71 CO 340/2022-40 — Krajský soud v Ostravě

1. Okresní soud rozsudkem pro uznání uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobcům 121 718,88 Kč s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 116 018,88 Kč od 10. 7. 2021 do zaplacení (výrok I.) a náklady řízení 26 711,40 Kč (výrok II.). Okresní soud výše uvedeným rozsudkem pro uznání rozhodl poté, co se žalovaný na výzvu dle § 114b o. s. ř. ve stanovené 30denní lhůtě k žalobě nevyjádřil, pouze uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a že žalobce do dnešního dne neuhradil Kč za provedené práce. Jeho vyjádření neobsahuje dle okresního soudu ani minimální prvky procesní obrany. 2. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání, které odůvodnil tím, že usnesení s výzvou obdržel a důvody nesouhlasu s žalobou sdělil své účetní, která však soudu zaslala z jemu nepochopitelných důvodů pouze jednu větu. Navrhl proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci okresnímu soudu. 3. Žalobci navrhli odmítnutí odvolání, neboť neobsahuje žádný přípustný odvolací důvod proti rozsudku pro uznání. 4. Žalovaný je občanem [země]. Mezinárodní příslušnost českých soudů je dána dle článku 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady číslo 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis), neboť žalovaný má bydliště a sídlo v České republice na adrese [adresa], [obec] - [část obce]. Rovněž žalovaný vyvíjel podnikatelskou činnost v místě bydliště žalobců (spotřebitelů) ve smyslu článku 18 odst. 1 nařízení, čímž by byla dána příslušnost i podle tohoto článku, a to dle místa bydliště žalobců (spotřebitelů). 5. Pokud jde o rozhodné právo, účastníci si zvolili pro svůj právní vztah české právo ve smyslu článku 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady číslo č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (nařízení Řím I.) neboť smlouvu uzavírali v záhlaví s odkazem na ustanovení § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a rovněž z dalších okolností případu (místo bydliště účastníků, místo plnění závazku) vyplývá volba rozhodného práva účastníků. Jinak by bylo rozhodné právo určeno dle článku 4 odst. 2 nařízení, neboť žalovaný, jež poskytoval pro smlouvu (podřaditelnou pod smlouvu o dílo) charakteristické plnění, má své obvyklé bydliště (sídlo) v České republice. 6. Z podnětu včasného odvolání žalovaného přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, podle ustanovení § 205b a § 212 věty prvé o. s. ř. v celém rozsahu se závěrem, že odvolání není důvodné. 7. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby. 8. Žalobci se domáhali úhrady 110 518,88 Kč jako náklady na odstranění vad díla (vadně zhotovené vnitřní sádrové omítky v novostavbě rodinného domu), které pro ně prováděl žalovaný, dále částky 5 500 Kč z titulu smluvní pokuty ze smlouvy o dílo a konečně částky 5 700 Kč jako náklady spojené s uplatněním nároku, které spočívají v nákladech na znalecký posudek. Odpor žalovaného proti platebnímu rozkazu byl bez uvedení důvodu. Žalovaný se na výzvu okresního soudu dle § 114b o. s. ř. vyjádřil pouze tak, že nárok žalobců neuznává a že dosud žalobci neuhradili Kč za provedené práce. To, že žalobci neuhradili nějakou blíže neurčenou částku, nemá s předmětem řízení souvislost. Pokud mělo jít o cenu za dílo, pak to rovněž nemá vliv na to, co bylo předmětem řízení, tj. zda omítky byly či nebyly a v jakém rozsahu provedeny vadně. Vyjádření žalovaného tedy neobsahuje vylíčení žádných rozhodujících skutečností, na nichž staví svoji obranu ve smyslu § 114b odst. 1 o. s. ř. Podmínky pro vydání rozsudku pro uznání dle § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o. s. ř. byly splněny. 9. To, že žalovaný pověřil zpracováním vyjádření soudu jinou osobu a jak si žalovaný organizuje svou podnikatelskou činnost, je věcí žalovaného. Pokud toto kusé vyjádření zaslal žalovaný soudu, nese za něj a jeho obsah odpovědnost sám žalovaný, i když jej zpracovávala jeho zaměstnankyně či pověřená osoba. Je rovněž věcí žalovaného, komu svěří přístup ke své datové schránce, kdy platí zákonná fikce podpisu osoby, jíž datová schránka náleží dle § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb. o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Odvolací námitky tedy nejsou důvodné. 10. Odvolací soud proto potvrdil rozsudek okresního soudu jako správný dle § 219 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů odvolacího řízení krajský soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci byli v odvolacím řízení zcela úspěšní, mají tedy právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel z vyúčtování odměny zástupcem žalobců. Odměna z tarifní hodnoty 116 018,88 Kč (pouze vady díla a pokuta, kdy dle § 8 odst. 1 tarifu se k příslušenství pohledávky v podobě nákladů 5 700 Kč na znalecký posudek při stanovení tarifní hodnoty nepřihlíží) činí dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Advokátního tarifu 5 780 Kč za úkon (nikoli účtovaných 5 980 Kč) a za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání) odměna zástupce žalobců činí 11 560 Kč. Dále podle § 13 náhrada hotových výdajů za dva úkony 600 Kč a dle § 137 odst. 3 o. s. ř náhrada 2 554 Kč za DPH (21 % z 12 160). Celkem je tedy žalobce povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení 14 714 Kč.