11 Co 131/2024-121 — Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobcům částku 63.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 7. 8. 2022 do zaplacení a na náhradě nákladů prvostupňového řízení k rukám advokáta žalobců částku 58.169,08 Kč, obě částky ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.2. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, jímž napadla pouze výrok o náhradě nákladů řízení. Okresní soud žalobcům k náhradě přiznal odměnu advokáta za dvě totožná podání ze dne 23. 1. 2024 a 26. 2. 2024. V době mezi doručením těchto podání okresnímu soudu žalovaná nevykonala žádný procesní úkon, na který by žalobci museli reagovat. Stanovisko žalobců mohlo být vyjádřeno v jediném podání; náklady na druhé z obou těchto písemností proto nebyly vynaloženy účelně. Cestovní výdaje žalobců okresní soud vyčíslil chybně částkou 7.118,31 Kč; cestovné činilo 5.518,31 Kč, včetně DPH. Okresní soud stanovil nesprávně rovněž výši mimosmluvní odměny advokáta za každý úkon právní služby při zastupování každého žalovaného částkou 2.896 Kč. Ust. § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. aplikoval nesprávně. Žalobci v řízení vystupovali jako nerozluční společníci a svůj nárok proti žalované uplatnili jako manželé solidárně. Ust. § 12 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále také jen „AT“), má být použito pouze v případech účastníků – samostatných společníků, kdy každý uplatňuje svůj hmotně právní nárok. Plyne to z judikatury NS ČR (např. z rozhodnutí publikovaných pod sp. zn. 25 Cdo 302/2014, 22 Cdo 5233/2016 a 29 Cdo 4851/2016). Žalobci jako nerozluční společníci uplatnili jediný hmotněprávní nárok. Odměna za jejich společné zastupování měla být proto stanovena z tarifní hodnoty 63.000 Kč jedinou částkou 3.620 Kč/1 úkon, a to za 5 úkonů právní služby. S touto argumentací se žalovaná domáhala změny rozsudku v napadené části tak, že jí bude uložena povinnost zaplatit žalobcům na nákladech prvostupňového řízení částku 35.479 Kč (po zaokrouhlení).3. Žalobci ve vyjádření k odvolání navrhli rozsudek okresního soudu v odvoláním dotčené části jako věcně správný potvrdit. V prvé replice ze dne 23. 1. 2024 spontánně reagovali na vyjádření žalované k žalobě. Po odeslání zmíněné písemnosti byli vyzváni usnesením okresního soudu ze dne 23. 1. 2024, č. j. 13 C 302/2023-78, aby se ve lhůtě 1 měsíce podrobně vyjádřili ke tvrzením žalované předneseným v jejím vyjádření k žalobě a v čestném prohlášení , jméno FO, . Podáním ze dne 26. 2. 2024 žalobci reagovali na čestné prohlášení, které v době odeslání svého předchozího podání ještě neměli k dispozici. Stalo se tak chybou žalované, neboť ta čestné prohlášení , jméno FO, ke svému vyjádření k žalobě nepřipojila. Žalobci tedy svým druhým podáním (replikou) reagovali na výzvu okresního soudu. Jejich podání ze dne 23. 1. 2024 a ze dne 26. 2. 2024 nebyla obsahově shodná. Při vyčíslení cestovních výdajů soud uvedl nesprávně částku 7.118,31 Kč (včetně DPH), avšak do konečného součtu byla zahrnuta pouze správně stanovená částka 5.518,31 Kč. Ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu bylo při určení sazby odměny advokáta namístě aplikovat. Plyne to např. z rozhodnutí NS ČR ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 5830/2016. „Jestliže advokát zastupuje více oprávněných, povinných nebo povinného a jeho manžela, a činí za ně společné úkony, náleží mu snížená odměna podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu“.4. Krajský soud přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v části napadené odvoláním, tj. v odstavci II. výroku, postupem dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř., se závěrem, že odvolání je důvodné.5. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.6. Žalobou doručenou okresnímu soudu dne 29. 8. 2023 uplatnili žalobci proti žalované nárok na zaplacení částky 63.000 Kč s přísl. představující poplatek na rezervaci nájmu bytu; poplatek zaplatili žalované s tím, že rezervační lhůta pro uzavření nájemní smlouvy s pronajímatelem trvala do 1. 8. 2022. K uzavření nájemní smlouvy nedošlo; podle smlouvy byla žalovaná povinna rezervační poplatek žalobcům vrátit, což neučinila, a to ani po doručení předžalobní výzvy ze dne 3. 1. 2023.7. Žalovaná v písemném vyjádření ze dne 1. 12. 2023 navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout. Dne 23. 1. 2024 doručili žalobci okresnímu soudu repliku k vyjádření žalované ze dne 1. 12. 2023, v níž doplnili původně přednesená skutková tvrzení. Dne 23. 1. 2024 vydal okresní soud usnesení č. j. 13 C 302/2023-78, s výzvou, aby se žalobci ve lhůtě 1 měsíce od jejího doručení podrobně písemně vyjádřili ke tvrzením žalované uvedeným v jejím vyjádření k žalobě a v čestném prohlášení , jméno FO, . Usnesení bylo doručeno advokátu žalobců dne 24. 1. 2024. Žalobci na ně reagovali podáním ze dne 26. 2. 2024, které je obsahově shodné s jejich předchozím podáním a nadto obsahuje vyjádření k čestnému prohlášení , jméno FO, .8. Za popsané procesní situace hodnotil krajský soud jako důvodnou námitku žalované, že jedno z obou vyjádření žalobců zaslaných okresnímu soudu v reakci na vyjádření žalované k žalobě nebylo účelným procesním úkonem. Odměna žalobcům náleží pouze za náklady spojené s vyjádřením ze dne 26. 2. 2024. Obsahem podání ze dne 23. 1. 2024 žalobci vlastně jen doplnili původní skutková tvrzení přednesená v žalobě, jež byla značně stručná, obsažena ve třech krátkých odstavcích odůvodnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (v části C nazvané Předmět - „právo na zaplacení peněžité částky“). Podání ze dne 23. 1. 2024 žalobci sepsali a doručili okresnímu soudu spontánně, aniž k tomu byli soudem vyzváni, ačkoli tvrzení tam uvedená (tedy tvrzení nad rámec toho, co bylo předneseno v žalobě) mohli rozšířit detailním popisem dalších skutečností v průběhu jednání okresního soudu. Obě podání žalobců obsahující jejich repliku jsou obsahově shodná, vyjma pasáže s vyjádřením k čestnému prohlášení třetí osoby, sepsaným k výzvě okresního soudu. Odměna za zastupování advokátem proto žalobcům náleží pouze za druhou z obou obsahově téměř shodných replik.9. Při určení sazby odměny advokáta za zastupování každého ze žalobců okresní soud rovněž pochybil, aniž lze ovšem přisvědčit argumentaci žalované, že se na straně žalobců jednalo o nerozlučné společenství (dle § 91 odst. 2 o. s. ř.) a že ustanovení § 12 odst. 4 AT na danou věc nedopadá. Krajský soud dospěl k závěru, že okresní soud použil posledně cit. ust. správně, avšak nesprávně jej vyložil. Podle judikatury, na kterou v odvolání žalovaná odkazovala (NS ČR ve věcech sp. zn. 25 Cdo 302/2014, 29 Cdo 4851/2016), platí: „Při stanovení mimosmluvní odměny za společné úkony advokáta zastupujícího tři žalobce, z nichž každý uplatňuje v jednom řízení jím žalovanou částku sám pro sebe, náleží advokátu za každou takto zastupovanou osobu samostatná mimosmluvní odměna vypočtená podle tarifní hodnoty připadající na každého žalobce, snížená o 20 %, přičemž nelze použít ustanovení § 12 odst. 3 AT…“. Odměna za zastupování každého žalobce měla být proto určena z tarifní hodnoty 31.500 Kč, tj. z 1/2 žalované částky připadající na každého z obou žalobců, a snížena podle § 12 odst. 4 AT o 20 %. Stejný závěr ostatně plyne z rozhodnutí NS ČR sp. zn. 20 Cdo 5830/2016, na něž odkazovali žalobci. Odměna za zastupování každého žalobce proto činí 1.904 Kč/1 úkon. Účelně zaplacené náklady řízení žalobců před okresním soudem tak sestávají z odměny advokáta za 5 úkonů právní služby v sazbě po 1.904 Kč za každého žalobce, resp. dvojnásobek této částky, tj. 19.040 Kč [za převzetí a přípravu za zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění, sepis žaloby, sepis repliky ze dne 26. 2. 2024 a účast u jednání dne 21. 5. 2024), z paušální náhrady za stejných 5 úkonů v sazbě po 300 Kč, tj. 1.500 Kč (podle § 13 odst. 4 AT), z cestovného v částce 5.518 Kč, z náhrady za promeškaný čas za 16 započatých půlhodin po 100 Kč, tj. 1.600 Kč (podle § 14 odst. 1 písm. a) AT], z 21% DPH ze součtu všech výše vyjmenovaných položek, tj. z částky 27.658 Kč, která se rovná částce 5.808 Kč, a z hodnoty soudního poplatku za žalobu v částce 3.150 Kč, a činí souhrnně 36.616 Kč.10. Údaje o tom, jakou částku okresní soud přiznal žalobcům z titulu náhrady jejich cestovních výdajů, jsou v odstavci 6. odůvodnění rozsudku uvedeny dva, což působí nesrozumitelnost příslušné pasáže napadeného rozsudku. Krajský soud proto upřesňuje, že cestovní výdaje žalobců dosáhly výše 5.518 Kč.11. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu v napadené části podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil způsobem zřejmým z odstavce I. výroku tohoto usnesení.12. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jsou žalobci povinni zaplatit žalované k rukám její advokátky na náhradě nákladů odvolacího řízení ve třídenní lhůtě od právní moci tohoto usnesení částku 1.590 Kč. Žalovaná totiž s odvoláním uspěla, a má právo na náhradu účelně zaplacených odvolacích nákladů. K těm n