8 CO 187/2022-189 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 481.677,75 Kč s kapitalizovaným úrokem v částce 18.147,20 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 341.12 Kč, 9,90% ročním úrokem z částky 481.677,75 Kč za dobu od 20. 3. 2019 do zaplacení, 9,75% ročním úrokem z prodlení z částky 481.677,75 Kč za dobu od 20. 3. 2019 do zaplacení, a náhradu nákladů řízení ve výši 153.693,82 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný jako úvěrovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, obdržel peněžní prostředky, které se zavázal vrátit včetně úroku. Námitka žalovaného ohledně skutečnosti, že neuzavřel smlouvu o úvěru, resp. že ho nečerpal, byly vyvráceny důkazy. Proto žalobě žalobkyně vyhověl. 3. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, kterým se domáhal jeho změny tak, že žaloba žalobkyně bude zamítnuta. Uvedl, že od počátku tvrdí, že smlouvu o úvěru ze dne [datum] neuzavřel a žádný úvěr nečerpal. Pokud byla žalobkyní předložena smlouva skutečně skrze elektronickou podložku podepsána, pořád to nikterak neprokazuje, že ji takto podepsal právě žalovaný. Sám soud konstatuje, že je-li vytvořen tzv. biometrický podpis, umožňuje takový podpis zachycení statické části a dynamické charakteristiky. Namítal-li žalovaný, že předmětnou smlouvu nepodepsal, bylo povinností žalobkyně navrhnout důkaz prokazující tu skutečnost, že biometrický podpis na jí předkládané smlouvě, o kterém tvrdí, že je žalovaného, byl skutečně učiněn žalovaným. Pokud žalobkyně nepředložila soudu důkaz o tom, že jí označovaný biometrický podpis je podpisem žalovaného, neunesl důkazní břemeno. 4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že neobdržel částku 500.000 Kč. Žalovaný v odporu ze dne 28. 12. 2020 výslovně uvedl, že peněžní prostředky ve výši 500.000 Kč obdržel. Námitky žalovaného jsou zcela nevěrohodné a účelové. Žalovaný činí pouze obstrukce v řízení a účelově se snaží prodlužovat nalézací řízení a navyšovat náklady řízení. 5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné pouze částečně. 6. Odvolací soud se ztotožňuje se zjištěními učiněnými okresním soudem, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet konsolidace půjček, kdy výše úvěru byla sjednána na částku 500.000 Kč, z čehož bylo ujednáno v článku III. bod 1 písm. a) smlouvy, že peněžní prostředky účelově na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi klientem a bankou, evidovaných na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] ve výši 137.645,57 Kč budou odeslány ve prospěch tohoto úvěrového účtu a zbývající část jistiny úvěru neúčelově ve prospěch běžného účtu č. [bankovní účet]. Tato smlouva je opatřena podpisem žalovaného a je zde uvedeno„ podepsáno elektronicky pomocí signpad“. V žádosti o úvěr - konsolidace půjček ze dne [datum] opět podpis žalovaného elektronicky pomocí signpadu. Žalovaný v žádosti uvedl příjem ve výši 15.500 Kč měsíčně, celkový čistý měsíční příjem domácnosti 23.600 Kč, přičemž u jiných měsíčních splátek a ostatních nezbytných měsíčních nákladů byla uvedena částka 0, zároveň je v žádosti uveden výčet současných závazků klienta, a to úvěru u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] 137.645,57 Kč, číslo účtu [číslo]. Ke smlouvě o úvěru žalovaný poskytl občanský průkaz, který je součástí důkazů založených žalobkyní. Žalovaný řádně nehradil úvěr, proto ze strany právní předchůdkyně žalobkyně došlo k zesplatnění úvěru ke dni 18. 3. 2019, a to oznámením ze dne 19. 3. 2019. Výpisem z běžného účtu žalovaného č. [bankovní účet] žalobkyně prokázala, že na účet žalovaného byla dne [datum] převedena částka 362.354,43 Kč. Dále žalobkyně prokázala, že dopisem ze dne [datum] oznámila žalovanému postoupení pohledávky, když tento dopis byl odeslán [datum] na adresu, jak ji uvedl žalovaný ve smlouvě o úvěru. 7. V odvolacím řízení dále krajský soud doplnil dokazování, a to platební historií ke smlouvě [číslo] na rodné číslo žalovaného, když z této platební historie krajský soud zjistil, že [datum] došlo k prvnímu čerpání úvěru na částku 137.645,57 Kč a z výpisu z úvěrového účtu ze dne [datum] krajský soud zjistil, že z účtu žalobkyně byla na účet [číslo] odeslána částka 137.645,57 Kč. K těmto důkazům účastníci neměli žádné připomínky. Zástupkyně žalobkyně byla u odvolacího soudu vyzvána, nechť doloží doručenku o oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kterým oznamovala žalovanému dopisem ze dne [datum], když zástupkyně žalobkyně uvedla, že doručenku k tomuto nemá. Odvolací soud tedy provedl důkaz výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne [datum] a podacím lístkem ze dne 9. 11. 2020, kdy vzal za prokázáno, že žalovaný byl tímto vyzván k úhradě dlužné částky 657.389,72 Kč nejpozději ve lhůtě do 21. 11. 2020. 8. Žalobkyně dále na výzvu soudu doplnila, že žalovaný na celkově poskytnutý úvěr zaplatil celkem částku 62.655,08 Kč, když žalovaný k tomuto neměl připomínky a stejně tak netvrdil, že by zaplatil částku vyšší, než jak uvedla žalobkyně. 9. Pokud se týká posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tímto se okresní soud nijak blíže nezabýval. Jak však vyplývá z obsahu spisu, žalobkyně ohledně úvěruschopnosti žalovaného navrhla, aby si soud učinil dotaz na právní předchůdkyni žalobkyně, jak byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného, nicméně tato na dotaz soudu neodpověděla. Odvolací soud tedy při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vychází pouze z jeho žádosti o úvěr - konsolidace půjček (č. l. 132), kde žalovaný uvedl svůj příjem, který však není nijak doložen, a stejně tak z této žádosti o úvěr nevyplývají žádné výdaje žalovaného. Odvolací soud tak má za to, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost, navíc úvěr byl poskytován částečně pro konsolidaci jiného úvěru a bylo tedy zřejmé, že žalovaný původně sjednaný úvěr nesplácel. I za této situace poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému další bezúčelový úvěr, kdy s ohledem na výši tohoto úvěru, ale rovněž na výši příjmů žalovaného bylo zřejmé, že není schopen dostát tak vysokému závazku. 10. Jinak se odvolací soud ztotožňuje s názorem okresního soudu, že nepochybně byla smlouva žalovaným podepsána, a to biometrickým podpisem, když především při sjednávání smlouvy měla právní předchůdkyně žalobkyně rovněž k dispozici jeho občanský průkaz. To, že sjednal žalovaný smlouvu o úvěru, jak je žalobkyní tvrzena, je možno pak dovodit také z toho, že skutečně na účty, které patří žalovanému, příp. na účet úvěrový, byly žalovanému zaslány žalobkyní tvrzené částky, tedy přesně částka 500.000 Kč ve svém součtu. Skutečnou obranu žalovaného, že smlouvu nepodepsal nebo že neví, jakou částku od žalobkyně přijal, je skutečně jednáním účelovým a obstrukčním. 11. Pokud se týká právního hodnocení věci, odvolací soud s ohledem na shora zjištěné skutečnosti nesouhlasí se závěrem okresního soudu, že byla uzavřena platná smlouva o úvěru mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. 12. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 13. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak vyplývá ze zjištěných skutečností shora, pak