57 CO 211/2021-75 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem určil, že vlastníkem pozemku parc. č. [číslo], ostatní plocha, o výměře 1039 m2, zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [katastrální úřad], [katastrální pracoviště], pro obec a k. ú. [obec], na [list vlastnictví], je [obec], [IČO], sídlo [obec a číslo], [PSČ] [obec] (odstavec I. výroku) a žalovaným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (odstavec II. výroku). 2. Proti rozsudku podal žalovaný 1. odvolání, kterým napadl rozsudek v celém rozsahu. Namítal, že okresní soud nesprávně posoudil otázku existence naléhavého právního zájmu žalobce, a to z důvodu, že právní postavení žalobce v případě úspěchu v řízení se nijak nemění, a že žalobce nebyl účastníkem nabídkového řízení, zájem o koupi nemovitosti neprojevil a obci nabídku neučinil. Žalobce musel ze zveřejněného záměru vědět, jaký pozemek je předmětem převodu, že předmětem převodu je jeho část. Pakliže by jeho úmyslem bylo o část pozemku sousedící s pozemkem v jeho vlastnictví usilovat, nepochybně by se musel zajímat o to, o jakou část se jedná a o pozemek se ucházet. Žalovaný 1. odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3390/2008, dle kterého závěr, že„ určitý právní úkon je neplatný pro rozpor se zákonem, se musí opírat o rozumný výklad dotčeného zákonného ustanovení. Ne každý (údajný) rozpor se zákonem má za následek absolutní neplatnost právního úkonu (např. nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 87/2004). V posuzované věci došlo k prodeji pouze části původně avizovaného pozemku. Jiný zájemce se zjevně o pozemek neucházel. Zastupitelstvo obce s převodem souhlasilo a využití pozemku z její strany bylo v souladu s výhledovými záměry obce. Za těchto okolností není důvodu učinit závěr, že by orgány obce porušily výše citované ustanovení zákona č. 128/2000 Sb. či další relevantní předpisy. Proto nelze dospět k závěru, že by měl být převod pozemku ze dne 22. 2. 2005 neplatný ve smyslu § 39 obč. zák.“ Podle rozhodnutí NS ČR ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 824/97 naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitostí ve vlastnictví obce, kterou obec uzavřela s jiným zájemcem o koupi, je dán pouze tehdy, pokud se daný subjekt účastnil nabídkového řízení, jinými slovy, aby se žalobce mohl úspěšně takového určení domáhat, je nutné, aby ve výběrovém řízení nejprve projevil zájem o koupi nemovitosti a učinil tak nabídku (sp. zn. 28 Cdo 4199/2009 ze dne 20. 10. 2010). Již v rozhodnutí uveřejněném pod č. 17/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, bylo vyloženo, že naléhavý právní zájem na určení je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, anebo kde by bez tohoto určení se právní postavení žalobce stalo nejistým. Žalobce neprokázal, že by se jeho postavení mělo v důsledku úspěchu ve věci jakkoli změnit. Předmětný pozemek, jehož vlastnictví je předmětem sporu, je v katastru nemovitostí evidován jako ostatní plocha – neplodná půda. Nejde o veřejnou komunikaci, která by zajišťovala přístup k pozemkům a kterou by žalobce mohl automaticky užívat, ostatně k uvedené části pozemku, která je mezi účastníky v řízení sporná, nevede žádná veřejně přístupná cesta, neboť z pozemku p. [číslo] ostatní plocha – ostatní komunikace, který je ve vlastnictví obce, je přístup pouze přes pozemek p. č. [číslo], trvalý travní porost, který je ve vlastnictví soukromého subjektu. Tedy ani v případě, že vlastníkem sporného pozemku se stane obec, by žalobce neměl zajištěn přístup ke svému pozemku z veřejné cesty. V tomto směru soud neprováděl žádné relevantní dokazování, spoléhal se na tvrzení žalobce, že jde o jedinou přístupovou cestu k jeho pozemkům. Důkazní břemeno ohledně prokázání naléhavého právního zájmu leží na žalobci. S odkazem na rozsudek NS ČR ze dne 23. 1. 2007, sp. zn. 30 Cdo 157/2006, uvádí, že právní postavení žalobce zůstane stejné bez ohledu na to, zda vlastníkem předmětného pozemku bude žalovaný 1. či žalovaná 2. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl, aby rozsudek okresního soudu byl potvrzen jako věcně správný. Není sporu o tom, že žalovaný 2. o předmětnou část pozemku nemá zájem (využití), a proto jej nabízí k prodeji. Úmysl obce je realizován po zralé racionální úvaze a není vázán pouze na osobu kupujícího, jde o vážně projevenou vůli obce pozbýt vlastnické právo k tomuto pozemku. Obec jako veřejnoprávní korporace takovou vůli musí provádět za podmínek zvláštní právní úpravy § 38 a 39 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. V situaci, kdy bude na základě tohoto soudního řízení uvedeno najisto, že obec je vlastníkem předmětného pozemku a obec bude tento pozemek prodávat, bude se moci žalobce o jeho koupi ucházet svou nabídkou a zajistit si tak přístup ke svému pozemku. Toto právo mu bylo předchozím postupem žalovaných upřeno. Nejedná o lecjaký pozemek na území obce, ale o pozemek, k němuž má žalobce relevantní vztah, jak to popisuje v čl. IV. své žaloby. Pokud by žaloba byla zamítnuta a žalovanému 1. by bylo potvrzeno vlastnické právo, není pravděpodobné, že by se žalobce na odkoupení pozemku nebo alespoň spoluvlastnického podílu s žalovaným 1. dohodl. To mimo jiné i pro jiný soudní spor, který spolu žalobce a žalovaný 1. vedou, jehož předmětem je spoluvlastnický podíl na pozemku, k němuž touto žalobou řešený pozemek vede. To, že žalobce nemohl svou nabídku podat do předchozího vyhlášeného záměru pro jeho neurčitost, uznává i žalobcem uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1250/2009, které řeší skutkově v podstatě totožnou situaci zejména co do míry konkrétnosti, s jakou je popsána část pozemku zamýšleného k prodeji. Pokud žalovaný 1. namítá, že žalobce nepodal do vyhlášeného záměru svou nabídku, přehlíží, že způsob, jakým byl záměr prodeje předmětné části pozemku zveřejněn, podání relevantní nabídky neumožňuje, a tato skutečnost existenci naléhavého právního zájmu žalobce zakládá. Žalovaným 1. předloženou judikaturu žalobce odmítá jako nepřípadnou, neboť vychází ze zcela odlišných skutkových okolností a není na tuto věc aplikovatelná. Žalobce dále poukázal na to, že původní pozemek p. č. [číslo], ze kterého byl řešený pozemek oddělen geometrickým plánem [titul] [příjmení], [číslo] má výměru 54185 m2, kdežto řešený pozemek p. č. [číslo] pouze 1039 m2. Jde o pozemek nesrovnatelně menší, který tvořil pouze malou část původního pozemku, v jehož rámci se mohl nacházet kdekoli, a proto jsou požadavky na jeho přesné vymezení vyšší. Pokud žalovaný 1. napadá existenci naléhavého právního zájmu s tím, že na řešeném pozemku se nenachází žádná veřejně přístupná komunikace, pak pokud by se zde nacházela, bylo by celé řízení zbytečným, neboť žalobce by měl přístup zajištěn z titulu veřejného užívání komunikace. Jde-li o technické provedení komunikace, je to dle názoru žalobce nerozhodné, neboť ke svým pozemkům ze sousedních pozemků lze přistupovat i bez toho, aby se na nich nacházela vybudovaná komunikace ve smyslu stavby, nebo třeba jen vyjetých kolejí. Paradoxní je, že žalovaný 1. ve své nabídce uvedl, že důvod, pro který se uchází o předmětný pozemek, je zajištění si přístupu k nemovitostem, které nyní spoluvlastní se žalobcem. Ke spojení pozemku p. č. [číslo] s veřejnou komunikací poukazuje na sdělení [obecní úřad], odboru výstavby sp. zn. [značka] [číslo] ze dne [datum], kterým bylo příslušným stavebním úřadem schváleno rozdělení pozemku p. č. [číslo] dle GP [titul] [příjmení] úřad může vydat takový souhlas pouze v případě, kdy je ke každému z nově zřizovaných pozemků zajištěn přístup z veřejné komunikace (rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 166/2016-38). 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu na základě včas podaného odvolání oprávněné osoby dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř., se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Odvolací soud se ztotožňuje se skutkovými závěry okresního soudu, na které v podrobnostech odkazuje, a souhlasí i s právním posouzením věci. 6. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 7. Podle § 39 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích záměr obce prodat, směnit, darovat, pronajmout, propachtovat nebo vypůjčit hmotnou nemovitou věc nebo právo stavby anebo je přenechat jako výprosu a záměr obce smluvně zřídit právo stavby k pozemku ve vlastnictví obce obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní, je právní jednání neplatné. Nemovitá věc se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona platnými ke dni zveřejnění záměru. 8. Podle rozsudku NS ČR ze dne 27. 9. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1250/2009, jestliže zákon o obcích v ustanovení § 39 odst.