11 CO 223/2022-122 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 805 000 Kč s úroky z prodlení (odstavec I. výroku), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 85 958,40 Kč (odstavec II. výroku). Odvolací soud si je vědom evidentní písařské chyby, která nastala v odstavci I. výroku napadeného rozsudku, kdy je uvedeno, že žaloba se zamítá v plném rozsahu, přičemž je uvedena částka 805 00 Kč. Jedná se o zcela zřejmou písařskou chybu, kdy se správně má být uvedeno 805 000 Kč. Není však pochybnost, že předmětem řízení byla částka 805 000 Kč a o této částce bylo také okresním soudem rozhodnuto tak, že žaloba byla do„ zamítnuta v plném rozsahu“, přičemž předmět řízení je v záhlaví uveden 805 000 Kč s příslušenstvím. 2. Rozsudek napadla včas podaným odvoláním žalobkyně. Souhlasila částečně s okresním soudem, který správně zjistil skutkový stav, když dovodil, že se žalovaná zavázala finančně se vyrovnat s žalobkyní, přičemž tato povinnost byla žalované uložena v dohodě uzavřené mezi žalovanou, matkou účastnic [jméno] [příjmení] a tetou účastnic [jméno] [jméno] [příjmení] v návaznosti na darovací smlouvu ze dne [datum], na základě které [jméno] [příjmení] převedla na žalovanou vlastnické právo k předmětné bytové jednotce. Žalobkyně má však za to, že soud prvého stupně nesprávně dovodil obsah předmětné dohody, když toliko konstatoval, že z dohody není patrno, jakým způsobem se sestry mají vyrovnat. Dle dohody se žalovaná zavázala mimo jiné, že v případě úmrtí své maminky, matky obou účastnic, se vyrovná se svou sestrou (žalobkyní). Dle čl. III. dohody paní [příjmení] pověřila dohledem nad dodržením všech ujednání dohody svou sestru paní [jméno] [příjmení]. Žalobkyně se neztotožňuje s hodnocením důkazu – výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], kterou soud označil jako svědka nevěrohodného s osobním zájmem na výsledku sporu. Tento závěr je však chybný, plněním dle předmětné dohody svědkyně nic nezíská ani neztratí a její jediný zájem spočívá v tom, že sama splní svou povinnost a dohlédne na naplnění přání zesnulé sestry. Skutečností rovněž je, že antipatie ve vztahu k žalované, které dotyčná svědkyně projevila i v rámci svého výslechu, jsou, jak sama svědkyně uváděla, pouze důsledkem počínání samotné žalované, která bez jakéhokoliv ostychu nerespektuje přání své zemřelé matky a odmítá se s žalobkyní vyrovnat tak, jak se v dohodě zavázala. Svědkyně [jméno] [příjmení] je přitom svědkem klíčovým, jíž byl obsah dohody dobře znám. Žalobkyně shrnuje, že právní jednání je třeba vykládat podle úmyslu jednajícího a současně je při výkladu třeba přihlédnout k tomu, co právnímu jednání předcházelo. Žalobkyně má za to, že soud prvého stupně se dostatečně nezabýval otázkou, k čemu směřovala vůle jednající matky účastnic řízení, resp. nevěnoval pozornost tomu, co k předmětnému jednání vypověděla svědkyně, která tomuto jednání byla přítomna. Paní [příjmení] byla osobou paní [jméno] [příjmení] nejbližší, které plně důvěřovala, a to do té míry, že svou sestru pověřila dohledem nad plněním povinností z předmětné dohody. Svědkyně [příjmení] znala úmysl zemřelé matky účastnic, jímž bylo sledováno to, aby obě dcery dostaly od matky stejně. Tedy, aby žalovaná žalobkyni vyplatila polovinu hodnoty bytu. Úmysl [jméno] [příjmení] k okamžiku sepisování předmětné dohody je naprosto evidentní i bez onoho klíčového svědectví. S ohledem na skutečnost, že paní [příjmení] vyjma předmětného bytu nevlastnila žádný jiný hodnotný majetek, jakož i s ohledem na okolnosti uzavření dohody, kdy tato byla uzavřena právě v návaznosti na smlouvu darovací, tak jako jediné možné vyrovnání vyplývá, že žalovaná, jež obdržela darem nemovitost, vyplatí žalobkyni právě jednu polovinu hodnoty této nemovitosti. Ačkoliv žalovaná argumentovala tím, že matka v dohodě blíže specifikovala další povinnosti žalované, avšak k otázce vyrovnání bližší specifikace závazku absentuje, žalobkyně má naopak za to, že způsob vyrovnání je zřejmý, tj. aby obě dcery měly stejně, neboť paní [příjmení] měla obě dcery velice ráda. Žalobkyně se naopak domnívá, že bližší specifikace vyrovnání by bylo zapotřebí, pokud by měla žalovaná žalobkyni uhradit částku odpovídající jinému podílu než jedné polovině. Soud prvého stupně rovněž pochybil, když za nějaký způsob vyrovnání mezi sestrami považuje uzavření dohody dědiček o pozůstalosti po jejich zemřelé matce. Předmětný závazek z dohody byl závazkem žalované vůči žalobkyni. Nemůže tak obstát argument žalované, že oním vyrovnáním mělo být rozdělení financí zemřelé matky v rámci pozůstalostního řízení. Skutečnost, že žalobkyně v předmětném pozůstalostním řízení nenamítla případné započtení daru na podíl žalované, nemůže jít žalobkyni k tíži, když předmětem tohoto řízení je závazkový vztah mezi účastnicemi vyplývající z dohody. Soud prvého stupně také nesprávně vyhodnotil ujednání o konkrétním vyrovnání mezi účastnicemi jako zdánlivé právní jednání ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. Žalobkyně má za to, že právní jednání bylo dostatečně určité a srozumitelné a obsah předmětné dohody byl jejich účastníkům dobře známý. Tři právní laici uzavřeli smlouvu, a to v návaznosti na převod bytu coby jediného hodnotnějšího majetku dárkyně, která však měla 2 děti. S ohledem na skutečnost, že paní [příjmení] byt darovala pouze jedné z dcer, avšak s tím, že dohodou uložila obdarované žalované povinnost vyrovnat se svou sestrou, je možno konstatovat, že projev paní [příjmení] byl zcela zřejmý. Žalobkyně se domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalovaná navrhovala potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Namítala, že z ničeho nevyplynulo, že by se při vyrovnání mělo jednat o finanční prostředky žalované. Připomněla výpověď svědkyně [příjmení], která výslovně potvrdila, že jí paní [příjmení] řekla, že po ní zůstanou peníze a z těch se dcera [jméno] [příjmení] vyrovná se svou sestrou. Podsouvat žalované, že by uvedenou smlouvou na sebe převzala povinnost zaplatit jednu polovinu hodnoty bytu neobstojí. 4. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 805 000 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně ve svých skutkových tvrzeních uvedla, že dne 12. 11. 2014 byla mezi žalovanou a jejich společnou matkou [jméno] [příjmení] uzavřena darovací smlouva, na základě které žalovaná nabyla do svého výlučného vlastnictví bytovou jednotku zde označenou (dále jen předmětný byt nebo předmětná jednotka), podpisy byly úředně ověřeny 20. 11. 2014. Téhož dne 20. 11. 2014 uzavřela žalovaná s matkou účastnic dohodu, v rámci níž se žalovaná zavázala, že bude o matku do konce jejího života pečovat, bude se starat o rodinný hrob v [část obce] a v případě úmrtí matky se vyrovná se svou sestrou (tj. žalobkyní). V dohodě bylo současně ujednáno, že na dodržení uvedených ujednání dohlédne teta účastnic, sestra [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. V souvislosti s tím bylo dohodnuto, že k vypořádání mezi žalovanou a žalobkyní dojde tak, že žalovaná po smrti matky účastnic řízení uhradí žalobkyni polovinu hodnoty bytové jednotky. K uzavření dohody došlo zejména z důvodu, že matka účastnic kromě uvedeného bytu nevlastnila žádný hodnotnější majetek, který by mezi své dcery mohla přerozdělit. Vyrovnání žalované s žalobkyní tedy bylo podmínkou pro darování bytu žalované. Matka účastnic zemřela 27. 12. 2018, do dnešního dne mezi žalobkyní a žalovanou nedošlo k vypořádání ohledně bytu z titulu uzavřené dohody. Protože žalovaná dohodu dobrovolně nesplnila, obrátila se žalobkyně na žalovanou s výzvou dne 8. 4. 2021, pro účely předžalobní výzvy byl znalcem zpracován znalecký posudek, podle nějž byla obvyklá cena bytu určena k 27. 12. 2018 ve výši 1 610 000 Kč. Žalovaná reagovala přípisem, ze kterého je zřejmé, že svému závazku nehodlá dostát. 5. Žalovaná popírala, že by se zavázala zaplatit žalobkyni částku představující jednu polovinu hodnoty bytu, v dohodě tato povinnost sjednána nebyla. Výklad dohody prováděný žalobkyní je zjevně nesprávný, neboť takto by dohoda o darování bytu pro žalovanou nepřinesla žádnou výhodu, v bytě tehdy žalovaná nebydlela a byt nepotřebovala, bylo by zcela nelogické jednání žalované, která do rekonstrukce bytu investovala své finanční prostředky. Žalovaná se zavázala nechat v bytě bydlet matku a pečovat o ni a pomáhat jí, tuto svou povinnost splnila. Péče o matku zahrnovala mimo jiné pomáhat jí s hospodařením a starat se o její úspory. V dohodě byla sjednána dále povinnost žalované vyrovnat se po smrti maminky se sestrou. Žalovaná tuto povinnost splnila. Žalovaná zaplatila žalobkyni částku 129.160 Kč, která představuje jednu polovinu finanční hotovosti uspořenou žalovanou v rámci péče o matku. O tuto původní částku se žalovaná s žalobkyní spravedlivě rozdělila. V dědickém řízení po matce účastnic došlo mezi žalobkyní a žalovanou k dohodě o rozdělení pozůstalosti a uzavřením dědické dohody a jejím naplněním došlo mezi účastnicemi k vyr