75 CO 277/2022-434 — Krajský soud v Ostravě

1. Shora označeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 8.272,44 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 8.272,44 EUR od 16. 10. 2012 do zaplacení (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 142.437,61 Kč (výrok II.) a dále povinnost zaplatit státu – Okresnímu soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení státu ve výši 11.854 Kč (výrok III.). 2. Okresní soud v napadeném rozsudku dospěl závěru, že žaloba je důvodná, kdy žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy se žalobou domáhá splnění ručitelského závazku učiněného žalovaným jednostranným prohlášením dne 11. 10. 2012 uvedeným v textu dokumentu Dohoda o uznání závazku. Okresní soud ve věci aplikoval ust. § 303 obchodního zákoníku, dle něhož spočívá vznik ručení na jednostranném písemném prohlášení ručitele, a tak se nevyžaduje souhlas ani věřitele, ani dlužníka. K platnému převzetí ručitelského závazku tedy není potřeba, aby samotný text dokumentu dohoda o uznání závazku byl podepsán jak věřitelem, tak dlužníkem. V textu nazvaném dohoda o uznání závazku společnost [právnická osoba] uznala svůj závazek a podpis jejího zástupce (člena představenstva), jakož i ručitele, tedy žalovaného, ověřila notářka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod pořadovým číslem [spisová značka] a rovněž [spisová značka]. Pokud žalovaný namítal neplatnost svého ručitelského prohlášení tím, že dohoda o uznání závazku nemá náležitosti dohody, tak v daném případě okresní soud dokument dohoda o uznání závazku považuje za jednostranné právní jednání společnosti [právnická osoba], jehož obsahem je uznání závazku [právnická osoba] vůči [právnická osoba] Podpisem dokumentu zástupce společnosti [právnická osoba] potvrdil v čl. II., že má vůči [právnická osoba] závazky v celkové výši 1.705.580,54 EUR z titulu neuhrazení faktur za odebrané zboží, když přesný výčet faktur a jejich obsahu je přílohou [číslo] daného dokumentu. Dále žalovaný jakožto zástupce společnosti v čl. III. uznal svůj závazek vůči [právnická osoba] Tím, že nebyly sjednány splátky závazků, zůstaly tyto závazky splatné dle původní splatnosti jednotlivých faktur. Pokud se tedy žalovaný v čl. IV. zavázal uhradit závazek společnosti (blíže specifikovaný v čl. II.), neuhradí-li závazek společnost v souladu s čl. III. dohody, pak toto uznání je zcela určité a platně učiněné. Žalovaný se v čl. IV. zavázal uhradit závazek, neuhradí-li společnost závazek věřiteli v souladu s článkem III. – tedy v souladu s textem uvedeným v čl. III. nikoliv v souladu s dohodou. Ručitelské prohlášení žalovaného tedy okresní soud vyhodnotil jako platné a určité. Pokud žalovaný namítal, že nezná splatnost ani výši splátek údajného dluhu, za který měl ručit, pak dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3727/2007 ze dne 30. 6. 2009, pokud se osoba zaručila za úhradu závazku právnické osoby, jejímž statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu je, nemůže se tato osoba dovolávat neznalosti podmínek pro úhradu dluhu, pokud podmínky byly mezi společností a věřitelem dány. Navíc přílohou dokumentu dohoda o uznání závazku je soupis jednotlivých neuhrazených faktur včetně termínu vystavení, splatnosti a dlužné částky. Rovněž na této příloze je podpis žalovaného, který tedy přesně věděl, za jakých podmínek jsou faktury vystavené společnosti za odběr zboží splatné. Okresní soud vzal k námitce žalovaného za prokázáno, že podpis na dokumentu dohoda o uznání závazku je žalovaného. K námitce věcné nepříslušnosti soudu s tím, že v dohodě o uznání závazku byla ujednána rozhodčí doložka, pak uzavřel, že jeho věcná příslušnost je dána, když dohoda o uznání závazku nebyla mezi [právnická osoba] [příjmení] a. s. a [právnická osoba] uzavřena, neboť nebyla oběma stranami podepsána, nebyla tedy ani platně sjednána rozhodčí doložka. Konečně pak k námitce žalovaného učiněné v závěrečném návrhu týkající se promlčení nároku žalobkyně, dospěl okresní soud k závěru, že nárok žalobkyně promlčen není, když dle ust. § 323 obchodního zákoníku, uzná-li někdo písemně svůj určitý závazek, má se za to, že v uznaném rozsahu tento závazek trvá v době uznání. Uznání závazku má účinky i vůči ručiteli. Uznání závazku je jednostranným právním úkonem, pro který obchodní zákoník předepisuje písemnou formu. Uznání závazku podle § 323 odst. 1 vylučuje možnost uplatnit námitku promlčení – která v daném případě dle ust. § 110 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, činí 10 let. [právnická osoba] jednostranně uznala svůj závazek, kdy toto uznání má účinky i vůči ručiteli, tj. žalovanému. K uznání závazku došlo k datu 11. 10. 2012, žaloba byla podána dne 9. 11. 2018, tedy ještě před uplynutím promlčecí doby (11. 10. 2022) .Ze všech těchto důvodů bylo žalobě vyhověno. 3. Proti tomuto rozsudku, a to proti všem jeho výrokům, podal včasné odvolání žalovaný, který navrhl rozhodnutí okresního soudu změnit tak, že žaloba bude zamítnuta. Namítal, že nárok žalobkyně nebyl z uvedených listin dostatečně prokázán. Je sice pravdou, že ručení je jednostranným právním úkonem, nicméně právě proto musí splňovat veškeré náležitosti právního jednání, mimo jiné nesmí působit zmatečně, neúplně, a musí odkazovat na platně sjednané dohody. Žalovaný má za to, že dokument nazvaný Dohoda o uznání závazku není dohodou. Chybí zde podpisy druhé smluvní strany. Samotný obsah dohody je neúplný, neupravuje žádné přesné určení závazku, a především se mělo jednat o dohodu mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba] Až jakmile by došlo k dohodě, mohlo být poskytnuto ručení ze strany žalovaného. Současně žalovaný napadá závěry soudu prvního stupně v tom, že bylo prokázáno, že by žalovaný podepsal dokument ze dne 11. 10. 2012 nazvaný Dohoda o uznání závazku coby ručitel. Jak ze znaleckého posudku, tak i provedených důkazů nevyplývá, že by byl podpis na daném dokumentu, který byl soudu navíc předložen pouze v kopii skutečným podpisem žalovaného, resp. že by jej na tento dokument skutečně žalovaný svou rukou pořídil, sám znalec posuzoval podpis žalovaného rovněž jen pouze z kopie listiny. 4. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že navrhla rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit s tím, že zcela nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že by žalovaný nemohl převzít ručení za závazky společnosti [právnická osoba], pokud nebyla uzavřena Dohoda o uznání závazku. Dluh předmětné společnosti byl existující a na vznik ručení nemělo žádný vliv, zda společnost dluh uznala či nikoliv a zda se jej zavázala uhradit konkrétním způsobem či nikoliv. Dle ustanovení občanského zákoníku (patrně míněno obchodního) platného v době převzetí ručení žalovaným, převezme subjekt ručitelský závazek jednostranným prohlášením, což žalovaný na dokumentu označeném Dohoda o uznání závazku ze dne 11. 10. 2012 učinil. Žalovaný uvedl, že Dohoda o uznání závazku působí zmatečně, neúplně a neodkazuje na platně sjednané dohody. Bohužel žalovaný neuvedl, v čem uvedené spatřuje. Z četných soudních rozhodnutí vyplývá, že není důležité, jak je listina obsahující právní jednání označena (nazvána), ale je důležitý obsah dané listiny. Pro posouzení právního jednání, které subjekt učinil, je tedy důležité posouzení obsahu listiny, nikoliv jejího názvu. Žalobkyně tvrdila a prokázala, že listina nazvaná jako Dohoda o uznání závazku obsahuje ručitelské prohlášení žalovaného, kterým se žalovaný zavázal uhradit závazky [právnická osoba] vůči [právnická osoba], pokud tak neučiní společnost [právnická osoba] Jednalo se přitom o závazky vzniklé na základě odběru zboží společnosti žalovaného a vyúčtování jeho ceny daňovými doklady uvedenými v dokumentu nazvaném Uznání závazku. Pokud žalovaný namítá, že nebylo prokázáno, že podpis na Dohodě o uznání závazku u jména [jméno] [příjmení], je pravým podpisem žalovaného, pak před soudem 1. stupně byly vyslechnuty dožádaným soudem svědci a byl proveden znalecký posudek. Z předmětných důkazů vyplývá, že žalovaný svůj podpis na předmětné listině skutečně připojil a předmětná listina byla vyhotovena z originálu. Soudní znalec uznal podpis žalovaného za pravděpodobně pravý. Nutno poznamenat, že soudní znalci co do pravosti podpisu nikdy nemohou dospět k závěru, že podpis je pravý, neboť u podpisu nebyli. Proto je zavedenou praxí soudních znalců uvádět v případě, že podpis se jeví jako pravý, pojem„ pravděpodobně“. V tomto případě byla tedy míra jistoty znalce natolik velká, že nelze vykládat závěr znalce jako závěr, že se nejedná o popis žalovaného. K takovému výkladu nelze dospět ani gramatickým výkladem, právě naopak. Soudní znalec měl v tomto případě velké množství porovnávacích podpisů a byl tedy schopen posoudit podpis žalovaného bez pochybností. 5. Krajský soud při konstatování, že odvolání je přípustné, včasné a podané oprávněnou osobou, přezkoumal rozsudek okresního soudu v celém rozsahu, a to včetně řízení, které jeho vydání př