75 CO 53/2022-555 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 199.806 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8.699 Kč z částky 134.164 Kč za období od 11. 6. 2016 do 31. 3. 2017, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 97.958 Kč od 1. 4. 2017 do zaplacení a z částky 101.848 Kč od 30. 12. 2016 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávek ve výši 2.400 Kč (výrok I.), co do částky 36.206 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 36.206 Kč od 1. 4. 2017 do zaplacení žalobu žalobkyně zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 141.966 Kč (výrok III.). 2. Po projednání věci okresní soud uzavřel, že v lednu 2013 žalobkyně a žalovaný v souladu s ust. § 269 odst. 2 obch. z. ve spojení s § 272 odst. 1 obch. z. uzavřeli inominátní ústní smlouvu, jejímž obsahem byl závazek žalobkyně, že se stane součástí [anonymizováno] sítě [anonymizováno] a závazek žalovaného, že bude žalobkyni vyplácet bonusy za každé čtvrtletí. Jednalo se o bonusy ve formě centrální odměny, maloobchodní odměny a letákové odměny, odměny za centrální fakturaci a za dodržování měsíčních plakátů velkoobchodu a přímých dodávek. Žalovaný se zavázal tyto odměny vždy po každém čtvrtletí vypočítat a vyplatit žalobkyni, a to tak, že vystaví dobropis, tj. opravný daňový doklad ve prospěch žalobkyně. Výpočet odměn se odvíjel od obratu žalobkyně u jednotlivých dodavatelů a jednalo se o konkrétní procenta z obratu, která byla s jednotlivými dodavateli dojednána (s každým z nich odlišně). Toto konkrétní procento z obratu pak bylo rozděleno do jednotlivých druhů bonusů. Následně pak dne 1. 4. 2013 byla uzavřena nepojmenovaná písemná smlouva mezi žalobkyní a [právnická osoba] síť [právnická osoba], a to rovněž v souladu s § 269 odst. 2 obch. zák. Jejím předmětem bylo zahrnutí prodejen žalobkyně pod značku [anonymizováno] a užívání značky [anonymizováno] žalobkyní. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání, že [anonymizována tři slova], tedy žalovaný, bude za každé čtvrtletí, a to do 60 dnů od jeho skončení, vyplácet odměny od smluvních dodavatelů, a to přestože žalovaný nebyl smluvní stranou. Z této smlouvy tedy s ohledem na absenci žalovaného jako smluvní strany přímo žalovanému neplynou žádná práva a povinnosti. Avšak i z obsahu této dohody lze mít za to, že k ujednání mezi žalobkyní a žalovaným v ústní podobě ohledně vyplácení předmětných odměn v tomto směru před podpisem této smlouvy došlo, neboť byla ve smlouvě písemně obsahově zachycena a obsazení statutárního orgánu žalovaného a [právnická osoba] síť [anonymizováno] bylo v osobě [jméno] [příjmení] totožné. Pokud tedy [jméno] [příjmení] před uzavřením písemné smlouvy v rámci ústní dohody slíbil žalobkyni vyplácení odměn žalovaným, byl oprávněn tak jako jeho statutární orgán učinit a nebylo na žalobkyni, aby odlišovala, zda tak [jméno] [příjmení] jedná přímo jako zástupce žalovaného nebo jako zástupce [právnická osoba] síť [anonymizováno], která jako jeho člen zastupuje žalovaného na základě jejich nějaké další vzájemné dohody. Okresní soud rovněž uzavřel, že žalobkyně s žalovaným dále v souladu s § 269 odst. 2 obch. zák. uzavřela dne 1. 7. 2013 smlouvu o poskytnutí reklamy na prodejnách žalobkyně, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout své 4 prodejny jako členy do [anonymizována tři slova], a to na dobu minimálně 5 let od platnosti smlouvy. Smlouva byla uzavřena dne 1. 7. 2013. Součástí bylo ujednání o smluvní pokutě, dle kterého, pokud žalobkyně poruší smluvní ujednání a vypoví členství jakékoliv prodejny, je povinna uhradit adekvátně počtu vypovězených prodejen žalovanému smluvní pokutu ve výši 20 % z celé ceny předmětu řízení, tedy z 200.000 Kč, a to za každý neukončený rok smlouvy. Žalobkyně vypověděla v souladu s čl. 5 smlouvy smlouvu o obchodní a zprostředkovatelské spolupráci dne 27. 6. 2016, kdy výpovědní doba skončila dne 1. 8. 2016. Součástí čl. 5 bylo rovněž ujednání, že při předčasném ukončení smlouvy je žalobkyně povinna přestat užívat označení [anonymizováno] a pozbývá veškerá práva získaná na základě uvedené smlouvy. V souladu s § 275 odst. 2 obch. z. zanikla též smlouva o poskytnutí reklamy na prodejnách žalobkyně, neboť obě tyto smlouvy byly významně vzájemně provázány. S ohledem na vyložené pak okresní soud uzavřel, že žalovaný je v tomto řízení pasivně legitimován a má vůči žalobkyni povinnost uhradit jí v žalobě požadované nároky na výplatu bonusů za 1. a 3. čtvrtletí roku 2016, které sám vypočetl a žalobkyni vyúčtoval. Zánik právního vztahu vzniklého shora popsaným způsobem nastal ke dni 1. 8. 2016, kdy skončil na základě výpovědi žalobkyně i související právní vztah mezi žalobkyní a [právnická osoba] síť [právnická osoba] založený smlouvou o obchodní a zprostředkovatelské spolupráci. Tomu odpovídá i jednání žalovaného, který opravné daňové doklady za 1., 2. a 3. čtvrtletí roku 2016 vystavil, odměny za 2. čtvrtletí roku 2016 žalovaný žalobkyni navíc i uhradil. S ohledem na to, že nárok požadovaný žalobkyní v žalobě byl v plné výši zjištěn a prokázán, zabýval se dále okresní soud námitkou započtení, učiněnou v řízení žalovaným, když žalovaný oproti žalované pohledávce (do její plné výše) uplatnil k započtení dvě své pohledávky, které dle svého tvrzení má vůči žalobkyni, a to z titulu smluvní pokuty a z titulu bezdůvodného obohacení. Okresní soud se nepřiklonil k názoru žalobkyně, že započtením svých pohledávek žalovaný pohledávku žalobkyně v právním slova smyslu uznal. Pohledávku žalovaného za žalobkyní z titulu bezdůvodného obohacení za neoprávněné užití databáze žalovaného žalobkyní po skončení jejich obchodní spolupráce soud shledal jako nezpůsobilou k započtení, když se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. Soud při posouzení kompenzability předmětné pohledávky postupoval podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017. Žalobkyně na oznámení žalovaného o vzájemném započtení pohledávek a závazků, které mělo být provedeno ke dni 28. 4. 2017, bezprostředně reagovala dopisem ze dne 11. 4. 2017, kterým provedené jednostranné započtení neuznala a jehož doručení žalovaný potvrdil. S odkazem na citované rozhodnutí Nejvyššího soudu je pohledávka žalovaného z titulu bezdůvodného obohacení nejistá a neurčitá zejména proto, že zjišťování skutkových předpokladů jejího vzniku by bylo náročné a problematické a významným způsobem, z důvodu obtížnosti zjišťování její existence a výše by bylo nepřiměřeně prodlouženo řízení o pohledávce žalobkyně uplatněné žalobou, a to zejména s ohledem na to, že strany mezi sebou neměly uzavřenou žádnou písemnou licenční smlouvu, která by jasným způsobem užití databáze žalovaného žalobkyní upravovala. Bylo by tak nutno provést celou řadu důkazů, nikoliv pouze listinných, zejména výslechy svědků a znalecké posudky, což by významně zatížilo probíhající řízení, a to i za situace, že žalovaný nárok žalobkyně v řízení již prokázala. Některé důkazy navržené žalovanou také nebylo možno opatřit, neboť například spisový materiál policie vztahující se k prověřování žalobkyně, zda spáchala v souvislosti s užíváním databáze trestný čin, policejní orgán odmítl poskytnout a upozorňoval na to, že spis obsahuje obchodní tajemství a že jedním z prověřovaných byla i žalobkyně, nelze předjímat, zda nedojde k obnově trestního řízení, a tak nelze poskytnout žalobkyni k tomuto spisu přístup. S ohledem na to, že se ohledně nároku z bezdůvodného obohacení jedná o skutkově složitou věc, což dokazuje i množství důkazních návrhů žalovaného, a pohledávku by tak nebylo možné jednoduše a rychle přezkoumat, navíc nejsou započítávány pohledávky, které by pocházely z jednoho a téhož právního vztahu, okresní soud dospěl v souladu s výše uvedeným ustanovením zákona a rozhodnutím Nejvyššího soudu k závěru, že pohledávka není způsobilá k započtení a dokazování, které by bylo velmi rozsáhlé a komplikované, k ní proto neprovedl. Pohledávka žalobkyně uplatněná žalobou tak započtením v tomto rozsahu nezanikla. Naopak na základě započtení pohledávky žalovaného z titulu smluvní pokuty pohledávka uplatněná žalobkyní v žalobě zanikla do výše 36.206 Kč, proto soud ve výroku II. napadeného rozhodnutí žalobu v uvedeném rozsahu zamítl. Smlouvy ze dne 1. 4. 2013 a 1. 7. 2013 jsou vzájemně provázány, neboť první smlouva upravuje užívání značky a souvisejících práv k franšíze [anonymizováno] a druhá smlouva se zabývá odměnou za reklamní služby poskytnuté žalovanému na prodejnách žalobkyně, přičemž obě smlouvy počítají s tím, že prodejny žalobkyně budou fungovat pod značkou [anonymizováno], užívat toto označení a propagovat ho. Výpovědí smlouvy o obchodní a zprostředkovatelské spolupráci ze dne 1. 4. 2013 žalobkyně pozbyla veškerá práva k užívání značky [anonymizováno] a nemohla tak ani dále plnit své povinnosti ze smlouvy o reklamě, tedy propagovat žalovaného. Pokud žalobkyně vypověděla smlouvu o zprostředkování a obchodní spolupráci, zavinila tím i p