8 CO 40/2022-454 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.287.319 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 4. 2. 2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Řízení bylo částečně zastaveno co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 85.746 Kč od 4. 2. 2017 do zaplacení. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Bruntále soudní poplatek ve výši 68.654 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Bruntále. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 278.603 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. 2. Okresní soud smlouvu [anonymizována dvě slova] uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným dne 8. 9. 2009, posoudil v souladu s ustanovením obchodního zákoníku, zákona č. 513/1991 Sb. Žalobce přitom nepovažoval za spotřebitele, v tomto směru odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 1295/2018 a smlouvu posuzoval dle ust. § 536 a násl. obchodního zákoníku, když dospěl k závěru, že smlouva byla uzavřena ústně s obsahem tak, jak je uvedena v písemném znění smlouvy [anonymizována dvě slova] ze dne 8. 9. 2009, kdy smlouva byla za žalobce podepsána pouze [jméno] [příjmení], záruka byla sjednána v délce 60 měsíců od předání a převzetí díla, když tato běžela od data 17. 6. 2011, kdy došlo k převzetí díla. Záruční doba tak běžela do 17. 6. 2016. Dodatkem k předmětné smlouvě [anonymizována dvě slova] [číslo] byla snížena záruční doba na 36 měsíců, tento však soud považuje za neplatný, když tento byl podepsán za žalobce [jméno] [příjmení], před podpisem neprobíhala jednání v rámci SVJ, nebyl podepsán osobou pověřenou jednat za žalobce. Dílo vykazovalo vady, které se začaly objevovat od jara 2014, a od dubna 2014 měl žalovaný povědomí o tom, že žalobce vady zjistil a reklamuje je u žalovaného a žádá odstranění vad. Písemně byly vady reklamovány 29. 5. 2014 a žalovaný byl upozorněn na vady parapetů a prasklin na omítce. 24. 6. 2015 žalovaný písemně potvrdil, že obdržel reklamaci vad, a že žalobce od začátku požadoval odstranění zjištěných vad. Výslovně uvedl, že se závěry předloženého posudku souhlasí a je ochoten opravu provést v létě 2015 dle doporučeného postupu. Toto jednání posoudil soud dle § 323 obchodního zákoníku jako uznání závazku žalovaným, když žalovaný svůj závazek písemně uznal. V souladu s ust. § 407 odst. 1 obchodního zákoníku tak počala od 24. 6. 2015 běžet nová čtyřletá promlčecí doba. Žaloba byla podána ještě před uplynutím této čtyřleté lhůty a byla podána včas. Následně došlo ze strany žalovaného opětovně k uznání vady stávajících parapetů a fasády dne 28. 6. 2016 a žalovaný se zavázal opravu provést do 30. 11. 2016. Ve sjednané době zjištěné závady neodstranil, proto žalobce změnil svou volbu z opravy vad na přiměřenou slevu z ceny díla a současně na nárok na náhradu škody, a to dopisem ze dne 16. 1. 2017. 3. Žalobce oznámil vady díla včas v souladu s ust. § 562 odst. 2 písm. c) obchodního zákoníku, když vady byly zjištěny na jaře 2014 a v květnu byly písemně vady vytčeny. Žalovaný odpovídá za vady dle § 560 obchodního zákoníku, kdy dílo má vady a neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě, žalovaný při provádění díla porušil příslušné normy ČSN. Porušení smlouvy soud vyhodnotil jako podstatné porušení s ohledem na závěry zjištěné v odborném posudku ATELIER DEK a v předloženém znaleckém posudku znaleckého ústavu [název], protože žalovaný věděl, že žalobce nebude mít zájem na plnění povinnosti při takovém porušení smlouvy, jedná se o porušení podstatným způsobem dle § 345 odst. 2 obchodního zákoníku. Žalobce v souladu s § 436 odst. 1 písm. a) obchodního zákoníku požadoval odstranění vad, když vady jsou opravitelné, a protože žalovaný vady neodstranil v přiměřené dodatečné lhůtě, má žalobce nárok na slevu a částečně na náhradu škody. Námitku promlčení vznesenou žalovaným soud posoudil jako nedůvodnou. Navíc žalovaný si byl vědom toho, že při provádění díla postupuje v rozporu s dokumentací a s příslušnými normami ČSN, proto nemohou nastat účinky opožděného oznámení vad žalovanému a je třeba postupovat dle ust. § 562 odst. 3 ve spojení s ust. § 428 odst. 3 obchodního zákoníku. Co se týče výše škody, tu posoudil okresní soud dle předloženého znaleckého posudku znaleckého ústavu současně s použitím § 136 o. s. ř. Přiměřenou slevu z ceny díla soud dovodil jako výši rovnající se rozdílu mezi hodnotou díla bez vad a hodnotou díla s vadami ve výši 532.133 Kč dle předloženého znaleckého posudku, jako důvodný shledal nárok na náhradu škody ve výši 755.186 Kč. Nárok na náhradu škody posuzoval soud dle § 373 obchodního zákoníku, v tomto směru odkázal okresní soud na rozhodnutí NS ČR 23 Cdo 3945/2016, 23 Cdo 4167/2014, 32 Cdo 4980/2014 a 23 Cdo 1299/2008. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání proti odstavcům I., III. a IV. výroku rozsudku a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Vytýkal soudu prvého stupně, že je otázkou, zda vůbec přihlížet k přípisu žalobce ze dne 29. 5. 2014 a rovněž k přípisu nazvanému Dodatek k reklamaci ze dne 29. 5. 2014, kdy jsou podepsané paní [jméno] [příjmení], která v rozhodné době nebyla za žalobce oprávněna jakkoliv jednat, nakolik její funkční období předsedkyně výboru bylo započato až o 2 měsíce později, tedy 17. 7. 2014. Žalovaný má za to, že 20 dní před uplynutím sjednané tříleté záruční doby vytkl žalobce vady osobou, která nebyla oprávněna za žalovaného jednat, spočívající v prasklinách na omítce u balkónů, avšak nedal žalovanému na vědomí, jaké právo v souvislosti s reklamovanými vadami zvolil, což měl v souladu s ustálenou judikaturou učinit. Reklamace dalších vad, tj. reklamace parapetů ze dne 28. 7. 2014, byla opožděná a nevyvolala žádné právní účinky. Žalovaný souhlasí se závěrem okresního soudu, že se jedná o oddělitelné a samostatné části díla, kdy vada jedné části omítky nezpůsobuje nemožnost užívat jiné části díla (parapety). Vytknutí jedné takové vady nestaví běh záruční doby vady jiné. Práva z odpovědnosti za vady tak v souladu s ustálenou judikaturou zanikla, a ani případným pozdějším návrhem na smírčí odstranění těchto vad ze strany žalovaného se tato práva neobnovují. Žalovaný připouští, že po uplynutí záruční doby sám nabídl žalobci bez jakéhokoliv protiplnění odstranění vad parapetů, a to přes to, že zde již neexistoval právní nárok žalobce na toto odstranění vad. Žalobce tak nemůže z titulu vad díla uplatňovat jakékoliv nároky, či tyto měnit, jak učinil např. dopisem ze dne 16. 1. 2017, kdy volbu odstranění vad pozměnil na přiměřenou slevu z ceny díla a uplatnil blíže nespecifikovanou a neurčitou náhradu škody, neboť tento právní nárok zde již neexistoval. Žalovaný nikdy neuznal, a doposud neuznává, že by byl odpovědný za praskliny vzniklé na omítce. Balkony, které byly vystavěny jinou firmou, trpěly a trpí podle všeho extrémní tepelnou roztažností. Žalovaný není v prodlení s dobrovolným plněním spočívajícím v odstranění vad díla (fasáda), když s tímto započal, avšak na pokyn předsedkyně výboru musel práce přerušit, nakolik mu bylo sděleno, že přístup k balkónům mu nadále nebude přes byty umožněn. Stejně tak vzorové osazení parapetů, provedené opět dobrovolně žalovaným, žalobce nikdy neschválil a neumožnil žalovanému v pracích pokračovat. Žalovaný má za to, že v souladu s ust. § 437 odst. 5 obchodního zákoníku mohl žalobce pro případ existence tvrzených vad díla uplatnit nárok na odstranění vad, slevu z ceny díla, případně mohl od smlouvy [anonymizována dvě slova] odstoupit, což však řádně a včas neučinil, namísto toho se nyní nepřípustně domáhal uspokojení uplatněného nároku na náhradu škody. Ohledně náhrady škody vznáší námitku promlčení nároku, na kolik dle ust. § 398 obchodního zákoníku u práva na náhradu škody běží promlčecí doba ode dne, kdy se poškozený dozvěděl nebo mohl dozvědět o škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě. Žalovaný má rovněž za to, že oprávněně vznesl námitku nesplnění oznamovací povinnosti vytknout případné vady plnění žalobce včas dle § 562 odst. 2 písm. a), b), c) obchodního zákoníku a rovněž námitku zániku práva z odpovědnosti za vady díla, neboť vady nebyly vůči žalovanému uplatněny řádně a v záruční době. Pokud by se odvolací soud neztotožnil s těmito námitkami, má žalovaný nadále za to, že v řízení bylo i v rámci výslechu znalců jednoznačně prokázáno, že částky požadované stran slevy z ceny díla, resp. nároku na náhradu škody opírajíce se o znalecký posudek, neodpovídají materiálům a rozsahu práce nabídnuté vysoutěžené a následně dojednané v počáteční smlouvě o dílo. Měl-li by být žalovaný skutečně odpovědný z titulu náhrady škody nebo slevy z ceny díla, není možné vycházet ze znaleckého posudku, který bezdůvodně volí několikanásobně dražší materiály. Z výpovědi znalců ostatně vyplynulo, že vady je možné opravit levněji a bez nutnosti celofasádové výměny, kdy znalci rovněž připustili, že je technicky možné, ž