8 CO 50/2022-288 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 80.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 2. 7. 2019 do zaplacení. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 80.000 Kč za dobu od 30. 9. 2016 do 21. 8. 2019 a z částky 23.442,65 Kč za dobu od 22. 8. 2019 do 22. 10. 2020, který v kapitalizované výši činí 22.731,88 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované částku 16.556,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od 24. 10. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částek a za dobu, jak je uvedeno v odstavci IV. výroku. Vzájemná žaloba na zaplacení částky 21.546,65 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím byla zamítnuta. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku 356 Kč a žalované byla uložena povinnost zaplatit státu na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku shodnou částku, tedy 356 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Proti tomuto rozsudku, a to proti odstavcům II., III., V., VI. a VIII., podala žalovaná včas odvolání, přičemž se domáhala zrušení rozsudku okresního soudu v odstavcích II. a III. výroku a domáhala se změny výroku v odstavci V. tak, že žalobkyni bude uložena povinnost zaplatit žalované částku 21.546,65 Kč s úrokovým příslušenstvím. Uvedla, že nárok žalobkyně činí 83.237 Kč, nárok žalované 104.545,35 Kč a žalobkyně by měla žalované zaplatit do výše prokázaného uplatněného nároku 21.308,35 Kč. Dále nesouhlasila s výpočtem náhrady nákladů řízení, když uvedla, že žalované by měly být přiznány náklady řízení ze 100 % z částky 83.237 Kč tedy z žaloby, kterou uplatňovala žalobkyně a ve druhé části probíhalo řízení o zbývajícím nároku, tedy o částce 38.203 Kč, jakožto rozdíl mezi uplatněnou částkou ze strany žalované ve výši 121.440 - 83.237 Kč. Z této částky, kdy se vedlo řízení o 38.203 Kč, se žalované podařilo prokázat její nárok ve výši 21.308,35 Kč. Ve druhé části řízení tak byla žalovaná úspěšná z 55,77 %, což znamená, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. 3. Dále uvedla, že nesouhlasí s částkou 1.200 Kč přiznanou soudem výrokem v odstavci III. rozsudku, kdy se jedná o náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč, když by měly být tyto náklady rozhodovány v rámci nákladů řízení. Pokud žalobkyně nebyla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení jí nenáleží. Rovněž se domáhala změny ve výroku v odstavci VIII. tak, že částku 356 Kč bude povinna zaplatit státu žalobkyně, když tento návrh odůvodňuje úspěšnost žalované v první části sporu ze 100 %. 4. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného v odvoláním napadené části. 5. Dříve, než bylo o odvolání žalované rozhodnuto, vzala žalovaná zpět odvolání proti odstavci II. výroku. Uvedla, že odvolání se týkalo pouze plynové smažící pánve, jejíž hodnota byla požadována protinávrhem z titulu náhrady škody a uvedla, že dále setrvává na odvolání proti výrokům v odstavcích III., VI. a VIII. rozsudku. 6. S ohledem na dispozitivní úkon žalované odvolací soud zastavil odvolací řízení o odvolání žalované proti odstavcům II. a V. výroku rozsudku v souladu s ust. § 207 odst. 2 o. s. ř. 7. Z podnětu podaného odvolání krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v odvoláním napadené části, tj. v odstavcích III., VI., VII. a VIII. výroku rozsudku v souladu s ust. § 212a, věta druhá písm. a), § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. 8. Pokud se týká odvolání proti odstavci III. výroku, tj. co do přiznané částky 1.200 Kč, jakožto nákladů spojených s uplatněním pohledávky, nejedná se o náklady řízení, ale o nárok spojený s uplatněním pohledávky, na který se hledí jako na příslušenství pohledávky, a to ve smyslu § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Dle tohoto ustanovení jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1.200 Kč. 9. V daném případě je třeba zkoumat, zda ke každé jednotlivé splatné pohledávce bez dalšího přísluší nároky ve smyslu shora citovaného nařízení. Dle rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové 47 Co 70/2016 přiznání práva na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. nenahrazuje právo věřitele na procesní náhradu nákladů právního zastoupení. Po předání pohledávky věřitele právnímu zástupci jsou veškeré úkony spojené s vymáháním pohledávky úkony právní služby dle § 11 advokátního tarifu Náklady však spojené s uplatněním pohledávky nemohou zahrnovat odměnu advokáta za zaslané předžalobní výzvy. Dle usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 1763/21 nárok věřitele na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky vzniká již v okamžiku prodlení dlužníka, a to z každé pohledávky zvlášť. 10. S ohledem na shora uvedené je tak zřejmé, že přestože žalobkyně nebyla úspěšná se svým nárokem na zaplacení částky 80.000 Kč, bylo to pouze z toho důvodu, že nárok zanikl v důsledku započtení pohledávky, kterou měla žalovaná vůči žalobkyni. Tomu pak odpovídá výrok rozsudku v odstavci I., kdy právě z toho důvodu byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Nicméně nárok žalobkyně na zaplacení částky 80.000 Kč zde byl, proto jí náleží také nárok na částku 1.200 Kč, neboť již tím, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením částky 80.000 Kč, žalobkyni tímto okamžikem vznikl nárok na úhradu částky 1.200 Kč za situace, kdy tuto částku po žalované požadovala a rovněž tuto částku žalované fakturovala, jak vyplývá z faktury [číslo] (č. l. 7). 11. S ohledem na shora uvedené tak byl rozsudek okresního soudu v odstavci III. výroku jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř. 12. Pokud se týká výroku VI., kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně, odvolací soud se ztotožňuje s názorem žalované, že okresní soud postupoval chybně. 13. V případě, že ve věci jsou nároky uplatněny žalobou a vzájemnou žalobou ve stejném (společném) řízení, je třeba při rozhodování o náhradě nákladů řízení posoudit věc uplatněnou žalobou a věc uplatněnou vzájemnou žalobou samostatně (23 Cdo 4609/2017). Jak vyplývá z tohoto rozhodnutí, pokud se jedná o právní otázku, zda v případě žaloby a vzájemné žaloby (vzájemného návrhu) by měla být otázka náhrady nákladů řízení posuzována samostatně, vyšel Nejvyšší soud z § 97 o. s. ř., podle něhož žalovaný může uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem (odst. 1); vzájemný návrh může soud vyloučit k samostatnému řízení, jestliže by tu nebyly podmínky pro spojení věci (odst. 2), na vzájemný návrh se použije přiměřené ustanovení o návrhu na zahájení řízení, jeho změně a vzetí zpět (odst. 3). Z uvedeného ustanovení vyplývá, že návrhem a vzájemným návrhem se každý z účastníků domáhá svého vlastního nároku. I když tedy soud projedná nároky uplatněné žalobou a vzájemnou žalobou ve stejném společném řízení, považuje se při rozhodování o náhradě nákladů řízení každá věc, tj. věc uplatněná žalobou a věc uplatněná vzájemnou žalobou za samostatnou věc, tudíž u každé věci je třeba samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků ve vztahu ke každé jednotlivé věci, tj. jak k věci uplatněné žalobou, tak k věci uplatněné vzájemným návrhem, a je nutno stanovit, zda je v každé jednotlivé věci dána povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1, 2, 3 o. s. ř. a kdo z účastníků má podle pravidel daných v těchto ustanoveních právo na náhradu nákladů řízení. 14. Pokud se týká žaloby žalobkyně, ta včetně úrokového příslušenství požadovala 122.496 Kč, z čehož jistina činí 80.000 Kč, zbytek jsou úroky včetně úrokového příslušenství 1.200 Kč. Žalobkyni byla přiznána částka 23.932 Kč, jak vyplývá z odstavců II. a III. výroku. V tomto směru tak byla žalobkyně neúspěšná v rozsahu 80,5 %, úspěšná v rozsahu 19,5 % z toho důvodu žalované náleží náhrada nákladů řízení v rozsahu 61 %. 15. Pokud se týká odměny zástupkyně žalované, té náleží odměna za přípravu a převzetí věci, vyjádření k odporu a vzájemný návrh, a to za každý z těchto úkonů ve výši 5.660 Kč, když tato odměna je počítána z částky 113.796 Kč, když v dobu, kdy byly tyto úkony učiněny, činil předmět sporu 113.796 Kč. Náleží jí tak odměna 2 x á 5.600 Kč. Odměna ve výši 5.860 Kč náleží zástupkyni žalované za doplnění tvrzení ze dne 20. 10. 2020 (č. l. 60), za vyjádření ze dne 7. 1. 2021 (č. l. 105), za vyjádření ze dne 20. 2. 2021 (č. l. 187) a za účast u jednání dne 8. 12. 2020 (č. l. 103), 2 úkony právní služby za účast u jednání dne 24. 5. 2021, když toto jednání trvalo déle než 2 hodiny (č. l. 184). Tato odměna je počítána z předmětu sporu