75 CO 394/2022-205 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zastavil řízení co do částky 9.704 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 6.577 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6.577 Kč od 5. 10. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3.908 Kč od 14. 5. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5.796 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení, se zamítá (výrok II.). Dále pak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 103.520 Kč (výrok III.) 2. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl okresní soud v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když žalovaný byl ve sporu plně úspěšný, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly. Pokud jde o částečná zastavení řízení, tato byla učiněna na základě částečných zpětvzetí žaloby, která zavinil žalobce (odůvodnění důkazní nouzí). Odměna advokáta činila od počátku řízení dle ust. § 8 odst. 1 a § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“) za jeden úkon právní služby částku 9.220 Kč (tarifní hodnota 221.776 Kč). Po částečném zpětvzetí žaloby činila tarifní hodnota 16.281 Kč, kdy odměna advokáta činí částku 1.780 Kč za jeden úkon právní služby. Náhrada nákladů řízení pak činí odměna advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 9.220 Kč - převzetí a příprava věci, 9.220 Kč - porada ve věci 15. 7. 2020, 9.220 Kč - odůvodnění odporu, 9.220 Kč - porada ve věci 4. 9. 2020, 9.220 Kč - porada ve věci 19. 7. 2021, 9.220 Kč - sdělení na výzvu soudu, 9.220 Kč -porada ve věci 21. 9. 2021, 9.220 Kč - sdělení na výzvu soudu, 9.220 Kč - porada ve věci 24. 11. 2021, 9.220 Kč - vyjádření žalovaného, 1.780 Kč - sdělení na výzvu soudu, 1.780 Kč - porada ve věci 10. 5. 2022, 1.780 Kč - účast u jednání 12. 5. 2022, 1.780 Kč - účast u jednání 14. 7. 2022. Odměna advokáta činí celkem 99.320 Kč + 14 náhrada hotových výdajů po 300 Kč, tj. 4.200 Kč. 3. Proti tomuto rozsudku, a to pouze proti výroku III. o náhradě nákladů řízení, podal včasné odvolání žalobce, která namítal, že žalovanému by měly být přiznány pouze náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalobce považuje za neurčité náklady přiznané za úkony„ sdělení na výzvu soudu“, kdy z rozhodnutí okresního soudu nevyplývá, kdy k těmto úkonům mělo dojít a zda neobsahují tvrzení, která mohla být učiněna již dříve. V případě jednoduchých podání je pak potřeba posoudit, zda se s skutečně jedná o nějaký z úkonů právní služby dle příslušné vyhlášky. Žalobce dále nepovažuje za účelně vynaložené úkony porady s klientem ve dnech 15. 7. 2020, 4. 9. 2020, 19. 7. 2021, 21. 9. 2021, 24. 11. 2021 a 10. 5. 2022, kdy se nejednalo o věc skutkově a právně složitou, kdy meritem věci byla dohoda o uznání dluhu. V souhrnu žalobce nepovažuje za účelně vynaložené úkony poradu ve věci s žalovaným ve dnech 15. 7. 2020, 4. 9. 2020, 19. 7. 2021, sdělení na výzvu soudu nedatované, poradu ve věci 21. 9. 2021, sdělení na výzvu soudu nedatované, poradu ve věci dne 24. 11. 2021, sdělení na výzvu soudu nedatované a porada ve věci - nedatované (patrně míněno ze dne 10. 5. 2022, neboť u poslední z porad je v odůvodnění rozsudku datum uvedeno). V rozsahu těchto úkonů požaduje žalobce náklady řízení žalovaného krátit, tj. celkem o částku 68.100 Kč (7x 9.220 Kč a 2x 1.780 Kč). 4. Žalovaný k odvolání žalobce uvedl, že má přednostně za to, že je odvolání nepřípustné v souladu s ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., neboť předmětem řízení bylo v době vydání rozsudku peněžité plnění ve výši 6.577 Kč s příslušenstvím a příslušenství k částce 3.908 Kč a 5.796 Kč, tedy plnění nepřevyšující 10.000 Kč, když k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. Ve zbývající části bylo řízení zastaveno a soud prvního stupně sám v bodě 14. a 15. odůvodnění uvádí, že předmětem řízení zůstala po částečném zastavení řízení pro zpětvzetí ze strany žalobce pouze výše uvedená částka a příslušenství. Žalovaný má za to, že veškeré jím účtované úkony právního zastoupení byly účelně vynaložené, na čemž nic nemění ani chybějící datum jejich provedení v rozsudku. Pokud žalobce namítá neúčelnost jednotlivých úkonů právní služby spočívajících ve vyjádřeních nebo sděleních na výzvu soudu, k tomu je nutné uvést, že dle Usnesení Ústavního soudu České republiky sp. zn. 2 US 190/11 ze dne 24. 3. 2011„ jsou náklady řízení, které účastníkovi vznikly tím, že prostřednictvím svého právního zástupce reagoval na výzvu soudu, vždy účelně vynaloženými, neboť jde o realizaci jeho základního práva na právní pomoc v řízení před soudy, které je garantováno v čl. 37 odst. 2 Listiny“ Na základě toho má žalovaný za to, že není nikterak podstatné posuzovat obsah skutkových tvrzení v takových přípisech. Nadto žalovaný uvádí, že v daných přípisech vždy reagoval na skutková tvrzení nebo opakované dispozice s žalobou ze strany žalobce a na výzvu soudu. Nemůže jít k tíži žalovaného, že žalobce nevylíčil všechna skutková tvrzení již v rámci své žaloby nebo že podal žalobu tak neuváženým způsobem, že musel opakovaně žalobou disponovat a brát žalobu po částech zpět v závislosti na vyjádření žalobce. Všechny uvedené porady s právním zástupcem pak ve věci byly uskutečněny vždy účelně, neboť k těmto docházelo v souvislosti s reakcemi na výzvy soudu nebo na opakované částečné zpětvzetí žaloby, případně se jednalo o převzetí právního zastoupení a přípravu na jednání. Navrhl, aby odvolací soud odmítl odvolání žalobce v souladu s ust. § 218 písm. c) o. s. ř., neboť toto směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není odvolání přípustné. V případě, že odvolací soud neshledá pro tento postup podmínky, pak žalovaný navrhuje, aby napadený rozsudek potvrdil. 5. Krajský soud při konstatování přípustnosti odvolání, jeho včasnosti a podání oprávněnou osobou, přezkoumal usnesení okresního soudu v napadeném rozsahu, tedy ve výroku II. o náhradě nákladů řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné pouze zčásti. 6. Z obsahu spisu se podává, že návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Olomouci dne 29. 5. 2020 se žalobce vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 221.776 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi žalobcem a [právnická osoba] - [právnická osoba] probíhá od roku 2016 obchodní spolupráce spočívající ve velkoobchodních odběrech sportovní výživy, a to na základě uzavíraných dílčích kupních smluv, jejichž předmětem je závazek žalobce dodat k rukám [právnická osoba] - [právnická osoba] zboží a tomu odpovídající závazek společnosti za dodané zboží zaplatit ujednanou kupní cenu. Obchodování mezi žalobcem a společností probíhalo tak, že společnost objednala telefonicky anebo e-mailem konkrétní zboží a jeho množství a žalobce následně objednané zboží zaslal na adresu sídla společnosti spolu s daňovým dokladem, kterým uplatňoval kupní cenu za dodané zboží. Společnost byla následně povinna zaplatit peněžní částku uvedenou v daňovém dokladu, který ji byl doručen spolu s objednaným zbožím. Obchodní [právnická osoba] - [právnická osoba] objednala od žalobce zboží, které žalobce společnosti řádně dodal. Společnosti vznikla povinnost uhradit žalobci kupní cenu. Žalobce své právo na úhradu kupní ceny uplatnil jednotlivými faktury, které žalobce předkládá soudu. Společnost se dostala do prodlení s úhradou kupních cen za dodané zboží, a to v období od února 2018 do září 2019. S ohledem na tuto skutečnost, žalobce uzavřel dne 3. 10. 2019 se společností dohodu o uznání dluhu a splátkovém kalendáři, na základě které společnost uznala svůj dluh vyplývající z dílčích kupních smluv vůči žalobci co do důvodu a výše a zavázala se ho zaplatit ve splátkách. Dle čl. III. Povinnost mlčenlivosti, prohlášení, odst. 1 uznání dluhu se žalovaný zavázal, že v případě, že vznikne žalobci škoda v přímé a příčinné souvislosti s porušením povinností kupujícího ([anonymizováno] - [právnická osoba]) či vznikne-li žalobci právo na plnění dle dohody o uznání dluhu, či z porušení této dohody, či z dílčích kupních smluv, které nesplní kupující ([anonymizováno] - [právnická osoba]) do 20 dnů potom, co u něj bylo uplatněno, uspokojí ji/jej zástupce kupujícího (žalovaný). Žalobce toto výslovné prohlášení žalovaného přijal. Společnost nesplnila svou povinnost k úhradě kupní ceny, a to ani dle splátkového kalendáře ujednaného v dohodě o uznání dluhu. Žalobce své právo na plnění (úhradu jistiny předmětných faktur) uplatnil nejen samotnými fakturami, ale též i prostřednictvím svého právního zástupce, který poslal [právnická osoba] - [právnická osoba] výzvu k plnění ze dne 22. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] - [právnická osoba] nesplnila svou povinnost ani do 20 dnů poté, co u ní byla uplatněna, má žalobce v souladu s uzavřenou dohodou o uznání dluhu právo domáhat se plnění po žalovaném jakožto ručiteli. Soud žalobě vyhověl elektronickým platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včas