71 CO 395/2022-463 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 784.383 Kč jako náhrady nemajetkové újmy (odstavec I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II.), dále rozhodl, že České republice se právo na náhradu nákladů řízení ve výši 58.313,60 Kč vůči žalobkyni nepřiznává (odstavec III.) a konečně rozhodl o povinnosti vrátit žalované zálohu ve výši 5.000 Kč (odstavec IV.). 2. Tento rozsudek napadly včasným odvoláním obě účastnice. 3. Žalobkyně se odvolala proti rozsudku v odstavci I. výroku, jímž byla žaloba zamítnuta a domáhala se jeho změny tak, že její žalobě bude vyhověno. Okresnímu soudu vytkla, že neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl všechny důkazy, které navrhovala, z důkazů v řízení provedených učinil nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Okresní soud pochybil, pokud nepřenesl důkazní břemeno o tom, že při operačním zákroku nedošlo k poškození močovodu žalobkyně na žalovanou za situace, kdy jediným záznamem o průběhu operace, je subjektivní zápis – protokol operatéra a znalci (za znalecký ústav) uvedli, že za situace, kdy u operace nebyli a jediný přezkoumatelný záznam je tento protokol, nejsou schopni se vyjádřit, zda operace proběhla v pořádku či nikoliv a že se mohou vyjádřit pouze v tom směru, že dle protokolu operace proběhla v pořádku. Pokud je předmětem sporu nevědomé způsobení škody, které se zjistilo až s výrazným časovým odstupem, pak je zřejmé, že pro nevědomost operatéra o poškození nemůže být takové poškození ani zahrnuto do operačního protokolu. Okresní soud tedy své rozhodnutí o oslabení postavení žalobkyně jakožto pacienta opřel o důkaz, kterým nelze z jeho povahy nevědomé poškození vyloučit. Okresní soud pochybil také v tom, že posudky zpracované různými znalci hodnotil stejným způsobem, tzn., že jim přisuzoval stejnou váhu, když zejména posudek znalce prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. nelze dle názoru žalobkyně považovat za nestranný a objektivní. Jmenovaný znalec dlouhodobě spolupracuje s žalovanou a má tak majetkový zájem na tom, aby posudek byl zpracován v její prospěch. Jestliže dva znalecké posudky dospívají k závěru, že příčinou ztráty ledviny byl operační zákrok odstranění dělohy a další dva znalecké posudky uzavírají, že by se jednalo o spekulaci, měl okresní soud vzít v potaz výslech znalce (za znalecký ústav), který jako nejpravděpodobnější příčinu uvedl poškození močovodu, tj. poškození při operačním zákroku. Ostatní vyjmenované příčiny byly shledány jako méně pravděpodobné. Žalobkyně je i nadále přesvědčena, že průběh operace, kdy po zjištění ložisek endometriózy, nebylo na základě rozhodnutí operatéra přistoupeno k ozřejmění průběhu močovodu, nelze považovat za postup lege artis, neboť nebylo zřejmě v důsledku vědomé nedbalosti ze strany operatéra užito prevenčních prostředků pro snížení rizika poškození močovodu. Hodnocení postupu žalované, zda byl či nebyl lege artis, přísluší výlučně soudu. Okresní soud se nevypořádal ani s námitkou žalobkyně, zda postupy žalované při operační či následné pooperační péči nelze považovat za postup dle tzv.„ vitium artis“. I znalecký ústav dovodil, že postupy v péči jsou různé a záleží na konkrétním nemocničním zařízení, zda provede preventivní pooperační vyšetření močovodu pro zjištění, zda nedošlo k jeho poškození. Žalobkyně je toho názoru, že pokud má zdravotnické zařízení v rámci postupů„ vitium artis“ užít všech dostupných prostředků dle současných poznatků lékařské vědy, pak nevyužití preventivních prostředků při operaci či neprovedení pooperačních (dle vyhodnocení nemocnice nadbytečných) vyšetření je nutné považovat za postup, který není v souladu s tímto principem a pokud se, jak je tomu v tomto případě, následně zjistí, že došlo k poškození zdraví pacienta v průběhu operace, pak by měla právě i pro nevyužití preventivních prostředků být nemocnice odpovědná za způsobenou škodu. Vylučovací metodou byli znalci znaleckého ústavu v doplňujícím znaleckém posudku nuceni konstatovat, že žádné takové jiné teoretické důvody nebyly u žalobkyně zjištěny. Jediným nezpochybnitelným důvodem, majícím oporu ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně, tak jako jediná příčina poškození močovodu vedoucího k následnému odumření ledviny zůstalo neúmyslné poškození močovodu v průběhu operace dne [datum]. V návaznosti na tento závěr pak žalobkyně postrádá v odůvodnění napadeného rozsudku logickou argumentaci, proč toto tvrzení nevzal okresní soud v úvahu. Okresní soud neumožnil i jiným znalcům, aby před soudem obhájili své závěry a tím bezdůvodně odepřel žalobkyní navrhované důkazy – výslechy znalců, případně jejich konfrontaci. Stejně tak okresní soud nepřipustil písemný důkaz z [anonymizována dvě slova] svědčící o tom, jak jiná odborná zdravotnická zařízení přistupují k problematice možného poškození močovodu při stejném druhu operace, ač se jedná taktéž o praxi státu EU. Žalobkyně se jako smluvní klient ve vztahu k žalované nachází ve slabším postavení, a proto by jí měla být poskytnuta větší ochrana (obdobně jako je tomu u spotřebitelů), a to i z hlediska obecné preventivní povinnosti dle zákona č. 40/1964 Sb. Žalovaná však neučinila nic pro snížení rizik, o kterých věděla. 4. Žalovaná své odvolání zaměřila pouze do výroku o nákladech řízení v odstavci II., neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Okresnímu soudu vytýká, že neposkytl žalované procesní prostor pro vyjádření k závěru moderovat náklady řízení dle § 150 o. s. ř. a nepřihlédl k procesní obraně žalované ve věci samé, a to k námitkám, jimiž zpochybňovala odbornou kompetenci znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a obsah odborného vyjádření MUDr. [jméno] [příjmení] Okresní soud své rozhodnutí o nákladech řízení přesvědčivě neodůvodnil a ani se nepokusil vzít v úvahu jiný postup, například plnění nákladů řízení ve splátkách. Navrhuje tedy změnu napadeného výroku tak, že jí budou náklady řízení přiznány v plné výši. 5. Odvolání žalobkyně považuje žalovaná za nedůvodné a navrhuje potvrzení rozsudku ve věci samé jako věcně správného. Znalecký ústav ve svém posudku objektivně zdůraznil, že příčinnou souvislost mezi předmětnou operací a nuceným vyjmutím ledviny žalobkyně nelze prokázat, když procentuální vymezení pravděpodobnosti by bylo spekulativní. 6. Z podnětu včasného odvolání obou účastnic přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vydání podle ust. § 206 odst. 2 a § 212 věty prvé o. s. ř. v rozsahu odstavců I. až III. výroku se závěrem, že důvodné je pouze odvolání žalované. 7. Skutková zjištění okresního soudu převzal odvolací soud i pro odvolací řízení jako věcně správná a pro posouzení věci dostačující a z důvodů níže uvedených neměl důvod dokazování doplnit o další žalobkyní navrhované důkazy. 8. Předmětem řízení není nevědomé způsobení škody, které se zjistilo až s výrazným odstupem času (jak míní žalobkyně), nýbrž náhrada nemajetkové újmy za ztrátu levé ledviny (LL), k níž došlo po více jak třech letech od gynekologické operace, kterou žalobkyně podstoupila v zařízení žalované a za situace, kdy již byla nefunkčnost ledviny diagnostikována a jiné řešení nebylo možné. 9. Z tohoto pohledu považuje odvolací soud za podstatné, že se žalobkyně podrobila dne [datum] v zařízení žalované gynekologické operaci (v rozsudku blíže specifikované), [datum] byla z tohoto zařízení propuštěna a odeslána k dalším kontrolám ke svému lékaři. Pro přetrvávající bolesti zad byla žalobkyně následně v péči lékařů různých odborností a v červnu roku 2015 jí lékař ortoped odeslal na urologické vyšetření poté, co zjistil hraniční hodnotu kreatinu. Dne [datum] se žalobkyně podrobila urologickému vyšetření ve zdravotnickém zařízení [anonymizována tři slova], které prokázalo, že LL žalobkyně je hydronefrotická, vykazující blokádu odtoku moče. Na tomto základě se žalobkyně podrobila dne [datum] CT vyšetření na oddělení radiologie a zobrazovacích metod v [nemocnice] a. s., které nefunkčnost LL prokázalo. Bylo popsáno náhlé ukončení močovodu v oblasti malé pánve a jeho nepokračování k ústí. Tento nález byl potvrzen i vyšetřením provedeným ve Fakultní nemocnici v [obec] dne [datum], kde byla žalobkyni [příjmení] dne [datum] odebrána. V řízení bylo prokázáno, že gynekologická operace byla správně indikována a řádně provedena. Žalobkyně byla o průběhu operace i možných komplikací řádně poučena. Nebylo zjištěno, že by žalovaná podcenila možné riziko poškození močovodu během operace nebo že by rezignovala na pooperační kontrolu toho, zda k jejich poškození nedošlo. V podrobnostech se dále odkazuje na skutkové závěry okresního soudu. 10. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vztahovala vznik újmy ke gynekologické operaci proběhlé v roce 2012, posoudil okresní soud uplatněný nárok dle § 420 odst. 1 a 3 obč. zák. ve znění platném do [datum] (viz § 3079 odst. 1 o. z. ve znění platném od [datum]). Odvolací soud je však toho názoru, že na daný případ je nutno aplikovat právní úpravu obsaženou v z