57 CO 258/2022-1834 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud řízení v části týkající se povinnosti žalované uzavřít s žalobcem dohodu o předání náhradních pozemků ve vztahu k pozemkům parc. [číslo] trvalý travní porost a parc. [číslo] trvalý travní porost, jak jsou tyto pozemky zapsány u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] na listu vlastnictví [číslo] pro [obec], [katastrální uzemí], a parc. [číslo] orná půda, jak je tento pozemek zapsán u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] na listu vlastnictví [číslo] pro [obec], [katastrální uzemí] [anonymizována dvě slova], zastavil (výrok I rozsudku), nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] trvalý travní porost, jak je tento pozemek zapsán u [kastastrální úřad], [katastrální pracoviště] na listu vlastnictví [číslo] pro [obec], [katastrální uzemí], a parc. [číslo] trvalý travní porost, jak je tento pozemek zapsán u [katastrální úřad], [katastrální pracoviště] na listu vlastnictví [číslo] pro [obec], [katastrální uzemí], které jsou ve vlastnictví státu, a to k uspokojení části restitučního nároku žalobce ve výši 89 378 Kč (výrok II) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 199 470 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III). 2. Okresní soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že je zřejmá liknavost a svévole na straně žalované, přičemž zdůraznil, že ke stejnému závěru dospěly soudy v mnoha dalších rozhodnutích, která okresní soud v napadeném rozsudku citoval. Uzavřel, že vznesená námitka promlčení není důvodná s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu, přičemž poukázal na to, že restituční nárok žalobce byl přiznán postupně v letech 2002, 2003 a 2009 a od té doby se žalobce snaží o uspokojení tohoto nároku, jak formou účasti ve veřejných nabídkách, tak formou podávání soudních žalob. Žalovaná po celou dobu eviduje žalobcův neuspokojený restituční nárok, byť jeho výši opakovaně zpochybňuje, a nerespektuje již vydaná soudní rozhodnutí. Nepřisvědčil názoru žalované o tom, že restituční nároky žalobce za nevydané pozemky jsou již přečerpané, neboť celkový restituční nárok u žalobce činil částku 5 814 699 Kč, avšak žalobci bylo dosud plněno maximálně 5 659 274 Kč, a tedy minimálně zbývá žalované plnit ještě 155 428 Kč, přičemž hodnota náhradních pozemků, které zůstaly předmětem řízení, činí 89 378 Kč. Ve vztahu k tomuto závěru plně odkázal na právní závěry, ke kterým dospěl odvolací soud v bodě 20 - 27 zrušujícího rozhodnutí ze dne 20. 1. 2001. Dále pak učinil závěr, že oba předmětné pozemky jsou vhodné k převodu žalobci, neboť nebyly zjištěny žádné překážky bránící jejich převodu. Předmětné pozemky jsou v obou případech nadále součástí zemědělského půdního fondu a jsou jako zemědělské pozemky i reálně využívány a skutečnost, že podle územního plánu obce jsou vedeny jako smíšená obytná plocha určená k zástavbě obytnými domy, nenaplňuje znění § 6 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. Oba pozemky se při pohledu na katastrální mapu ani nenacházejí v samotném centru předmětné obce, takto určených ploch k zástavbě je podle územních plánů obcí v daných obcích daleko více a dle okresního soudu v tomto případě nemůže převážit ani veřejný zájem obcí na rozvoji bydlení. Pokud žalovaná ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v [katastrální území] [anonymizována dvě slova], [obec], namítala, že pozemek není přístupný z veřejné komunikace, pak dle okresního soudu taková podmínka pro převod vlastnického práva nevyplývá z žádného zákonného ustanovení a nemůže převodu na žalobce bránit, kdy dle okresního soudu neexistuje ani žádná judikatura, která by převod v takovém případě vylučovala. Okresní soud odmítl jako nesprávný poukaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2163/2006, neboť toto rozhodnutí řeší situaci, kdy nově vznikajícím pozemkům v případě zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví musí být zajištěn přístup ke komunikaci, nicméně v daném případě nedochází k vzniku nového pozemku, na žalobce má být převeden pozemek celý, přitom ani samotná žalovaná nemá k tomuto pozemku v současné době zajištěn jakýkoliv přístup, přesto s ním hospodaří; žalobce pak uvedl, že si je této skutečnosti vědom a je připraven vést jednání s vlastníky okolních pozemků o zajištění přístupu. 3. Proti výrokům II a III podala žalovaná odvolání, kterým se domáhala změny napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta a žalobci bude uloženo nahradit jí náklady řízení před soudy obou stupňů, případně se domáhala zrušení rozsudku v napadeném rozsahu a vrácení věci okresnímu soudu k dalšímu řízení. Žalovaná namítala, že: - restituční nárok žalobce byl přečerpán a tedy, že žaloba není důvodná, neboť mezi účastníky je stále sporné zejména ocenění nevydaného pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], který přešel na stát na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Jelikož ke dni přechodu pozemku na stát definovalo stavební pozemek ust. § 2 vyhlášky č. 144/1959 Ú.l., dle kterého se stavebním pozemkem rozumí místo vymezené územním rozhodnutím k zastavění, přičemž územní rozhodnutí [číslo jednací] [číslo] bylo vydáno až dne 14. 10. 1975, tedy až poté, kdy došlo k uzavření předmětné kupní smlouvy, lze až na základě tohoto rozhodnutí učinit závěr o stavebním charakteru pozemku, pročež žalobci náležela náhrada dle ocenění pozemku v druhu role tak, jak byl oceněn žalovanou, a závěr soudu, že by uvedený pozemek měl být oceněn jako stavební částkou 3 021 000 Kč, není správný. Pokud byly znaleckými posudky žalobci nevydané pozemky oceněny jako stavební, měly být použity srážky dle přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a to zejména srážka ve výši 60 % dle položky č. 1 tabulky I, neboť předmětný pozemek se v době odnětí nacházel na území, které nebylo stavebně srostlé s [město] ([katastrální uzemí]), a rovněž měly být uplatněny srážky za to, že nebyl dán přístup po zpevněné komunikaci, či, že v místě nebyla možnost napojení na veřejný vodovod, veřejnou kanalizaci, a že pozemek netvořil funkční celek s jakoukoli stavbou. - závěr okresního soudu o tom, že žalovaná postupovala při uspokojování restitučního nároku žalobce liknavě či svévolně, není správný. Liknavost či svévoli žalované nelze dovozovat od toho, jak uvádí okresní soud, že žalobce nebyl připuštěn do několika veřejných nabídek, když z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce se účastnil velkého množství veřejných nabídek, konkrétně se ucházel o 307 pozemků, přičemž v nich získal 15 pozemků o celkové výměře 64989 m2 jako náhradu za nevydané pozemky o výměře 23665 m2. Dále popsala mechanismus uspokojování restitučních nároků oprávněných osob ve veřejných nabídkách a uvedla, že pokud s ohledem na tento mechanismus nebyl žalobce do některých veřejných nabídek připuštěn s ohledem na blokaci části restitučního nároku, resp. nedostatečnou výši restitučního nároku, nelze z této skutečnosti dovozovat liknavost či svévoli žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce. Tuto nelze rovněž dovozovat z toho, že žalobce nesouhlasí s výší restitučního nároku, jak tento byl oceněn žalovanou. - ani jeden z předmětných pozemků není vhodnou náhradou k uspokojení restitučního nároku žalobce, neboť oba pozemky nejsou do budoucna určeny k zemědělskému obhospodařování, ale k rozvoji obce tak, jak bylo v řízení prokázáno. Oba pozemky jsou do budoucna určeny pro zastavění rodinnými domy, přičemž okresní soud u obou pozemků založil své rozhodnutí na nesprávném skutkovém zjištění, že tyto se nachází mimo centrum obce. Oba pozemky leží v místě, které je převážně zastavěno, a které je určeno k další zástavbě. V této souvislosti žalovaná poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1339/2021. Ve vztahu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] je nevhodnost k převodu na žalobce dána také tím, že k tomuto pozemku nebude mít žalobce zajištěn přístup. Přístup na tento pozemek vede pouze přes pozemky jiných vlastníků. V současné době je sice užíván, a tedy je zřejmé, že jeho současný uživatel k němu přístup zajištěn má, nicméně ve stejném postavení nemusí být žalobce, který sice avizoval, že je připraven vést s vlastníky okolních pozemků jednání o zajištění přístupu k tomuto pozemku, nicméně nelze zaručit, že toto jednání bude úspěšné, a že se mu přístup na pozemek podaří vyjednat. - žalobce se domáhal převodu celkem 19 pozemků a byl úspěšný pouze v případě 2 pozemků, přičemž ve vztahu k ostatním pozemkům bylo řízení zastaveno pro zpětvzetí žaloby, které žalobce učinil převážně buďto bez bližšího odůvodnění nebo z důvodu, že jím vybrané pozemky byly zjevně nepřevoditelné či z důvodu, že jeho restituční nárok již nebyl pro převod jím požadovaných pozemků dostačující. Za této situace mu nelze přiznat plnou náhradu nákladů řízení, když úspěšnějším účastníkem byla naopak žalovaná. Při rozhodování o nákladech řízení, které bylo zastaveno pro zpětvzetí žaloby, které je plně ovládáno zásadou procesního