71 CO 356/2021-120 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud stanovil výživné, které je žalovaný povinen hradit, od 1. 9. 2020 do 30. 4. 2021 na částku 9 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. 5. 2021 částku 12 000 Kč měsíčně (výrok I.), zamítl za dobu od 1. 9. 2020 do 30. 4. 2021 zvýšení co do částky 3 000 Kč (výrok II.), vyčíslil dlužné výživné 48 000 Kč (výrok III.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení [částka] (výrok IV.). Rozsudek odůvodnil tím, že matka žalobce pobírá invalidní důchod ve výši 10 709 Kč měsíčně. Příjem žalovaného před zdaněním v roce 2020 činil 1 054 085 Kč, daňové výdaje žalovaný uplatňuje tzv. výdajovým paušálem ve výši 60 % a není je schopen v plném rozsahu doložit. Žalobce se od 1. 9. 2020 připravuje studiem na Vysokém učení technickém v [obec] na budoucí povolání. Žalobce je odkázán výživou na svou matku a na otce, tedy žalovaného. Okresní soud po právní stránce dospěl k závěru, že při použití tzv. výdajového paušálu činil čistý příjem žalovaného 33 358 Kč měsíčně. Soud však nemohl vycházet pouze z tvrzených daňově doložených příjmů za období 2017 až 2020 a výdajového paušálu, neboť z provedeného dokazování má soud za to, že výdaje žalovaného v roce 2020 nedosahovaly částky 632 451 Kč, ale částky podstatně nižší. Znalci náleží náhrada cestovních výdajů a hotových výloh v souvislosti s vypracováním konkrétního znaleckého posudku. Žalovaným tvrzené výdaje v souvislosti s pořízením výpočetní techniky, software, školení a měřící techniky, byť se jedná o poměrně nákladné položky v řádech desetitisíců až statisíců Kč, nejsou vynakládány každoročně či pravidelně. Vozidlo používá žalovaný k výkonu podnikání, ale také pro osobní účely. Žalovaný nemá žádné výdaje spojené s pronájmem kanceláře nebo výplatou mezd zaměstnanců. Při zohlednění dalších možných výdajů jako je povinné zákonné pojištění znalce, úhrada daňové povinnosti, úhrada sociálního a zdravotního pojištění a administrativní výdaje, nedospěl soud ve své úvaze o výši výdajů k částce v řádu 600 tisíc Kč. Žalovaný opakovaně uvedl, že není schopen své výdaje z podnikání doložit a tuto situaci, kdy rodič není schopen průkazným způsobem doložit své příjmy, nelze klást k tíži žalobce, který nemůže mít o příjmech rodiče - osoby podnikající jako OSVČ - detailní přehled. Z daňových přiznání se podává, že celkové roční příjmy žalobce se za poslední 4 roky pohybují v obdobné výši a lze tedy usoudit, že covidová omezení neměla na příjmy žalobce z podnikání v roce 2020 vliv. Za tohoto stavu soud proto vycházel z příjmu žalovaného v přibližné výši 50 000 Kč měsíčně. 2. Proti výrokům I., III. a IV. rozsudku podal žalovaný odvolání, které odůvodnil tím, že žalovaný pouze uváděl, že zjištění jeho reálných výdajů by pro něj bylo spojeno s jistými časovými a věcnými obtížemi a nemá v daný okamžik doklady k dispozici. Z toho však neplyne, že není schopen výdaje vůbec doložit. Nejde tedy o skutečnost, kterou by nebylo možno zjistit, nebo kterou by nebylo možno zjistit bez nepřiměřených obtíží (časových finančních, či jiných). U jednání 12. 5. 2021 nebyl žalovaný doklady schopen doložit a u jednání 13. 9. 2021 mu soud odmítl poskytnout krátkou lhůtu 14 dnů k doložení důkazů. Neprovedení žalovaným navrženého důkazu nebylo řádně odůvodněno tím, že by se navržený důkaz nevztahoval k projednávané věci, že by byl nadbytečný či že by tvrzené skutečnosti nebyl způsobilý prokázat. Toto vedlo k nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu, který okresní soud nemohl nahradit svou úvahou dle § 136 o. s. ř. Okresní soud neuvedl, v jaké výši zvažoval povinné platby OSVČ do systému zdravotního a sociálního pojištění a daňové povinnosti. Úvaha okresního soudu je nepřezkoumatelná, rezignující na zjištění skutkového stavu. K odvolání žalovaný přiložil vyčíslení výdajů za rok 2020 ve výši 313 036 Kč a 286 543,92 Kč a posléze doložil doklady k těmto výdajům k důkazu. Navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu. 3. Žalobce navrhl potvrzení rozsudku jako správného. I přes poučení o koncentraci řízení dne 17. 2. 2021 žalovaný žádné konkrétní výdaje ve stanovené lhůtě 30 dnů neuvedl, ani nedoložil. Dne 12. 5. 2021 opět uvedl, že není schopen výdaje doložit. A dne 13. 9. 2021 opět vypověděl, že není schopen zpětně vyčíslit všechny svoje výdaje. Nebyl tedy důvod prolamovat koncentraci řízení a poučovat dle § 118a o. s. ř. žalovaného o následcích, pokud žalovaný opakovaně uvádí, že není schopen tvrdit a doložit své výdaje. Pokud by soud striktně odečetl jen výdaje na zdravotní a sociální pojištění, pak by čisté příjmy žalovaného byly dokonce 78 000 Kč, nikoli soudem zvažovaných 50 000 Kč. 4. Z podnětu včasného odvolání žalované přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 206 odst. 1 a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné. 5. Pokud je namítáno, že okresní soud nesprávně a nedostatečně zjistil skutkový stav, pak tato námitka není důvodná. Sporné řízení není postaveno na zásadě vyšetřovací a materiální pravdy, ale na zásadě projednací a zjištěného skutkového stavu, tedy účastníci jsou povinni tvrdit a prokazovat svá tvrzení, která mohou přinést pro ně příznivé rozhodnutí. Již v žalobě žalobce uváděl, že reálné čisté příjmy žalovaného jsou vyšší, než žalovaný uvádí, a to okolo částky 50 000 Kč. Okolnost, jaké jsou reálné výdaje žalovaného a reálný čistý příjem žalovaného, tedy byla nastolena již na začátku řízení a nejde o okolnost překvapivou či novou. Okresní soud se žalovaného u prvého jednání dne 19. 2. 2021 dvakrát dotazoval, zda je schopen uvést a doložit reálné výdaje za rok 2020. K tomu žalovaný v rámci své výpovědi uvedl, že jelikož daní paušálem - není schopen zpětně svoje firemní náklady nějakým způsobem dokladovat a osobní náklady, osobní potřeba, je výsledkem toho daňového přiznání, dále uvedl, že není schopen věrohodně a v plném rozsahu zrekonstruovat svoje firemní výdaje. Za rok, dva, tři, pět let zpátky. Je absurdní něco takového po něm požadovat. V rámci výslechu rovněž uvedl, že v minulosti, když nechal účetní reálné výdaje spočítat, dostal se k přibližně stejné částce jako u paušálu. Pro zbytečnou pracnost evidence nákladů proto setrval u paušálu. Potud je tedy zřejmé, že žalovaný výdaje za rok 2020 nemusel dle daňových předpisů evidovat, dokladovat a pak nemusel být schopen je na dotaz soudu ihned u jednání uvést. Na konci jednání však byli přítomni řádně poučeni, že uplynutím 30 denní lhůty k doplnění tvrzení a důkazů nastane koncentrace řízení ze zákona. Nicméně v takto stanovené lhůtě žalovaný nic neuvedl, ani důkazy nenavrhl. 6. Dne 12. 5. 2021 k dotazu právního zástupce žalobce žalovaný opět uvedl, že není schopen říci, kolik činily v roce 2020 skutečně vynaložené náklady. Ještě i u výslechu dne 13. 9. 2021 žalovaný uvedl, že není schopen vyčíslit a doložit všechny své výdaje a odmítá, aby mu to bylo kladeno k tíži. Tedy od doby 19. 2. 2021 do 13. 9. 2021 (což je doba značně delší než 14 dnů, kterou k doložení posléze požadoval), žalovaný nebyl schopen náklady tvrdit a doložit. Žalovanému nic nebránilo v tom, aby tyto výdaje tvrdil a doložil ihned po prvním jednání ve věci, když byl schopen je posléze poměrně podrobně a přesně uvést v kratší 15denní odvolací lhůtě. K tomu, aby je byl schopen takto uvést, pak zjevně musel žalovaný vycházet z účtenek a dokladů, které měl k dispozici po celou dobu řízení, jen je musel zkompletovat. 7. Žalovaný byl tedy nejméně třikrát na skutečné výdaje dotazován, důležitost této otázky žalovaný znal (odmítá, aby mu bylo kladeno k tíži, že není schopen všechny výdaje doložit), byl právně zastoupen, což je další skutečnost, která svědčí o tom, že význam řešené otázky mu musel být znám. Lze tedy uzavřít, že žalovaný byl vyzván ke sdělení svých tvrzení a o následcích neuvedení výdajů a jejich nedoložení věděl – že to může být kladeno k jeho tíži. Poučení dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. nemusí mít vždy formu výzvy, resp. rozhodnutí, ale může se tak stát i formou cílených dotazů soudu, což zde splněno bylo u jednání dne 17. 2. 2021. 8. Pokud je namítáno, že žalovaný v důsledku špatného sluchu nepochopil kladené dotazy, pak jednak byl právně zastoupen a jeho zástupce mu mohl klást upřesňující či lépe formulované otázky, jednak žalovaný vždy odpovídal přiléhavě a jednotně v tom duchu, že daní paušálem, skutečné výdaje neeviduje a doklady k nim nemá, tedy není schopen všechny reálné výdaje vyčíslit. Z těchto odpovědí je zřejmé, že podstatu dotazů vždy pochopil. 9. Žalovaný byl řádně poučen dle § 118b odst. 1 a § 119a odst. 1 o. s. ř. o tom, že rozhodné skutečnosti musí uvést do skončení prvého jednání, popř. do vyhlášení rozhodnutí. Smyslem koncentrace řízení je skutečnost, aby v podstatě veškeré dokazování proběhlo před soudem prvého stupně, nikoli až v rámci odvolacího řízení. Vzhledem k celkové délce, kterou žalovaný měl po celou dobu řízení pro zajištění a vyčíslení výdajů, a vzhledem k jeho trojímu sdělení, že není schopen výdaje vyčíslit,