8 CO 196/2022-68 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 157.300 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím od 6. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku a náhradu nákladů řízení ve výši 64.922,55 Kč, k rukám zástupce žalobkyně. 2. Okresní soud vyšel ze zjištění, že mezi účastníky je nesporné, že mezi nimi byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobkyně žalované dodala stroj o specifikaci: [anonymizováno 8 slov], který žalovaná formálně převzala dne 1. 7. 2021, o čemž svědčí i předávací protokol. Žalobkyně vyúčtovala žalované fakturou [číslo] splatnou dne 5. 11. 2021, celkovou částku 157.300 Kč, tj. 130.000 Kč za předmětný stroj + 21% DPH. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že žalovaná zakoupila předmětný stroj, když mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, žalovaná ani nepopřela ve svém písemném podání z 11. 4. 2022 tuto skutečnost, učinila spornou vyfakturovanou částku, že jí byla přislíbena sleva cca 20 %, ovšem tato svá tvrzení neprokázala, když se nedostavila k jednání nařízenému 13. 6. 2022, a nemohlo jí tak být poskytnuto poučení ze strany soudu dle ust. § 118a o. s. ř. Žalovaná od kupní smlouvy neodstoupila, stroj užívá od dubna 2021 a za tento stroj doposud nezaplatila. 3. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, kterým se domáhala jeho zrušení a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uvedla, že nepopírá, že by nedošlo k uzavření smlouvy ohledně stroje [specifikace] [anonymizováno 13 slov], v. č. [číslo ] [číslo]. Nejednota nastává ohledně kupní ceny, kdy mezi stranami byla uzavřena dohoda, v níž se strany dohodly, že kupní cena se bude pohybovat kolem částky 80.000 Kč. Před převodem vlastnictví byl poskytnut stroj žalované na zkoušku, přičemž se měla rozhodnout, zda předmět koupě přijme do svého vlastnictví. Žalobkyně jako svědka navrhla svého bývalého zaměstnance [jméno] [příjmení], který vypověděl, že mu bylo sděleno, že stroj byl nainstalován u žalované za účelem prodeje, nikoliv zapůjčení. Dále svědek uvedl, že byl informován ze strany žalované, že kupní cena byla stanovena na 150.000 Kč, což je v rozporu s dohodou mezi stranami. Soud se již blíže nezabýval tvrzením žalované, že byla přislíbena sleva a že kupní cena měla činit 80.000 Kč + DPH. Důkazní břemeno ohledně sjednané kupní ceny leží na žalobkyni, přičemž slyšený svědek nebyl účasten u všech jednání stran, a proto není schopen vypovědět o ujednané výši kupní ceny. Svědek se vyjadřuje např. k telefonickému rozhovoru mezi jednatelem žalované a paní [příjmení], jednatelkou žalobkyně, přičemž tohoto se z povahy věci nemohl účastnit a jeho výpověď je tak pouze zprostředkovaná a nemůže přispět k prokázání tvrzení žalobkyně. Nevěrohodnost svědka žalovaná dále spatřuje v tvrzení, kdy svědek vypověděl, že stroj byl nainstalován, funkční, což je v rozporu s tvrzením žalované, podle ní žalobkyně věděla o některých nefunkčních částech stroje, z toho důvodu následně byly žalovanou odmontovány. Žalovaná si následně nechala ověřit funkčnost stroje znalcem, který ve své zprávě uvedl, že stroj je 5 let starý. Soud I. stupně se nezabýval tvrzením žalované, že mezi stranami byla ujednaná v souladu s § 2150 o. z., koupě na zkoušku, přičemž žalovaná předmět koupě schválila pouze pod podmínkou slevy z kupní ceny. 4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedla, že pokud by se vyšlo ze zákonné úpravy koupě na zkoušku (byť je její sjednání popíráno), již dávno by platila domněnka schválení. Mezi účastníky je nesporné, že mezi nimi byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobkyně dodala žalované specifikovaný stroj, který žalovaná převzala 1. 7. 2021, o čemž svědčí předávací protokol. Žalovaná doposud stroj užívá a nic za něj neuhradila. Svědek [příjmení] vypověděl, že potom, když viděl tu fakturu, tak říkal něco ohledně 80.000 Kč a na základě toho se s ním paní [příjmení] bavila a domluvili se na ceně 130.000 Kč bez DPH, což mu bylo vyfakturováno, se splatností asi 1 měsíce, i když ten stroj už dávno používal několik měsíců. Dále uvedl, že pana [příjmení] urgoval o zaplacení částky co dva týdny, když mu vzal telefon, i mailem. Vymlouval se, že má špatný mail, že mu to tam nechodí. Odpovídal, že to bude zaplaceno, že má teď problémy s Cash-flow, jeho zákazníky jsou Hornbachy a OBI, které mají splatnost 120 dní, takže on je nucen, aby měl na náklady a mzdy, chod té společnosti, mít dostatek kapitálu. Na základě toho vždycky řekl, že to zaplatí a nic. Vloni s ním byl domluvený, že v polovině prosince to zaplatí, pak jsme se domluvili na 31. 12., potom první týden v lednu, druhý týden v lednu, a pak na základě toho se s paní [příjmení] rozhodli, že to budou řešit právní cestou. Pan [příjmení] na výzvy k úhradě nikdy nevytýkal, že by se strojem něco bylo. Z toho je zcela zřejmé, že argumentace žalované je účelová a výtky žalované nemohou přivodit změnu právního posouzení věci. Stejně tak bezvýznamné je, zda stroj měl vady, či nikoliv, když nebyly předmětem soudního nároku a ani to žalovaný netvrdil. 5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 6. Okresní soud učinil zcela správná a úplná skutková zjištění ohledně právně významných skutečností pro posouzení žaloby žalobkyně. 7. V daném případě nebylo zpochybněno, že by byla uzavřena mezi účastníky kupní smlouva, spornou byla otázka ceny. Okresní soud dospěl ke správnému skutkovému závěru, že mezi účastníky byla dohodnuta cena 130.000 Kč + DPH, tedy celkem 157.300 Kč. To potvrdil svědek [jméno] [příjmení], přičemž jeho svědecká výpověď zcela koresponduje rovněž se-mailovou komunikací mezi účastníky. Pokud svědek [jméno] [příjmení] vypovídal, že nejdříve byla fakturována částka 150.000 Kč bez DPH a poté, kdy žalovaná s cenou nesouhlasila, byla poskytnuta sleva 20.000 Kč, tak tomu odpovídá odpověď žalované e-mailem ze dne 22. 9. 2021, kdy odpovídá žalobkyni, že mu byla slíbena cena 80.000 Kč za ten starý stroj. Poté byla vystavena faktura na částku 157.300 Kč se splatností 5. 11. 2021, kdy tuto fakturu žalovaná žalobkyni nevrátila a naopak odpovídala žalobkyni 13. 12. 2021 (č. l. 4), že hledá někde v komunikaci zmiňované datum a má v hlavě do konce roku, když reagoval na výzvy ze strany žalobkyně, že by měl dle domluvy uhradit fakturu za ovinovací stroj ve středu 15. 12. 2021. 8. Pokud žalovaný nadále v průběhu řízení i v odvolání tvrdil, že cena byla dohodnuta částkou 80.000 Kč, tuto skutečnost neprokázal, když tím, že se nedostavil k jednání, konanému u okresního soudu, se zbavil možnosti být poučen ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a zejména ohledně svých tvrzení označit důkazy. 9. Okresní soud věc rovněž správně posoudil po právní stránce, když smlouvu uzavřenou mezi účastníky posuzoval dle ust. § 2079 odst. 1 o. z., jako smlouvu kupní. 10. Dle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle odst. 2, neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. 11. Dle ust. § 2080 o. z., kupní cena je ujednána dostatečně určitě, je-li ujednán alespoň způsob jejího určení. 12. Dle § 2085 odst. 1 o. z., jako koupě movité věci se posoudí každá koupě, jejímž předmětem není nemovitá věc, jakož i koupě součásti nemovité věci, má-li kupující podle smlouvy nabýt součást po oddělení jako věc movitou (věta první). Dle odst. 2 mají-li strany vůli uzavřít kupní smlouvu bez určení kupní ceny, platí za ujednanou kupní cena, za niž se týž nebo srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává. 13. Pokud se žalovaná bránila tím, že cena nebyla sjednána jakožto podstatná náležitost kupní smlouvy, tak rovněž i v tomto směru se zbavila možnosti být poučena, aby tuto skutečnost tvrdila, když soud má za prokázáno, že strany se dohodly na ceně, a pokud žalovaná nesouhlasila s cenou 150.000 Kč + DPH, byla dohodnutá nižší cena, tj. 157.300 Kč včetně DPH, jak tvrdila žalobkyně a jak také prokázala. 14. Jak navíc vyplývá ze shora citovaných zákonných ustanovení, buď tedy je cena jednoznačně stanovena (§ 2080 o. z.), nebo ve smyslu ust. § 2085 odst. 2 o. z., pokud strany mají vůli uzavřít smlouvu bez určení kupní ceny, tak platí cena, za níž se srovnatelný předmět v době uzavření smlouvy prodává. Navíc platí, že i základní vadu kupní smlouvy, spočívající v neexistenci ujednání o kupní ceně, mohou strany odstranit vyjednáváním a provést dodatečnou konvalidaci právního jednání. 15. Jak je však již shora uvedeno, odvolací soud má za to, že žalobkyně prokázala, že b