71 CO 154/2022-114 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni na výživu neprovdané matky 34.500 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec I.) a dále zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení žalobkyni ve výši 30.691,13 Kč k rukám zástupce žalobkyně (odstavec II.). 2. Tento rozsudek napadl včasným odvoláním žalovaný s návrhem na jeho změnu tak, že se žaloba zamítá. Okresnímu soudu vytknul, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem nebo k jím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady dle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem, čímž je naplněn odvolací důvod dle § 205 odstavec 2 písm. b) o. s. ř. Dále že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř.), dále že okresní soud neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, čímž byl naplněn odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. a dále že okresní soud z důkazu v řízení provedených učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil (§ 205 odst. 2 písm. e) a písm. g) o. s. ř.). Podle žalovaného okresní soud nesprávně vyložil jinak správně aplikovanou zákonnou úpravu obsaženou v ust. § 920 odst. 1 a § 913 o. z. Okresní soud nesprávně směšuje nároky žalobkyně, které by případně po otci dítěte mohla žádat a zastává názor, že nárok na výživné vznikl žalobkyni pouze tím, že porodila dítě a žalovaný je automaticky povinen na její výživu přispívat. Okresní soud všechny v úvahu přicházející zákonné nároky (příspěvek na náklady spojené s těhotenstvím, příspěvek na náklady spojené s porodem a příspěvek na výživu matky) spojil pod jeden, aniž by je matka požadovala, přičemž měl rozhodnout pouze o výživném pro žalobkyni. V daném případě pak je okresním soudem vypočtena částka vyšší, než částka připadající pouze na příspěvek na výživu žalobkyně. Výživné pro neprovdanou matku zákon přiznává ženě, která ztratí možnost (z důvodu krátkodobého zajištění péče o dítě) zjednodušeně vydělat peníze, případně jich vydělat tolik jako kdyby se o dítě starat neměla. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky je skutečnost, že v důsledku těhotenství a narození dítěte, respektive péče o novorozence dochází ke snížení příjmů matky v důsledku poklesu pracovních příležitostí. Z toho pohledu se okresní soud žalobkyní uplatněným nárokem nezabýval a v té souvislosti ani nepřihlédl k argumentaci žalovaného, že to byl právě on, který žalobkyni nabízel, že převezme v podstatě v jakékoliv míře péči o syna, aby se ona mohla pracovně realizovat. Žalobkyně na návrh žalovaného nepřistoupila, a tedy neměla nikdy ani tendence se nechat zaměstnat. Okresní soud nepřihlédl ani k tomu, že žalobkyně nebyla nikdy řádně zaměstnána a žalovaný má za to, že důvodem jejího otěhotnění bylo to, že se jí nechtělo pracovat. Dalším pochybením okresního soudu bylo, že se zabýval potencionalitou výdělečných možností žalovaného, a to i přesto, že žalobkyně v rámci sporného řízení nic takového netvrdila a nenavrhla potřebné důkazy (soud v tomto směru dokazování ani neprováděl). Tvrzení a důkazy poskytnuté žalovaným v tomto směru okresní soud ignoroval. Jeho závěr obsažený v bodu 8. rozsudku považuje žalovaný za svévolný. Okresní soud nevybíravě hodnotil žalovaného jako nezodpovědného a předjímal závěr, že by žalovaný dosahoval ve stávajícím zaměstnání vyšších výdělků. Tento závěr je pouze subjektivním názorem soudce. Stran celkových majetkových poměrů žalovaného, jeho výdajů a celkové životní úrovně není v odůvodnění rozsudku věnován žádný prostor. Platby žalovaného poukazované žalobkyni a její matce okresní soud nesprávně posoudil v neprospěch žalovaného a nezohlednil je jako platby na dlužné výživné. S ohledem na možné navýšení rodičovského příspěvku a skutečnost, že si žalobkyně v roce 2019 zakoupila automobil lze dovodit, že její životní úroveň v rozhodném období přesahovala životní úroveň žalovaného. Žalovaný okresnímu soudu rovněž vytýká, že na předmětné řízení nemístně nahlížel optikou rodičovského sporu ohledně úpravy poměrů k nezletilému [jméno]. Žalobkyně ani nespecifikovala, proč se domáhá výživného právě v uvedené výši, soud neměl možnost přezkoumat její nároky a v tom ohledu hodnotí žalovaný rozsudek okresního soudu jako nepřezkoumatelný. Závěrem žalovaný znovu akcentuje, že svou vyživovací povinnost vůči žalobkyni již splnil. 3. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Okresní soud provedl ve věci rozsáhlé dokazování, které bylo vynuceno právě odmítavým postojem žalovaného, když neměl zájem se s žalobkyní dohodnout. Okresní soud z provedeného dokazování učinil správné skutkové závěry a nárok žalobkyně přiléhavě právně posoudil. 4. Z podnětu včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné a jsou podmínky pro potvrzení tohoto rozhodnutí. 5. Skutková zjištění okresního soudu převzal odvolací soud i pro odvolací řízení jako věcně správná mající oporu v provedených důkazech a pro posouzení věci zcela postačující a v podrobnostech na ně odkazuje. 6. Žalobkyně svůj žalobní požadavek definovala zcela určitě a nezaměnitelně jako nárok na výživné neprovdané matky dle § 920 odst. 1 o. z., a to od 6. 8. 2018 do 6. 7. 2020, když za první měsíc zákonem vymezené dvouleté lhůty počínající narozením dítěte, tj. za červenec roku 2018 považovala za výživné za uhrazené. Okresní soud v žádném případě nesměšoval všechny v úvahu přicházející zákonné nároky neprovdané matky, pouze pro úplnost zmínil tyto nároky a rozhodl pouze o takto vymezeném předmětu řízení. 7. Pro posouzení důvodnosti předmětné žaloby vycházel okresní soud zcela správně ze zjištění, že žalobkyně, neprovdána za žalovaného, porodila dne 6. 7. 2018 nezletilého [jméno], jehož otcem je žalovaný. Žalovaný vyjma prvého měsíce od narození nezletilého neposkytl žalobkyni žádné výživné. Platby realizované na účet žalobkyně od července roku 2018 do září roku 2018 v celkové výši 9.000 Kč představovaly dle jeho vlastního tvrzení 1.500 Kč na výživu žalobkyně za červenec roku 2018 a 3 x 2.500 Kč na výživu nezl. [jméno]. Platby zaslané žalobkyni před narozením nezletilého nelze za výživné ve smyslu žaloby považovat, neboť byly hrazeny před narozením dítěte a v době, kdy spolu účastníci ještě žili, žalovaný však pracoval mimo společné bydliště a peníze zasílal žalobkyni na její žádost. Platby zasílané k rukám matky žalobkyně byly dle vlastních poznámek žalovaného označeny jako nájem, splátka půjčky a záloha na kočárek (viz výpisy z účtu žalovaného č. l. 50 a 51). Závěr okresního soudu, že žalovaný za rozhodné období žalobkyni výživné neposkytl je správný. 8. S argumentací žalovaného se nelze ztotožnit ani ve vztahu k samotné podstatě uplatněného nároku. Předně zákon nehovoří o příspěvku na výživu neprovdané matky, nýbrž o výživném, jakožto o právu matky založeném na předpokladu, že se dítě narodí ženě, která není provdána za otce dítěte a určení otcovství buď souhlasným prohlášením (§ 779 o. z.) nebo rozhodnutím soudu (§ 783 o. z.). Oba tyto předpoklady byly v této věci splněny. Předpokladem pro vznik práva na výživu neprovdané matky není tzv. stav odkázanosti na straně matky (tj. neschopnost matky sama se živit) ani dřívější požadované soužití s otcem, nýbrž samotná skutečnost, že v důsledku narození dítěte a péče o novorozence dochází zpravidla ke snížení příjmu matky. Stávající sociální a právní systém vytváří podmínky pro to, aby matka mohla plnohodnotně vykonávat své mateřské povinnosti ve prospěch a v zájmu nezletilého dítěte a k tomu potřebuje, mj. i zajištění své výživy. Toto období je vymezeno zákonnou dvouletou lhůtou od narození dítěte. 9. Ze smyslu a účelu této zákonné úpravy pak plyne, že rozhodne-li se matka tuto zákonem stanovenou dobu pro realizaci svého mateřství využít, nelze jí to klást k tíži a nelze ji nutit obstarávat si prostředky k obživě vlastní prací suplováním její mateřské role žalovaným. 10. Okresní soud se také řádně vypořádal s otázkou určení výše výživného, když požadavek žalobkyně poměřoval potencionalitou žalovaného (§ 913 o. z.) a po provedeném dokazování dospěl k závěru o přiměřenosti částky 1.500 Kč měsíčně. V řízení bylo prokázáno, že otec vystřídal několik zaměstnání včetně pozice OSVČ, přičemž byl schopen dosáhnout průměrného měsíčního příjmu 21.000 - 23. 000 Kč. S přihlédnutím k tomu, že žalovaný byl svobodný a kromě vyživovací povinnosti k nezletilému [jméno] další vyživovací povinnost neměl, je částka 1.500 Kč měsíčně zcela přiměřená. Výživné je přednostní pohledávka nebylo tedy důvodu zabývat se všemi výdaji žalovaného a dlužno dodat, že jeho výše má povahu spíše příspěvku, než plnohodnotného výživného, neboť zdaleka nepokrývá všechny odůvodněné potřeby matky. Je však zřejmé, že matka měla k dispozici také rodičovský příspěvek