11 CO 249/2022-459 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.647.849 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 7. 2016 do zaplacení (odstavec I. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 312.273,42 Kč (odstavec II. výroku), uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náhradu nákladů řízení ve výši 7.946,50 Kč (odstavec III. výroku). 2. Proti rozsudku podal včasné odvolání žalovaný. Namítal, že soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a navíc v důsledku toho k nesprávnému právnímu posouzení věci. Dále namítal, že nebyly provedeny řádně navržené důkazy ze strany žalovaného. Dle jeho názoru soud prvého stupně po celou dobu řízení bagatelizuje zásadní skutečnost, a to postavení žalobce u dlužníka a zejména rozsah jeho výlučných pravomocí a faktických činností, které u dlužníka v rozhodném období 2010 až 2016 vykonával. Žalobce byl u dlužníka postupované pohledávky, tj. společnosti [právnická osoba], od 23. 8. 2010 do 31. 3. 2016 členem statutárního orgánu dlužníka, který měl po celou dobu právo samostatně jednat za dlužníka, současně byl i zaměstnancem dlužníka v pozici finančního ředitele, tedy byl v pozici a postavení, kdy každý pracovní den vykonával všechny činnosti týkající se dispozic s financemi dlužníka jak hotovostními, tak bezhotovostními. V uvedeném období jednal fakticky žalobce vždy výlučně i sám za dlužníka. Řídil také vedení jeho účetnictví, kdy dle jeho pokynů bylo vedeno účetnictví dlužníka, a byly vystavovány účetní doklady dlužníka. Tuto činnost vykonával žalobce opět výlučně sám. Jiná osoba na tom podíl neměla. Toto zjištění je zásadní, neboť v konkrétním případě rozhodoval žalobce, jak bude jednotlivá platba označena v poznámce, a to jak u všech plateb přicházejících od žalobce na účet dlužníka, tak i u všech plateb, které z účtu dlužníka odcházely na účet žalobce a účty jím ovládané. K tomu soud náležitě nepřihlédl. Pokud jde o pozici žalovaného, ten byl po celé období jednak akcionářem dlužníka, což je pozice, ze které nepochybně vyplývá právo účastnit se valné hromady a rozhodovat na ni, ovšem akcionář nemá žádné právo zasahovat či fakticky vykonávat výše popsané činnosti. Vedle toho byl i členem představenstva dlužníka, ovšem toliko od založení dlužníka do 7. 2. 2011 a následně opět až od 24. 10. 2014 dosud. Jak vyplynulo z tvrzení stran, tak i z provedeného dokazování nebyl žalovaný aktivně účasten na finančních operacích dlužníka ani na vedení účetnictví. Žalovaný poukazuje na další nesprávný závěr dle soudu, který je uvedený v odůvodnění rozsudku pod bodem 34., a to že z hlavní knihy za účetní období do 12/ 2015 vyplývá půjčka dlužníka v konečné nesplacené výši 1.647.849 Kč, a to dle listiny ze dne 12. 5. 2016, resp. 28. 2. 2016. Soud prvního stupně má zcela nekriticky důvěru v pravost zcela neautorizovaných listin, přičemž je současně zcela odmítnuta tatáž listina z účetní evidence dlužníka pořízena dne 11. 2. 2022 s odůvodněním, že je možné do jednotlivých položek v účetní evidenci teoreticky zasahovat, přičemž tato možnost je připisována žalovanému. Taktéž i účetní závěrka za rok 2015, ve které se taktéž pohledávka žalobce vůči dlužníkovi neeviduje. Dle žalovaného je přistupováno ze strany soudu k hodnocení důkazů zcela jednostranně ve prospěch žalobce. Byl to nepochybně žalobce, kdo měl možnost s údaji v účetní evidenci manipulovat, a to nejen teoreticky na rozdíl od žalovaného, který s účetním programem nikdy nepracoval a účetnictví nerozumí, ale též prakticky, neboť s účetním programem a účetní evidencí dlužníka pracoval každodenně až do konce května 2016, a poté i dále, kdy spolupracoval na účetní závěrce za rok 2015, která byla zpracovávána ještě v průběhu června 2016. Žalovaný poukazuje na svůj důkazní návrh na ustanovení znalce z oboru účetnictví za účelem zpracování znaleckého posudku, který by objektivně učinil závěr, zda se v účetnictví dlužníka pohledávka žalobce ke dni uzavření smlouvy o postoupení pohledávky nacházela, popř. v jaké výši. Tento důkazní návrh není v žádném případě nadbytečný, neboť za stavu, kdy žalobce svůj nárok prokazuje a soud jej považuje za prokázaný na základě jeho evidence ve výpisu z hlavní účetní knihy dlužníka ze dne 28. 2. 2016 a 12. 5. 2016, ovšem v oficiální účetní závěrce za rok 2015 sestavené ke dni 31. 12. 2015 a ve výpise z hlavní účetní knihy k témuž dni pořízenému 11. 2. 2022 naopak pohledávka žalobce evidována není, je zřejmé, že pro objektivní a nezávislé posouzení této skutečnosti se jako vhodný, ne-li jediný důkaz nabízí právě provedení znaleckého zkoumání. Taktéž odmítnutí provedení navrženého důkazu výslechem svědka [titul] [jméno] [příjmení] se žalovanému jeví jako nesprávné. Žalovaný opakovaně soudu přednesl svá tvrzení o tom, že žalobce poslal ze svého účtu na účet dlužníka finanční prostředky, které náležely žalovanému. Tyto prostředky obdržel žalobce prostřednictvím vyplacených dividend od [právnická osoba], a.s., jejímž akcionářem byl žalovaný a žalobce na základě zmocnění od žalovaného dividendy náležející žalovanému inkasoval na svůj účet, kdy tak tomu bylo ze [právnická osoba], a.s. vyplaceno celkem 7.092.916 Kč, a to v období od 18. 11. 2009 – dividenda za rok 2007 až po 4. 4. 2013 – dividenda za rok 2012. Takto žalobce posílal předmětné finanční prostředky na účet dlužníka na základě pokynu žalovaného. Tyto prostředky nebyly ve vlastnictví žalobce a tímto zasláním nemohla vzniknout pohledávka žalobce vůči dlužníkovi. Žalovaný řádně tvrdil, že žalobce zneužil jeho důvěru v jeho osobu a žalobce tyto platby na účet dlužníka neoznačil řádně jako plnění od žalovaného, ale své půjčky, popř. plnění, které mu dlužník dlužil, a takto je též nesprávně zavedl do účetnictví. Výslech svědka [jméno] [příjmení] a přečtení listinných důkazů – výpisy z účtu [právnická osoba] k jednotlivým výplatám dividend na účet žalobce nebyly provedeny. Z provedeného výslechu svědka [příjmení] vyplývá, že ten potvrdil, že mu žalovaný dal akcie [právnická osoba], a.s. do zástavy a že za účelem vyplacení dividendy je žalovanému z úschovy vydal, přičemž mu je žalovaný následně vrátil zpět. Tedy je prokázáno, že žalovaný byl akcionářem uvedené společnosti. Navržený svědek [titul] [příjmení] byl statutárním zástupcem [právnická osoba], a.s. a v souvislosti s vyplacením dividend jednal jak s žalovaným, tak s žalobcem, ovšem tento důkaz soud neprovedl. Nebyla zachována zásada rovnosti stran v řízení. Dále vytýkal okresnímu soudu, že v bodě 10. odůvodnění vychází z částky 2.489.056 Kč a následně v dalších bodech uvádí částku 2.939.056 Kč. Rovněž soud nechal bez povšimnutí, že u jednání dne 16. 2. 2022 obě strany učinily nespornými platby v celkové výši 1.383.000 Kč, což tvrzený dluh snižuje zhruba o 100.000 Kč. Rovněž velká spousta plateb ze strany žalobce na dlužníka byla tržbami, které byly dlužníkovi zasílány. K tomu navrhoval výpisy z žalobcova účtu za rozhodné období, ke kterým žalovaný nemá přístup. Žalovaný navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 3. Žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Žalovaný měl možnost předložit důkazy k tomu, že postupovaná pohledávka byla před uzavřením smlouvy o postoupení pohledávky zaplacena a tedy neexistovala. Předložil účetnictví do 1. 1. 2015, ve kterém je zřejmé, že dluh existuje a najednou k 31. 12. 2015 je dluh vynulován. Když žalobce žádal žalovaného o doložení, jak k tomu v roce 2015 došlo, nedoložil žalovaný nic. Tvrzení o dividendách je zcela nesouvisející s uvedenou kauzou. Znalecký posudek z oboru účetnictví je rovněž irelevantní, neboť žalovaný má 6 let k dispozici účetnictví [právnická osoba] [anonymizováno] a takový znalecký posudek nebude mít žádnou vypovídací hodnotu. 4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení předcházející jeho vydání a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 5. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 1.647.849 Kč jako sjednané úplaty za postoupenou pohledávku žalobcem žalovanému vůči dlužníkovi [právnická osoba] (dále jen [právnická osoba] [anonymizováno], popř. dlužník). [právnická osoba] [anonymizováno] měl tuto částku dlužit žalobci z titulu půjček a žalobce postoupil uvedený dluh vůči dlužníkovi žalovanému. Ten však ujednanou cenu za postoupenou pohledávku nezaplatil. 6. Žalovaný nesouhlasil s uplatněným nárokem a svou obranu postavil na tvrzení 3 skutečností. 1) tvrdil, že postupovaná pohledávka neexistuje, neboť žalobce dlužníkovi tvrzenou půjčku neposkytnul. Ve vyjádření ze dne 21. 12. 2017 (č. l. 92) uvedl, že jednotlivé částky připsané na účet dlužníka nejsou půjčkou ze strany žalobce. Popřel, že by mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřena nějaká smlouva o půjčce. 2) tvrdil, že s ohledem na běžnou praxi u dlužníka, který uskutečňoval mnoho bezhotovostních transakcí se žalobcem, jde o částku, která je velmi pravděpodobně odvodem tržby dlužníka, kterou žalobce tak