71 CO 325/2021-55 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní zamítl žalobu na zaplacení částky 10.895 Kč s úrokem z prodlení (odstavec I. výroku) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku). 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně výzvami ze dne 22. 8. 2019, 13. 6. 2019 a 22. 11. 2019 vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu. Dle kupní smlouvy ze dne 26. 8. 2018 žalovaný předmětné vozidlo zakoupil za částku 1.500 Kč a dle databáze žalobkyně byl zapsán jako vlastník v databázi žalobkyně. Zprávou [stát. instituce] bylo prokázáno, že jako provozovatel uvedeného vozidla je veden [jméno] [příjmení] a dle osvědčení o registraci vozidla byl zapsán jako vlastník v technickém průkazu dne [datum] a dne [datum] byl jako nový vlastník zapsán [jméno] [příjmení]. Po právní stránce posoudil okresní soud nárok žalobkyně dle ust. § 1, § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen zákon) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaný nebyl v rozhodném období zapsán v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel v žalobě označeného vozidla. Žalobkyně neunesla svou povinnost tvrzení a povinnost důkazní, když nebyla prokázána pasivní legitimace žalovaného. 3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně a domáhala se jeho změny tak, že bude žalobě vyhověno. Dle ust. § 4 odst. 2 zákona se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla. Jedná se o vyvratitelnou zákonnou domněnku, přičemž registr vozidel není veřejným seznamem, nýbrž informačním systémem veřejné správy. Svůj nárok uplatnila nejprve proti registrovanému vlastníkovi vozidla, který předložil kupní smlouvu ze dne 26. 8. 2018, dle které vlastnické právo nabyl žalovaný. Tímto žalobkyně vyvrátila zákonnou domněnku zakotvenou v ust. § 4 odst. 2 zákona a prokázala, že vlastníkem vozidla byl v rozhodném období právě žalovaný. 4. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. 5. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání dle ust. § 205b a § 212a odst. 4 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. 6. Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení § 132 o. s. ř. Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení. 7. Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení. Odvolací soud však nesouhlasí s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal. 8. Dle ust. § 4 odst. 2 zákona při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. 9. Jak správně uvedla žalobkyně ve svém odvolání, výše uvedené zákonné ustanovení stanoví vyvratitelnou domněnku pro určení osoby povinné k zaplacení příspěvku. Registr silničních vozidel není veřejným seznamem s právními následky ve smyslu ust. § 980 odst. 2 o. z. Ze zápisu vlastníka, resp. provozovatele motorového vozidla v tomto registru, je tak možno vycházet pouze tehdy, pokud není prokázáno, že vlastníkem, resp. provozovatelem vozidla, je jiná osoba. 10. V daném případě žalobkyně tvrdila a prokázala, že vlastníkem předmětného vozidla a tudíž osobou povinnou k úhradě příspěvku je žalovaný. Tato skutečnost byla prokázána kupní smlouvou ze dne 26. 8. 2018. Nic na tom nemění skutečnost, že se převod vlastnického práva nepromítl rovněž v předmětném registru za situace, kdy nabytí vlastnického práva bylo prokázáno jiným způsobem. Za této situace neobstojí závěr okresního soudu, že žalovaný není ve sporu pasivně legitimován, když nebyl zapsán jako vlastník v registru motorových vozidel. Žalovaný byl řádně ze strany žalobkyně vyzván k úhradě příspěvku, na tuto výzvu žádným způsobem nereagoval a ocitl se tak v prodlení s úhradou požadované částky. 11. Z těchto důvodů odvolací soud dle ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu tak, že žalobě bylo v celém rozsahu vyhověno včetně požadovaného úroku z prodlení. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku [částka] představující odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva, podání návrhu) dle ust. § 14b odst. 1 bod 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen vyhl.) po [částka], 3x režijní paušál dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. po [částka], to vše navýšeno o DPH a zaplacený soudní poplatek ve výši [částka]. 13. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovaný byl zavázán zaplatit žalobkyni částku [částka] tak, jak žalobkyně požadovala ve svém vyúčtování nákladů odvolacího řízení ze dne [datum]. Tato částka představuje odměnu za dva úkony právní služby po [částka] (podání odvolání a účast u soudu), tj. [částka], 2x režijní paušál po [částka] dle ust. § 13 odst. 3 vyhl., tj. [částka], cestovné vlakem z [obec] do [obec] a zpět ve výši [částka], náhradu za ztrátu času za cestu k soudu dle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 vyhl. za 12 půlhodin po [částka], tj. [částka], to vše navýšeno o DPH ve výši [částka]. 14. Náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit ve lhůtě stanovené dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupkyně žalobkyně (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).