71 CO 248/2022-261 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud výše uvedeným rozsudkem určil, že žalobkyně je vlastníkem pozemků číslo parcelní st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], st. [číslo], p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] které jsou zapsané u [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] pro [katastrální uzemí] [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno], [územní celek] - dále v rozsudku souhrnně i jen pozemky (výrok I.), uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení 38 672 Kč (výrok II.) a zaplatit státu náklady řízení 2 881,56 Kč a 5 000 Kč (výrok III.). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně pozemky nabyla na základě smluv uzavřených mezi [anonymizováno 7 slov] [obec] a [anonymizována tři slova] [stát. instituce] [anonymizováno] ze dne 6. 10. 1961, smlouvou z [datum] a dále i hospodářskou smlouvou z [datum], kterou došlo k převodu správy majetku z [anonymizována dvě slova] [obec] na [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [obec]. Žalovaný na základě objednávky z 26. 3. 1992 a žádostí o zápis ze dnů 13. 6. 2000, 1. 10. 2004, 8. 11. 2007, 21. 6. 2005 a 18. 5. 2007 podle § 8 a § 1 zákona č. 172/91 Sb., požádal o zápis jeho vlastnického práva k pozemkům v katastru nemovitostí. Žádosti dokládal žalovaný čestným prohlášením o užívání pozemků, ačkoli žalovaný nikdy pozemky fakticky neužíval. Pozemky jsou součástí areálu„ [anonymizována dvě slova], [obec]“ [ulice] [země], přičemž tento areál je po celou dobu užíván armádou a celý oplocen, a to již od doby před rokem 1990, plot je udržován a nebylo s ním z hlediska ohraničení areálu nijak manipulováno. Žalovaný pozemky nikdy neužíval. Po právní stránce pak okresní soud dospěl k závěru, že pozemky žalobkyně řádně nabyla, po celou dobu sloužily k obraně státu, nebyly tedy v době trvání existence [název státu] [anonymizováno] a k rozhodnému dni [datum] ve vlastnictví [název státu], žalovaný je nikdy neužíval, a tedy nemohly ani přejít dle zákona č. 172/91 Sb. na žalovaného. Pokud žalovaný svými žádostmi a svými nepravdivými čestnými prohlášeními o užívání pozemků dosáhl zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, nikdy se vlastníkem nestal, neboť pozemky na něj nikdy ze zákona nepřešly. Pokud žalovaný úmyslnými nepravdivými prohlášeními o užívání pozemků uváděl žalobkyni a katastrální úřad v omyl, není u něj dána dobrá víra, že mu pozemky náleží, a nemůže tedy u něj jít o omyl omluvitelný. Žalovaný tedy nemohl pozemky ani vydržet. 2. Žalovaný podal proti rozsudku odvolání, které odůvodnil tím, že smlouvy z [datum], [datum] a [datum] nebyly promítnuty do katastru nemovitostí a žalobkyně práva hospodaření nenabyla. Žalobkyně smlouvy dohledala až v roce 2019. Nebylo prokázáno, že by [název státu] nebyla ke dni [datum] vlastníkem pozemků, neboť [název státu] [anonymizováno] nebyl jako vlastník evidován, ani nedošlo k převodu pozemků ze státu na jednotlivé republiky. Postup převodu státního majetku na obce podle zákona č. 172/1990 Sb. byl komplikovaný, jak co do dohledání příslušného majetku, tak co do výkladu nabývacích titulů, tak i způsobu přechodu, kdy majetek přecházel ze zákona často bez vědomí obce. Žalobkyně měla kontrolní mechanismy státních institucí včetně katastru nemovitostí, kdy mohla omylům a nejasnostem předejít. Naopak žalobkyně po převodu pozemků po celou dobu utvrzovala žalovaného, že je vlastníkem pozemků, a teprve v roce 2019 začala zpochybňovat jeho vlastnické právo. Žalovaný tedy byl v omluvitelném omylu a pozemky vydržel. Navrhl proto změnu napadeného rozsudku tak, že žaloba bude zamítnuta. 3. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že ke dni [datum] vlastnické právo náleželo [název státu] [anonymizováno 6 slov] [země]) a pozemky nemohly tedy přejít na žalovaného. Žalovaný nebyl v omluvitelném omylu a zápisu jeho práv dosáhl svým jednostranným nepravdivým prohlášením. 4. Z podnětu včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Okresní soud z provedených důkazů podle § 132 o. s. ř. vyvodil řádná a dostatečná skutková zjištění, odvolací soud takto zjištěný skutkový stav přejímá a v podrobnostech na něj odkazuje. 6. Pokud jde o právní posouzení věci podle zákona č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku [název státu] do vlastnictví obcí přecházel dle § 1 odst. (1) Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví [název státu], k nimž ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě [obec] též na městské části, pokud obce a v hlavním městě [obec] též městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily. Podle odst. (2) Do vlastnictví obcí dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí dále věci z vlastnictví [název státu], s nimiž začaly obce a v hlavním městě [obec] též městské části hospodařit po [datum] způsobem obdobným právu hospodaření, jestliže s nimi takto hospodařily ke dni účinnosti tohoto zákona. 7. Pro přechod majetku tedy musely být splněny kumulativně tyto tři podmínky a) jde o majetek ve vlastnictví [název státu] (nikoli majetek ve vlastnictví federace), b) právo hospodaření náleželo ke dni [datum] národnímu výboru a práva přešla z výboru na obec, c) obce s majetkem ke dni účinnosti zákona (tj. 24. 5. 1991) reálně hospodařily. Nebo dle odstavce 2 přecházel majetek [název státu] (nikoli majetek ve vlastnictví federace), s nímž začaly obce hospodařit až po 23. 11. 1990, a pokud ke dni účinnosti zákona (tj. 24. 5. 1991) obce s majetkem hospodařily. Podle závěrů judikatury je požadavek c) na reálné hospodaření podstatnou podmínkou pro zákonný přechod vlastnického práva, nepostačuje pouze evidované právo hospodaření (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2022, sp. zn. 28 Cdo 889/2022 Ustálená soudní praxe dlouhodobě vykládá ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. tak, že k přechodu věcí z vlastnictví státu do vlastnictví obcí je třeba nejen existence vlastnického práva státu a formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce (k tomu srov. § 68 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích /obecní zřízení/), ale též moment faktický, totiž aby obce s danými věcmi ke dni účinnosti zákona také skutečně hospodařily. Požadavek, aby obce s věcmi uvedenými v § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. hospodařily, je třeba chápat tak, že obec realizuje práva a povinnosti, které na ni přešly z národního výboru, tedy nakládá s věcmi, k nimž dříve náleželo právo hospodaření národnímu výboru, způsobem naplňujícím toto právo hospodaření. Jistě přitom nemusí jít vždy jen o hospodaření ve smyslu užívání věci, ale i ostatními zákonu neodporujícími dispozicemi, zahrnujícími např. držbu věci a nakládání s věcí v souladu s právními předpisy upravujícími právo hospodaření, či možnost uvedené věci pronajmout. 8. Okresní soud se správně zabýval nejprve tím, zda pozemky byly ve vlastnictví [název státu], kdy dle odvolacího soudu tato skutečnost musela být splněna ke dni 24. 5. 1991, kdy měly účinností zákona č. 172/1991 Sb. přejít na žalovaného. Podle článku 7. odstavce 1 písmene b) ústavního zákona č. 143/1968 Sb. o [anonymizována dvě slova] (ve znění účinném ke dni 24. 5. 1991) patřila do působnosti [název státu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] obrana [název státu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Podle článku IV. odstavce 4 věty prvé a druhé vlastnictvím [název státu] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] je majetek ve státním vlastnictví, který slouží k zabezpečování jejích úkolů v oblastech svěřených ústavním zákonem Federálního shromáždění do její působnosti. Vlastnictvím [název státu] a vlastnictvím [název státu] je ostatní majetek ve státním vlastnictví. Jestliže tedy pozemky sloužily ke dni 24. 5. 1991 k obraně federace jako součást uzavřeného vojenského areálu, pak pozemky patřily dle výše uvedeného ústavního zákona federaci, nikoli [název státu]. Nebyla tedy splněna prvá podmínka pro přechod pozemků na žalovaného, neboť pozemky nebyly ve vlastnictví [název státu]. Případný mylný zápis vlastnického práva republiky v katastru nemovitostí pak nemá na přechod vliv, neboť zákon jasně definuje, jaký majetek má přejít. Okolnost nesprávného zápisu může mít vliv na případnou dobrou víru žalovaného. 9. Druhou podmínkou bylo, že k pozemkům svědčilo ke dni 23. 11. 1990 právo hospodaření národnímu výboru, z něhož právo mělo přejít na žalovaného. Žalovaný odvozoval své právo na hospodaření ze starších smluv předcházejících smlouvám předloženým žalobkyní (tj. předcházející smlouvám ze dne [datum], [datum] a z [datum]). Nicméně podle smluv ze dne [datum] a [datum] Místní národní výbor [obec] převedl právo hospodaření na stát Minist