11 CO 233/2022-54 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 61.831,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení (odstavec I. výroku), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč (odstavec II. výroku). 2. Rozsudek napadl v celém rozsahu včas podaným odvoláním žalobce. Namítal nesprávné právní posouzení věci. Dle jeho názoru nezákonnost rozhodnutí ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. se poměřuje požadavkem, aby pravomocné rozhodnutí, od nějž je vznik škody odvozován, bylo příslušným orgánem pro nezákonnost zrušeno nebo změněno; rozhodnutím tohoto orgánu je soud v řízení o náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci následně vázán (usnesení NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2162/2005). Pro vznik odpovědnosti státu za nezákonné rozhodnutí dle § 8 citovaného zákona není rozhodné, zda nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno z důvodu procesních vad, pro vady skutkových zjištění nebo pro nesprávné právní posouzení. Nezákonností je jak nesprávné právní posouzení otázek hmotněprávních, tak pochybení procesní, mělo-li vliv na správnost rozhodnutí. V dané věci došlo ke změně prvostupňového rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále v důsledku pochybení při dovozování závěrů ze skutkových zjištění a jednalo se tedy o nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 a 2 citovaného zákona. Žalobce je přesvědčen, že příčinná souvislost mezi změněným rozsudkem okresního soudu a vznikem škody je dána, neboť nezákonný rozsudek se týká vyživovací povinnosti pro nezletilého, kde je ze zákona dána předběžná vykonatelnost. Žalobce se tedy i přes podané odvolání musel podrobit nařízené exekuci, zvláště když tato směřovala proti bankovnímu účtu, ze kterého hradí náklady spojené se svou podnikatelskou činností. Podané odvolání proti původnímu rozsudku tedy nemohlo nařízenou exekuci zvrátit. Žalobce utrpěl majetkovou újmu, která má původ v nezákonném rozsudku Okresního soudu v Bruntále, když byl nucen zaplatit exekutorovi na dlužném výživném částku 47.100 Kč, na nákladech exekučního řízení 10.635,90 Kč a 9.196 Kč za zastupování advokátem. Kdyby okresní soud rozhodl v souladu se zákonem tak, jak určil vyživovací povinnost k placení krajský soud, dluh na výživném by vůbec nevznikl, resp. by činil mnohem nižší částku, kterou by byl žadatel schopen ihned zaplatit. Proto by k exekučnímu vymáhání vůbec nedošlo a žalobci by nevznikla požadovaná finanční újma. Domáhal se změny napadeného rozhodnutí tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno. 3. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání v celém rozsahu a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Odvolací soud ve věci nenařizoval jednání, neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). 5. Žalobce se domáhal po státu náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonného rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále rozsudku ve věci výživného na nezletilého žalobcova syna č. j. [spisová značka], [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]. Výživné bylo pro nezletilého [jméno] stanoveno ve výši 3.000 Kč měsíčně od 1. 7. 2019 a dlužné výživné bylo vyčísleno ve výši 40.500 Kč. K odvolání žalobce [název soudu] rozsudkem č. j. [číslo jednací] rozhodl tak, že výživné pro nezletilého stanovil s účinností od 1. 9. 2020. Mezitím již matka nezletilého podala s ohledem na předběžnou vykonatelnost exekuční návrh a žalobce byl nucen uhradit v rámci exekučního řízení částku na výživném ve výši 47.100 Kč, částku 10.636 Kč na nákladech exekuce a částku 9.196 Kč za právní služby svého advokáta, jenž ho v opatrovnickém a exekučním řízení zastupoval. Nezákonnost označeného rozsudku Okresního soudu v Bruntále shledává žalobce v tom, že k odvolání žalobce byl změněn počátek vzniku nároku nezletilého syna [jméno] na výživné ze dne 1. 7. 2019 na den 1. 9. 2020. Žalobce uplatnil svůj nárok u Ministerstva spravedlnosti, jeho nárok nebyl uznán. 6. Okresní soud se souhlasem obou procesních stran ve smyslu § 115a) o. s. ř. k projednání věci nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci s tímto procesním postupem souhlasili. 7. Skutková zjištění okresního soudu tak, jak jsou uvedena v bodě 4. až 8. odůvodnění nebyla odvolatelem nikterak zpochybněna, odvolací soud je přejímá jako správná a dále z nich vychází. 8. Okresní soud správně aplikoval ust. § 8 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb. Dle odst. 1 citovaného ustanovení nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Dle odst. 2 byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. 9. Není sporu o tom, že ve smyslu § 162 odst. 1 o. s. ř. je rozsudek odsuzující k plnění výživného předběžně vykonatelným. To znamená, že vykonatelnost se neodvíjí od právní moci rozsudku, nýbrž tento okamžik přechází. Lhůta k plnění u předběžně vykonatelného rozsudku počíná plynout již ode dne jeho doručení tomu, kdo podle něj má plnit (§ 160 odst. 4 o. s. ř.). 10. Rozsudek Okresního soudu v Bruntále ve věci výživného pro nezletilého [jméno] č. j. [spisová značka], [číslo jednací] se stal vykonatelným 24. 11. 2020. Tímto rozsudkem bylo otci – žalobci uloženo platit s účinností od 1. 7. 2019 výživné pro nezletilého syna ve výši 3.000 Kč měsíčně, dluh na výživném od 1. 7. 2019 do 31. 10. 2020 ve výši 40.500 Kč bylo otci uloženo zaplatit do tří dnů od doručení rozsudku. Žalobce jako povinný z předmětného rozsudku neplnil dlužné výživné, ani běžné výživné nezaplatil a podal odvolání ke Krajskému soudu v Ostravě. Toto odvolání však nemělo odkladný účinek a matka nezletilého [jméno] podala na základě označeného rozsudku exekuční návrh. Dne 20. 1. 2021 povinný – žalobce zaplatil v hotovosti přímo u soudní exekutorky částku 57.736 Kč, kdy tato částka představovala dlužné výživné, běžné výživné za měsíc leden 2021 a náklady exekuce. 11. Žalobce spatřuje nezákonné rozhodnutí okresního soudu v tom, že nesprávně určil počátek jeho vyživovací povinnosti k nezletilému synovi dnem 1. 7. 2019. K odvolání žalobce [název soudu] rozsudkem č. j. [číslo jednací] rozsudek změnil tak, že výživné stanovil od 1. 9. 2020. 12. S právním hodnocením okresního soudu v bodě 18. odůvodnění se odvolací soud plně ztotožňuje. Navíc soud uvádí, že pokud by žalobce v souladu s § 162 o. s. ř., který upravuje u rozhodnutí o výživném předběžnou vykonatelnost, zaplatil ihned poté, co opatrovnický rozsudek se stal předběžně vykonatelným, dlužné výživné a nadále by platil běžné výživné tak, jak mu označeným rozsudkem bylo stanoveno, nebyla by matka oprávněného – syna [jméno] nucena podat návrh na nařízení exekuce. Bylo pouze na rozhodnutí žalobce, že dobrovolně neplnil ke dni, kdy se rozhodnutí opatrovnického soudu prvního stupně stalo vykonatelným a věc nechal dojít až do exekučního řízení. Tam teprve následně plnil. Žalobce totiž přehlédl, že krajský soud v rozhodnutí č. j. [číslo jednací] stanovil výživné s účinností od 1. 9. 2020, přičemž rozhodoval 19. 5. 2021. Za dobu od 1. 9. 2020 do 31. 5. 2021 odvolací soud otci – žalobci žádné dlužné výživné nestanovil, neboť dlužné výživné bylo otcem – žalobcem zaplaceno v rámci exekučního řízení ještě před rozhodnutím odvolacího soudu. Stejně by však odvolací soud postupoval také v případě, že by nebyla nařízena exekuce a žalobce by dlužné výživné a běžné výživné tak, jak bylo stanoveno okresním soudem, platil dobrovolně v rámci předběžné vykonatelnosti opatrovnického rozsudku. Bylo pouze rozhodnutím žalobce, že věc nechal dojít až do exekučního řízení. Vzniklé náklady exekučního řízení, a to včetně nákladů, které vynaložil v exekučním řízení sám žalobce jako osoba povinná, nelze přičítat ničemu jinému, než žalobcovu rozhodnutí nerespektovat předběžnou vykonatelnost rozsudku o výživném pro nezletilého syna. Pokud žalobce zaplatil jakoukoliv částku za zastupování advokátem v opatrovnickém řízení, byť i za řízení před soudem druhého stupně, nelze tyto náklady považovat za škodu, která by mu vznikla v souvislosti s nezákonným rozhodnutím státního orgánu. Platí zásada, že v opatrovnickém řízení si každý z účastníků své náklady (až na výjimky) nese sám. 13. S ohledem na shora uvedené závěry považuje odvolací soud napadené rozhodnutí za věcně správné a ve smyslu § 219 o. s. ř. je potvrdil. 14. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně neúspěšný žalobce nemá na náhradu těchto nákladů právo a žalované žádné účelně vynaložené náklady v odvolacím řízení nevznikly.