8 CO 193/2022-233 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 236.200 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 235.000 Kč ve výši 10 % ročně za dobu od 4. 4. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 216.577,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku a České republice - Okresnímu soudu v Karviné na státem hrazených nákladech řízení částku 1.766,84 Kč v téže lhůtě. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž se domáhal změnit rozsudek tak, aby žaloba byla zamítnuta. V odvolání žalovaný uvedl, že závěry soudu jsou v přímém rozporu se sdělením [právnická osoba] [právnická osoba] ve spojení s listinným důkazem společnosti, která nemá na výsledku sporu žádný zájem, a to výpisem italské [právnická osoba] k pohybu vozidla ve dnech 28. 5. 2019 až 31. 5. 2019, kterými žalovaný prokázal, že předmětné vozidlo bylo pojízdné i poté, co bylo dne 27. 5. 2019 žalovaným předáno do autoservisu [právnická osoba] [obec], když s ním bylo patrně přejížděno v rámci areálu tohoto autoservisu do 29. 5. 2019, když v čase 13.08 bylo zapnuto zapalování, následně od času 13.09 bylo vozidlem popojížděno se zapnutým zapalováním, a to do 13.09, kdy došlo k vypnutí motoru, a že vozidlu bylo v době, kdy bylo ve výlučném držení autoservisu, celkem ve 4 případech zapnuto zapalování vozidla a s vysokou pravděpodobností také došlo k jeho startování. Výše uvedené je sice s přímém rozporu se svědeckými výpověďmi zaměstnanců autoservisu, tyto však žalovaný považuje za nevěrohodné, protože byly jednak provedeny bez možnosti svědky konfrontovat s výpisem předmětné společnosti a dále s ohledem na jejich zaměstnaneckou hmotnou odpovědnost a povinnost náhrady škody vůči zaměstnavateli. Žalovaný se domnívá, že k zadření motoru došlo až neodbornou manipulací zaměstnanců autoservisu v době, kdy žalovaný již neměl a nemohl mít žádný vliv na nakládání s předmětným vozem, které servisu svěřil v pojízdném stavu. Okresní soud dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, když rozsudek vystavěl pouze na nevěrohodných výpovědích zaměstnanců autoservisu [právnická osoba] [obec] a zároveň bagatelizoval objektivní listinný důkaz - výpis společnosti k pohybu vozidla. Nedostatečné je také konstatování soudu, že zaměstnanci servisu [právnická osoba] na voze činili„ další servisní úkony“, aniž by bylo postaveno najisto, s jakým účelem mj. vozidlo 4x nastartovali, což by správně dělat neměli, pokud mělo vozidlo zadřený motor. Okresním soudem zvolený způsob hodnocení jednotlivých důkazů se žalovanému nejeví jako objektivní, procesně správný, ani jako spravedlivý. Bylo na žalobkyni, aby tvrdila a prokazovala, že výpis z italské společnosti o pohybu vozidla neprokazuje pohyb vozidla se zapnutým zapalováním v době, kdy jej již neměl v držení žalovaný. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že žádný provedený důkaz, tedy ani důkazy akcentované žalovaným v podaném odvolání, neprokazuje, že by motor vozidla byl skutečně nastartován poté, kdy vozidlo bylo pracovníky žalovaného předáno společnosti [právnická osoba] Žalovaným zmíněné důkazy svědčí toliko o tom, že po tomto předání bylo zapnuto zapalování vozidla. Je nutno připomenout, že diagnostika stavu vozidla servisem byla možná jen při zapnutém zapalování, což systém sledování vozidla zaznamenal, aniž by byl schopen odlišit, zda zároveň došlo k nastartování vozu, či nikoliv. K argumentům žalovaného pak zástupce žalobkyně uvedl, že zadření motoru bylo pracovníky servisu diagnostikováno již 27. 5. 2019, o čemž byl následujícího dne ráno informován jednatel žalobkyně, který obratem informoval žalovaného. Je zřejmé, že zadřený motor nelze nastartovat, tudíž pokud byl motor jako zadřený diagnostikován prokazatelně již 27. 5. 2019, je vyloučeno, aby byl nastartován 28. 5. 2019 či později. Pokud žalovaný tvrdí, že došlo celkem ve 4 případech k zapnutí zapalování předmětného vozidla a s vysokou pravděpodobností také k jeho startování v servisu, jedná se toliko o spekulaci, která není ničím podložena. Ohledně svědků pak uvedl, že zde nejsou žádné relevantní okolnosti, jimiž by měla být zpochybňována věrohodnost zaměstnanců servisu. Svědci byli poučeni o své zákonné povinnosti vypovídat pravdu a upozorněni na trestněprávní důsledky porušení této povinnosti, jednak v neprospěch žalovaného vypovídali i ti zaměstnanci servisu, kteří se na převzetí vozidla a manipulaci s ním fakticky vůbec nepodíleli, tudíž jakákoliv jejich odpovědnost vůči servisu nepřichází do úvahy. Žalobkyně navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. 4. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není. 5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá, a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že žalovaný jakožto provozovatel odtahové služby provedl odtah pro poruchu odstaveného vozidla žalobkyně, a to dne 26. 5. 2019 z [obec] do svého sídla v [obec] a následujícího dne z [obec] do autoservisu [právnická osoba] Odtah objednal jednatel žalobkyně prostřednictvím asistenční služby pojišťovny. Žalovaný byl upozorněn na poruchu turbodmychadla vozidla žalobkyně. Žalovaný provedl naložení vozidla žalobkyně jeho najetím na plošinu odtahového vozu, obdobným způsobem pak bylo složeno v sídle žalovaného, kde bylo následně s vozidlem popojížděno. Další den bylo potřeba k jeho nastartování startovacích kabelů, kdy vozidlo bylo převáženo do [obec] s nastartovaným motorem. Po složení vozidla v autoservise s ním nebylo startováno a ještě týž den bylo zjištěno zadření motoru, které bylo způsobeno jeho nedostatečným mazáním, z důvodu poškození turbodmychadla docházelo k nasávání motorového oleje do sací soustavy. Výše škody pak představovala částku 235.000 Kč. Podle názoru odvolacího soudu hodnotil okresní soud provedené důkazy správně, jednotlivě i ve vzájemné souvislosti v souladu s ust. § 132 o. s. ř. 6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud věc správně posoudil podle ust. § 2913 o. z. a podle ust. § 2944 o. z., které je ve vztahu k ust. § 2913 o. z. ustanovením speciálním, jak uvedl správně okresní soud v odůvodnění napadeného rozsudku. V řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy mezi účastníky, na základě níž se žalovaný zavázal provést odtah vozidla žalobkyně z místa jeho odstavení do autoservisu v [obec]. Žalovaný pak odpovídá za škodu vzniklou poškozením vozidla v době od jeho převzetí do předání autoservisu, kdy se jedná o objektivní odpovědnost za porušení smluvní povinnosti dle ust. § 2913 o. z. i dle ust. § 2944 o. z., kdy se jedná o objektivní odpovědnost za škodu na převzaté věci. V řízení bylo prokázáno, že s vozidlem bylo opakovaně startováno, a to v době příjezdu vozidla odtahové služby žalovaného na místo, kde došlo k zastavení vozidla žalobkyně, až do doby, co bylo vozidlo složeno na odstavné parkoviště autoservisu [právnická osoba] Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že žalovaný měl jako odborník zvolit správný postup při provádění odtahu, zejména pokud se jedná o odblokování automatické převodovky a odbrzdění vozidla, kdy jednoznačně nemělo dojít k nastartování vozidla. Pokud jednatel žalobkyně měl v úmyslu nastartovat vozidlo a najet na plošinu odtahového vozidla, bylo na pracovníkovi žalovaného, aby poučil jednatele žalobkyně o možných důsledcích takovéhoto jednání, což neučinil. Žalovaný tedy porušil svou povinnost odtáhnout vozidlo z místa, kde bylo zastaveno, do autoservisu, v nezhoršeném technickém stavu, když tuto povinnost porušil právě nesprávně zvoleným postupem odtahu tohoto vozidla. Mezi způsobem provedení odtahu a vzniklou škodou existuje příčinná souvislost, což vyplývá i z odborného vyjádření znalce [příjmení] [jméno] a jeho výslechu, z nichž bylo zjištěno, že opakovaným startováním motoru se zničeným turbodmychadlem docházelo k odsávání motorového oleje z mazací soustavy motoru do sacího potrubí, a to tak, až došlo k zadření motoru v důsledku nedostatečného mazání. Tento závěr pak je podporován i skutečností, že vozidlo bylo dovezeno do autoservisu se zcela vybitou autobaterií. Soud I. stupně vzal správně za prokázáno, že vozidlo žalobkyně bylo minimálně vícekrát startováno i v areálu sídla žalovaného a bylo s ním popojížděno. Pokud se týká výše škody, pak okresní soud správně vycházel ze znaleckého posudku [titul] [příjmení], který stanovil obvyklou cenu vozidla před poškozením na částku 286.700 Kč, od této odečetl částku 51.700 Kč představující obvyklou cenu použitelných zbytků vozidla, takže škoda představovala částku 235.000 Kč Okresní soud tedy postupoval správně, když zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni z titulu náhrady škody částku 235.000 Kč spolu s přísl. v souladu s ust. § 1970 o. z., když v řízení bylo prokázáno, že náklady na opravu vozidla převyšují obvyklou cenu před poškozením, takže oprava věci je neekonomická. Správně také zavázal ž