11 CO 291/2022-147 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud zastavil řízení v části týkající se zaplacení částky 31.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z této částky od 13. 1. 2021 do zaplacení (odstavec I. výroku), zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 151.859 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 151.859 Kč za dobu od 13. 1. 2021 do zaplacení (odstavec II. výroku), zamítl žalobu na zaplacení částky 11.778,33 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 13. 1. 2021 do zaplacení (odstavec III. výroku), zavázal žalovaného zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 63.448 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobce [titul] [jméno] [příjmení] (odstavec IV. výroku) a rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku ve výši 260 Kč po právní moci rozhodnutí (odstavec V. výroku). 2. Rozsudek v odstavci IV. výroku napadl včasným odvoláním žalovaný a domáhal se jeho změny spočívající v nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků. Žalovaný namítal, že okresní soud dospěl k nesprávnému závěru ohledně úspěchu ve věci ve vztahu k nákladům řízení, neboť žalobce byl úspěšný pouze částečně co do částky 151.859 Kč (odstavec II. výroku), ohledně částky 31.500 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno (odstavec I. výroku) a ohledně částky 11.778,33 Kč s příslušenstvím byla žaloba zamítnuta (odstavec III. výroku). Podle přesvědčení žalovaného byl žalobce úspěšný pouze v rozsahu 78 % a neúspěšný v rozsahu 22 %, žalobci by tak měla náležet náhrada nákladů řízení maximálně v míře odpovídající 56 % úspěchu. Dle žalovaného jsou však dány důvody zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 150 o. s. ř., pro které by nemělo být právo na náhradu nákladů řízení žalobci vůbec přiznáno. Použití ust. § 150 o. s. ř. žalovaný dovozuje ze zavinění sporu žalobcem. Žalovaný dále zrekapituloval skutková tvrzení týkající se hrazení plateb po dobu 20 měsíců a připomenul, že se nejednalo o tzv. neidentifikovatelné platby, neboť žalovaný hradil platby na bankovní účet žalobce za použití variabilního symbolu tak, jak mu bylo žalobcem sděleno v dopise z 18. 6. 2018. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného nesouhlasil s aplikací ust. § 150 o. s. ř., odvolání považoval za nedůvodné. Žalobce vzal žalobu částečně zpět v rozsahu částky 31.500 Kč, teprve s ohledem na tvrzení žalovaného ve vyjádření k žalobě, z něhož bylo možné dovodit, že se jednalo o platby učiněné ve smyslu ust. § 1936 o. z., tedy o plnění učiněné třetí osobou se souhlasem dlužníka. Žaloba tak byla vzata částečně zpět z důvodu chování žalovaného, neboť matka a sestra žalovaného částečně zaplatily za žalovaného dluh a až po zahájení řízení žalovaný sdělil žalobci, že se jedná o platbu provedenou s jeho souhlasem. Jde-li o zamítnutou část žaloby, jedná se o nepodstatnou část, přičemž výše plnění závisela na znaleckém posudku. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části týkající se nákladů řízení, jakož i řízení přecházející jeho vydání, se závěrem, že odvolání je zčásti důvodné. 5. Žalobce se podanou žalobou po žalovaném domáhal původně zaplacení částky 195.137,33 Kč s příslušenstvím. Podáním ze dne 21. 5. 2021 vzal žalobu částečně zpět co do částky 31.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 13. 1. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %. Soud prvního stupně v uvedeném rozsahu řízení zastavil v odst. I. výroku napadeného rozsudku, avšak pro účely rozhodování o nákladech řízení částečné zastavení řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. nijak nevyhodnotil. Odvolací soud se z uvedeného důvodu zabýval procesním zaviněním ve vztahu k částečnému zastavení řízení. 6. Z obsahu spisu plyne, že žalovaný platil žalobci dle jeho platebních instrukcí sdělených mu dopisem ze dne 18. 6. 2018, v němž bylo uvedeno číslo účtu, jakož i variabilní symbol pro provádění plateb, který jednotlivé platby individualizuje. Platby v rozsahu 31.500 Kč tak byly jednoznačně identifikovatelné. Za daných okolností odvolací soud nepovažuje za právně významnou skutečnost, prováděla-li fakticky platbu matka žalovaného (navíc stejného příjmení jako žalovaný). Naopak postup žalobce, který si platby za období 7/2018 1/2019 ve výši 31.500 Kč ponechal a až v částečném zpětvzetí žaloby ze dne 21. 5. 2021 uvedl, že je přijímá jako platby na úhradu dluhu žalovaného a bere žalobu v této části zpět, se jeví ryze účelovým. Lze proto učinit závěr, že v tomto rozsahu žaloba nebyla podána důvodně. Procesní zavinění za částečné zpětvzetí žaloby spočívá na straně žalující, nelze přisvědčit tvrzení žalobce, že by k částečnému zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. 7. Žalobce dále nebyl procesně úspěšný co do částky 11.778,33 Kč, ohledně které byla žaloba zamítnuta (odstavec III. výroku napadeného rozsudku). Úspěch žalobce v řízení před soudem I. stupně je tak dán pouze v rozsahu odpovídajícím částce 151.859 Kč z celkem žalované částky 195.137,33 Kč, to je v rozsahu 78 % a neúspěch v rozsahu 22 %. Žalobci tak náleží náhrada nákladů řízení odpovídající 56 % (rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem). Náklady řízení žalobce zahrnují zbývající část zaplaceného soudního poplatku ve výši 7.546 Kč, dále odměnu za 5 úkonů právní služby, přičemž za první 4 úkony náleží odměna za 1 úkon ve výši 8.940 Kč (počítáno z tarifní hodnoty 195.138,33 Kč), a to za přípravu a převzetí věci, předžalobní výzvu, sepis žaloby, sepis vyjádření a částečné zpětvzetí. Za poslední pátý úkon, tj. účast u jednání náleží odměna ve výši 7.660 Kč (počítáno z tarifní hodnoty odpovídající sníženému předmětu řízení, tj. 163.637,33 Kč), dle § 7 bod 5 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif). Za tytéž úkony náleží 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH z částky 44.920 Kč, což činí 9.433 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) Celkem odměna právního zastoupení činí 54.352 Kč. Spolu se zbývající částí zaplaceného soudního poplatku ve výši 7.546 Kč by při plném úspěchu činily náklady řízení žalobce částku 61 899 Kč. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobce je pouze v rozsahu 56 %, byly žalobci přiznány náklady řízení ve výši 34.663 Kč Odvolací soud neshledal ve smyslu § 150 o. s. ř. důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by bylo možné výjimečně náhradu nákladů řízení moderovat. Žalovaný nenabídl žádné rozhodné skutečnosti, které by svědčily o existenci důvodů zvláštního zřetele hodných. Nelze přisvědčit ani argumentaci žalobce ve vztahu k plnému úspěchu ve sporu s poukazem na vypracovaný znalecký posudek v řízení. Pro určení výše bezdůvodného obohacení nebyl znalecký posudek jediným způsobem, jak bylo možné výši bezdůvodného obohacení zjistit, na posuzovanou věc proto aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř. nedopadá. 8. Odvolací soud změnil rozsudek okresního soudu v napadené části podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a zavázal žalovaného zaplatit žalobci částku 34.663 Kč k rukám advokáta žalobce v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Přezkum odvolacího soudu vedl ke změně prvostupňového rozhodnutí ohledně nákladů řízení v tom směru, že z původní povinnosti žalovaného zaplatit 63.448 Kč odvolací soud změnil výši náhrady nákladů řízení na částku 34.663 Kč (tedy 54,6 % z původní částky), se svým požadavkem na nepřiznání žádných nákladů řízení žalobci žalovaný zcela neuspěl. Poměr úspěchu mezi účastníky ve vztahu k odvolacímu řízení lze ještě považovat za zcela nepatrný (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Uvedenému pak odpovídá výrok, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemá.