15 CO 26/2023-185 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 424 013,10 Kč s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 385 393,92 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z téže částky a za totožné období a uhradit náklady řízení v částce 54 423 Kč (výrok I.), a dále rozhodl, že o nákladech ustanoveného opatrovníka a o nákladech státu bude rozhodnuto samostatným usnesením (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku, pouze však proti výroku I., podal žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka odvolání, ve kterém opatrovník uvedl, že se mu nepodařilo žalovaného kontaktovat, a proto nemá za potvrzené, že by mezi účastníky byl uzavřen jakýkoliv právní vztah, ze kterého by mohlo dojít ke vzniku žalovaného nároku, a je tedy otázkou, zda soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů ke správným skutkovým zjištěním. Opatrovník tedy navrhl, aby Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací, přezkoumal skutková zjištění soudu I. stupně a následně rozhodl. 3. Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že se okresní soud v napadeném rozhodnutí dostatečným způsobem vypořádal s prokázáním existence právního vztahu mezi účastníky, přičemž opatrovník ve svém odvolání nikterak nespecifikoval, nekonkretizoval, v čem spatřuje nedostatky skutkových zjištění soudu I. stupně. Žalobkyně proto navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako správného. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadeném výroku I., včetně řízení jeho vydání předcházejícího, přičemž při svém přezkumu postupoval dle ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Účastníky ani nebyly namítány. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné. 5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 424 013,10 Kč s úrokem ve výši 15,90 % ročně z částky 385 393,92 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z téže částky a za totožné období. Skutkově tvrdila, že na základě dvou postupně uzavřených postupních smluv nabyla vůči žalovanému pohledávku ze smlouvy o úvěru uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] a žalovaným a nazvané jako Smlouva o Půjčce na kliknutí [číslo], na základě které banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 15,90 % ročně a dalšími poplatky dle této smlouvy a ceníku. Žalovaný však řádně nehradil sjednané splátky, proto banka přistoupila dne [datum] k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky ve výši 424 013,10 Kč, která sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 385 393,92 Kč, z dlužných poplatků ve výši 833 Kč, z dlužného smluvního úroku ve výši 37 027,39 Kč a z dlužného úroku z prodlení ve výši 758,79 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nijak nereagoval a na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Okresní soud nejprve ve věci rozhodl dne [datum] rozsudkem pro uznání, č. j. 59 C 139/2018-52, kterým žalobě v celém rozsahu vyhověl s odůvodněním, že se žalovaný v řízení na výzvu okresního soudu ke kvalifikovanému vyjádření se k žalobě ve smyslu ust. § 114b o. s. ř., obsaženou v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 59 C 139/2018-35, a doručenou žalovanému na adresu jeho bydliště v [anonymizována dvě slova], nevyjádřil, čímž nastoupila fikce uznání nároku uplatněného žalobou. Rozsudek opatřený překladem do [anonymizováno] jazyka se však již okresnímu soudu prostřednictvím dožádaného soudu v [anonymizována dvě slova] nepodařilo doručit, a to se závěrem, že žalovaný je na doručovací adrese v [anonymizována dvě slova] neznámý. Žalovanému byl usnesením okresního soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 59 C 139/2018-99, ustanoven podle ust. § 29 odst. 3 o. s. ř. pro řízení z důvodu jeho neznámého pobytu opatrovník. K jeho odvolání pak Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 Co 85/2021-124, napadený rozsudek pro uznání zrušil se závěrem, že nebyly splněny podmínky jeho vydání spočívající v nedostatku relevantních tvrzení obsažených v žalobě. Okresní soud v dalším průběhu řízení žalobkyni usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 59 C 139/2018-128, vyzval k doplnění tvrzení, pokud jde o způsob uzavření smlouvy o půjčce, o specifikaci uplatněných nároků a o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, na kterou žalobkyně reagovala podáním ze dne [datum] tak, že předmětná smlouva o půjčce byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným prostřednictvím přímého bankovnictví, jež bylo sjednáno na základě smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne [datum], při jejímž uzavření byla totožnost žalovaného ověřena z průkazu jeho totožnosti. Způsob, jakým je přímé bankovnictví využíváno, je popsán v této smlouvě, přičemž klient a banka se dohodli, že pro ověření autora pokynu či pokynu ke smlouvě bude klient rovněž používat elektronické identifikační prostředky, jež jsou mu dostupné v souvislosti se službami přímého bankovnictví a blíže specifikovány v podmínkách přímého bankovnictví. Klient a banka se dohodli na nastavení elektronického klíče k účtu, kdy oprávněnou osobou je majitel účtu klientské [číslo] oprávněná osoba bude používat mobilní elektronický klíč SMS na telefonním čísle [tel. číslo] [tel. číslo] [tel. číslo] (za použití údaje I. – [anonymizováno] předaného uživateli v zabezpečené obálce bankou, jejíž převzetí uživatel podpisem smlouvy potvrdil). Žalovanému byl přidělen jedinečný identifikátor klientské číslo, za jehož pomoci byla ověřena jeho identita i při sjednávání smlouvy o půjčce na kliknutí. Jméno klienta [jméno] [jméno] [příjmení], klientské číslo: [číslo], číslo mobilního telefonu: [tel. číslo] [tel. číslo] [tel. číslo], datum [datum], čas [anonymizováno]: [údaj o čase] hod., certifikační výzva: [číslo], dále certifikační kód. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně při schvalování úvěru vycházela z údajů poskytnutých bance klientem. Žádost klienta byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z Českého statistického úřadu. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta banka žádosti klienta vyhověla s tím, že pro řádné a objektivní posouzení úvěruschopnosti klienta je rozhodující výpis z běžného účtu, ze kterého jsou patrny jak příjmy, tak výdaje klienta, jimiž věřitel disponoval, neboť pro žalovaného vedl běžný účet. Dále žalobkyně uvedla, že částka 833 Kč sestává z dlužných poplatků za pojištění ve výši 119 Kč měsíčně za období měsíců května až listopadu [rok] sjednaných přímo v úvěrové smlouvě a splatných vždy k poslednímu dni v měsíci. Současně odkázala na výpočet kapitalizovaného smluvního úroku v částce 37 027,39 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 758,79 Kč tabulkou úročení spotřebitelského úvěru a tvrdila, že veškeré dokumenty pro žalovaného byly tomuto zasílány jak na adresu jeho trvalého pobytu v [anonymizována dvě slova], jíž uvedl přímo ve smlouvě, tak i na adresu korespondenční, kterou nahlásil přímo právní předchůdkyni žalobkyně, nacházející se na adrese [adresa]. 6. Okresní soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní a dospěl k závěru, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] dne [datum] smlouvu o Půjčce na kliknutí [číslo]. Banka poskytla žalovanému úvěr ve výši 400 000 Kč, za který si smluvní strany sjednaly úrok ve výši 15,90 % ročně a další poplatky dle ceníku banky. Žalovaný sám sdělil dvě adresy svého bydliště, jednu v [země] a jednu v České republice. Banka vedla u osoby žalovaného běžný účet, tedy měla přehled o jeho příjmech a výdajích při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného při poskytování úvěru a vysvětlila, jakým způsobem její předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Z výpisu z účtu okresní soud vzal za prokázáno, že žalovaný úvěr na svůj běžný účet obdržel. Žalovaný sjednané splátky řádně nesplácel, banka žalovanému účtovala poplatky, úroky z prodlení a úroky sjednané ve smlouvě a pro neplnění sjednaných splátek úvěr zesplatnila. Okresní soud konstatoval, že nebylo zjištěno, že by žalovaný sdělil jinou adresu svého trvalého bydliště či jinou korespondenční adresu. Banka odesílala písemnosti žalovanému na obě ad