71 CO 140/2022-82 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na zaplacení částky 26.163 Kč spolu s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku) a zavázal žalobce zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1.959 Kč (odstavec II. výroku). 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že dne 22. 6. 2016 došlo ke kontrole řidiče - žalobce hlídkou [OVM] [anonymizováno], který zahájil proti žalobci přestupkové řízení ve věci porušení povinností dle zákona o pozemních komunikacích. V průběhu přestupkového řízení bylo ze strany správního orgánu rozhodnuto třikrát tak, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku a byla mu uložena pořádková pokuta. Všechna tato rozhodnutí byla v rámci podaného opravného prostředku zrušena a vrácena zpět k dalšímu řízení a rozhodnutí. Dne 27. 6. 2018 vydal [OVM] [anonymizováno] [územní celek] ([anonymizována čtyři slova]) rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu, že odpovědnost za přestupek zanikla uplynutím objektivní prekluzivní lhůty k uložení sankce dle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Žalobce podal u žalované žádost na náhradu škody a poté, kdy mu bylo sděleno, že žalovaná nárok nepřiznává, podal u okresního soudu žalobu na přiznání náhrady škody. Toto řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 45/2019. Dne 7. 6. 2019 [OVM] [anonymizováno 5 slov]) vydalo rozhodnutí, kterým ve zkráceném přezkumném řízení rozhodlo o zrušení rozhodnutí [OVM] [anonymizováno] o zastavení přestupkového řízení a o vrácení věci k dalšímu řízení s tím, že nedošlo k zániku žalobcovy odpovědnosti za přestupek. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání. O tomto rozhodlo Ministerstvo financí tak, že se odvolání zamítá a rozhodnutí [OVM] se potvrzuje. Proti tomuto rozhodnutí MF podal žalobce u Městského soudu v Praze správní žalobu, o které bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 7. 12. 2020, č. j. 10 Af 42/2019-30. Tímto rozsudkem bylo zrušeno rozhodnutí Ministerstva financí, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí [OVM]. Následně Ministerstvo financí dne 20. 4. 2021 rozhodlo o zrušení rozhodnutí [OVM] ze dne 7. 6. 2019 a zastavení daného řízení. Dne 18. 11. 2019 Okresní soud v Ostravě rozhodl rozsudkem v řízení vedeném pod sp. zn. 17 C 45/2019 o zamítnutí žaloby žalobce na náhradu škody vůči státu. Žaloba byla zamítnuta pro její předčasnost, neboť nebyla splněna základní podmínka odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce byl zavázán zaplatit žalované náklady řízení ve výši 600 Kč a v souvislosti s podáním žaloby uhradil soudní poplatek ve výši 1.000 Kč. V mezidobí byl dne 26. 2. 2020 ve Sbírce zákonů ČR vyhlášen pod č. 55/2020 Sb. Nález Ústavního soudu ČR ze dne 4. 2. 2020, kterým bylo zrušeno ustanovení § 112 odst. 2 nového zákona o přestupcích. Na základě tohoto nálezu vydal dne 27. 3. 2020 CÚ MSK rozhodnutí o zastavení řízení, neboť zanikla odpovědnost za přestupek. K zastavení řízení tak došlo z identických důvodů jako dne 27. 6. 2018. 3. V průběhu přestupkového řízení vznášel žalobce opakovaně námitku podjatosti, a to jednak proti zaměstnancům [OVM] [anonymizováno], kteří prováděli předmětnou kontrolu, jakož i vůči všem vedoucím pracovníkům [OVM] a [OVM] [anonymizováno]. Proti zamítavému rozhodnutí nadřízeného orgánu, podal žalobce rozklad, o kterém rozhodovalo Ministerstvo financí s tím, že námitka podjatosti nebyla shledána důvodnou. Dne 25. 8. 2016 se žalobce omluvil z nařízeného ústního jednání s tím, že je časově zaneprázdněn sepisováním námitky podjatosti. 4. Po právní stránce okresní soud posoudil nárok žalobce dle ustanovení zákona č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Uvedl, že již ze záznamu o provedené kontrole žalobce vyplývá, že chování žalobce neodpovídalo běžným způsobům chování při silniční kontrole. Žalobce se v průběhu přestupkového řízení opakovaně dopouštěl obstrukčního jednání a záměrného protahování správního řízení a tímto svým jednáním se významně podílel na protahování správního řízení tak, aby došlo k marnému uplynutí prekluzivní lhůty a k zastavení řízení, aniž by bylo vydáno pravomocné meritorní rozhodnutí ve věci samé. Odkázal na judikaturu ÚS s tím, že v důsledku tohoto chování žalobce mu nelze náhradu škody přiznat. Uvedl, že z úkonů, jejichž náhradu žalobce požaduje, byl učiněn účelně pouze jeden úkon, a to sepis odvolání proti rozhodnutí Ministerstva financí, které bylo zrušeno pro nezákonnost. Náhradu odměny za tento úkon žalovaná strana uznala v rámci předběžného projednání žádosti žalobce a příslušnou částku zaslala žalobci poštovní poukázkou. Nedůvodný shledal rovněž nárok žalobce na náhradu za zaplacený soudní poplatek a náhradu nákladů řízení v řízení vedeném u OS Ostrava pod sp. zn. 17 C 45/2019. Uvedl, že toto řízení bylo pravomocně skončeno a náhradu škody nelze požadovat v tomto řízení. Nedůvodným shledal argument žalobce, že správní orgány nebyly schopny v zákonné lhůtě věc pravomocně projednat, když je třeba vzít v úvahu počet instancí, které ve věci rozhodovaly, složitost případu, zvrat v podobě zásahu Ústavního soudu a dále procesní aktivity žalobce, kterými se snažil řízení prodloužit. 5. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalobce a navrhoval jeho změnu tak, že bude žalobě vyhověno. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu, že zastavení řízení z důvodu uplynutí zákonné prekluzivní lhůty k projednání přestupku bylo důsledkem jeho obstrukčního jednání z důvodu podání jeho námitek podjatosti. Soud zcela ignoroval další skutečnosti, které vedly k uplynutí lhůty. Do uplynutí lhůty k projednání přestupku, tj. do 22. 6. 2018, bylo ze strany správního orgánu dvakrát rozhodnuto o přestupku. V obou případech bylo rozhodnutí na základě odvolání žalobce odvolacím orgánem zrušeno, věc vrácena k dalšímu řízení z důvodu procesních pochybení ze strany správního orgánu. Od zrušení druhého rozhodnutí se již správnímu orgánu nepodařilo ve věci vydat rozhodnutí, ačkoli k uplynutí prekluzivní lhůty zbývalo 7 měsíců. Přestupkové řízení bylo na základě přezkumu [OVM] [anonymizována dvě slova] obnoveno nesprávně a nezákonné a nemělo již být vůbec vedeno. Je tak nerozhodné, jakým způsobem se žalobce choval a jaká podání činil po datu 22. 6. 2018 Okresnímu soudu vytýkal nesprávné právní posouzení ohledně nároku v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 45/2019. Žaloba v této věci byla zamítnuta pro předčasnost jedině z důvodu, že přestupkové řízení pokračovalo na základě nezákonného rozhodnutí [OVM]. 6. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku jako věcně správného. Poukazovala na obstrukční jednání žalobce, jak bylo uváděno a prokazováno u okresního soudu. Toto chování svědčí spíše než o řádné obhajobě, o zneužívání práva. Poukazovala na průběh správního řízení s tím, že dobu jeho trvání nelze posuzovat jako nepřiměřenou. Žalobce si na délku správního řízení nikdy nestěžoval a žalovaná je přesvědčena, že tato mu naopak vyhovovala a pomohla mu dosáhnout požadovaného výsledku, tj. zastavení řízení. U požadované škody za náklady v souvislosti s řízením vedeným u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 17 C 45/2019 uvedl, že toto rozhodnutí nabylo právní moci, nebylo napadeno žádnými opravnými prostředky a absentuje tu tak základní předpoklad pro vznik nároku na náhradu škody - tj. nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. 7. V průběhu odvolacího řízení učinili účastníci nesporným, že žalovaná sice zaslala žalobci v rámci předběžného projednání nároku odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 1.300 Kč + DPH, tato se jí však vrátila zpět a do rozhodnutí odvolacího tato částka uhrazena nebyla. 8. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné pouze částečně. 9. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení. 10. Na zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud však nesouhlasí s právním posouzením věci, které okresní soud zaujal v souvislosti s posouzením oprávněnosti nároku žalobce. 11. Především je nutno přisvědčit odvolací námitce žalobce, že okresní soud zcela pominul skutečnost, že správní orgán do uplynutí zákonné prekluzivní lhůty pro projednání přestupku (tj. do 22. 6. 2018) rozhodl dvakrát o přestupku žalobce a tohoto uznal vinným ze spáchání uvedeného přestupku. Obě tato rozhodnutí byla na základě odvolání žalobce zrušena a vrácena k dalšímu řízení z důvodu pochybení ze strany správního orgánu. Závěr okresního soudu, že jediným důvodem uplynutí prekluzivní lhůty pro odpovědnost za přestupek, bylo obstrukční jednání žalobce, neodpovídá skutkovým zjištěním vyplývajícím ze správního spisu. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na konstantní judikaturu Ústavního soudu (např.