vše v k. ú. [obec], [územní celek], zapsané na [list vlastnictví] u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] (odstavec I. výroku) a žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 21.000 Kč k rukám právní zástupkyně žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec II. výroku). 2. Proti rozsudku okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání. Namítala, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když soud I. stupně nesprávně vyložil a aplikoval právní úpravu provedenou zejména ust. § 3056 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) a ust. § 1124 odst. 1 o. z., ve znění účinném ke dni [datum], když uzavřel, že ust. § 3056 o. z. se nevztahuje na převod spoluvlastnického podílu, když uplatnění předkupního práva by nevedlo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, a že žalobkyni předkupní právo nenáleží. Soud I. stupně při rozhodování nesprávně přihlédl k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2979/2018 a nepřihlédl ke skutečnosti, že předkupní právo spoluvlastníků dle ust. § 1124 odst. 1 o. z. bylo ke dni [datum] zrušeno. Podle žalobkyně závěry Nejvyššího soudu v citovaném rozhodnutí nejsou po novele občanského zákoníku nadále ani teoreticky aplikovatelné, resp. s ohledem na vývoj zákonného předkupního práva spoluvlastníků nikdy nebyly a nejsou správné. Zákonné předkupní právo dle ust. § 3056 o. z. se od nabytí účinnosti občanského zákoníku dne [datum] nezměnilo. Naproti tomu zákonné předkupní právo dle ust. § 1124 odst. 1 o. z. prošlo několika novelizacemi. S odkazem na znění ust. § 1124 o. z., ve znění účinném do 31. 12. 2017, ve znění účinném do 30. 6. 2020 a ve znění účinném od 1. 7. 2020, tedy na opětovné„ zrušení“ zákonného předkupního práva spoluvlastníků dle ust. § 1124 o. z. uvádí, že je nepochybné, že nabývání spoluvlastnického podílu tam, kde nedojde k okamžitému sjednocení vlastnictví stavby a pozemku, nemůže komplikovat dosažení cíle sledovaného zákonným předkupním právem spoluvlastníka - sjednocení vlastnictví k věci (stavby či pozemku). Navíc právní úprava provedená ust. § 3056 o. z. směřuje k dosažení sledovaného cíle, kterým je postupné sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, nikoli okamžité sjednocení (viz Spáčil, J. a kol. Občanský zákoník III., Věcná práva (§ 976 - 1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C.H. Beck 2013, 1276s.). Pro úplnost žalobkyně uvádí, že ani nabytím vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu žalovanou nedošlo k okamžitému sjednocení vlastnického práva k předmětným nemovitým věcem a s ohledem na současný právní stav, resp. neexistenci zákonného předkupního práva žalované dle ust. § 1124 o. z. tak bude naopak docházet k dalšímu tříštění vlastnického práva, což je v rozporu s cílem sledovaným příslušnou právní úpravou. Ze současné právní úpravy je totiž zřejmé, že zákonodárce jednoznačně upřednostňuje zákonné předkupní právo vlastníka dle ust. § 3056 o. z., tedy sjednocení vlastnictví stavby a pozemku, před sjednocením vlastnictví samotné stavby. 3. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný s tím, že soudem zjištěný skutkový stav věci je obdobný tomu, z něhož vycházejí závěry uvedené v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2019, č. j. 22 Cdo 2979/2018 Okresní soud tyto závěry na danou věc aplikoval správně. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu na základě včas podaného odvolání oprávněné osoby dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Odvolací soud rozhodl bez nařízení jednání, neboť odvolání bylo podáno z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). 6. Skutková zjištění okresního soudu jsou správná a odvolací soud na ně zcela odkazuje. Odvolací soud se ztotožňuje i s právním posouzením věci. 7. Podle názoru odvolacího soudu okresní soud zjištěný skutkový stav zcela správně posoudil dle ust. § 3056 o. z. a ust. § 1124 odst. 1 o. z., ve znění účinném ke dni [datum], kdy byla uzavřena kupní smlouva mezi žalovanou a [titul] [jméno] [příjmení], [titul], a také správně aplikoval závěry Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 3. 2019 ve věci sp. zn. 22 Cdo 2979/2018, dle kterých„ jestliže je předmětem převodu spoluvlastnický podíl k pozemku nebo ke stavbě na něm zřízené za situace, že by jeho nabytí vlastníkem pozemku či stavby nevedlo ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby, pak jejich vlastníkům předkupní právo podle § 3056 odst. 1 o. z. nenáleží.“ 8. Pokud došlo v mezidobí ke změně úpravy předkupního práva dle ust. § 1124 o. z., tato skutečnost nemá na učiněný závěr žádný vliv, neboť (jak uvedl okresní soud) rozsudek Nejvyššího soudu ČR vycházel z právní úpravy platné v době, kdy byla uzavřena kupní smlouva mezi žalovanou a [titul] [jméno] [příjmení], [titul], a proto je v této věci aplikovatelné. Odvolací soud neshledal žádný důvod, pro který by se odklonil od závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2979/2018 s tím, že s argumentací žalobkyně v odvolání se neztotožňuje. 9. Z výše uvedených důvodů byl rozsudek okresního soudu potvrzen dle § 219 o. s. ř., a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení v odstavci II. výroku 10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] představující odměnu za 1 úkon právní služby ve výši [částka] a režijní paušál [částka] dle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 11. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. advokátce žalované dle § 149 odst. 1 o. s. ř.