15 CO 207/2022-116 — Krajský soud v Ostravě

1. V záhlaví označeným usnesením okresní soud rozhodl o pokračování v přerušeném řízení (výrok I.), řízení zastavil (výrok II.), uložil zástavním dlužníkům zaplatit zástavní věřitelce na náhradě nákladů řízení částku 21 570 Kč (výrok III.) a rozhodl vrátit zástavní věřitelce soudní poplatek ve výši 4 000 Kč (výrok IV.). 2. Okresní soud výrok o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil odkazem na § 146 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Zabýval se otázkou, kdo zavinil zastavení řízení. Uvedl, že zástavní věřitelé (správně zástavní dlužníci – poznámka odvolacího soudu) zavinili, že řízení muselo být zastaveno, neboť po podání žaloby splnili povinnost, která byla předmětem sporu mezi účastníky. Z toho důvodu je okresní soud zavázal k povinnosti zaplatit zástavní věřitelce na náhradě nákladů řízení částku 21 570 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, který nelze zástavní věřitelce již vrátit, a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., (dále jen „advokátní tarif“), a to z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč Náklady sestávají z odměny advokáta, ta činí částku 3 100 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 tarifu (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne [datum] a zpětvzetí žaloby), dále z náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč dle § 13 odst. 4 tarifu a z náhrady za 21% DPH ve výši 3 570 Kč. 3. Proti tomuto usnesení, pouze proti jeho nákladovému výroku III., podali zástavní dlužníci včasné odvolání s návrhem, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Namítali, že zástavní věřitelka vedla řízení s cílem nedůvodně navyšovat náklady řízení, o čemž svědčí to, že již dříve vedla se zástavními dlužníky řízení o nařízení soudního prodeje zástavy pod sp. zn. [spisová značka], kdy následně hodlala zahájit další veřejnou dražbu či řízení o soudní prodej zástavy pro zbylou část své pohledávky. Činila tak proto, že při stanovení tarifní hodnoty odměny advokáta se nevychází z hodnoty pohledávky, ale z částky 50 000 Kč, ať je návrh na nařízení prodeje zástavy podán pro jakoukoliv výši pohledávky. Pokud okresní soud naznal, že jsou splněny podmínky dle § 146 odst. 2 o. s. ř. a je dáno zavinění na zastavení řízení na straně zástavních dlužníků, měl aplikovat § 150 o. s. ř., neboť tu jsou důvody zvláštního zřetele hodné, aby náhrada nákladů nebyla zástavní věřitelce přiznána. Soud by měl přihlédnout k okolnostem, za kterých došlo ke vzniku všech tří řízení (dřívější řízení o soudní prodej zástavy, současné řízení o soudní prodej zástavy a řízení o určení nepřípustnosti prodeje zástavy). Dále by měl soud přihlédnout k tomu, že zástavní dlužníci nebyli obligačními dlužníky, jsou rodiči obligační dlužnice, která si v minulosti vzala úvěr na pořízení podílu v bytovém družstvu spolu se svým tehdejším přítelem, tento úvěr byl zajištěn zástavou, rodinným domem zástavních dlužníků. Dcera dlužníků se následně s přítelem rozešla, ústně se dohodla s přítelem, že přítel bude úvěr splácet, tento však úvěr řádně nehradil, podíl v bytovém družstvu prodal a nachází se v oddlužení, ponechal si peníze za prodej podílu v bytovém družstvu a ponechal dceru zástavních dlužníků hradit dluh, což dcera dlužníků nebyla schopna plnit. Zástavní věřitelka se rozhodla dluh umořit prodejem zástavy, což pro zástavní dlužníky znamenalo rodinnou katastrofu, byť se jedná o zcela legitimní způsob. Zástavní dlužníci jsou v důchodovém věku, na zaplacení dluhů dcery a jejího přítele vynaložili své celoživotní úspory a vzali si další půjčku u banky a také si půjčili od příbuzných. Báli se, že přijdou o střechu nad hlavou, zástavní dlužník nadto onemocněl rakovinou, s níž se nyní léčí. Zástavní dlužníci nemají žádné finanční prostředky, které by mohli na dluh ještě vynaložit, když z důchodů musí splácet své půjčky, které si vzali kvůli umoření dluhu dcery a jejího přítele, aby nedošlo k prodeji zastavené nemovitosti. Do doby, než začala zástavní věřitelka uplatňovat svá práva vůči nim, nevěděli, že dluh obligačními dlužníky není splácen. 4. Zástavní věřitelka v rámci vyjádření k odvolání zástavních dlužníků navrhovala potvrzení nákladového výroku jako správného. Okresní soud správně aplikoval na rozhodování o náhradě nákladů řízení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., když zavinění na zastavení řízení nesou zástavní dlužníci, kteří tak jsou povinni hradit zástavní věřitelce náhradu nákladů řízení. Předmětem tohoto řízení bylo nařízení soudního prodeje zástavy, jehož smyslem je získat exekuční titul, tj. rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy k uspokojení pohledávky v určité výši, pro které byl soudní prodej zástavy nařízen. V daném případě byla pohledávka, pro kterou hodlala zástavní věřitelka nařídit soudní prodej zástavy, zaplacena, a proto by exekuční titul vydaný v první fázi řízení byl následně obsolentním. Příčinou zpětvzetí žaloby tak bylo chování zástavních dlužníků, kteří zaplatili závazek zajištěný zástavou až po zahájení tohoto řízení. Řízení bylo zahájeno důvodně, zástavní věřitelka doložila zajištěnou pohledávku, tak i zástavní právo a listiny prokazující pasivní legitimaci zástavních dlužníků. Žádné z námitek zástavních dlužníků nejsou důvodné. 5. Krajský soud, jako soud odvolací, přezkoumal ve smyslu § 212a odst. 6 o. s. ř. usnesení okresního soudu v odvoláním napadeném rozsahu, tj. toliko ve výroku o nákladech řízení (ve zbývajícím rozsahu nabylo usnesení okresního soudu odděleně právní moci), a to spolu s řízením vydání usnesení předcházejícím, a dospěl k závěru, že nákladový výrok neobstojí a jsou splněny podmínky pro jeho změnu. 6. Z dosavadního obsahu spisu se podává, že řízení bylo zahájeno dne [datum], zástavní věřitelka se domáhala po připuštěné změně žaloby nařízení soudního prodeje zástavy – nemovitých věcí ve vlastnictví zástavních dlužníků (kteří nebyli obligačními dlužníky), a to k uspokojení pohledávky za obligačními dlužníky ve výši 148 648,09 Kč. Tato částka měla dle tvrzení v návrhu představovat dluh ze smlouvy o překlenovacím úvěru a úvěru ze stavebního spoření, jež nebyl obligačními dlužníky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] řádně splácen, přičemž zástavní dlužníci uzavřeli zástavní smlouvu ze dne [datum], zástavou zajistili splnění předmětného dluhu obligačními dlužníky, a to do výše 500 000 Kč a dále budoucí pohledávky a jejich příslušenství do výše 300 000 Kč. 7. Zástavní dlužníci navrhovali zastavení řízení, s návrhem nesouhlasili, namítali, že zástavní věřitelka se již v dřívějším řízení sp. zn. [spisová značka] domáhala vůči nim nařízení soudního prodeje zástavy pro nižší částku, než uvádí nyní, tuto zástavní dlužníci zaplatili. Následně zástavní dlužníci podali návrh na určení nepřípustnosti prodeje zástavy (vedeno pod sp. zn. [spisová značka]), kdy zástavní dlužníci mají za to, že provedení dražby je nepřípustné, neboť pohledávka zanikla zaplacením ke dni [datum]. 8. Zástavní věřitelka v podání ze dne [datum] provedla přepočet svých nároků, okresní soud toto podání posoudil jako změnu žaloby a tuto usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], připustil. 9. Odvolací soud zjistil, že zástavní dlužníci se svou žalobou na určení nepřípustnosti prodeje zástavy vedené u okresního soudu pod sp. zn. [spisová značka] nebyli úspěšní a jejich žaloba byla pravomocně zamítnuta, zamítavé rozhodnutí nabylo právní moci [datum]. 10. Podáním ze dne [datum] vzala zástavní věřitelka svou žalobu zcela zpět s tvrzením, že částka 148 648,09 Kč byla uhrazena, přičemž zástavní dlužníci dne [datum] uhradili 83 148,09 Kč a zbytek byl uhrazen z exekuce vedené proti obligační dlužnici u soudního exekutora [titul] [příjmení]. Doložila doklad o úhradě částky 25 635,14 Kč z účtu [jméno] [jméno] dne [datum] a doklad o úhradě částky 15 062,36 Kč z účtu [jméno] [příjmení] dne [datum]. Jiné doklady o tom, že byl dluh, pro který navrhovala nařídit soudní prodej zástavy, uhrazen, nedoložila. Okresní soud následně rozhodl usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí a dovodil zavinění na zastavení řízení na straně zástavních dlužníků a zavázal tyto zaplatit zástavní věřitelce náhradu nákladů řízení. 11. Odvolací soud vyzval zástavní věřitelku, aby doložila své tvrzení uvedené ve zpětvzetí žaloby, o tom, že dluh, pro který byl navrhován soudní prodej zástavy, byl uhrazen. Zástavní věřitelka v podání ze dne [datum] uvedla, že částka 148 648,09 Kč byla uhrazena po zahájení řízení, uvedla výši a data jednotlivých plateb, kdy částečně bylo na dluh plněno z exekuce vedené u soudního exekutora [titul] [příjmení], exekuce byla vedena na obligační dlužnici [jméno] [příjmení]. Z exekuce bylo zaplaceno 64 800 Kč a částka 83 848,09 Kč byla uhrazena zástavními dlužníky dne [datum]. Doložila potvrzení o úhradě částky 83 148,09 Kč z účtu [jméno] [příjmení] dne [datum] a dále doklady o plnění