57 CO 174/2022-122 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyklidit byt [číslo] v budově [adresa] na parcele [číslo] v [katastrální uzemí] [ulice] [anonymizováno], obci [obec], do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a dále povinnost zaplatit žalobci k rukám právního zástupce žalobce náklady řízení ve výši 47 360 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II). 2. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Namítá, že okresní soud se žádným způsobem nevypořádal s namítanou neplatností výpovědi z nájmu bytu učiněnou [titul] [jméno] [příjmení], advokátem na základě plné moci ze dne [datum], která je procesněprávní plnou mocí, zatímco výpověď z nájmu je hmotněprávním úkonem vlastníka nemovitosti. O výpovědi z nájmu se dozvěděla až z emailu právního zástupce žalobce z června 2021. Součástí spisu je obálka údajné zásilky - výpovědi z nájmu předmětného bytu. Doručování bylo prováděno dle obsahu obálky 2x, ale žalovaná ničeho neobdržela. Jestliže byla zásilka (výpověď z nájmu bytu) doručována [datum], potom 3měsíční výpověď začala běžet od [datum] a uběhla dne [datum]. Žalobní návrh byl podán až 24. 8. 2021, žaloba byla podána předčasně, proto měla být okresním soudem zamítnuta. Žalobce dává výpověď z nájmu dle § 2288 odst. 2 písm. a) o. z. s odůvodněním, že potřebuje byt pro svou potřebu. Tento důvod ze strany žalobce je smyšlený, směřující k šikanování žalované a k poškozování jejich práv, neboť žalobce neměl a nemá v úmyslu byt pro svou potřebu užívat. Žalobce se trvale zdržoval a stále zdržuje na území [země], kde je v evidenci místních úřadů, zde bydlí a do České republiky jezdí příležitostně jednou do roka na návštěvu. V rámci návštěv pobývá u své přítelkyně, matky a také u žalované, která po dobu jeho návštěv o něj a o jeho přítelkyni pečuje. Z těchto skutečností je zřejmé, že zákonný důvod nebyl a není naplněn. Okresní soud žalobcem uváděnému výpovědnímu důvodu nevěnoval žádnou pozornost, nikterak se s touto skutečností nevypořádal, ačkoliv je zásadní pro posouzení celé věci a žalovaná ji uváděla ve svém vyjádření. Nepravdivý výpovědní důvod je důvodem pro zamítnutí žaloby a výpověď založená na nepravdivých údajích je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná dále namítá, že se z jednání dne 12. 1. 2022 řádně omluvila s odůvodněním, že zplnomocnila advokáta k jednání se žalobcem, k čemuž fakticky nedošlo pro nedostatek finančních prostředků na její straně. Žalovaná považuje i tuto druhou omluvu za řádně odůvodněnou a nesouhlasí s hodnocením soudu. Okresní okresní soud paušálně a schématicky odmítnul její právo na soudní ochranu, aniž by se vypořádal s tím, v čem spatřuje nedůvodnost, nedoloženost a obstrukčnost omluvy. Žalované nebyl umožněn přístup k řádnému jednání, bylo jí odepřeno právo na spravedlivý proces a na právo domáhat se soudní ochrany. Okresní soud nepřihlížel k tvrzení žalované, opomněl všechny v úvahu připadající právně významné okolnosti, které žalovaná tvrdila. Nebylo přihlíženo ke skutečnosti, že je nemajetnou osobou ve špatné ekonomické situaci, samoživitelkou pečující o nezletilou dceru. Již z těchto skutečností musí být soudu zřejmé, že žalovaná si nemůže dovolit své zastoupení advokátem a i přes tyto zjevné zřejmosti žalovanou v tomto směru nepoučil o jejich právech, zejména o právu dle § 30 odst. 1 o. s. ř. a § 138 odst. 1 o. s. ř. Soud měl k poučování přistoupit vzhledem k její situaci a právnímu nevědomí, neznalosti procesního práva s tím, že je zde reální hrozba, že pro tento nedostatek podlehne ve sporu svému odpůrci. Ze strany soudu byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení, kdy žalobce byl od samého začátku zastoupen advokátem. Podle žalované pochybil soud i ve výroku II, kdy přistoupil na stanovení náhrady nákladů řízení vycházeje z tržní hodnoty nemovitosti. Tento postup je nepřípustný a v rozporu s platnou judikaturou. V tomto směru odkázala na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. 10. 2015, č. j. 12 Co 430/2015-192, a zejména rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3699/15 ze dne 23. 2. 2016. Odvoláním se domáhá změny napadeného rozsudku tak, že žaloba bude v celém rozsahu zamítnuta. 3. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl, aby byl rozsudek okresního soudu potvrzen jako věcně správný. Nesouhlasí s argumentací žalované ohledně nedostatku zmocnění zástupce k podání výpovědi z nájmu s tím, že plná moc předchozího právního zástupce byla hmotněprávní plnou mocí. Výpověď z nájmu byla odeslána doporučenou poštou a jde pouze k tíži žalované, že si zásilky nevyzvedává. Žalovaná měla podat ve dvouměsíční prekluzivní lhůtě žalobu o určení neoprávněnosti výpovědi, což neučinila. To má za následek, že výpověď je platná a nelze oprávněnost výpovědi i výpovědní důvody přezkoumávat až v řízení o vyklizení. Její námitky týkající se neoprávněnosti výpovědi z nájmu jsou právně irelevantní, a proto ani její obrana není důvodná. Žalobce hodlá byt užívat pro sebe, ale nemůže z důvodu nepoctivého jednání žalované, která byt neoprávněně užívá. Žalovaná měla dostatek času, aby si zajistila zastupování, neboť na podnět žalované bylo původní ústní jednání odročeno na 12. 1. 2022. Podle žalobce k porušení rovnosti účastníků v řízení nedošlo. Má za to, že náklady řízení byly určeny správně a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu např. sp. zn. 26 Cdo 684/2016. 4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu na základě včas podaného odvolání oprávněné osoby dle ust. § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. 5. Skutková zjištění okresního soudu odpovídají provedenému dokazování, a správné je i právní hodnocení věci. 6. Pokud jde o námitky žalované ohledně výpovědního důvodu, odvolací soud souhlasí s argumentací žalobce, že v řízení o vyklizení bytu již nelze přezkoumávat výpovědní důvod včetně jeho rozporu s dobrými mravy. Odvolací soud je v řízení o vyklizení oprávněn zkoumat jen to, zda má výpověď z nájmu bytu písemnou formu, zda je podepsána osobou, která ji činí, a zda je doručena do sféry dispozice druhé strany. 7. V řízení bylo prokázáno, že žalované byla doručována výpověď z nájmu bytu [číslo] nacházející se v budově [adresa] na parcele [číslo] v k. ú. [obec] [ulice] [anonymizováno] na adresu žalované dne [datum], písemnost byla uložena na poště a žalovaná byla o uložení vyrozuměna. Je nevýznamné, zda fakticky písemnost převzala, podstatné je, že se písemnost obsahující výpověď z nájmu dostala do její dispozice a žalovaná tak získala objektivní možnost se s obsahem zásilky seznámit (§ 570 odst. 1 o. z.). Důvodná není ani námitka nedostatku hmotněprávního oprávnění předchozího právního zástupce žalobce k vyhotovení a podání výpovědi z nájmu. Z plné moc ze dne [datum] plyne, že [titul] [jméno] [příjmení] byl žalobcem zplnomocněn k hmotněprávním úkonům, byl proto oprávněn za žalobce výpověď vyhotovit, podepsat a zaslat žalované. 8. Odvolací soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a žalobce má právo na ochranu svého vlastnického práva dle § 1040 o. z. Rozsudek okresního soudu proto potvrdil podle § 219 o. s. ř. včetně výroku o náhradě nákladů řízení. 9. Neztotožnil se s názorem žalované, že v daném případě okresní soud nepostupoval v souladu s judikaturou ohledně stanovení výše odměny advokáta. V projednávané věci byla známa hodnota nemovitosti (zjištěna z písemného potvrzení předloženého žalobcem) a okresnímu soudu nic nebránilo, aby z této informace vycházel. Žalovaná nezpochybnila výši obvyklé ceny předmětného bytu, proto nelze usuzovat, že obvyklá cena bytové jednotky je sporná (k tomu srovnej nález Ústavního soudu ze dne 19. prosince 2017, sp. zn. IV. ÚS 2688/15 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 2016, sp. zn. 26 Cdo 684/2016). Okresní soud proto postupoval správně, jestliže určil odměnu advokáta za 1 úkon právní služby z hodnoty nemovitosti dle § 7 bod 6. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 10. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšnému žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení za právní zastoupení, a to odměna advokáta za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání ze dne 16. 6. 2022 a ze dne 22. 12. 2022, účast u jednání odvolacího soudu 12. 1. 2023) po 13 820 Kč, dále 3 režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada cestovních nákladů za cestu z [obec] do [obec] a zpět celkem 1 035 Kč a náhrada za promeškaný čas za 5 půlhodin po 100 Kč, tj. celkem 43 895 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř. advokátu žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř.