57 CO 248/2022-226 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 180 000 Kč s 8,5 % úrokem ročně za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I), a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení zaplacením částky 72 842 Kč (výrok II). 2. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že žalobce dne 29. 9. 2017 poukázal na účet žalované číslo [bankovní účet], který byl ve skutečnosti„ užíván“, na základě dispozičního práva, [jméno] [příjmení], částku 180 000 Kč, a to bez určení účelu. Tato částka byla na uvedený účet téhož dne připsána. Po dobu trvání pracovního poměru, tj. od 1. 7. 2016 do 31. 10. 2017, měla být jmenovanému na tento účet vyplácena mzda, což se však nedělo.„ Žalovaná žádný vztah k žalobci neměla, neměla žádný závazek či pohledávku, místo na které bylo žalobcem plněno, bylo pouze platebním místem, nikoliv však částkou určenou žalované. Zaslaná částka byla určena [jméno] [příjmení] a měla představovat dlužnou mzdu a úhradu za závazky žalobce“, tj. zápůjčky ze dne 25. 11. a 8. 12. 2016 v celkové výši 15 000 EUR. 3. Zjištěný skutkový stav podřadil pod § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť zaplacení částky 180 000 Kč nebylo plněním bez právního důvodu. Jednalo se o plnění jak dlužné mzdy [jméno] [příjmení], tak o částečné vrácení zápůjček, přičemž účet žalované byl místem plnění těchto závazků. 4. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Rozsudek napadl zcela. Soudu prvního stupně vytkl, že nesprávně zjistil skutkový stav, pročež nemůže obstát ani právní posouzení. Zdůraznil, že žalobce částku 180 000 Kč na účet žalované poukázal omylem. Právní důvod k plnění na účet žalované schází. Nešlo o dlužnou mzdu [jméno] [příjmení]. Povinna k tomuto plnění byla obchodní korporace, nikoliv žalobce, její jednatel. Mzdový nárok ve výši 169 724 Kč neodpovídá plněné částce. V řízení bylo navíc zjištěno, že na účet žalované mzda jmenovanému, a to ani v tomto případě, nebyla hrazena. Nešlo ani o plnění na zápůjčky.„ Zápočet“ ze strany zapůjčitelů nebyl proveden. Navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobě bude zcela vyhověno. 5. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání s napadeným rozsudkem ztotožnila, zejména s jeho zjištěním ohledně plnění mzdy a zápůjček, a zdůraznila, že žalovaná není pasivně věcně legitimována, proto navrhla, aby byl napadený rozsudek jako správný potvrzen. 6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“)) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Žalobce se domáhá po žalované zaplacení částky 180 000 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím jakožto bezdůvodného obohacení, neboť tuto částku poukázal na účet žalované omylem; jde o plnění bez právního důvodu. 8. Procesní obrana žalované je vybudována na argumentaci, že plnění částky 180 000 Kč není plněním bez právního důvodu, neboť s účtem žalované ve skutečnosti nakládal [jméno] [příjmení], tento účet byl místem plnění jeho dlužné mzdy a vrácení zápůjček. 9. Skutkové zjištění, že na účet žalované číslo [bankovní účet], se kterým nakládal na základě dispozičního oprávnění [jméno] [příjmení], byla připsána dne 29. 9. 2017 žalobcem poukázaná částka 180 000 Kč, odvolací soud přebírá jako správné. To lze vztáhnout i na zjištění učiněná z následujících soukromých listin:„ Dokument potvrzující peněžní půjčku [jméno] [příjmení]“ ze dne [datum], legalizovaných„ Prohlášení o peněžní půjčce [jméno] [příjmení]“ vždy ze dne [datum] (LRP.nr [číslo] a LRP.nr. [číslo]), a výpisy z účtu (blíže viz bod 5 napadeného rozsudku), tedy o tom, že žalobci byla přenechána jak částka 5 000 EURO, tak 10 000 EURO. 10. K tomu snad může odvolací soud zdůraznit, potažmo upřesnit, že pravost těchto soukromých listin nebyla účastníky popřena. V případě prvně zmíněné listiny, jejímž vystavitelem je i žalobce, je namístě vyjít z domněnky (§ 565 věta druhá o. z.) o její správnosti, když k vyvrácení nastoupivší domněnky žalobce ani nepřistoupil. V případě ostatních zmíněných listin je vhodné uvést, že je-li soukromá listina pravá, znamená to, že vystavitel, zde zapůjčitelé, učinili prohlášení v listině obsažené. Obecně nepochybně platí, že učiní-li vystavitel určité prohlášení, nutně to neznamená, že obsah tohoto prohlášení odpovídá skutečnosti. V poměrech posuzované věci je ovšem významné, že žalobce (stejně jako žalovaná) nepopřel ani věcnou správnost („ pravdivost“) těchto listin (srov. protokol o jednání ze dne 2. 12. 2021 - čl. 125). Pouhé formální zpochybnění založené na konstatování, že jde o„ absurdní konstrukci“ důkazní sílu soukromých listin neoslabuje. Z legalizovaných listin je významné zjištění, že zápůjčky měly být vráceny„ prostřednictvím účtu“ žalované. 11. Souladná s těmito důkazy je výpověď svědka [jméno] [příjmení], která na ně logicky navazuje a jejich pravdivost dále utvrzuje, neboť jmenovaný svědek vypověděl, že„ pokud se jedná o částku 180 000 Kč, která byla zaslána na účet žalované, pak se jednalo o vrácení půjček ve výši 15 000 EUR“. Odvolací soud zde musí zdůraznit, že jmenovaného svědka soud prvního stupně považoval za věrohodného, což odvolací soud zcela akceptuje (nemá důvod jakkoliv jeho věrohodnost zpochybnit), a to bez ohledu na argumentační konstrukci procesní obrany, která na jeho věrohodnost ipso facto vliv mít nemůže. Uvedené nelze přehlédnout a v rozporu s tím uzavřít, že poměrná část představovala plnění dlužné mzdy. V tomto směru odvolací soud přistoupil ke korekci skutkového závěru o věci s tím, že částka 180 000 Kč představuje částečné vrácení (splacení) peněžitých zápůjček. 12. Klíčový předpoklad (pravdivost skutkového tvrzení), od kterého odvíjí žalobce svůj závěr, že plnil v omylu, a sice že zde schází právní důvod k plnění 180 000 Kč na účet žalované, byl vyvrácen (závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu uvedené v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4264/2009, ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 808/2011, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 4. 2013, sp. zn. 28 Cdo 2360/2012, se prosadí i v současných právních poměrech; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). Za dané situace pozbývá argumentace o absenci jak reakce zapůjčitelů, tak určení platby (konsekvence s tím spojené mohou jít pouze k tíži žalobce), na významu, resp. stává se nepodstatnou. 13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2). 14. Nárok z bezdůvodného obohacení předpokládá bezdůvodnost, obohacení, ochuzení a kauzální nexus mezi nimi. V posuzované věci ovšem právní důvod plnění nechybí. Rozhodující je, že skutková zjištění umožňují závěr, že šlo o plnění přičitatelné závazku, i když se plnění projevilo ve sféře žalované, na základě ujednání o místě plnění (§ 1954 o. z.). Právo na náhradu vůči žalované v úvahu nepřipadá dokonce ani při neplatnosti smlouvy, potažmo obou smluv (srov. § 2995 o. z.). Uvedené předpoklady nároku z bezdůvodného obohacení tak dány nejsou. 15. Rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný, pochybení odvolací soud neshledal ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, na jehož zdůvodnění lze v podrobnostech odkázat (viz bod 11 napadeného rozsudku), a proto byl podle § 219 o. s. ř. potvrzen. 16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je vzhledem k úspěchu žalované odůvodněn § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Účelně vynaložené náklady žalované se sestávají z odměny za zastupování žalované advokátkou a paušální částky jako náhrady jejích hotových výdajů. Zástupkyně žalované v této fázi řízení učinila 2 úkony právní služby spočívající ve vyjádření k odvolání ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. g) a účasti na jednání soudu dne 18. 10. 2022 podle § 11 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), avšak odměnu a paušální náhradu ji lze přiznat pouze za 1 úkon, neboť ve zbytku se tohoto nároku vzdala. Odměna za zastupování žalované advokátkou podle § 7 bod 5 advokátního tarifu činí 8 300 Kč a paušální částka jako náhrada hotových výdajů činí 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Protože zástupkyně žalované prokázala, že je plátkyní DPH, byla částka 8 600 Kč navýšena o částku odpovídající příslušné náhradě, tj. o částku 1 806 Kč. Souhrnná výše náhrady účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení činí 10 406 Kč. 17. V souladu s § 149 odst.