57 CO 93/2021-123 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud vyživovací povinnost žalovaného k žalobci, stanovenou naposledy rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 6. 2003, č. j. 16 C 182/2002-41, v částce 600 Kč měsíčně s účinností od 8. 1. 2020 zvýšil na částku 2.000 Kč měsíčně, kterou je žalovaný povinen platit vždy každého 1. dne v měsíci předem k rukám žalobce s tím, že nedoplatek vzniklý zvýšením výživného za dobu od 8. 1. 2020 do 31. 3. 2021 ve výši 20.684 Kč je žalovaný povinen zaplatit do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (odstavec I. výroku). Žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zvýšení výživného od 8. 1. 2020 v částce převyšující částku 2.000 Kč, zamítl (odstavec II. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec III. výroku). 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání a domáhal se jeho změny tak, že žalobě bude vyhověno v plném rozsahu. Namítal, že okresní soud nezohlednil další studium finančně mnohem náročnější, odhad kolem 5.000 Kč měsíčně; koníčky, jídlo, ošacení, rovnátka apod.; ze strany otce roky se neprojevující citová vazba rodič - dítě. Tvrzení soudu, který porovnal podklady úřadu práce a uzavřel, že životní úroveň je stejná jako kdysi, svědčí o nezájmu, lhostejnosti soudu. Okresní soud si musel všimnout, že příjmy se liší, a to razantně. Nebyl zohledněn náhled do budoucnosti, zvyšující se zadluženost státu. Okresní soud při svém rozhodnutí vycházel ze situace žalovaného, kdy byl ve výkonu trestu, a poté vycházel pouze z minimální mzdy, ačkoliv se všude uvádí, že průměrná mzda činí 30.000 Kč až 35.000 Kč. 3. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 4. Po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou, je včasné a přípustné, přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, v intencích ustanovení § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř.“), se závěrem, že odvolání je důvodné. 5. Jelikož se k nařízenému odvolacímu jednání nedostavil žalobce, ani žalovaný, ačkoliv byli řádně a včas předvoláni, a nepožádali o odročení jednání z důležitého důvodu, odvolací soud věc projednal v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o. s. ř.). 6. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, na která odvolací soud pro stručnost odkazuje a která přejímá (bod 3. odůvodnění rozsudku). 7. Odvolací soud doplnil dokazování a zjistil z potvrzení o studiu žalobce na [název školy] [anonymizováno 5 slov], [obec], příspěvková organizace, že byl žákem této školy v období od 1. 9. 2017 do 2. 6. 2021, kdy studium ukončil maturitou. 8. Na základě takto doplněného dokazování odvolací soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. O výživném žalovaného pro žalobce bylo naposledy rozhodnuto rozsudkem ze dne 12. 6. 2003, kterým bylo žalovanému uloženo platit na žalobce 600 Kč měsíčně. Žalovaný v té době byl od srpna 1998 do července 2002 ve výkonu trestu odnětí svobody, od 15. 7. 2002 byl veden na úřadu práce bez nároku na hmotné zabezpečení, byl doplácen dávkou sociální péče ve výši 2.320 Kč měsíčně. Žalobce žil s matkou v rodinném domě ve vlastnictví babičky žalobce, matka byla na mateřské dovolené, pobírala dávky státní sociální podpory a rodičovský příspěvek, sociální příspěvek, přídavek na dítě, příspěvek na bydlení a dále sociální dávky do životního minima. Žalobce byl zdráv, matka neměla žádné zvýšené výdaje. Žalovaný byl opětovně ve výkonu trestu odnětí svobody ve [věznice] do 23. 2. 2021, přičemž jeho průměrný čistý měsíční příjem činil za období leden až červen 2020 částku 5.356 Kč měsíčně. Od 1. 7. 2020 není pracovně zařazen z důvodu odmítnutí práce z vlastní viny. V případě pracovního zařazení při 100% plnění norem spotřeby práce by činil jeho hrubý příjem od 1. 7. 2020 částku 7.300 Kč měsíčně. Matka žalobce je od 14. 6. 2018 dosud evidována na úřadu práce, pobírala dávky státní sociální podpory, a to příspěvek na bydlení, jehož průměrná výše v roce 2020 činila 3.697 Kč měsíčně, dávky hmotné nouze nepobírala. Žalobce byl žákem [název školy] [anonymizováno 5 slov], [obec], příspěvková organizace, v období od 1. 9. 2017 do 2. 6. 2021, kdy studium ukončil maturitou. 9. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. 10. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Pro hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání nebo výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popř. zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, v jaké míře tak činí, přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. 11. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. 12. Odvolací soud nejprve poukazuje na to, že naposledy o výživném pro žalobce rozhodoval Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 12. 3. 2003, č. j. 16 C 182/2002-41, který nabyl právní moci dne 8. 7. 2003, a kterým bylo výživné žalovanému na žalobce stanoveno ve výši 600 Kč měsíčně. 13. U žalobce nastala výrazná změna poměrů, a to již samotným uplynutím doby od této poslední úpravy výživného, v níž se zcela nepochybně potřeby žalobce výrazně zvýšily. Výrazný vliv na odůvodněné potřeby žalobce mělo také jeho studium na střední škole. V souvislosti s tímto studiem a navíc samotným uplynutím času od doby poslední úpravy vyživovací povinnosti došlo nepochybně k nárůstu odůvodněných potřeb žalobce, který jinak i nadále bydlí společně s matkou. Z tohoto důvodu odvolací soud přistoupil ke zvýšení výživného za dobu od 8. 1. 2020, tj. od doby požadované v žalobě do 30. 6. 2021, tj. do konce měsíce, v němž žalobce ukončil své studium, na částku 3.000 Kč měsíčně, tak jak bylo žalobcem v žalobě požadováno. Takto zvýšené výživné je podle názoru odvolacího soudu odůvodněno rovněž příjmovými poměry žalovaného. Při úvahách o výši příjmu žalovaného vycházel odvolací soud ze stanoviska NS ČR sp. zn. 204/2012, dle kterého v případě výkonu trestu odnětí svobody, se vychází nikoliv ze skutečného příjmu, kterého žalovaný dosahoval ve výkonu trestu, ale z potencionálního příjmu, kterého by žalovaný mohl dosahovat s ohledem na své schopnosti a možnosti, jakož i vzhledem k nabídce a poptávce na rozumně regionálně určeném trhu práce. Odvolací soud přihlédl rovněž k nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1181/2007, podle kterého, zbavil-li se rodič svým úmyslným jednáním, pro něž byl následně odsouzen k trestu vězení, objektivní možnosti plnit svoji vyživovací povinnost vůči svému dítěti, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži tohoto dítěte. Shodný závěr plyne rovněž z komentáře v ASPI k § 915 o. z. Okresní soud pak správně vycházel z potencionálního příjmu žalovaného v podobě minimální mzdy, která činí 15.200 Kč měsíčně a z tohoto potencionálního příjmu je z důvodů uvedených shora nutno vycházet po celou dobu, tedy i po dobu, kdy se žalovaný nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody. Takto zvýšené výživné, tj. na částku 3.000 Kč měsíčně, zajišťuje zákonem stanovený požadavek zásadně shodné životní úrovně žalobce s životní úrovní jeho rodičů, tedy jeho matky a žalovaného, a to s ohledem na prokázané příjmy matky a potřeby žalobce. 14. Takto zvýšené výživné odpovídá rovněž doporučující tabulce, kde je výše výživného stanovena jako procentuální rozmezí z měsíčního čistého příjmu povinného rodiče, přičemž pro dítě ve věku 18 let a více je dáno procentuální rozmezí z příjmu povinného rodiče 19 % až 25 %. 15. S ohledem na prokázanou skutečnost o ukončení studia žalobce na střední škole, bylo návrhu žalobce na zvýšení výživného vyhověno pouze do 30. 6. 2021, tj. do konce měsíce, v němž žalobce studium ukončil. Za dobu od 1. 7. 2021 odvolací soud neshledal návrh žalobce na zvýšení výživného návrhem důvodným, když z obsahu spisu neplyne, že by se žalobce nadále připravoval na budoucí povolání v podobě studia na střední nebo vysoké škole, či zde byly jakékoliv jiné důvody pro zvýšení vyživovací povinnosti žalovaného k žalobci i za dobu od 1. 7. 2021 do budoucna. 16. Dlužné výživné žalovaného vůči žalobci za žalované období od 8. 1. 2020 do 30. 6. 2021 ve výši 42.658 Kč (leden 2020 za 24 dnů 1.858 Kč, 17 x 2.400 Kč od února 2020 do června 2021 ve výši 40.800 Kč) je žalovaný povinen zaplatit žalobci, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 17. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů rozsudek okresního soudu v odstavcích I. a II. výroku změnil v souladu s § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku shora. 18. O nákladech řízení před okresním soudem bylo v souladu s § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodnuto nově, a to v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce byl se svou žalobou