71 CO 3/2022-85 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že dluh ve výši 900.000 Kč, který má žalovaná vůči žalobci z ústní smlouvy o půjčce ve výši 300.000 Kč ze dne 2. 5. 2012, z ústní smlouvy o půjčce ve výši 300.000 Kč ze dne 9. 5. 2012, z ústní smlouvy o půjčce ve výši 300.000 Kč ze dne 21. 5. 2012, poskytnuté žalované za účelem uhrazení třetí splátky kupní ceny ve výši 900.000 Kč podle kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanou jako kupující a [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími ze dne 30. 6. 2011, je splatný do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku (odstavec I. výroku, dále jen půjčka) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci náklady řízení (odstavec II. výroku). 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobce zaslal žalované v uvedené dny 3 x 300.000 Kč, aby žalovaná mohla zaplatit část kupní ceny. Žalovaná požádala o tuto částku s tím, že ji vrátí, až prodá svůj byt. Vycházel z poznámky u prvního převodu uvedené částky, kde bylo uvedeno, že se jedná o půjčku. Žalovaná dne 30. 6. 2011 uzavřela kupní smlouvu o koupi nemovitostí, podle které se zavázala zaplatit kupní cenu 1.600.790 Kč ve třech splátkách. Dne 15. 2. 2012 bylo proti žalované zahájeno u Okresního soudu v Karviné civilní řízení s tím, že prodávající tvrdili, že žalovaná nezaplatila část kupní ceny ve výši 1.400.740 Kč, když část kupní ceny ve výši 900.000 Kč měla být splatná do 31. 12. 2011, nikoliv do 31. 12. 2021, proto od kupní smlouvy odstoupili. 3. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok dle ust. § 564, § 657 odst. 1 a § 100 odst. 2 obč. zák. platného do 31. 12. 2013 s tím, že bylo prokázáno, že mezi účastníky byl založen vztah zakládající dluh žalované vůči žalobci. Splnění dluhu bylo ponecháno na žalované. Splatnost byla vázána na určitou skutečnost - prodej bytu, ale bylo zcela ponecháno na žalované, zda a kdy byt prodá. Nejedná se o podmínku, ale o plnění dle ust. § 564 obč. zák., které je ponecháno na vůli žalované, neboť pokud by žalovaná k prodeji bytu nepřistoupila, plnění by bylo nevymahatelné. Námitku promlčení posoudil jako nedůvodnou, neboť právo věřitele dle ust. § 564 obč. zák. nelze považovat za samostatné majetkové právo podléhající promlčení. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém se domáhala zrušení věci a vrácení okresnímu soudu k dalšímu řízení. Nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že byla prokázána existence půjčky s výjimkou prvního případu zaslání uvedené částky. 5. Žalobce navrhoval potvrzení rozsudku jako věcně správného. Žalovaná převzetí uvedené částky nepopřela, až po koncentraci řízení začala tvrdit, že se mělo jednat o nenávratný dar na podnikání. 6. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 212 věty prvé a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 7. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení. 8. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje. 9. Žalovaná v řízení učinila nesporným, že žalobce převedl na její účet v uvedené dny celkovou částku 900.000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že se jednalo o půjčku s tím, že vrácení částky bylo ponecháno na vůli žalované. Tato skutečnost vyplývá z poznámky u první z poskytnutých částek, jakož i ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a účastnické výpovědi žalobce. Skutečnost, že svědkyně vypovídala shodně s tvrzeními žalobce, není důvodem pro závěr o nevěrohodnosti její výpovědi, stejně jako skutečnost, že se s žalobcem bavili o předmětu řízení, když se jedná o rodinné příslušníky. Svědkyně vypovídala o skutečnostech, o kterých se dověděla nejen od samotného žalobce, ale také jako osoba, která zpracovávala pro žalovanou v určitém období účastnictví v souvislosti s jejím podnikáním. Procesní obranu žalované je nutno vyhodnotit jako účelovou, když skutečnost, že uvedené částky jí byly poskytnuty ze strany žalobce jako dar pro potřeby podnikání, začala tvrdit až v průběhu řízení, když nejprve odmítala sdělit, z jakého důvodu jí měly být finanční prostředky poskytnuty. Důkazy, které k prokázání této skutečnosti navrhla, vzala později zpět a na jejich provedení nadále netrvala. Okresní soud správně posoudil rovněž uplatněnou námitku promlčení s tím, že nárok žalobce promlčení nepodléhá (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 4134/2015). 10. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek okresního soudu dle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, a to včetně výroku o náhradě nákladů řízení. Okresní soud správně rozhodl o nákladech řízení dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že přiznaná odměna za poskytnuté úkony právních služeb vyplývá z obsahu spisu. Dle obsahu spisu právní zástupce žalobce skutečně poskytl deset úkonů právní služby, a to převzetí věci a přípravu, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby, účast u jednání soudu dne 1. 4. 2021 (odměna za dva úkony, když jednání trvala déle než 2 hodiny), 27. 8. 2021 a 15. 10. 2021, další porada s klientem dne 23. 4. 2021, doplnění tvrzení ze dne 30. 4. 2021 a písemné vyjádření ze dne 13. 5. 2021. 11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla zavázána nahradit žalobci částku 3.600 Kč představující odměnu za 2 úkony právní služby po 1.500 Kč dle ust. § 9 odst. 1 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a 2x režijní paušál po 300 Kč Náklady odvolacího řízení byla zavázána zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobce (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).