57 CO 224/2022-313 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem rozhodl o zrušení podílového spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k nemovitostem specifikovaným ve výroku I, nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému 625 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 210 667 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně [titul] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a České republice na účet Okresního soudu v Karviné za znalecké dokazování 17 261 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V). Výrokem VI rozhodl, že žalobkyni se vrací záloha na znalecké dokazování ve výši 2 000 Kč pod zaevidovaným účetním dokladem 718/44/2019 prostřednictvím účtárny Okresního soudu v Karviné. 2. Proti výrokům IV a V podal žalovaný včasné odvolání. Odkázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (viz nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 404/22 ze dne 5. 4. 2022 a rozhodnutí NS ČR ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 22 Cdo 2059/2015), ze kterých vyplývá, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (soudní řízení má povahu tzv. iudicium duplex, tedy řízení, v němž obě strany sporu mají postavení žalobce a žalovaného současně, přičemž soud není při svém rozhodování vázán podaným návrhem účastníka sporu) nelze vycházet ze zásady tzv. procesního úspěchu ve věci, nýbrž z toho, že žádný z účastníků nevychází z řízení s menší hodnotou, než se kterou do něj vstupoval, proto je třeba postupovat zásadně podle § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého si každý účastník řízení ponese své náklady sám. Stejnou optikou je dle názoru žalovaného nazírat i na povinnost nahradit státu náklady na znalecké dokazování, které by měl hradit každý z účastníků z ½, jestliže prospěch z předmětného znaleckého posudku měli oba účastníci. Žalovaný je přesvědčen, že v tomto řízení nenastala varianta, o které se hovoří ve II. odstavci výroku shora citovaného rozhodnutí Ústavního soudu, tzn., že by byl procesní postup žalovaného šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí nebo zneužitím procesních práv a bylo by tak možno rozhodnout podle § 142 odst. 3 o. s. ř., a uložit mu povinnost k náhradě nákladů řízení. Pokud jde o náklady odvolacího řízení, pak žalovaný požaduje náhradu odměny advokáta v celkové výši 17 388 Kč. Vychází z tarifní hodnoty 210 667 Kč představující předmět řízení - náklady přisouzené okresním soudem (shodně dle rozhodnutí publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod pořadovým číslem 2 z roku 1996) za 1 úkon právní služby v plné výši za převzetí zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, tj. 9 180 Kč, a za 1 úkon právní služby ve výši ½ mimosmluvní odměny za sepis odvolání proti výroku nikoli ve věci samé podle § 11 odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, tj. 4 590 Kč, ze dvou náhrad hotových výdajů advokáta dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 2x 300 Kč a z náhrady za 21% DPH z těchto částek ve výši 3 018 Kč. S odkazem na shora uvedené navrhuje, aby rozsudek byl ve výroku IV změněn tak, že žalobkyně a žalovaný nemají vzájemně právo na náhradu nákladů řízení a ve výroku V tak, že oba účastníci jsou povinni uhradit náklady na znalecké dokazování každý jednou polovinou, a dále, nechť je žalobkyně zavázána nahradit žalovanému k rukám právního zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhla, aby byl rozsudek okresního soudu v napadené části potvrzen jako věcně správný. I kdyby soud neměl postupovat dle úspěchu ve věci, musel by rozhodnout o náhradě nákladů řízení žalobkyně se stejným závěrem vzhledem k okolnostem případu a chování žalovaného. Nelze v této souvislosti přehlédnout, že po celou dobu žalobkyně vystupovala smírně a snažila se s žalovaným opakovaně mimosoudně dohodnout na zrušení spoluvlastnictví, a to i před podáním žaloby i po jejím podání, zatímco žalovaný původně zrušení spoluvlastnictví zcela odmítal a odmítal se jakkoli domluvit na vyřešení celé záležitosti, a navíc svým jednáním obstruoval. Především vinou žalovaného se toto řízení táhne 5 let. Po celou dobu musela hradit svého právního zástupce a bránit se nesmyslným návrhům žalovaného, který dokonce podával odvolání, aniž by zaplatil soudní poplatek. Odvolával se i do vstupu žalobkyně do řízení, když tato od její matky obdržela podíl na předmětné nemovitosti, proti znalci atd. a dokonce různými maily či ústně vyhrožoval. Žalobkyně uvádí, že nesouhlasí s částí odůvodnění daného judikátu týkající se tvrzení, že po finanční stránce ani jeden z účastníků neztrácí, když má od soudu odcházet se stejnou majetkovou hodnotou, se kterou do něj vstupoval. Že toto tvrzení neobstojí, vyplývá již z napadeného rozsudku a odvolání, ze kterých je zřejmé, že jsou zde velmi vysoké náklady řízení cirka 210 000 Kč a k tomu náklady na znalecké dokazování, které musely být 5 let vynakládány, aby se žalobkyně domohla svých práv a bránila se proti nesmyslným návrhům, odvoláním ze strany žalovaného, jeho obstrukcím, kdy teprve po 5 letech dosáhla přesně toho, co navrhovala. Žalobkyně měla ve věci úspěch, bylo by naprosto nespravedlivé a nemorální, kdyby náklady na 5letý spor, který byl v mnoha věcech řešen ze strany žalovaného nesmyslně a schválně tak, aby došlo k jeho prodlužování a nevyřešení, nesla téměř všechny žalobkyně. Žalobkyně před podáním žaloby nechala vypracovat znalecký posudek k ocenění předmětných nemovitostí a nabídla smírné řešení zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví žalovanému jak ústně, tak i prostřednictvím advokátky [titul] [příjmení] dopisem ze dne 7. 8. 2017, jež byl přílohou žaloby. Žalovaný s ničím nesouhlasil. Žalobkyně musela podat soudní žalobu, zaplatit soudní poplatek 7 000 Kč a náklady na právní zastoupení. Již v žalobě ze dne 4. 9. 2017 opakovaně uváděla, že nemovitost je klasický rodinný dům se zahradou, kdy reálné rozdělení nemovitosti není možné. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 23. 10. 2017 uvádí nepravdivé skutečnosti a především žádá soud, aby žalobu v plném rozsahu zamítl. Během předžalobního jednání, ve vyjádření k žalobě i při následném jednání, nesouhlasí ani se zrušením spoluvlastnictví, tedy podmínka uvedená v judikátu Ústavního soudu pro rozhodování o náhradě nákladů řízení není splněna. Žalovaný následně vypracoval protinávrh k žalobě ze dne 12. 2. 2018, dle kterého navrhuje nesmyslné rozdělení nemovitosti a to, aby mu [jméno] [příjmení] (nyní žalobkyně) byla nucena zaplatit ještě částku 473 333 Kč na vypořádání a dále aby byly přikázány navíc pozemky [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], včetně staveb s tím, že by za to vyplatil [jméno] [příjmení] částku 266 687 Kč. S ohledem na toto nové stanovisko musela žalobkyně sepsat obsáhlé vyjádření ze dne 16. 4. 2018, ze kterého vyplývá, že nemovitosti nelze rozdělit, že tvoří funkční celek, když se jedná o rodinný domek se zahradou, jehož horní patro je přístupné pouze přes obytnou část spodního patra, a rozdělením, jak navrhuje žalovaný, by byl znemožněn i přístup ke vstupu do domu. Přesto žalovaný ve svém následném vyjádření ze dne 25. 7. 2018 opětovně a požaduje rozdělení nemovitostí. Dne 14. 9. 2018 žalobkyně sepsala obsáhlé vyjádření opakovaně k tomu, proč nemovitosti nelze reálně rozdělit bez provedení nákladných stavebních úprav a zajištění věcných břemen cest atd., a přiložila grafickou přílohu včetně fotodokumentace. Dále žalobkyně dopisem ze dne 22. 11. 2018 opětovně vyzvala žalovaného k mimosoudnímu řešení věci zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví za 600 000 Kč. Dne 11. 12. 2018 na tento návrh žalovaný žalobkyni odpovídá, že bude nadále trvat na rozdělení nemovitostí, nebude nic vyklízet od nepořádku, naopak začne tyto prostory, které opustil, znovu využívat s tím, že podíl na nemovitostech neprodá za žádnou cenu, půjde až na samý konec, ať už bude spor trvat jakkoli dlouho. Z emailů vyplývá, že bude řízení ztěžovat. Žalobkyně sepsala 13. 1. 2019 ve vztahu k soudu sdělení - legenda k předložené fotodokumentaci, kde opětovně a velmi podrobně mapuje a dokládá svoje tvrzení o nedělitelnosti pozemků a staveb. Dne 22. 1. 2019 proběhlo soudní řízení, ze kterého vyplývá, že žalovaný dokonce na žalobkyni ve vztahu k užívání domu podal trestní oznámení, při jednání pak uvedl, že trvá na rozdělení nemovitosti, chce dílnu - garáž a přístupovou cestu s tím, že je to jeho zdroj obživy (žalovaný žádné podnikatelské oprávnění nevlastní). Žalovaný opakovaně tvrdí, že nemovitosti jsou dělitelné, a navrhuje soudu, aby odložil zrušení spoluvlastnictví o 2 roky, neboť prý by na jeho straně došlo k ohrožení jeho zájmů a poškození jeho osoby. Dokonce navrhuje rozdělení i té nemovitosti, která je obslužným pozemkem k domu, kde jsou inženýrské sítě, navrhuje vytvoření nového vstupu do domu. Jednání muselo být odročeno za účelem vyřešení návrhu žalovaného na odklad zrušení spoluvlastnictví. Žalobkyně musela vy