71 CO 211/2022-232 — Krajský soud v Ostravě

1. Výše uvedeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, aby se žalovaná zdržela jakéhokoliv neoprávněného zásahu do vlastnického práva žalobce k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec], zejména zásahu představujícího protiprávní vedení obecního vodovodu na pozemku žalobce, které neodpovídá projektové dokumentaci a stavebnímu povolení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] [číslo] a rozhodnutí o povolení stavby vodovod [obec] II. stavba č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení 3 000 Kč (výrok II.). Okresní soud vyšel ze zjištění, že na základě [smlouva] [anonymizováno] z [datum] je žalobce vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] u [obec]. Na tomto pozemku byl postaven ve dvou etapách vodovod. První část výstavby byla prováděna na základě rozhodnutí o umístění stavby z [datum], na základě schválené projektové dokumentace a stavebního povolení z [datum], vodní dílo bylo uvedeno do provozu na základě kolaudačního rozhodnutí ze dne [datum]. Při stavbě vodovodu došlo ke změně vedení trasy, vodovod byl veden přes pozemek žalobce, změna vedení trasy nebyla odsouhlasena vlastníkem ani uživatelem pozemku, v kolaudačním rozhodnutí a nákresu je vodovod zakreslen odlišně od skutečného stavu, i od původní projektové dokumentace. Druhá část výstavby probíhala na základě rozhodnutí o umístění stavby z [datum], dále rozhodnutí o povolení stavby z [datum]. Povolená stavba navazovala na stavbu v 1. etapě, vodní dílo bylo uvedeno do provozu kolaudačním rozhodnutím z [datum]. Majitelem pozemku [parcelní číslo] v době výstavby byla právní předchůdkyně žalobce, uživatelem pozemku bylo Jednotné zemědělské družstvo [název] [anonymizováno] [obec]. Na základě hospodářských smluv z [datum] a [datum] byla na právního předchůdce žalované na tehdejší [předchůdce žalované] [anonymizována tři slova] [obec], státní podnik, převedena správa národního majetku v souladu s v té době platným hospodářským zákoníkem k vodnímu dílu nacházející se mj. na pozemku parc. [číslo] v [obec], poté vodní dílo přešlo na žalovanou. Obec ani žalobce neznali přesnou trasu vedení vodovodu, obec dodnes v územním plánu má vodovod zakreslený špatně, podle projektové dokumentace. Po právní stránce pak okresní soud uzavřel, že vodovod je vodním dílem v souladu s ustanovením § 55 odst. 1 písm. c) zákona č. 254/2001 Sb., které bylo postaveno před 1. 1. 2002. Podle § 59a vodního zákona vzniklo ke dni 1. 1. 2014 zákonné věcné břemeno zatěžující pozemek [parcelní číslo] a žalobce jej nabyl již s tímto existujícím věcným břemenem. Proto nelze žalobě na ochranu vlastnického práva dle § 1042 o. z., v podobě zdržení se zásahů a odstranění vodovodu vyhovět. 2. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, které odůvodnil těmito okolnostmi: a) vodovod není vodním dílem, zejména etapa II., protože slouží k zásobování pouhých [číslo ] domů a nesplňuje tedy definici veřejného zájmu a potřeby dle § 1 odst. 3 písmeno a) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích. Dále nemůže jít o vodní dílo, neboť bylo postaveno v rozporu s projektovou dokumentací, v rozporu se stavebním povolením. Rovněž nebyl nikdy řádně zkolaudován, neboť v kolaudačním rozhodnutí jsou zmíněny drobné změny v trase, přičemž o drobné změny vůbec nešlo, protože vodovod měl být veden při hranici pozemku, ne jeho středem. Ani kolaudační rozhodnutí nemá správný zákres faktického umístění vodovodu. Kolaudační rozhodnutí má dokonce dvojí zaznačení změny vedení vodovodu, které však ani jedno neodpovídá skutečnému umístění. Vodovod tedy nerespektoval projekt, stavební povolení a nebyl ani řádně zkolaudován, protože stavební úřad ani nevěděl, kudy přesně vodovod vede. Jde tedy o nepovolenou a nelegální stavbu. Podle § 15 a § 15a vodního zákona pak nemůže jít o vodní dílo. Podle rozsudku Nejvyššího soudu 5. 4. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2880/2016, je třeba důkladné prověření aplikačních předpokladů předmětného pravidla §59a vodního zákona. Především je třeba se zabývat tím, jedná-li se o vodní dílo, jakož i okamžikem jeho zbudování. b) věcné břemeno dle § 59a vodního zákona nemůže legalizovat nepovolené stavby. Ustanovení se zabývá pouze stavbami neoprávněnými (tj. jimž chybí souhlas vlastníka s umístěním stavby). Nezřizuje věcná břemena pro stavby nepovolené, tj. stavby, jimž chybí stavební povolení a kolaudace, nebo jež jsou postaveny v rozporu s těmito rozhodnutími. K tomu důvodová zpráva uvádí, že s účinností nového vodního zákona, tedy po 1. lednu 2002, museli vlastníci vodních děl zřizovaných na cizích pozemcích vyřešit včas své poměry k vlastníkům pozemků. Důvodová zpráva počítala i s existencí nelegálních staveb. Například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 967/2021, předpokládá odstranění nelegálního vodního díla. c) závěr o vzniku věcného břemene zasahuje do základního práva žalobce dle článku 11 Listiny základních práv a svobod. Podle např. nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. I. ÚS 599/03, je nutno poskytnou ochranu vlastníkovi před stavbou provedenou bez stavebního povolení a bez kolaudačního rozhodnutí. Podle nálezu Ústavního soudu České republiky ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. I. ÚS 3756/11, omezení práv vlastníků nemovitostí zatížených tzv. veřejnými věcnými břemeny je nutno nahlížet tak, že přednost musí mít interpretace restriktivní. Legitimní zájem provozovatelů technických zařízení nelze totiž nadřazovat ústavnímu požadavku spravedlivě vymezit a ochránit práva vlastníků. Dále například rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 9. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4662/2009, kdy byly stavby veřejné sítě postaveny na pozemcích, které nebyly uvedeny v územním rozhodnutí a stavebním povolení. I zde je namístě stavby odstranit. Obdobně závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1373/2014. Dále nutno uvést, že § 59a vodního zákona není nápravou křivd, neboť nutí vlastníka pozemku strpět vodní díla proti jeho vůli a preferuje tak mnohdy zájmy nadnárodních společností. d) věcné břemeno nerespektuje ani ustanovení § 128 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. a § 1038 o. z., neboť dodržením projektové dokumentace by bylo dosaženo účelu (vybudování vodovodu), při minimálním omezení vlastnického práva žalobce. Vodovod omezuje zásadním způsobem žalobce v možnosti užít pozemek pro výstavbu a dokonce žalovaná odmítá možnost napojení vlastníka pozemku na tento vodovod. Dále žalobce poukázal na odstraňování staveb zřízených ve zlé víře a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. 22 Cdo 185/2019. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku tak, že bude žalobě vyhověno. 3. Žalovaná se vyjádřila tak, že dle závěrů usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2016, sp. zn. IV. ÚS 1911/16, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3553/2015, ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1427/2019, ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1705/2021 a řady dalších rozhodnutí je podstatný vznik vodního díla před 1. 1. 2002, nikoli jeho kolaudace, či stavební povolení. Ustanovení § 59a zřízením věcného břemene brání úspěšnosti žaloby na odstranění neoprávněné stavby, či žaloby na ochranu vlastnického práva. Právě zájem na zachování vodních děl a ochrana veřejného zájmu vedla k přijetí § 59a, které vodní díla před 1. 1. 2002 legalizuje a k nápravě možných křivd stanoví právo vlastníka na peněžitou náhradu. Navrhla proto potvrzení rozsudku jako správného. 4. Z podnětu včasného odvolání žalobce přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Okresní soud řádně a dostatečně zjistil skutkový stav, v podrobnostech na něj odvolací soud odkazuje. 6. Podle § 55 odst. 1 písmeno c) zákona č. 254/2001 Sb. o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) - Vodní díla jsou stavby, které slouží ke vzdouvání a zadržování vod, umělému usměrňování odtokového režimu povrchových vod, k ochraně a užívání vod, k nakládání s vodami, ochraně před škodlivými účinky vod, k úpravě vodních poměrů nebo k jiným účelům sledovaným tímto zákonem, a to zejména stavby vodovodních řadů a vodárenských objektů včetně úpraven vody, kanalizačních stok, kanalizačních objektů, čistíren odpadních vod, jakož i stavby k čištění odpadních vod před jejich vypouštěním do kanalizací. Podle § 59a vodního zákona - Vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání. 7. Okresní soud věc rovněž správně právně posoudil. Pokud jde o námitku, že etapa II. vodovodu nesplňuje podmínku veřejné potřeby dle § 1 odst. 3 písmeno a) zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, pak není důvodná. Zaprvé zákon o vodovodech a kanalizacích vůbec nedefinuje vodní díla, pouze upravuje některá práva a povinnosti u veřejných vodovodů, tj. určité podskupiny vodních děl. Dále nutno přihlédnout, jak správně uvedl okresní soud, že vodovod umístěný