8 CO 46/2022-138 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 147.136 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozhodnutí, dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 74.672,08 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí, k rukám zástupce žalobkyně. 2. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž se domáhal zrušení rozsudku a zastavení řízení. V odvolání žalovaný uvedl, že skutkový stav zjištěný soudem I. stupně je úplný, takže proti němu nevznáší žádné námitky. Žalovaný v odvolání vytýkal okresnímu soudu, že se vůbec nezaobíral jím vznesenou námitkou překážky věci rozsouzené, které se elegantně vyhnul, viz str. 9 odst. 5 napadeného rozsudku. Žalovaný uvedl, že otázka, komu přináleží odměna zmocněnce poškozených v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 50 T 2/2018 a komu tedy bude soudem přiznána a vyplacena, byla již soudem posuzována, a to při rozhodování o její výši. Zatímco Krajský soud v Ostravě měl na tuto otázku názor zhmotněný v usnesení z 5. 11. 2018, č. j. [číslo jednací], z podnětu stížnosti žalovaného tuto věc posuzoval Vrchní soud v Olomouci, který v této věci rozhodl s konečným rozhodnutím, a to usnesením z 20. 3. 2019, č. j. [číslo jednací], ve prospěch žalovaného. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci rozhodnutím ve věci samé, tedy právním titulem, který je pravomocný, právně závazný a nezměnitelný. Žalovaný akcentoval tu skutečnost, že překážka věci rozsouzené podle ustálené judikatury nastává také přes skutečnost, že soud věc posoudí nesprávně po hmotněprávní stránce, aby tak byla najisto dána autoritativnost i právní závaznost vydaného rozhodnutí. Žalovaný namítal, že soud I. stupně napadeným rozsudkem de facto revokoval pravomocné rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Dále v odvolání namítal, že okresní soud přistoupil k věci tak, že se zaobíral toliko tvrzeními žalobkyně, pomáhal jí aktivně vést soudní řízení, zatímco žalovaného jako druhého účastníka řízení a jeho procesní stanoviska systematicky ignoroval. Žaloba ve věci byla podána jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, napadený rozsudek vyznívá jako žaloba na zaplacení, aniž by žalobkyně v tomto směru jakkoli změnila skutková tvrzení. Tímto přístupem soud I. stupně zakládá nerovnost účastníků řízení. 3. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání navrhovala potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Údajnou vadu spočívající v nerovném přístupu soudu prvého stupně uplatnil žalovaný až poté, co neuspěl se svou procesní obranou a co bylo rozhodnuto rozsudkem v jeho neprospěch. Tato námitka nemá žádný reálný podklad v průběhu tohoto řízení. Odvolací námitka ohledně existence rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci z 20. 3. 2019, č. j. [číslo jednací], představující údajně překážku věci rozhodnuté, pak s touto námitkou se okresní soud vypořádal v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy tuto námitku nepovažoval za důvodnou, neboť ve věci nešlo o totožný nárok a řízení nebylo vedeno mezi týmiž účastníky tohoto řízení. Vrchní soud v Olomouci zcela zjevně nerozhodoval spor mezi žalobkyní a žalovaným o tom, komu podle práva přiznaná odměna náleží vzhledem ke vztahu žalovaného jako advokáta vykonávajícího advokacii prostřednictvím své účasti na společnosti s ručením omezeným. Šlo zcela o jiný typ řízení, a to rozhodování soudu v trestním řízení podle § 151 trestního řádu o výši odměny a náhrady hotových výdajů zmocněnce. V posuzované věci nejde o nesrovnalosti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, kdy podstatou věci řešené v tomto řízení nebylo to, zda Vrchní soud v Olomouci měl nebo neměl žalovanému jakožto zmocněnci poškozených odměnu přiznat, ale to, jak s ní žalovaný měl naložit, tj. že ji měl poukázat žalobkyni, což neučinil. Namítá-li žalovaný, že žalobkyně nezměnila svá skutková tvrzení, pak právní posouzení nároku žalobkyně je především na soudu a i žalovaným zmíněná žaloba na vydání bezdůvodného obohacení je žalobou na plnění. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného důvodné není. 5. Okresní soud učinil správná skutková zjištění, která krajský soud přejímá, a na která odkazuje. Platí to především o zjištění, že žalovaný vykonával od 1. 1. 2012 do 23. 8. 2018 advokacii jako společník společnosti s ručením omezeným - Advokátní kancelář [příjmení], [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]. V trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. [spisová značka] dne 9. 2. 2018 udělil opatrovník nezletilých poškozených dětí, kterým bylo Statutární město Ostrava, Magistrát města Ostravy, Odbor sociálních věcí a zdravotnictví, plnou moc k zastupování nezletilých - jakožto zmocněnci poškozených - [titul] [jméno] [příjmení], advokátovi Advokátní kanceláře [příjmení], [právnická osoba] Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 2. 2018 byl poškozeným nezletilým přiznán nárok na bezplatnou právní pomoc podle § 51a odst. 2 trestního řádu. V době od února 2018 do června 2018 provedl žalovaný v zastoupení poškozených jako jejich zmocněnec na plnou moc úkony trestního řízení, které byly následně uplatněny k proplacení nákladů řízení dle ust. § 151 trestního řádu Trestní věc byla pravomocně skončena rozhodnutím z 1. 6. 2018. Zmocněnec poškozených vyúčtoval odměnu zmocněnce poškozených vyúčtováním z 19. 7. 2018. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2018, č. j. [číslo jednací] byla podle ust. § 151 odst. 2, 3, 6 zákona č. 141/1961 zmocněnci poškozených - [titul] [jméno] [příjmení], advokátovi advokátní kanceláře [příjmení], [právnická osoba], přiznána odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 147.136 Kč. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podal žalovaný stížnost, v níž brojil proti stanovení výše odměny za jeden úkon poskytnuté právní pomoci, jakož i proti výroku rozhodnutí v tom směru, že odměna měla být přiznána zmocněnci poškozených [titul] [jméno] [příjmení], advokátovi sídlem [adresa]. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 3. 2019, č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto, že odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 147.136 Kč se přiznává zmocněnci poškozených [titul] [příjmení], advokátu Advokátní kanceláře, sídlem [adresa]. Dále bylo převzato zjištění okresního soudu, že ke dni 23. 8. 2018 zanikla účast žalovaného ve společnosti i funkce jednatele společnosti a dne 29. 8. 2018 došlo ke změně obchodní firmy společnosti na Advokátní kancelář [právnická osoba], kdy žalovaný nadále vykonává advokacii jako samostatný advokát. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou z 3. 12. 2019, kdy žalovaný si výzvu převzal 19. 12. 2019. 6. Pokud se týká právního posouzení věci, pak okresní soud postupoval správně, když věc posoudil podle ust. § 159a odst. 4 o. s. ř. a podle ust. § 15 odst. 1 a odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii. 7. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem okresního soudu, že v ust. § 15 odst. 4 zákon o advokacii jasně stanoví, že advokáti, kteří jsou společníky společnosti, vykonávají advokacii vždy na její účet. Z toho jednoznačně vyplývá, že náklady trestního řízení, které byly žalovanému přiznány, náleží žalobkyni, nikoli žalovanému, neboť právě na účet žalobkyně žalovaný jako společník společnosti v rozhodné době předmětné úkony realizoval a následně je i vyúčtoval. Příkazní smlouva - plná moc o poskytování právních služeb byla uzavřena mezi poškozenými a žalobkyní. Na tom, že žalovaný je povinen vyplacenou částku uhradit žalobkyni, nemění nic ani to, že o nákladech trestního řízení bylo rozhodnuto až v době, kdy žalovaný vykonával advokacii jako samostatný advokát, nebyl již společníkem žalobkyně. 8. Pokud se týká námitek žalovaného v odvolání, tj. že se jedná již o věc pravomocně rozhodnutou ve smyslu ust. § 159a o. s. ř., pak okresní soud se vypořádal s touto námitkou žalovaného, a to v bodě 9. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud se ztotožňuje zcela s názorem okresního soudu, že projednání věci nebrání překážka věci pravomocně rozhodnuté, poněvadž v této věci se nejedná o stejný nárok, o kterém bylo rozhodnuto v trestním řízení, netýká se stejného předmětu řízení, ani týž osob. 9. Podle ust. § 18 odst. 1 o. s. ř. účastníci mají v občanském soudním řízení stejné postavení. 10. Podle odstavce 3 téhož právního ustanovení je soud povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. 11. Z obsahu spisu nevyplývá, že tyto zásady okresní soud porušil, tj. že by se zaobíral pouze tvrzeními žalobkyně a pomáhal jí ve sporu, a naopak, že by ignoroval procesní stanoviska žalovaného. 12. Pokud žalovaný namítal, že žaloba byla podána jako nárok z bezdůvodného obohacení, ale napadený rozsudek vyznívá jako žaloba na zaplacení, aniž by žalobkyně změnila skutková tvrzení, pak z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně v žalobě v souladu s ust. § 79 odst. 1 o. s. ř. dostatečně vylíčila rozhodující skutečnosti, čímž vymezila předmět řízení po skutkové