71 CO 272/2021-517 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení, že je žalobce vlastníkem pozemků p. č. [číslo] vzniklého oddělením od pozemku p. č. [číslo], p. č. [číslo] vzniklého oddělením od pozemku p. č. [číslo], p. č. [číslo] vzniklého oddělením od pozemku p. č. [číslo] a p. č. [číslo] vzniklého oddělením od pozemku p. č. [číslo], vše zapsáno v k. ú. a pro [územní celek], které jsou specifikovány geometrickým plánem [číslo] ze dne [datum] vyhotoveným společností [právnická osoba] (odstavec I. výroku) a zavázal žalobce zaplatit žalovaným náklady řízení (odstavec II. výroku). 2. Okresní soud vyšel ze skutkových zjištění, že u všech pozemků jsou jako majitelé evidováni v katastru nemovitostí žalované, které je také užívají, a toto se týkalo také jejich právních předchůdců. Rozsudkem Okresního soudu ve Vsetíně č. j. 10 C 254/2003-273 ze dne 30. 9. 2011, který nabyl právní moci dne 3. 1. 2012, bylo určeno, že žalobce je vlastníkem předmětných pozemků, avšak ve vztahu k jiným účastníkům, kteří nebyli právní předchůdci žalovaných. Vlastnictví žalobce však nebylo na základě tohoto rozsudku zapsáno do katastru nemovitostí s odkazem na ust. § 8 katastrálního zákona. Žalobce nikdy nevyzval žalované ani jejich právní předchůdce k vydání předmětných pozemků. Žalované prokázaly řádně svá tvrzení o svých právních předchůdcích a titulech nabytí vlastnictví, jakož i skutečnost, že držely pozemky jako vlastní řádně v dobré víře, která nebyla po zákonem požadovanou dobu nijak zpochybněna a vyvrácena. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci. Namítal, že okresní soud neprovedl navrhované důkazy a ze zjištěných skutečností učinil nesprávné právní závěry. Poukazoval na judikaturu Ústavního soudu týkající se restitučních nároků. Nesouhlasil se závěrem okresního soudu o dobré víře žalovaných a jejich právních předchůdců v souvislosti s držbou předmětných pozemků. 4. Žalované shodně navrhovaly potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného, když žalované, resp. jejich právní předchůdci se stali vlastníky pozemků na základě vydržení. 5. Žalovaná 3) v průběhu odvolacího řízení sdělila a doložila, že kupní smlouvou ze dne [datum] došlo k prodeji části pozemku p. č. [číslo]. Žalovaná 3) tak není již jejím vlastníkem a není ve sporu pasivně legitimována. Žalobce u jednání odvolacího soudu výslovně uvedl, že obsah kupní smlouvy je mu znám, tuto má k dispozici a v její souvislosti nečiní žádné procesní návrhy. 6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 212 věty prvé a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. 8. Odvolací soud doplnil dokazování listinami, a to kupní smlouvou ze dne [datum], ve které jako prodávající vystupuje společnost [právnická osoba]„ [anonymizována dvě slova]“, jako kupující [právnická osoba] [obec] [anonymizováno] [anonymizována dvě slova], jako vedlejší účastník [právnická osoba] a jako advokát [titul] [jméno] [příjmení]. Tento není zástupcem žádné ze stran kupní smlouvy a jako advokát zajišťuje pouze advokátní úschovu v souvislosti s úhradou kupní ceny a s tím spojené úkony. Obsahem smlouvy je rovněž zřízení advokátní úschovy včetně podmínek vyplacení kupní ceny. 9. Ze stanoviska k restituci pozemků společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že generální ředitel uvedl, že pozemky sloučené do parcely [číslo] [katastrální uzemí] se nacházejí v bývalém areálu [anonymizována dvě slova] s tím, že na pozemcích (dotčených restitučním požadavkem) se nachází obslužná komunikace a část [název] [anonymizováno]. Zmíněné pozemky společnost používá, proto je nemůže vydat. 10. I po doplnění dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že okresní soud nárok žalobce správně posoudil po právní stránce s tím, že zde jsou podmínky pro potvrzení napadeného rozsudku. 11. V úvodu odvolací soud zdůrazňuje, že předmětem řízení není samotný restituční nárok žalobce. Soudy nezpochybňují dříve vydané rozhodnutí soudu o určení vlastnictví předmětných pozemků v souvislosti s uplatněným restitučním nárokem žalobce k předmětným pozemkům. Předmětem tohoto řízení však není restituční nárok žalobce, ale otázka nabytí vlastnického práva žalovanými, resp. jejich právními předchůdci vydržením, ke kterému mělo dojít před rozhodnutím o restitučním nároku žalobce. 12. K odvolacím námitkám týkajících se neplatnosti smluv o převodu předmětných pozemků na třetí osoby v souvislosti s blokačním ustanovením zákona o půdě se odvolací soud vyjadřoval již ve svém zrušovacím usnesení ze dne 21. dubna 2020, č. j. 71 Co 352/2019-263 (odstavec 9 - 11 usnesení). V této souvislosti odkázal na četnou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se této problematiky. Na těchto svých závěrech nemá odvolací soud důvod nic měnit a pro stručnost na ně odkazuje. Z uvedeného vyplývá, že námitka žalobce, že nemůže obstát závěr okresního soudu o vlastnictví nemovitostí z důvodu nabytí vlastnického práva žalovaných, resp. jejich právních předchůdců, vydržením, není správná. V odvolání žalobce cituje pouze části tohoto usnesení, ve kterých je sice uvedeno, že převody vlastnického práva k pozemkům, na které byl uplatněn restituční nárok, jsou neplatné, ale zároveň je zde uvedeno, že žalované nebyly účastníky restitučního řízení a restituční rozsudek se nemůže dotknout již existujících práv, kterým může být i vlastnické právo žalovaných vzniklé na základě vydržení. Okresní soud se tak správně a v souladu s pokyny krajského soudu zabýval a hodnotil dobrou víru žalovaných a jejich právních předchůdců za účelem posouzení vydržení vlastnického práva. K otázce oprávněné držby a s tím spojené dobré víry, jejího trvání a doby nezbytné pro vydržení vlastnického práva se okresní soud zabýval v odstavci 15 svého rozsudku a odvolací soud na tato zjištění pro stručnost odkazuje. 13. Okresní soud dle pokynů odvolacího soudu doplnil dokazování k otázce dobré víry žalovaných a jejich právních předchůdců. Po provedeném dokazování dospěl ke správným skutkovým zjištěním ohledně historie převodů pozemků u jednotlivých žalovaných a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Dospěl rovněž ke správnému právnímu závěru o vydržení vlastnického práva žalovaných, resp. jejich právních předchůdců u jednotlivých pozemků. S ohledem na dobu vydržení pak správně aplikoval občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. z.), jak již uvedl odvolací soud ve svém usnesení ze dne 21. dubna 2020, č. j. 71 Co 352/2019-263 (odstavec 12). 14. U žalované 1) bylo po doplnění dokazování odvolacím soudem zjištěno, že jeho právní předchůdkyni společnosti [právnická osoba] ještě v roce 1995 byla známa skutečnost, že na předmětné pozemky byl uplatněn restituční nárok (viz přípis generálního ředitele této společnosti ze dne [datum]) a nemohla tak být s ohledem na blokační ustanovení § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., zákon o půdě, v dobré víře, že je vlastníkem pozemků. Následně byly pozemky převáděny na další společnosti dle zjištění okresního soudu, přičemž z provedeného dokazování vyplývá, že nabývací tituly nebyly zpochybněny, a to jak účastníky právních jednání, tak ani třetími osobami. Od [datum] (uzavření kupní smlouvy mezi [právnická osoba] [právnická osoba] a [právnická osoba] [anonymizována tři slova]) tak další nabyvatelé užívali pozemky v dobré víře s tím, že se staly jejich vlastníky na základě uzavřených smluv a zápisu jejich vlastnického práva do katastru nemovitostí. Z předložených listin, jakož i z výslechů svědků, popř. účastníků jako statutárních osob právních předchůdců žalované 1), nebylo zjištěno, že by právní předchůdci žalované 1) byli jakýmkoliv způsobem seznámeni s uplatněným restitučním nárokem. Na tom nic nemůže změnit ani skutečnost, že se žalobce po celou dobu řádně domáhal svého restitučního nároku, když žalovaná 1) ani její předchůdci nebyli a nemohli být účastníky tohoto restitučního řízení. Za této situace došlo k nabytí vlastnického práva k pozemku [číslo] v k. ú. [obec] vydržením dle ust. § 134 odst. 1 a 3 obč. z. [právnická osoba] [anonymizováno] ke dni [datum]. 15. S ohledem na výše uvedené je nutno nahlížet na odvolací námitku žalobce ohledně nedostatku dobré víry žalovaného 1) v souvislosti s poznámkou v katastru nemovitostí, jako na nedůvodnou. Poznámka uvedená u [označení katastrálního úřadu], [stát. instituce] týkající se záznamového řízení vlastnického práva pozemku v souvislosti s rozsudkem okresního soudu č. j. 10 C 254/2003-273 je z roku 2012, tj. z doby, kdy již došlo k nabytí vlastnického práva vydržením. Za této situace ani později ztracená dobrá víra již nemůže mít vliv na vznik vlastnického práva. 16. U žalovaného 2) byly doloženy kupní smlouvy týkající se převodu vlastnického práva k pozemku p.