71 CO 247/2022-170 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zavázal žalovanou v odstavci I. výroku zaplatit žalobci částku 250 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 6. 2021 do zaplacení, v odstavci II. výroku zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 250 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 8. 6. 2021 do zaplacení. V odstavci III. pak rozhodl, že žalovaná a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné společně a nerozdílně soudní poplatek ve výši 2 500 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám žalobce, a nakonec v odstavci IV. výroku vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 6. 2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě č. j. [číslo jednací] ze dne 23. 2. 2020, byla žalovaná uznána vinnou, že skutkem popsaným ve výrokové části shora uvedených rozhodnutí, jinému (poškozenému panu [jméno] [příjmení]) z nedbalosti způsobila smrt proto, že porušila důležitou povinnost uloženou jí podle zákona, čímž spáchala přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku a odsouzena byla k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce trvání 30 měsíců, dále jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v řízení motorových vozidel na dobu 4 let. Vina žalované byla dostatečně zjištěna a prokázána, žalovaná se po střetu podílela na poskytování první pomoci poškozeného, následně jej navštívila v nemocnici, avšak poškozený již zemřel, spoluzavinění předmětné dopravní nehody ze strany poškozeného nebylo shledáno. K jednání se žalovaná doznala, kajícně ho litovala a před jeho spácháním vedla řádný život. Nepřitěžovala jí žádná okolnost. Žalobce, jako syn poškozeného se k trestnímu řízení připojil s nárokem na náhradu nemajetkové újmy v penězích prostřednictvím zmocněnce, a to s částkou 500 000 Kč. K prokázání těchto nároků však nebyly soudu předloženy vůbec žádné důkazní listiny, poškozený se k hlavnímu líčení bez omluvy nedostavil, nebylo tak ani jeho výslechem objasněno, jaký měl se zesnulým poškozeným vztah. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 23. 9. 2020. Žalobce byl jediným synem poškozeného, s tímto bydlel do svých 4 let, kdy se rodiče rozvedli a až do své dospělosti bydlel u babičky, tedy matky matky. S poškozeným se stýkal při jeho návštěvě u babičky, nebo s babičkou jezdili na zahradu do [část obce], kam rovněž přišel. V tomto věku žalobce nepociťoval, že by byl jeho vztah k matce či otci rozdílný. Žalobce poškozeného v jeho domácnosti nenavštěvoval, otec si to nepřál. Chodili spolu na houby, na ryby. Když byl starší, spíše si volali. Pokud se týče oslav narozenin, svátků, zavolali si, někdy spolu někam zašli, dali si flašku, čokoládu. Po narození syna v roce 2004 mu otec párkrát poslal nějaké peníze, koupil hračku, když byl syn malý a chodil hrát fotbal (do doby 5. třídy), tak se i otec přišel podívat, když byl čas, setkali se, v létě o prázdninách zašli na ryby. Asi v roce 2016 mu dal otec finanční dar ve výši 100 000 Kč, za poskytnuté peníze koupil auto, taxametr a potřebné vybavení a začal taxikařit, přičemž občas vozil i otce. Žalobce Vánoce s poškozeným netrávil, sám Vánoce neslaví. Dokud žili prarodiče ze strany otce (babička zemřela v roce 2009 a dědeček v roce 2011), byly vztahy intenzivnější, neboť oni rodinu stmelovali, po jejich smrti to však už tak časté nebylo. V době 2 - 3 roky před smrtí otce s ním žalobce býval od dubna do října co 14 dnů, příp. jednou měsíčně osobně, možná tak 4x, chodili spolu na ryby. Rok před smrtí poškozeného s ním byl žalobce v kontaktu asi jednou za půl roku, pracoval ve [obec], potom i mimo bydliště, asi jednou měsíčně s ním byl v telefonickém kontaktu. Žalobce dovolené s poškozeným netrávil, pouze párkrát v dětství max. do věku jeho 12 let. Žalobce s poškozeným mluvil někdy v červnu 2019, chtěl se s ním domluvit, že se setkají koncem června, když poškozený měl 26. 6. narozeniny. V červnu mu žalobce volal, ale už se s ním nemohl spojit. Začátkem srpna jej kontaktovala Policie ČR, žalobce se dozvěděl, že poškozený zemřel. Byl to pro něho šok. Jelikož se o smrti dozvěděl až po 2,5 měsících, začal se o to zajímat. Žalobce zjistil, že úmrtní list má vystavený na Obecním úřadě v [část obce]. Nejdříve navštívil [stát. instituce], kde mu vystavili úmrtní list, zašel do krematoria na [anonymizováno], kde mu podle nějakého čísla zjistili, že poškozený byl pohřben v [obec], tam se vypravil a bylo mu řečeno, že měsíc zpět poškozeného vlastně hodili do společného hrobu, že byl pohřben v [obec]. Poškozený byl zpopelněn, popel byl dán do společného hrobu, a to prý podle zákona, když se nikdo o urnu nepřihlásil. Žalobce nemohl tedy poškozeného pohřbít do hrobu prarodičů. Náklady pohřbu neslo město. Žalobci šlo o tu urnu, aby mohl poškozeného pochovat k prarodičům. Po smrti poškozeného se v životě žalobce výrazně změnilo to, že poškozeného nikdy neuvidí, byl to jeho otec, měl ho rád, má ho v paměti, stejně tak ho neuvidí ani žalobcův syn. Společné fotky žalobce s poškozeným nemá, stejně jako nemá fotky se synem, když v řízení bylo prokázáno, že poškozený měl starý tlačítkový mobil bez fotoaparátu, vzájemně se nefotili, SMS si nepsali, poškozený nebyl schopen SMS přečíst, napsat, vyzvednout. Žalobci není známo, s kým se poškozený v posledních pěti letech stýkal. Poškozený však bral telefony, byl kontaktní. Poškozený si spíše držel soukromí, moc kamarádů neměl, měl bratra a pár kamarádů rybářů, co se pravidelně stýkali. Poškozený požíval alkoholické nápoje, žil sám. 3. Po zhodnocení provedeného dokazování dospěl okresní soud k závěru, že žaloba podaná žalobcem je částečně důvodná. Po právní stránce okresní soud posoudil nárok žalobce v souladu s ustanovením § 2959 o. z., když základ nároku mezi účastníky nebyl sporným. Spornou však zůstávala výše náhrady. V tomto směru pak okresní soud odkázal na platnou judikaturu, zejména na Ústavní nález ze dne 9. 8. 2016 sp. zn . ÚS 3456/15, nález ze dne 22. 12. 2015 sp. zn . ÚS 2844/14 i rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, rozsudek NS ze dne 18. 5. 2016 sp. zn. 6 Tdo 1421/2015) Kromě toho byla rozhodovací praxe soudu v mezidobí usměrněna rozsudkem NS ze dne 19. 9. 2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018. Ve světle tohoto rozhodnutí za základní částku náhrady v případě neutrálního vyznění všech relevantních kritérií lze u nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) považovat dvacetinásobek průměrné mzdy pro rok předcházející škodné události, která v roce 2018 činila 31 855 Kč. S ohledem na intenzitu vztahů mezi žalobcem a jeho zemřelým otcem, kterou soud hodnotí jako nižší, když žalobce byl od útlého dětství vychováván prarodiči, nikoliv rodiči a v rámci těchto okolností se vyvíjel i jeho vztah s otcem, se kterým nebyl v denním kontaktu, přičemž v řízení bylo prokázáno, že tato intenzita byla vyšší v dětství žalovaného, postupně se snižovala a rok před smrtí byl žalobce v kontaktu se svým otcem co půl roku. Po smrti otce u žalobce nedošlo k výrazné změně v jeho životě, když je zcela zřejmé, že náhlé úmrtí osoby blízké, zejména pak rodiče, je bolestivou ztrátou. Pokud žalobce považuje za pro něj nejhorší a traumatický prožitek okolnosti, za kterých se dozvěděl o smrti otce, zejména pak tu skutečnost, že otec byl rozprášen do společného hrobu a nemohl otce pohřbít, je nutné uvést, že to byl právě žalobce, který téměř po dobu 2,5 měsíců otce nedostatečně kontaktoval a v této době nepátral po příčinách toho, proč je otec nekontaktní. Pokud by takto učinil, což lze očekávat v rámci intenzivních a dobře fungujících vztahů mezi otcem a synem, při zohlednění vyššího věku otce, nemusel si žalobce tímto traumatem spojeným s nemožností otce pohřbít projít. Z těchto důvodů, a to zejména při vyhodnocení intenzity vztahu mezi žalobcem a jeho zemřelým otcem, kdy se žalobci dostalo i morální satisfakce v podobě trestního odsuzujícího rozhodnutí a s ohledem na postoj žalované, která svého činu litovala, jednalo se o nedbalostní čin, soud zavázal žalovanou k úhradě částky 250 000 Kč, kterou soud považuje za přiměřenou vzhledem ke shora uvedenému. Úroky z prodlení byly přiznány ode dne 8. 6. 2021 v zákonné výši dle § 1970 o. z., a to v návaznosti na předžalobní výzvu ze dne 28. 5. 2021, kdy byla žalovaná vyzvána k úhradě do 7. 6. 2021 a následujícího dne se dostala do prodlení. Ve zbytku pak okresní soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 4. Proti odstavci II. výroku podal včasné odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, aby žalobě bylo vyhověno. Poukazoval na to, že nemajetková újma, kterou přiznal okresní soud je neúměrně nízká, když dle judikatury měla být základní částka stanovena ve výši 637 000 Kč. Sám žalobce se pak domáhal částky 500 000 Kč, tedy nižší, než na kolik by mu dle judikatury náleželo. Okresní soud však přiznal částku ne