71 CO 147/2021-227 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud připustil změnu žaloby (odstavec I.), žalovanému uložil povinnost písemně se omluvit žalobkyni:„ Vážená paní [příjmení], omlouvám se Vám za své jednání spočívající v tom, že jsem od [datum] do počátku měsíce července 2014 opakovaně, neoprávněně bez vašeho souhlasu, vstoupil [anonymizováno 8 slov] a stáhl si z něj na mobilní telefon Vaši komunikaci s přáteli, kterou jsem následně využil v [anonymizováno] řízení proti [jméno] [příjmení], čímž jsem neoprávněně zasáhl do Vašich osobnostních práv.“ (odstavec II.), žalobu, aby v požadované omluvě bylo uvedeno„ …hanebné a zavrženíhodné…“„ …a způsobil jsem Vám příkoří“, soud zamítl (odstavec III.), zamítl požadavek žalobkyně na zaplacení satisfakce 200.000 Kč (odstavec IV.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec V.). 2. Tento rozsudek v odstavcích III., IV. a V. výroku napadla včasným odvoláním žalobkyně a domáhala se jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno i v tomto rozsahu. Žalobkyně má za to, že soud není vázán zněním omluvy a její text může upravovat při zachování obsahu dle svého uvážení. Pokud se rozhodne určitá slovní spojení vypustit, učiní tak, aniž by o tom vydávala samostatný zamítavý výrok. Po věcné stránce však žalobkyně nepovažuje za správné vypuštění slovních spojení uvedených ve výroku III. Žalobkyně je přesvědčena, že s ohledem na všechny okolnosti případu bylo jednání žalovaného hanebné a zavrženíhodné a tímto jednáním bylo žalobkyni způsobeno příkoří. Pokud tedy odvolací soud nezahrne do textu omluvy uvedená slovní spojení, nechť je výrok III. zrušen. Ohledně výroku IV. nepovažoval okresní soud požadavek žalobkyně na odškodnění v penězích za oprávněný, v podstatě ze stejných důvodů, na kterých založil výrok III. S tímto závěrem žalobkyně nesouhlasí. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně v minulosti sdělila žalovanému své [anonymizována dvě slova], navíc jde o skutečnost irelevantní. Podstatné je, že žalovaný toto heslo použil protiprávně bez vědomí a souhlasu žalobkyně a narušil tím její soukromou sféru. Právní relevanci nemá ani motiv žalovaného a posuzováno v širších souvislostech, rozhodně nemůže snižovat intenzitu zásahu. Za podstatné považuje žalobkyně i to, že žalovaný svým protiprávním jednáním získal přístup ke všem [anonymizována dvě slova] žalobkyně, tedy i ke [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Závažnost dopadu protiprávního jednání žalovaného do osobnostních práv žalobkyně nesnižuje ani okolnost, že žalobkyně v minulosti zveřejnila svou [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ([anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]), neboť je věcí žalobkyně, kterou část svého soukromí chce veřejně prezentovat a kterou nikoliv. Z této skutečnosti nelze dovodit, že by žalobkyni nezáleželo na jejím soukromí. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně za to, že jí relutární satisfakce právem náleží. Ve výroku o náhradě nákladů řízení v odstavci V. okresní soud rovněž pochybil, pokud (i při stávající podobě rozsudku) nepřiznal žalobkyni plnou náhradu těchto nákladů dle § 142 odst. 3 o. s. ř. Základ požadavku byl po právu a forma i výše zadostiučinění vychází z volné úvahy soudu. 3. Žalovaný navrhoval potvrzení napadeného rozsudku, uvedl, že se žalobkyni dosud neomluvil, neboť vyčkává na pravomocné skončení věci a je přesvědčen, že nejsou dány podmínky pro finanční satisfakci, když žalobkyni s ohledem na její vlastní způsob ochrany soukromí újma nemohla vzniknout. 4. Z podnětu včasného odvolání žalobkyně přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 2 a § 212 věty prvé o. s. ř. v rozsahu odstavců III., IV. a V. a odstavce II., který je na výroku v odstavci III. závislý se závěrem, že odvolání je částečně důvodné a jsou podmínky pro částečnou změnu tohoto rozhodnutí. 5. Závěr okresního soudu o skutkovém stavu převzal odvolací soud i pro odvolací řízení jako věcně správný a pro posouzení věci úplný a v podrobnostech na něj odkazuje. 6. Žalovaný (bývalý přítel žalobkyně) se po rozchodu s žalobkyní dostal do fyzického konfliktu s [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení] [jméno] [příjmení] a poté vystupoval jako poškozený v trestním řízení vedeném proti [anonymizováno]. [příjmení] pro spáchání přečinu ublížení na zdraví a výtržnictví. Ve snaze usvědčit B. [příjmení], který skutek zprvu popíral, vstoupil žalovaný na přelomu června a července roku 2014 dvakrát neoprávněně na facebookový profil žalobkyně a tam získané údaje z komunikace žalobkyně použil v předmětném trestním řízení jako důkaz. Soud takto získaný důkaz označil za nezákonný a nepřihlížel k němu. Jednání žalovaného bylo poté kvalifikováno jako přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací a žalovanému byl uložen peněžitý trest [částka] (trestní příkaz č. j. 1 T 24/2017-163 ze dne 28. 4. 2017). 7. Podle § 81 odst. 1 OZ chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 OZ ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 82 odst. 1 OZ člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek. Podle § 86 OZ nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy. 8. Jednání žalovaného okresní soud přiléhavě a správně posoudil jako protiprávní zásah do osobnostních práv žalobkyně, konkrétně do práva na její soukromí a správně dovodil, že tímto zásahem byla žalobkyni způsobena nemajetková újma a žalobkyni se má dostat přiměřeného zadostiučinění. 9. Na rozdíl od okresního soudu je však odvolací soud toho názoru, že přiměřeným zadostiučiněním je kromě morální satisfakce ve formě písemné omluvy obsahově vymezené v odstavci II. rozsudku také relutární satisfakce ve výši 10.000 Kč. 10. Podle ust. § 2951 odst. 2 OZ nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. 11. Vzhledem k tomu, že nemajetkovou újmu nelze přesně vyčíslit, není ani účelem relutární satisfakce její vyrovnání. Touto satisfakcí má být postižený přesvědčen, že jeho újma byla uznána a že ten, kdo ji způsobil, se určitým způsobem kaje. 12. Pro závěr o morální satisfakci jako postačující je nutné zjištění, že zajišťuje skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. K takovému závěru lze dospět posouzením relevantních okolností případu, jimiž jsou význam narušeného statku pro postiženého a vědomost škůdce o tomto významu a rovněž vědomost o obvyklých následcích, které jsou se zásahem spojeny, způsob zásahu, rozsah újmy, územní a časový vliv na postavení postiženého v rodině, v profesním životě v určité komunitě, okolnosti na straně škůdce, okolnosti na straně postiženého a v neposlední řadě též časové hledisko. Přiměřenost zadostiučinění je nutno posoudit s ohledem na dobu, která od způsobené újmy uplynula. Obecně platí, že morální satisfakce je tím účinnější, čím rychleji se ji poškozenému dostane. S přibývajícím odstupem času se totiž účinek morální satisfakce vytrácí. 13. Soukromí člověka je jednou z nejpřísněji chráněných osobnostních hodnot a pod rozsah ochrany soukromí spadá i ochrana obsahu soukromých informací v osobních písemnostech včetně obsahu informací sdělovaných [anonymizováno 15 slov] [role v řízení] určené okruhu osob, mezi něž žalovaný nepatřil. Význam narušeného soukromí žalobkyně však snižuje skutečnost, že si žalobkyně již před protiprávním jednáním žalovaného (v únoru roku 2014) byla vědoma toho, že žalovaný má [anonymizována tři slova] přístup a nepodnikla žádné účinné kroky k zabezpečení. Není podstatné, zda žalobkyně sdělila žalovanému [anonymizována dvě slova] či nikoliv. Žalovaný byl bývalým přítelem žalobkyně a v minulosti oba společně používali jeden [anonymizována dvě slova] a po rozchodu si žalobkyně [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Žalovaný se přístupem a vstupem do předchozí komunikace žalobkyně ani netajil, říkal žalobkyni věci z této komunikace, ale i s komunikace s jejím tehdejším partnerem [jméno] [příjmení], což bylo žalobkyni„ divné“. Toto jednání začalo žalobkyni vadit až v souvislosti s trestním řízením vedeným proti [anonymizováno]. [příjmení] pro ublížení na zdraví žalovanému, v němž žalovaný vystupoval jako poškozený. Žalovaný vstoupil do komunikace žalobkyně proto, aby získal informace o skutku, který byl předmětem tres