71 CO 218/2022-94 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud zamítl návrh žalovaných, aby soud zrušil výrok I. usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2020, č. j. 63 C 408/2018-111, kterým byl soudem schválen smír účastníků v řízení o zrušení spoluvlastnictví nemovitosti a jeho vypořádání a nadále pokračoval v řízení (odstavec I.) a zavázal žalované k povinnosti zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku 139.597,70 Kč (odstavec II.). 2. Tento rozsudek napadli včasným odvoláním oba žalovaní s návrhem na jeho změnu tak, že se usnesení o schválení smíru ruší a nadále se pokračuje v soudním řízení. Odvolatelé vytkli okresnímu soudu, že z důkazů v řízení provedených učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil, pokud žalobu zamítl. Schválený smír v části týkající se závazku žalobců zaplatit zbývající část úvěru připouští dva možné výklady (zaplatit ve stávajících splátkách nebo zaplatit najednou), které se navzájem vylučují a právě neurčitost zvolené formulace činí tento smír neplatným. Vzhledem k tomu, že oba výklady vedou k platnosti ujednání, není přiléhavý závěr okresního soudu upřednostňující výklad úhrady zůstatku úvěru ve splátkách jako jediný platný dle pravidla obsaženého v § 574 o. z. Takový závěr pak nelze podpořit ani odkazem na„ zdravý selský rozum“, jehož pravidla nejsou nikde přesně upravena. Názor odvolatelů, že povinnost žalobců má být splněna jednorázově naopak podporuje jazykové vyjádření povinnosti dokonavým slovesem„ zaplatit“ a dále jejich konstantním přístupem plynoucím z předložené komunikace. Tento přístup se pak naplno projevil po uzavření a schválení smíru tím, že odvolatelé podali návrh na provedení exekuce na splnění povinnosti žalobců jednorázovou úhradou úvěru. Odvolatelé považují za nespravedlivé, aby byli z úvěru nadále zavázáni (spolu s žalobci), pokud by měli žalobci získat předmětnou nemovitost do svého výlučného vlastnictví. Zahrnutí úvěru do řešení věci mělo pro žalované smysl pouze v případě, že se zbaví jak faktické povinnosti hradit, tak záznamu o tom, že jsou solidárními dlužníky. Tento stav totiž znemožňuje odvolatelům vzít si nový úvěr a nadále hrozí, že budou muset tento úvěr splácet, pokud tak nebudou činit žalobci. V tom spatřují odvolatelé újmu, která jim schváleným smírem vznikla. Pokud okresní soud uvádí, že by k variantě jednorázové úhrady úvěru vedlo uvedení termínu, do kterého by se tak mělo stát, pomíjí, že i na usnesení o soudním smíru dopadá ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. o pariční lhůtě. Neuvedení lhůty úhrady úvěru ve smíru proto není samo o sobě důvodem k závěru, že úvěr měl být hrazen ve splátkách. Odvolatelé přitom nikdy netvrdili, že chtěli, aby žalobci uhradili úvěr do konkrétního data (jak mínil okresní soud v bodě 12 rozsudku). Cílem bylo pouze to, aby žalobci uhradili úvěr jednorázově. 3. Žalobci ve svém vyjádření navrhovali potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Dotčeným výrokem byl platně založen vzájemný vnitřní vztah mezi účastníky stran doplatku úvěru, aniž by takové ujednání muselo být bez dalšího vykonatelné. Jedná se o zákonem dovolenou dohodu mezi solidárně zavázanými dlužníky o nestejné (nerovné) výši podílů na dosud nesplacené části dluhu (viz § 1875 o. z.). Pro případ, že by žalobci sami povinnost byť z části nesplnili a žalovaní by museli bance plnit, byli by oprávněni požadovat po žalobcích refundaci takového plnění (viz § 1876 o. z.). Vůle projevená žalovanými po schválení smíru je pro posouzení jeho platnosti irelevantní. Podstatné není ani to, že žalovaní měli jinou představu o tom, čeho zamýšlejí uzavřením smíru dosáhnout, pokud svou představu neprojevili právně relevantním způsobem před jeho schválením, ani případný nárůst cen nemovitostí na trhu, který by ovlivnil (ve smyslu navýšení) výši vypořádacího podílu, pokud by soud o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví měl rozhodnout nyní. 4. Z podnětu včasného odvolání žalovaných přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné a jsou podmínky pro potvrzení tohoto rozhodnutí v meritu věci. 5. Okresní soud zamítl předmětnou žalobu podanou dle § 99 odst. 3 o. s. ř. s odůvodněním, že schválený smír není podle hmotného práva neplatný. Ujednání o úhradě zůstatku hypotečního úvěru považuje okresní soud za zcela určité s jediným možným výkladem, že žalobci zaplatí zůstatek úvěru v pravidelných měsíčních splátkách, tj. stávajícím způsobem dle předmětné úvěrové smlouvy, na kterou se ve smíru odkazuje. Jiný způsob úhrady (zejména jednorázové plnění v konkrétním termínu) sjednán nebyl. Takto uzavřeným a schváleným smírem nemohlo dojít ke zhoršení právního postavení žalovaných, neboť to se (oproti předchozímu stavu) nikterak nezměnilo. 6. S tímto rozhodnutím odvolací soud souhlasí a na správné skutkové a právní závěry okresního soudu v podrobnostech dále odkazuje. 7. Subjektivní legitimaci k podání žaloby na zrušení usnesení o schválení smíru má jen ten účastník, kterému byla takovým smírem způsobena újma na jeho právech. 8. Podle názoru odvolacího soudu nejsou žalovaní subjektivně legitimováni k podání předmětné žaloby, neboť k žádné újmě na jejich právech nedošlo. Jak správně uzavřel okresní soud, právní postavení žalovaných se tímto smírem nezměnilo, pouze došlo k úpravě vnitřních vztahů mezi účastníky jako solidárními dlužníky tak, že zůstatek úvěru uhradí pouze žalobci. Vzhledem k tomu, že tomuto ujednání odpovídala i výše vypořádacího podílu ze zrušeného spoluvlastnictví, nedošlo ke zhoršení poměrů žalovaných ve smyslu způsobení újmy. Za újmu nelze považovat ani hypotetickou situaci (která dosud nenastala), totiž že by žalobci závazek doplatit úvěr nesplnili. V takovém případě by žalovaným vzniklo právo vůči žalobcům na plnění toho, co za ně museli bance zaplatit. Tato námitka je však zcela irelevantní, neboť soud při schvalování smíru vychází ze stavu v době vydání rozhodnutí. Za újmu nelze považovat ani to, že žalovaní nezískali úvěrovou bonitu pro čerpání případného nového úvěru. Získání úvěrové bonity je novou výhodou nikoliv újmou na právech žalovaných. 9. Pro úplnost nutno dodat, že úvěrová smlouva umožňovala dlužníkům úhradu úvěru dvojím způsobem, a to ve splátkách (realizovaných po celou dobu) nebo jednorázově (buď celého zůstatku, nebo jeho části). Mínili-li žalovaní zvolit jiný než dosud zavedený způsob úhrady úvěru, měli tuto vůli projevit v textu smíru. Pokud takovou vůli neprojevili a závazek žalobců zaplatit zůstatek úvěru dle úvěrové smlouvy akceptovali, pak akceptovali i dosud nastavený a realizovaný způsob úhrady, tj. ve splátkách. 10. Z uvedených důvodů nevyhověl odvolací soud podanému odvolání a napadený rozsudek v odstavci I. výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř. 11. Ve výroku o nákladech řízení v odstavci II. odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že výši náhrady, kterou jsou žalovaní povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), stanovil částkou 8.712 Kč. Na rozdíl od okresního soudu vyšel odvolací soud při stanovení odměny advokáta žalobců z tarifní hodnoty 10.000 Kč dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif dále jen AT), neboť má za to, že předmětem žaloby o zrušení smíru je věc penězi neocenitelná (hodnota věci zde nehrála zásadní roli). Odměna advokáta žalobců činí 1.500 Kč za 1 ÚPS. Za 4 ÚPS (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u dvou jednání před okresním soudem), tj. 6.000 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 4 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 AT činí 1.200 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH, tedy o částku 1.512 Kč, neboť zástupce žalobců osvědčil, že je plátcem DPH. 12. Ve stejném režimu rozhodl odvolací soud i o nákladech odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.) a procesně neúspěšným žalovaným zavázal ke společné a nerozdílné povinnosti nahradit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně celkem 4.356 Kč. Jedná se o odměnu advokáta žalobců za 2 ÚPS po 1.500 Kč (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání), tj. 3.000 Kč, náhradu hotových výdajů ve výši 2 režijních paušálů po 300 Kč, tj. 600 Kč, to vše navýšeno o 21 % DPH, tedy o částku 756 Kč. 13. Lhůta k plnění plyne z ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. a platebním místem je dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. advokát žalobců.